Sochy a fresky v Podskalí

I když jsem v Podskalí chodila pár let do svého prvního zaměstnání, nikdy mě nenapadlo si blíže prohlédnout sochy na různých nárožích či budovách v okolí. Pokud jsem už zahlédla sochu nějakého muže, spojila jsem si to s tím, že socha je asi budovatelská ...

V loňském roce mě Anita Crkalová, spoluautorka již několika knih o vorařství a voroplavbě, neteř posledního voraře v Čechách Jana Husy, který zemřel v nedožitých 91 letech dne 26. července 2021 v Bechyni, pozvala na akci "Zažít Výtoň jinak". Akci organizovalo Muzeum města Prahy a kromě volného vstupu do Podskalské celnice na Výtoni, kde je stálá expozice o voroplavbě, životě na Vltavě a o zaniklém Podskalí, probíhaly i komentované prohlídky po okolí Výtoně, kde byly kromě historických budov zmíněny právě i sochy.

Za Podskalskou celnicí v ulici Na Výtoni najdeme nenápadný dům č.p. 254-II, který v sobě skrývá zbytky středověkého mlýna. Mlýniště bylo v místech Výtoně na Botiči již na konci 12. století. Vodní mlýn je zde doložen k roku 1310. Ve 14. století jej zakoupila vyšehradská kapitula. Roku 1321 je mlýn zmiňován jako Fabiánovský, podle mlynářského rodu Fabiánů, který se zasloužil o rozvoj mlýna v 16. století. Mlýn měl 3 korečná kola, pilu, chlebnou pec a krupnou stoupu. Díky sporu vyšehradské kapituly s Novým Městem pražským ve 2. polovině 17. století o hraniční potok Botič, se k mlýnu a jeho okolí dochovalo velké množství historických zpráv. Roku 1723 byl zdejším mlynářem Václav Růžička, dosavadní mlynář v Horní Krči. po jeho smrti kolem roku 1748 se mlynářem stal jeho zeť Jan Stárek, který mlýn provozoval do roku 1776 současně se synem Janem; ten se poté oženil na Podhájský mlýn ve Veleni. Mlýn, kterému se postupně říkalo Kapitulní, Botičský, Fabiánovský, Podskalský či Vyšehradský ukončil činnost v 70. letech 19. století, mlýnská strouha byla zavezena a budova prodána a přestavěna na činžovní dům. Dům stojí, tak jako bývalá celnice, pod úrovní terénu, který byl navezen při regulaci zástavby Podskalí. Z mlýna se v něm dochovalo klenuté přízemí a relikty staršího zdiva s druhotně vloženými pozdně renesančními klenbami, které v místech věže sahají až do 1. patra; lednice byla adaptována na sklep. 

Na rohu ulic Na Hrobci a Vyšehradské stojí na místě původního barokního domu novorenesanční čtyřpatrový činžovní dům U Pěti králů. V rámci podskalské asanace byl zbořen a v roce 1906 nahrazen moderní novostavbou. Neobešlo se to však bez komplikací. Pražská obec zadala demoliční práce jistému haličskému Židovi, " ... který domy vydrancoval, nezboural a upláchl." Původní i nový dům je vyzdoben freskami přemyslovských knížat (králů). 

Původní dům byl zdoben obrazy šesti přemyslovských knížat: Přemysla, Nezamysla, Mnaty, Vojena, Vratislava a sv. Václava. Říkalo se zde však U Pěti králů, snad podle nesprávného lidového výkladu sv. Václav byl "jen kníže", nebo naopak, že byl především světec. Autorem původních maleb roku 1750 byl Václav Ambrosi (1723 - 1806, též Václav Bernard Ambrož), dvorní malíř Marie Terezie. V domě fungoval známý hostinec. Nový čtyřpatrový dům vystavěl v roce 1906 Otakar Václavík a na počest původní stavby nechal fasádu vyzdobit novými freskami. Autorem současných novorenesančních maleb, již bez sv. Václava, je Láďa Novák (1865 - 1944). Jejich návrhy jsou uloženy v Muzeu hl. m. Prahy. V domě odstartovala svou kariéru módní návrhářka Hana Podolská, která zde v roce 1908 otevřela svůj první salón. O dva roky později se přestěhovala do větších prostor ve Vodičkově ulici. Od roku 1914 zde žila nějaký čas také Marie Janků Sandtnerová, autorka kuchařských příruček a propagátorka zdravé výživy. 

