Z Tetína za mamuty ...

Tetín je obec ležící asi 2 km východně od Berouna nad řekou Berounkou. Skládá se ze dvou částí - Koda a Tetín. Tetín je známé jako poutní místo, hlavní poutě se pořádají první neděli po 16. září.  

Letos, 21. září 2019, se tu bude konat již 4. celosvětový sraz Ludmil a Bořivojů. Vyhlášeny jsou kategorie nejstarší / nejmladší, nejvzdálenější bydliště a rodinný řetěz jména. Všichni účastníci srazu mají vstupné do tetínských kostelů a muzea zdarma. 

Historicky patří Tetín k nejstarším vesnicím v České republice. Místo bylo osídleno již v paleolitu a době hradištní. Počátky Tetína jsou v pověstech spojovány s Krokovou dcerou Tetou, ale archeologicky je datován do poloviny 10. století. Počátkem 10. století zde byl dřevěný knížecí dvorec, který byl vdovským sídlem kněžny sv. Ludmily, která zde byla v roce 921 zavražděna. V 11. a 12. století zde bylo sídlo Tetínské župy, která spravovala celé Podbrdsko. Tetín je zmiňován v zakládací listině vyšehradské kapituly. 

V roce 1932 tu byly evidovány tyto živnosti a obchody: cukrář, 2 holiči, 4 hostince, hotel Pivald, 2 kapelníci, konsum Včela , 2 kováři, krejčí, mlýn, 3 obuvníci, pekař, 2 obchody s lahvovým pivem, porodí asistentka, 2 rolníci, 2 řezníci, 3 obchody se smíšeným zbožím, švadlena, 2 trafiky, truhlář, obchod s uhlím, velkostatek Důras.

Mezi pamětihodnosti patří: hrad Tetín, Tetínské hradiště, románský kostel sv. Kateřiny Alexandrijské založený kolem r. 1200, románský, barokně přestavěný kostel sv. Jana Nepomuckého, raně barokní kostel sv. Ludmily z 80. let 17. stol., fara ze 14. století, kde pobýval Václav Hájek z Libočan, zámek, hospodářský dvůr z 18. století, národní přírodní rezervace Koda, přírodní rezervace Tetínské skály, vápencový vrh se zbytky pravěkého hradiště Damil a jeskyně Martina.

Hrad Tetín je zřícenina hradu vybudovaného okolo poloviny 13. století v sousedství tetínského hradiště. Stál na skalnaté ostrožně v nadmořské výšce okolo 270 m.n.m. Východní část hradu byla zničena lomem. První písemná zmínka o hradu je až z roku 1321, ale archeologicky je jeho vznik doložen v polovině 13. stol. Stavebníkem byl pravděpodobně panovník a hrad je roku 1288 doložen jako sídlo královského lovčího. Dříve byla zmínka vztahována k sousednímu hradišti. Během vlády Václava II. byl hrad přestavěn pro potřeby přemyslovských levobočků. Jedním z nich byl zemský notář a nejvyšší písař Království českého Štěpán z Tetína, synovec Jana Volka. Později hrad koupil Karel IV., který ho snad zmínil v zákoníku Majestas Carolina, ale tetínské panství připojil ke Karlštejnu a zdejší hrad zpustnul.

Původní hrad byl bezvěžový a stál na lichoběžníkovém půdorysu. Jeho dominantou byl velký trojprostorový palác na severovýchodní straně. Na konci 13. stol. byl rozšířen o níže položenou západní trojúhelníkovou část, ve které byla postavena mohutná branská věž. Hradba dolního hradu byla vyzděna technikou opus spicatum (klasové zdivo) a nad příkopem nejspíše zesílena parkánem. V původním jádře bylo přistavěno dlouhé palácové křídlo s bránou zavíranou hřebenem, do které vstupovalo po mostě od branské věže. 

Do dnešních dob se zachovala čtverhranná branská věž a fragmenty zdiva mladšího palácového křídla. Zbytek hradu byl zničen v 19. stol. při těžbě vápence.

Tetínské hradiště se nacházelo poblíž dnešní zříceniny hradu Tetín v místech dnešní obce. Bylo jedním z opěrných bodů soustavy hradišť, která obklopovala přemyslovský stát ve středních Čechách a jeho počátky jsou nejčastěji kladeny na přelom 9. a 10. století. V roce 921 zde byla zavražděna Svatá Ludmila. Ačkoli písemné zmínky o hradu pocházejí až ze 13. století, Tetín byl znám už z ludmilských a václavských legend. Význam hradiště ale patrně již od poloviny 10. století klesal. Jeho areál je spolu se zbytky hradu chráněn jako kulturní památka ČR. 

