Žloukovice
Žloukovice jsou částí obce Nižbor. Jedná se o ves s nepravidelnou zástavbou. Zachováno je několik roubených lidových staveb (č.p. 3, 5, 16 a 17) a zvonička z 18. stol.
První zmínka o Žloukovicích pochází z roku 1357, ze zakládací listiny karlštejnské kapituly, které obec patřila až do roku 1382, kdy ji král Václav IV. natrvalo připojil k nižborskému panství. K němu patřily až do konce vrchnostenské éry v roce 1848. Tehdy čítaly 296 obyvatel žijících ve 41 domech. Stála tu již i dnešní zvonička.
Ve 2. polovině 18. stol. se zde hodně rozšířilo pálení dřevěného uhlí v okolních lesích pro nižborskou huť, takže z velké části obec obývali uhlíři. Po zrušení hutě našlo mnoho zdejších lidí práci na stavbě železnice Rakovník - Beroun (1876), která právě ve Žloukovicích přemosťuje řeku Berounku.
Roku 1863 zde vznikla knihovna a také jednotřídní škola. Po 2. svět. válce však část obyvatel odešla osídlit pohraničí, obec zaznamenala značný úbytek obyvatel a tím také dětí. Proto musela být škola v roce 1949 zrušena. Od té doby docházejí žáci do školy v Nižboru.
Dlouhou dobu zůstávaly Žloukovice v podstatě odříznuty od světa, protože do nich nevedla řádná silnice, používlo se úzkých lesních cest. Teprve roku 1935 byla po odstřelu Čerchovské skály postavena silnice spojující obec s Nižborem.
V historii nešlo o nijak významnou obec, vždy patřila mezi menší obce. V její historii najdeme období, kdy měla i více než 300 obyvatel.
Dnes je obec vyhledávaným rekreačním centrem, na jejím katastrálním území se nachází téměř 600 rekreačních objektů, tedy zdaleka nejvíce na celém Berounsku. I přestože jsou Žloukovice malou obcí, mají svůj Sbor dobrovolných hasičů. Druhou a poslední fungující organizací v obci je Klub přátel Žloukovic. Dříve tu měl pobočku Červený kříž, SSM, Sokol a řada dalších organizací. Vzniklo tu mnoho táborů a tábořišť, neboť během první republiky se velmi rozmohl tramping a pro jehož vyznavače se okolí Žloukovic stalo doslova rájem.
Trasa vede ze Žloukovic po žluté turistické značce, kolem kapličky do kopce až k hájovně, odtud se dáme po červené a zpět do Žloukovic po červené turistické značce. Délka je necelé 4 km a doba něco málo přes 1 hodinu.
Na druhé straně řeky se nachází přírodní rezervace Kabečnice. Ta byla vyhlášena roku 1984 a nachází se po levém břehu řeky Berounky. Důvodem ochrany jsou společenstva teplomilných skalnatých strání. Je součástí CHKO Křivoklátsko.
Jedná se o jižně a jihozápadně orientovaný levý svah údolí řeky Berounky. Je tvořena strmými svahy se skalními výchozy. Roste tam mj. ohrožená lilie zlatohlávek, vzácná bělozářka liliovitá a kavyl Ivanův, na horních okrajích cenný vstavač kukačka. V rezervaci žije mnoho druhů pavoukovců, z plazů užovka hladká či ještěrka zelená. Hnízdí zde krahujec obecný a výr velký. Přírodní rezervace není veřejnosti přístupná.
Další trasa vede ze Žloukovic po žluté turistické značce, kolem kapličky do kopce, ale nad kopcem odbočíme doprava. U křížku a lípy se dáme opět doprava a zpět do Žloukovic mezi chatami. Délka je necelé 3,2 km a doba něco málo 1 hodina.
