Žlábek

Žlábek je asi 2 km dlouhé výrazně zaříznuté údolí v Křivoklátské vrchovině jihozápadně od Unhoště. Na jedné straně leží tzv. Roučmídův mlýn, na straně druhé osada Pohodnice. Vede zde zelená turistická značka. 

Údolím protéká stejnojmenný potok, který se pak vlévá do říčky Loděnice. 

Přibližně v polovině údolí se na levém břehu Žlábeckého potoka nachází kaplička Panny Marie Žlábecké postavená nad malým pramenem. Podle legendy se u pramenů již ve 14. století usadil poustevník Jan, který zázračnou studánku čistil a střežil a zjevovala se mu zde svatá panna. O tři století později, v době Třicetileté války, údolí sloužilo unhoš'tským obyvatelům jako úkryt před švédským i císařským vojskem. A pověstí i legend je zde hned několik, ale všechny mají společného jmenovatele - zázračné uzdravení nemocného zraku. 

Dle jedné pověsti byla kaplička postavena v roce 1649  unhošťským purkmistrem Jiřím Pěnkavou a jeho manželkou Annou poté, co voda z pramene zázračně vyléčila zrak jejich desetileté dceři Sabině Pěnkavové, když se zde společně s dalšími obyvateli z Unhoště schovávala před vojáky bojujícími ve Třicetileté válce. V letech 1631, 1639 - 1642, ale i v samotném roce 1648 se sem obyvatelé Unhoště uchylovali, ukrývali se zde jak před oddíly švédského vojska, tak i císařského vojska. Nalézali zde dočasný úkryt. Nejbližším sousedem jim byl Kašpar Votava, mlynář z blízkého mlýna v Poteplí. 

Dívenka v důsledku utrpení a nemoci během ukrývání ztratila zrak. Zoufalá matka s ní bloudila lesy a hledala nějakou léčivou bylinu, která by zrak dcerce navrátila. Náhle se za ní ozval lidský hlas. Když se ohlédla, uviděla neznámého starce s dlouhým bílým vousem a dobrosrdečnou tváří. Ten jí poradil, aby vyhledala nedaleký pramen čisté vody pod kořeny starého dubu a vodou pilně vymývala dceřiny oči. Než stačila paní Anna za radu poděkovat, stařec zmizel. Pramen však skutečně našla a učinila slib, že na místě postaví kapličku, pokud se Sabinka uzdraví. Podle rady dcerce oči vymývala a ta zakrátko skutečně prohlédla. V závěru roku 1848 dlouhá válka konečně skončila vestfálským mírem a cizí vojska opustila českou zemi. Paní Pěnkavová na svůj slib nezapomněla. Hned následujícího roku 1649 si její manžel jako unhoš'tský purkmistr vyžádal od správy křivoklátského panství povolení, aby mohl v lesích nad pramenem vystavět kapličku. 

Neznámý lidový umělec v jejím výklenku zpodobnil Pannu Marii s malým Ježíškem. Kaple se brzy stala cílem církevní pouti, která se konala každoročně o svatodušních svátcích, Pramen vytékal ze stráně žlábkem z pálené hlíny a tak vzniklo pojmenování místa, které se později přeneslo na celé údolí i jím protékající potůček. Studánka je podivuhodná. Její voda si uchovává výbornou kvalitu a řada lidí si pro ni přes odlehlost pramene stále přichází. Zajímavé je i to, že voda z pramene vytéká i v době velkého sucha. Poutě konané na Svatodušní ponděli byly obnoveny po roce 1990. Směřovala sem procesí z Unhoště, Malých Kyšic, z Bratronic i odjinud. Kromě kapličky se zde nachází Boží muka a lavička. Přímo u studánky se nachází trojmezí obcí Bratronice, Horní Bezděkov a Malé Kyšice. Naproti kapli v houšti lesa můžeme spatřit velký dřevěný kříž se sochou Krista. 

Jiná pověst, kterou jsem našla v "Kronice obce Horní Bezděkov" zase říká, že ve Žlábku měli rozsáhlejší dílnu rotšmídi (z německého Rohrschmiede, v hamru se za doby Třicetileté války kovaly dělové hlavně, mlýn na místě hamru je doložen až od roku 1795) a pro potřebný materiál jezdívali do Nové Huti (nynější Nižbor). Dřevouhelná vysoká pec v Nové Huti byla založena roku 1607 a konec železáren přinesla až povodeň v roce 1872 a následně krach vídeňské burzy v roce 1873. Cesta do Nové Huti vedla zpočátku právě Žlábkem. Jeden z kovářů měl být slepý. Když jednou cestou zpátky z Huti uslyšel bublat pramen vody, nakázal zastavit povoz a čerstvou vodou uhasil nejen svou žízeň, ale k ochlazení si vodou omyl i oči, načež měl ihned prohlédnout. A z této příčiny zde byla vystavena kaplička k úctě Panny Marie.    

Panna Marie Žlábecká prokazovala dobrodiní i v dobách pozdějších. Jedním z těch, kdo jí byl neobyčejně oddán, byl známý pytlák z Křivoklátských lesů Švejcar. "Před obrazem této světice měnil se v beránka a kdykoliv pohlédl do jejích nevinných očí, bylo mu, jako by se měl káti ze všech svých hříchů, i smekal na dálku klobouk nebo čepici, aby se pokud možno navždy udržel u svaté Panny Marie v milosti". Podle pověsti i jeho Panna Marie ochránila  před třemi myslivci tím, že se mohl ukrýt ve výklenku zdejší kapličky a oni ho slepě minuli. 

V létě roku 1946 navštívil Žlábecké údolí kladenský rodák Cyril Bouda, pozdější národní umělec, tehdy již významný český malíř a grafik, kterého tento tichý a klidný kout nadchnul tak, že si zde pořídil několik skic. 

Kapličku v roce 1859 opravil Jan Koudelka, lesní z Poteplí. Kamennou plotnu a kamennou mísu pro vodu daroval Jan Olič z Horního Bezděkova č.p. 3. Naposledy byla opravena v letech 1999 - 2000.