Při záchranném archeologickém průzkumu v roce 2006 byly na území bývalého hradiště odkryty tři desítky hrobů, nejmladší z nich z 1. pol. 10. stol., a to buď bez přídavků nebo s velmi střídmou výbavou. Výjimkou jsou tři ženské hroby. První, pohřeb malé dívky, obsahoval pět jednoduchých bronzových a jednu pozlacenou bubínkovitou naúšnici, dva bronzové nezdobené gombíky, náhrdelník ze skleněných perel a nůž. Hrob druhé ženy obsahoval čtyři bronzové náušnice, náhrdelník ze skleněných korálků, vědro a nůž. Třetí hrob obsahoval dvě stříbrné náušnice, náhrdelník ze skleněných perel a nůž. 

Vzhledem k nálezům slovanských ženských šperků, zejména bubínkové náušnice s mnohonásobnou kličkou, řadí archeologické pohřebiště - jako jedno z nejstarších slovanských pohřebišť v Čechách - do druhé poloviny 9. století. Pokračující záchranný výzkum má potvrdit, zda hradiště vzniklo oproti dosavadní dataci o 30 až 40 let dříve, jak naznačuje charakter pohřebiště. 

Teta je postava z českých pověstí a bájí. Podle pověstí se jednalo o jednu ze tří dcer vojvody Kroka, jejími sestrami byly starší Kazi a mladší Libuše. Teta byla pohanskou kněžkou a prý mluvila s duchy. Kosmas ve své kronice líčí tři Krokovy dcery, přičemž o té prostřední, Tetě (Tethka), píše, že "zavedla pověrečnou nauku a učila modloslužebným řádům". Teta si vystavěla hrad Tetín "na vrcholu strmé skály u řeky Mže (nyní Berounka)". Pověst o Krokovi a jeho dcerách zpracoval mimo jiné Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých. 

Z Tetína po modré turistické značce dojdeme k prameni Koda a k jeskyni Koda. Trasa tam a zpět je dlouhá cca 7,7 km, časová náročnost asi 2,5 hodiny. 

V Českém krasu se nachází přes 600 jeskyní a z více než 70 z nich pocházejí archeologické nálezy. 

Jeskyně Koda byla dříve nazývána také Capuš, Capouch, Kodská jeskyně nebo Jeskyně nad Kodou. Patří k místům, která přitahují pozornost nejen stopami po dávném životě, ale také přírodou. Jeskyně je přibližně 17 metrů dlouhý tunel ve vápencovém masivu, který vznikl působením vnějších vlivů, konkrétně díky mrazu.

Nejstarší osídlení jeskyně spadá do středního a mladého paleolitu; nejvíce nálezů je datováno do období neolitu a eneolitu. V této době byla jeskyně patrně dlouhodobě nebo opakově osídlena. Další využívání jeskyně je doloženo v době bronzové, laténské a také ve středověku. Mezi nejzajímavější nálezy patří několik střepů keramických nádob, které jsou v naší lokalitě neobvyklé. Nejbližší analogii lze najít až v okolí severoitalského jezera Lago di Ledro (leží vlevo od jezera Lago di Garda), datovány jsou na přelom starší a střední doby bronzové. Koda je jednou z nejlépe přístupných, a proto také nejnavštěvovanějších skalních prostor Českého krasu. Jako první ji zkoumal archeolog J. Axamit ve 20. letech 20. století; postupně zde bylo objeveno množství nálezů od pravěku až do novověku. 

Národní přírodní rezervace Koda o rozloze 502 ha byla vyhlášena v roce 1952, dnes je součástí Evropsky významné lokality Karlštejn - Koda. Jedná se o lesnatou vápencovou plošinu, s největším bodem Tobolským vrchem (467 m.n.m.), do které se zařezává několik krasových roklí klesajících do 220 m.n.m. Dominují zde dubohabřiny s bohatým bylinným patrem.

Z nejvýznamnějších druhů hub lze jmenovat hřib Fechtnerův nebo lanýž letní, z rostlin jeřáb krasový, koniklec luční český, okrotici červenou, včelník rakouský, vstavač kukačku a vstavač nachový. Mimořádně bohaté je také zastoupení bezobratlích, stovky druhů motýlů, 53 druhů plžů, 22 druhů mnohonožek, 88 druhů pavouků. Pravidelně zde hnízdí výr velký, včelojed lesní, krahujec obecný, holub doupňák. Je zde významná populace mloka skvrnitého a kolonie netopýrů velkých a černých.  

