cs

Hamousův statek ve Zbečně

09.08.2019

Hamousův statek s č.p. 22 ve Zbečně stojí proti farnímu kostelu sv. Martina a řadíme jej mezi nejstarší veřejnosti zpřístupněné památky lidové architektury ve Středních Čechách. Jedná se o převážně roubený dům, v minulosti i dnes relativně velký, reprezentující způsob výstavby v bohatších usedlostech, který navazuje na středověké stavební tradice. 

Statek tu stával už před 16. stoletím a nejstarším hospodářem, kterého známe jménem, byl tesař Blažej Starý. Pak přišli další a další majitelé. Nesmazatelnou stopu tu však zanechaly od poloviny 18. století dvě generace vynikajících hospodářů Hamousů. František Hamous převzal statek od svého tchána, který dlužil vrchnosti značnou částku za pivo. Vše splatil, vyplatil dědice a ještě stihl investovat. Zemřel druhý den poté, co sepsal poslední vůli a statek převzal jeho syn Dominik, který se stal dokonce rychtářem. I když měl statek další hospodáře, přesto mu lidé neřekli jinak než Hamousův. 

Podle dendrochronologického výzkumu je spodní část komory v levé části dispozice nad sklepy sestavená z dubových trámů kácených v letech 1577 - 1583. Jedlové trám pro výstavbu obou komor jsou z let 1579 - 1756. Jedlové trámy stěn velké světnice jsou z let 1746 - 1747, konstrukce krovu pak z let 1791 - 1792. Původně dřevěná černá kuchyně byla v roce 1716 vyzděna. 

Před rokem 1763 tu byla provozována krčma. Po roce 1817 přímo zde statkář Dominik Hamous vykonával funkci rychtáře. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka. Objekt byl obýván do roku 1992, kdy jej od posledního majitele odkoupil tehdejší Památkový ústav středních Čech. Od roku 1995 je přístupný veřejnosti (vstupné 70 Kč dospělí, 01.07. - 31.08. ÚT - NE 09.00 - 17.00 hod). V letech 1997 - 1998 musela být nově vyzděna chlebová pec. 

Hamousův statek v roce 1920
Hamousův statek v roce 1920

Do domu se vchází středem přímo do síně, proti vchodu je vestavěn blok černé kuchyně, vlevo pak část komorová se sklepem a výměnek s kuchyňkou, vpravo velká a malá světnice - část obytná. Stavení bylo v polovině 18. století z větší části opraveno a rozšířeno, přičemž byla zachována jeho nejstarší část z přelomu 16. a 17. století, která se nachází blíže kostelu. Směrem do dvora byl za komorami, na místě původního chléva, vystavěn zděný výměnek s malou kuchyňkou. V síni pak okolo roku 1716  byla postavena černá kuchyně s chlebovou pecí a za hlavní obytnou místností malá světnice, která sloužila buď k potřebě hospodáře nebo jako druhý výměnek. Takto opravené stavení dostalo nový krov a slaměnou doškovou střešní krytinu.

Síň je komunikační část domu, z níž je přístup do velké světnice, obou komor, sklepa a výměnku s kuchyňkou. Přímo proti vchodu pak stojí černá kuchyně, vedle níž jsou dveře do dvora.

Černá kuchyně byla původně dřevěná, až po roce 1716 zděná a otevřená do síně s dvěma klenutými oblouky, podepřená pískovcovým tesaným sloupem. Ten byl pravděpodobně druhotně použit z protějšího kostela. V kuchyni bývalo uprostřed otevřené ohniště, kde se vařilo v hrncích, trojnožkách a na roštech. Obsluhovala se z ní nejen chlebová pec, která byla vysunutá pod schodiště na půdu (směrem do dvora), ale také se odtud přikládalo do kachlových kamen ve velké světnici. V černé kuchyni bylo možno i vyudit a ústil do ní nástěnný krbeček z velké světnice.

Velká světnice sloužila k bydlení hospodáře a jeho rodiny, za hospodaření Jana Hroudy (před rokem 1763) jako nálevna a krčma (v té době bydlel hospodář v zadní části vrchní komory) a za Dominika Hamouse na krátký čas i jako rychta. Je poměrně veliká - téměř 40 m2. Podlaha zasahovala do půdorysů dvou požárem zaniklých domů, při archeologickém průzkumu se tu našla keramika a odkrylo se torzo pece z 15. století. 