A proč vlastně U Pěti králů? Bájná přemyslovská knížata, o nichž se zmiňují Staré pověsti české, jsou prý pohřbena v Podskalí. Konkrétně právě pod domem U Pěti králů. Tak alespoň praví legenda, která se po Praze tradovala několik staletí. Prapůvodcem byl nejspíš Václav Hájek z Libočan, který do své Kroniky české napsal, že osm bájných knížat spočívá v knížecí hrobce severně od Vyšehradu na pravém břehu potoka Botiče. Jmenovitě mělo jít o Přemysla, Nezamysla, Mnatu, Vojena, Vnislava, Křesomysla, Neklana a Hostivíta. Pověst přiživovala i skutečnost, že dotyčnému místu se odedávna říkalo Na Hrobci. Původ tohoto názvu je přitom o dost prozaičtější - v polovině 15. století byl totiž majitelem zdejších pozemků novoměstský měšťan Václav z Hrobky. A protože by se všechna knížata Ambrosimu mezi okna barokního domu nevešla, zapsal se do historie jako hostinec U Pěti králů. 

Teď už je asi i každému jasné, proč se v okolí nachází ulice Přemyslova, Nezamyslova, Mnatova, Vojenova, Vnislavova, Křesomyslova, Neklanova i Hostivítova :-) A kromě nich je tu i Lumírova, Krokova, Slavojova, Oldřichova, Soběslavova, Svatoslavova, Jaromírova, Boleslavova či Libušina.

Jako v ostatních podskalských hospodách, i tady bývalo rušno. Pivo teklo proudem, vyhrávala hudba, koulely se kuželky a vládl pestrý spolkový život. Známý kriminálník Josef Kolínský tu například zapíjel spolu se svým bratrem trojnásobnou vraždu v Braníku (blíže zde). Na dvoře za hospodou se prodávalo dřevo, uhlí nebo ryby. Barokní dům míval nezvykle hluboké sklepy. To bylo hospodě ku prospěchu, protože se v nich celoročně uchovávaly zásoby ledu. Dá se ovšem předpokládat, že při jejich hloubení by jakékoliv pohanské pohřebiště beztak vzalo za své. 

Na rohu ulic Na Hrobci a Na Výtoni najdeme secesní dům č.p. 2034-II/7. Tento reprezentativní secesní činžovní dům s obchodními prostorami v přízemí byl postaven podle plánů stavitele a zároveň stavebníka Ferdinanda Štěpánka v roce 1908. V interiérech se ve značné míře dochovaly prvky a detaily původního vybavení a výzdoby. Umístění sochy sv. Václava z rodu Přemyslovců na domě můžeme chápat jako přihlášení se k historické tradici tohoto místa i jako symbol vítězství křesťanství nad pohanstvím. 

Ve Vyšehradské ulici č.p. 2005-II/8 najdeme dům rovněž z roku 1906, na kterém se mísí prvky secese, novorenesance a novogotiky.  

Původní deskový dům dříve zvaný u Tunclů (Tunglů), patříval Václavu z Hrobky, později se dostal do rukou Jana z Klenového a Janovic, jenž v době stavovského povstání utekl, a získal jej novoměstský písař Pavel Ješín z Bezdězi, který po prohře stavů utekl a jeho jméno bylo přibito na šibenici. V roce 1622 se dům navrátil Janu z Klenového, který jej následně prodal Přibíkovi Jeníškovi z Újezda. Dům byl na přelomu 19. a 20. století zbořen a na jeho místě vyrostla nynější novostavba. 

