Nižbor
Nižbor je obec nacházející se ve Středočeském kraji, necelých 7 km severozápadně od Berouna. Obec leží v Křivoklátské vrchovině, v údolí řeky Berounky.
Nižbor leží na místě, kde se kříží poledník (14 ° v.d.) a rovnoběžka (50 ° s.š.), tento průsečík se nachází uprostřed obce, jen několik metrů severně od zámku.
První písemná zmínka o Nižboru pochází z 27. září 1265, kdy král Přemysl Otakar II. vydal na zdejším hradě zakládací listinu města Poličky. Z původně německého jména Miesenburg, čili "hrad na Mži" se postupně (Myzburk, Nyžburt) vyvinul nynější český název Nižbor. Základem obce se stala železná huť, založená v roce 1512 rytířským rodem Ottů z Losu. Ti měli tehdy v držení i hrad. Lidé přicházeli za prací a stavěli si v okolí hutě domy. Jelikož již jednu huť provozovali v nedalekém Hýskově, nazvali tu zdejší Nová Huť. Konec chodu železárny způsobila velká povodeň roku 1872 a pád vídeňské burzy roku 1873. Obec se od 16. stol. do roku 1925 jmenovala Nová Huť, mezi lety 1925 - 1946 Nová Huť pod Nižborem a teprve od roku 1946 nese současný název Nižbor.
V roce 1932 zde byl poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katolický kostel a tyto živnosti a obchody: biograf Sokol, obchod s cukrovinkami, galanterie, 2 holiči, 4 hostince, kolář, Dělnický konsum, kovář, 2 krejčí, 2 obchody s lahůdkami, lihovar, 2 obuvníci, 2 pekaři, pila, povoznictví, 2 pojišťovací jednatelství, porodní asistentka, 8 rolníků, 2 řezníci, sklárna, 7 obchodů se smíšeným zbožím, 2 stavební družstva, obchod se střižním zbožím, 3 trafiky, 2 truhláři, 2 velkostatky (Fürstenberg, Správa státních lesů), 2 obchody s uhlím, 3 zahradnictví.
K Nižboru patří ještě část Stradonice a Žloukovice.
Významným průmyslovým podnikem v obci je sklárna, jejímž majitelem byl bývalý senátor Jiří Rückl. Sklářský rod Rücklů zde zahájil provoz v roce 1903, kořeny Rücklů je možno vysledovat až do 17. stol. Sklárna se brzy stala známou v celé Evropě, v několika zemích měla i své zastoupení. V té době Rücklové vlastnili ještě sklárnu ve Včelničce a Skalici. Pro výběr místa na sklárnu bylo určující, že v okolí byl dostatek palivového dřeva a blízko i uhlí a železnice. Sklárna byla po 2. světové válce znárodněna dle dekretu prezidenta Beneše č. 100, do soukromých rukou se vrátila až po roce 1989. Vyrábí se zde olovnatý křišťál.
![](https://947e5f094c.clvaw-cdnwnd.com/3e09b4e2927886dbb0d4e5dd53f48cf1/200005176-3320f33212/Panorama%209.jpeg?ph=947e5f094c)
![](https://947e5f094c.clvaw-cdnwnd.com/3e09b4e2927886dbb0d4e5dd53f48cf1/200005181-b1776b1778/Panorama%2010.jpg?ph=947e5f094c)
Nedaleko od Nižboru se do řeky Berounky vlévá potok Vůznice, který protéká stejnojmennou přírodní rezervací.