Malá světnice byla vystavěna buď jako kuchyň pro hospodáře nebo druhý výměnek pro rodiče hospodáře či hospodyně. Přistavěna je jednoduše na sloupek, celá roubená se dvěma okny a samostatným vchodem.

Vrchní komora je nejstarší a nejsušší část domu, jejíž zadní část směrem ke škole, kde jsou dvě malá okénka, byla využívána zpočátku k bydlení. Místnost byla dělena roubenou příčkou pod prvním stropním trámem od pavlače. Zadní část byla tedy obytná a přední skladovací. Od poloviny 18. století už (bez dělící roubené příčky) sloužila celá místnost komory ke skladování mouky, obilí, sedraného peří a k sušení bylinek.

Spodní komora byla využívána na skladování keramiky, nářadí, postrojů a jako jakási spižírna, něco mezi komorou a sklepem. Jsou zde nejstarší stropní trámy v domě - ze 16.století - nesoucí podlahu z přelomu 17. a 18. století.

Dva malé sklípky jsou přístupny po schodišti mezi černou kuchyní a komorami. Sklípek vrchní - menší (s výklenkem po levé straně) sloužil na ovoce, zeleninu, potraviny a mléko, spodní - větší pak na pivo a víno v době krčmy, později na spížování brambor. Mezi sklepy byly dveře a původní podlaha byla hlouběji asi o 80 cm. Je pravděpodobné, že z malého do většího sklípku vedly schůdky. V zadní klenbové části většího sklípku je odvětrávací a vsypávací otvor pro brambory. Oba sklepy jsou kamenné s cihlovou klenbou, která je pravděpodobně z doby Marie Terezie. Původní zaklenutí bylo buď kamenné či z gotických cihel, které jsou ještě zachovány v klenbičce mazi malým a větším sklepem (nade dveřmi). Nad vchodem do malého sklípku je patrně nejstarší trám v domě z roku 1577.

Výměnek je nevelká, ale řádně prosvětlená místnost, která sloužila starému hospodáři a jeho ženě ke spokojenému dožití. Stavěná je už z lomového kamene spojovaného červenicí - cihlářskou hlínou. Strop tvoří štípané půlkuláče obalené slámou s hliněnou omazávkou.

Kuchyňka výměnku je malá místnost s jedním oknem, zděným sporákem, kachlovou troubou a s klenutým stropem a kachličkovou zdobenou podlahou asi z první republiky. Původně byla celá místnost šmolkově modře vymalovaná. 

Chlebová pec vysunutá do dvora pod vlezem na půdu byla znovu postavena v letech 1997 - 1998 na místě pece původní. Pec má základ z lomového kamene, cihlovou podlahu a plochou klenbu omazanou červenicí. Stavbu pece provedli Ing. Petr Volf dle projektu Doc. Ing. Arch. Jiřího Škabrdy. Pec je funkční a každou sobotu (od května do září) je využívána k ukázce pečení chleba.

Ve dvoře v jeho pravé spodní části (proti štítu domu) je stará dřevěná kolna na vozy a nářadí. Na ni navazuje zděná konírna a malý prasečák. Ve vrchní části rovnoběžně se stavením pak ovčín a kravín, vlevo ještě pozůstatek pilířové stodoly zbořené ve 30. letech 20. století. Chlévy a stodola byly stavěny v 17. či polovině 18. století a ve 30. a 50. letech 20. století opraveny a využívány JZD a později státním statkem k chovu skotu.

Ve stavení se bydlelo do roku 1992, poté bylo spolu s hospodářskou částí odkoupeno Památkovým ústavem středních Čeh od posledního majitele pana Václava Barchánka. Dále objekt spravovala organizace Státní hrady Křivoklátska, která ho též od července roku 1995 zpřístupnila veřejnosti. Nyní je ve správě Národního památkového ústavu - územního odborného pracoviště středních Čech v Praze jako samostatný referát pod správou státního hradu Křivoklátu.

Zdroj: www.npu.cz, www.hamousuv-statek.cz

První písemná zmínka o vsi Zbečno pochází z roku 1003 (tedy nedlouho po první zmínce o přemyslovském hradišti na Křivoklátu). V Kosmově kronice je ves zmíněna v pověsti o knížeti Krokovi. Píše se, že když osídlovali tuto oblast, tak museli jíž směrem od Berouna sem, protože došli ke sběhu dvou pramenů. Kdežto Roztoky, to je zase místo, kde se roztékala Berounka s Klíčavským potokem. Zbečnu se říkalo Steben, Stybeczno, Stebecno, mělo spoustu pojmenování. Za němčiny se to různě komolilo, až z toho vzniklo Zbečno.

