Pohodnice - Bratronice

03.09.2024

První úlovky po pár minutách v lese:

1. Šrapnel ?

2. Šrapnel ?

3. Torzo kosy 100 cm

4. ?

5. Nábojnice 9 mm

6. Podkova 9 cm x 9 cm

7. Dráty z plotu

8. ?

9. ?

10. Torzo částí pravděpodobně srpu 50 cm

11. Majzlík ? 

Nálezy pochází z místa, které se nachází nedaleko místního názvu Pohodnice u vesnice Bratronice. Na indikační skice z roku 1840 jsou budovy označeny názvem "Abdeckerey". Slovo "Abdecker" nebo "Abdeckerey" v němčině opravdu znamená "pohodný, ras". Ten provozoval již zaniklé řemeslo, respektive zvláštní živnost zvanou "pohodnictví". Zkráceně se člověku vykonávajícímu toto povolání říkávalo ras či antoušek, jeho obydlí pak rasovna. 

Řemeslo spočívalo v likvidaci uhynulých zvířat, dále v odchytu toulavých zvířat, zejména psů a koček a v jejich případném následném zabíjení. Antouškové a pohodní byli v minulosti pokládáni za lidi podivné, nečisté či nenormální. Jejich sídla (rasovny) byla zpravidla umístěna na nějakém odlehlém místě daleko za městem / vesnicí (v Praze např. jedna z rasoven stála kdysi na Kavčích horách v místě dnešního televizního areálu České televize). Jejich někdejší nízké společenské postavení (resp. obecná prestiž) bylo stejné jako tomu bylo např. u městského kata. Coby nečistí lidé měli pohodní v kostele přidělenu svoji zvláštní od ostatních lidí oddělenou lavici. Někteří pohodní či drnomistři také prováděli úklid odpadků a veřejných záchodků, popřípadě byla tato funkce spojena i s funkcí obecního kata.

V 17. a 18. století bylo pohodnické řemeslo obvykle dědičné řemeslo, vykonávané svobodnými rody nepodléhajícími nevolnictví. Pro svou nízkou společenskou prestiž si členové těchto rodů vybírali za partnery většinou jen členy své kasty. V Čechách mezi nejpočetnější pohodnické rody patřili: Babůrkové, Bergrové, Bicklerové (Piklové), Ederové, Ernekerové, Firbacherové, Fišerové, Grázlové, Hemerové, Hollerové, Kolingerové, Langmajerové, Neubergové (Najperkové), Nymburských, Plímelové, Schaubové, Špindlerové, Turkové, Ulmanové, Zeberové, Zelingerové, Zvířecí.  

Vojenští důstojníci - topografové, písemně upozorňují na tato místa, kde žije městský / obecní ras. U měst se nabízí logické spojení s bývalým katem a tyto popisky mohly sloužit jako varování ostatním lidem, aby se tomuto místu vyhnuli velkým obloukem. V místech často stávala i šibenice. 

Zajímavosti: Slovo ras se používá i v přeneseném významu, obvykle tak označujeme člověka, který je tvrdý a bezohledný vůči svému okolí. Slovo antoušek (vzniklé ze jména populárního pražského pohodného Antona Schecka) se později v argotu používalo i pro policisty ("Antoušci se rojej!"). Od povolání pohodného, který stahoval (dřel) kůže z uhynulých koní či koz pocházejí známá česká příjmení Kundera, Kozdera či Kozderka. Podobně byla nazvána i sýkora koňadra (z původního "konědra") pro svou průbojnost až krutost vůči slabším ptákům.

Obec Bratronice leží na starodávné lovecké cestě, která vedla z Prahy do Zbečna a odtud pokračovala dále až na hrad Křivoklát. Touto cestou putovali čeští panovníci se svojí družinou, když v lesích kolem křivoklátského hradu pořádali hony a štvanice na zvěř. O stezku, kterou připomínají dodnes zachované milníky s vytesanými kříži, zdejší původní obyvatelé pečovali a udržovali ji. Protáhlý tvar obce dosvědčuje, že vznikala na vysekané lesní mýtině podél starobylé cesty. 

První obyvatelé obce pocházeli z rodu Bratroniců a sídlili v místech, kde dnes stojí cihelna (severovýchodní část obce). Dokládají to vykopávky, které v těchto místech archeologové našli. Ves existovala již za krále Václava I. Kníže Vladislav II. v roce 1140 nebo 1142 postoupil desátky ze vsi panskému klášteru svatého Jiljí na Pražském hradě. Tehdy zde bylo kromě rychtáře 9 osedlých dědičných nájemců. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1228, kdy je uvedena v soupisu jmění ženského benediktinského kláštera svatého Jiří na Pražském hradě. Ves náležela ke zbečenskému újezdu a s ním se dostala k hradu Křivoklátu.

Bratronice se považují za charakteristického představitele specifické skupiny obcí na Rakovnicku s podobnou urbanizační strukturou (dlouhý obdélníkový návesní útvar lemovaný po delších stranách nápadně pravidelnou parcelací), vysazených v rámci kolonizačních aktivit v Čechách ve 14. století. Byly vysazeny právem zákupním před rokem 1352, mají však předlokační původ. V roce 1353 postoupil Karel IV. obec sboru pražských mansionářů. Pro jejich financování vybral několik obcí (mezi nimi i Bratronice) a jejich daně měly jít přímo tomuto sboru. Protože ale (pravděpodobně pro nesouhlas zemského sněmu) toto královo rozhodnutí nevešlo v platnost, rozhodl se od roku 1376 daňový odvod z Bratronic předávat přímo mansionářům. Toto rozhodnutí Karla IV. platilo i pro jeho potomky a dědice.

Již ve 14. století získala obec právo zákupní. Místní svobodní osadníci tak mohli volně disponovat se svým majetkem a mohli ho tak prodat nebo se odstěhovat. Za to odváděli panovníkovi poplatek ve formě peněz nebo obilí. Protože ale král vždy neměl na zaplacení svých dluhů, hradil své dluhy přenecháváním obcí. Tak také roku 1460 panovník Jiří z Poděbrad přenechal Bratronice spolu s okolními sídly (Žilinou, Novým Strašecím či Unhoští) Bořivoji mladšímu z Lochovic. Ten v té době vlastnil i hrad Okoř.  Dalšími majiteli Bratronic byli páni z Donína, kteří je získali díky sňatkům a jako dědictví. V roce 1555 obec vlastnil Ferdinand I. Habsburský. Protože neměl na splacení dluhu Bořitům z Martinic, zastavil jim Bratronice. Hned následujícího roku však své závazky splatil a obec se panovníkovi navrátila zpět. Majitelem obce se následně stal Albrecht z Valdštejna a pak též Fürstenbergové.

Během 1. světové války padlo 16 bratronických občanů a na jejím konci roku 1917 byly pro zbrojní účely zrekvírovány čtyři z pěti zvonů z kostelní věže. Od roku 1973 působil na vojenské základně jižně od Bratronic na vrcholu Kouty 14. protiletecký raketový oddíl 71. protiletadlové raketové brigády (VÚ 3010 Bratronice). Zdejší jednotka byla vybavena protiletadlovými raketovými komplety S-125 Něva. Roku 1992 armáda základnu opustila.