V Kodě vznikla v roce 1919 nejslavnější trampská osada Údolí Děsů. Nejstarší srub osady Na 60 míli, pojmenovaný podle tehdy populární kovbojky, je na fotografii vpravo. Dne 12. srpna 1925 přišla velká průtrž mračen, což je jev ve zdejších končinách dost neobvyklý, protože bouře se většinou prohřátému skalnatému krasu vyhýbají. Tentokrát se však Kodský potůček změnil v řeku, která mohutně hučela a brala vše, co jí stálo v cestě. O půlnoci již plavaly korytem zlámané stromy, valily se balvany i hlína. V té době přebývali v boudě Šedesátce tři trampové. Zachránili si životy tím, že vyskákali okny a vydrápali se chvatně do stráně. Do vnitřku Šedesátky nateklo přes metr vody. Traduje se, že jedině flašky od dobrého rumu, zakopané v základech chaty, zabránily jejímu podemletí. Později, když už se sušili u ohně, si někdo vzpomněl, že  když sem poprvé přišli v roce 1919, našli opuštěné ohniště a nad ním na skále nápis vápnem "Údolí Děsů". Název osady byl okamžitě všemi schválen. 

Odbočkou na žlutou turistickou stezku směrem k Údolí děsu se dostaneme ke kodskému mlýnu. První písemná zmínka je z roku 1604. Postavil jej Tomáš Vavrovic po svolení karlštejnského purkrabího Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka. Posledním mlynářem byl Alois Karmazín. Mlýn byl funkční od roku 1611 až do roku 1934. Pak byl upraven na malou vodní elektrárnu, která umožňovala obyvatelům Kody svítit žárovkami. Mlýn měl dvě mlýnská kola umístěná nad sebou a toto technické řešení bylo oceněno na Českoslovanské výstavě v roce 1895. Spodní část mlýnice se nachází v umělé jeskyni vytesané v kupě holocenních pěnovců. Před tímto vápencem (pěnovcem) se vytvořil krasový vývěr - jeden z nejznámějších krasových pramenů v Českém krasu. Nad pramenem je vybudovaná kaplička. Pramen je zařazen od roku 1957 do státní monitorovací sítě podzemních vod. Pravidelně je sledována jeho vydatnost na přepadu při vyústění z jezírka. Na opačném konci hráze, než je současné vyústění, byl původně starý náhon ke mlýnu. Pramen má stálou teplotu 11 °C, umožňoval celoroční provoz, protože voda v rybníce nikdy nezamrzala.

Někdy před rokem 1718 byl na dně Kodské rokle kousek pod starým mlýnem postaven další mlýn. Dolní mlýn (č.p. 5) patřil panu Rabochovi, který jej v roce 1924 přestavěl na hotel. Podle pozdějších hospodských se tam říkalo také "U Špičků", "U Fajta", od 60. let 20. století tam bylo rekreační středisko národního podniku Nábytek Praha (avšak,  o pouze pěšky přístupný objekt neměli rekreanti zájem), nakonec objekt chátral, počátkem 90. let vyhořel a zaniknul. 

Vedle Karmazínů byl statek rodiny Svobodových, jejichž obrovské stádo krav spásávalo trávu na příkrých stráních. Nejvýše položenými staveními byla hájovna s rodinou Žíhlových a statek rodiny Matysových. Před hájovnou je nyní umístěn pomník hajného Bohumila Žíhly, který tu byl krátce po skončení 2. světové války zavražděn opilými sovětskými vojáky při obraně své rodiny.

V těžkých dobách si obyvatelé Kody přilepšovali živobytí prodejem potravin - mléka, vajíček a masa trampům. 

Název Koda je nejasného původu, může pocházet z někdejšího příjmení, jehož původ není rovněž jasný. Vyloučen není ani keltský původ. Prvně jej snad použili mniši neznámého řádu, kteří v okolí vymýtili část lesů a začali obdělávat pole. Zaujal je patrně silný vodní zdroj, který tekl do jezírka, které ani při největších mrazech nezamrzalo. Pro ně nevysvětlitelnou záhadu proto pojmenovali Koda, což ve starých jazycích znamenalo "nerozluštitelný", "tajemný", "záhadný" apod. Dřevěný klášter mniši opustili asi v době husitských válek. Později byl v Kodě pro již zmíněný mlýn vybudován cca 3 metry hluboký rybník, který rovněž nikdy nezamrzá.