Ve Zbečně býval přemyslovský dvorec - lovecké sídlo panovníků. Stál údajně na místě fary, kostela, možná i na části Hamousova statku. Příležitostně se tu scházeli i církevní hospodáři a významní šlechtici. 

Kaplička "na Riviéře" stojí na místě, kde byl 20. prosince 1100 smrtelně zraněn český kníže Břetislav II. (vládl 1092 - 1100). Nejstarší syn prvního českého krále Vratislava II. se vracel z lovu na dvorec ve Zbečně. Údajně si na něj počíhal vrah jménem Lorek, kterého si najali Vršovci (mezi Přemyslovci a Vršovci byl odvěký mocensko politický spor). Kníže na následky zranění zemřel o dva dny později. Dle letopisce Kosmy, zemřelého roku 1125, proběhl atentát takto: kníže Břetislav II. meškal o vánocích roku 1100 na lovech ve Zbečně. O virgilii svatého Tomáše, slyšev ráno mši, vydal se na lov a když v noci již se vracel, vyšli jemu před ves sluhové vstříc se svítilnami a pochodněmi. V tom lotr Lorek opásán mečem vyskočiv ze skrýše, probodl knížete loveckým oštěpem zrovna do střev. Věrní knížete přispěvše, vytáhli hrot z polomrtvého těla pána svého, tohoto odnesli do Zbečna, kdež vyzpovídav se biskupu Heřmanovi, v přítomnosti kněží a rytířů potomního dne duši vypustil. Pověst chce tomu, že vražda stala se v lese Pozdětíně. Jméno toto lidová etymologie vykládá tak, že lid přišel knížeti pozdě vstříc. Břetislav byl pochován v kostele svatého Víta na Pražském hradě. Někteří z družiny knížete Břetislava II. začali vraha pronásledovat. Lorek, prchající na svém koni, se však při útěku zřítil do rokle a při pádu se probodl mečem. Na paměť této události stojí ve Zbečně na Riviéře dvě kapličky. Původní, stará kaplička, která stojí pod mohutnými lipami s korunou staženou ocelovými pruty, pochází ze 14. století. Po první světové válce byla opravena. 

Podle druhé verze pověsti byl kníže zavražděn v lese zvaném Hrozný a na místě dnešní kapličky byl ubit vrah Lorek. Podle sýkořického kronikáře, pana Černého, však byla kaplička postavena na paměť kočího, který se zde převrátil s povozem a zahynul. 

Ve středu obce je římskokatolický farní kostel svatého Martina. První zmínka o farnosti pochází z roku 1330, ale vzhledem k významu místa v přemyslovských dobách na konci 11. a ve 12. století, lze předpokládat dřívější existenci kostela při zdejším přemyslovském dvorci. Průzkumem bylo zjištěno, že ve 14. nebo 15. století došlo k přestavbě starší románské stavby. V době pozdní gotiky byl k lodi kostela přistavěn presbytář, který kostelní loď výrazně převyšoval. Datování potvrzuje nález svorníku s monogramem krále Vladislava II. Jagelonského. Barokní přestavby se kostel dočkal v letech 1714 - 1716 za majitele křivoklátského panství Jana Josefa Valdštejna. V roce 1831 nahradila dřevěnou zvonici, stojící v sousedství kostela, nová západní věž. Kostel zasvěcený svatému Martinovi z Tours je jednolodní stavba obdélníkového půdorysu s průčelní věží na západní straně a pětibokou sakristií na straně východní. Ze severního boku lodi vystupuje předsíň. 

V roce 1932 tu byly evidovány tyto obchody a živnosti: výroba cementového zboží, holič, 4 hostince, kapelník, kolář, 2 košíkáři, kovář, 4 krejčí, 3 mlýny, 4 obuvníci, pekař, pokrývač, 2 porodní asistentky, 2 povozníci, 12 rolníků, 4 řezníci, 4 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Zbečno, obchod se střižním zbožím, 3 trafiky, 3 truhláři, obchod s uhlím, obchod s uzenářským zbožím, zahradnictví, obchod se zemskými plodinami.