Nad okny 1. patra můžeme obdivovat fresky vážící se k nedalekému Vyšehradu. Vlevo vidíme bojovou scénu ze slovanského dávnověku, vpravo pak známý Libušin soud nad Chrudošem a Šťáhlavem, jak o něm čteme v Rukopise zelenohorském, romantickém padělku z 19. století. Podle pověsti Chrudoš odmítl Libušin rozsudek o rozdělení dědictví a vyzval ostatní, aby dosadili na knížecí stolec znovu muže. Libuše pak povolala k vládě Přemysla a vzala si jej za manžela. Založili tak rod Přemyslovců, který u nás vládl až do roku 1306. 

Na počátku 20. století zde bydlel oblíbený komik Jan Dlesk, známý svými vystoupeními v pražských hospodách. 

Na křižovatce Vyšehradské a Plavecké ulice stojí starší dům, menší než ostatní, s číslem popisným 420/19. Barokní měšťanský dům U Kolíbalů je další zachovalou památkou starého Podskalí, která byla při asanaci ušetřena. Dům byl postaven ve 2. pol. 18. století na místě dřevěné stavby, která zde byla již o čtyři století dříve. Svůj původní vzhled s prostou fasádou a mansardovou střechou si dům zachoval dodnes. 

Historie zdejší zástavby sahá až do roku 1383, kdy je jako jeho majitel uváděn Duchek v Podskalí. Jednalo se o hojně frekventované místo na cestě vedoucí z Vyšehradu na Pražský hrad. Dům U Kolíbalů byl vystavěn před rokem 1769 na místě dřívějšího dřevěného domku. Pozemek s domkem byl zakoupen roku 1725 kancléřem Nového Města pražského Ondřejem Mikulášem Ledvinkou, jehož zahrada se stavbou sousedila. 

V blízkosti křižovatky dříve stával dnes již zaniklý kostel sv. Vojtěcha Menšího. Zdejšímu místu se kdysi říkávalo V Koutku.  

Hned vedle v Plavecké ulici stával dům č.p. 399/11, kterému se říkalo U Tří božích bojovníků nebo U Poslušných. Moderní dům, který zde stojí dnes, zdobí na fasádě busty tří bojovníků za pravdu a svobodu českého národa: Jan Hus, Jan Žižka a Karel Havlíček Borovský. Název převzala i protější restaurace, která o označení "božích" přišla za minulého režimu. 

Na severní straně Ladovy ulice stojí několik činžovních domů, které postavil stavitel František Hodek v roce 1925. Sochařská výzdoba připomíná život v Podskalí. Na nárožních domech s ulicemi Pod Slovany a Podskalská jsou umístěny sochy plavců od Jaroslava Brůhy. 

Pro sochu se stočeným lanem na domě 2042/7 stál modelem praporečník spolku Vltavan Josef Tesárek. Na domě 2045/1 je socha plavce s bidlem při odrážení voru. Na dalších domech jsou sgrafita, jedno s výjevem ženy peroucí prádlo s chlapcem koupajícím se na náplavce s Emauzským klášterem v pozadí a druhé s námětem koupání u Císařské louky naproti Vyšehradu, z kterého rozeznáme Libušiny lázně. Je zřejmé, že stavitelé nových domů se snažili o vyjádření úcty k tradicím v asanované oblasti i k českým dějinám. 

Na protější straně Ladovy ulice je na nároží socha plavce / voraře či Podskaláka s bidlem.

Ulice Ladova se od roku 1961 jmenuje podle malíře Josefa Lady, který se sem přistěhoval v roce 1925 do novostavby a bydlel zde s rodinou až do své smrti v roce 1957. Na pobyt malíře Josefa Lady upomíná i pamětní deska na domě. Původně se ulice jmenovala V Ohradách. Vznikla v roce 1925 při úpravě Podskalí asanací celé této oblasti a novou výstavbou. 

Nedaleko od Ladovy ulice je ulice Trojická, která nese název podle barokního kostela Nejsvětější Trojice. Původní zasvěcení není jasné, s největší pravděpodobností se jednalo o patrocinium sv. Antonína nebo sv. Ondřeje. Roku 1358 je doložena kaple všech řemeslníků určená především těm řemeslníkům, kteří pracovali na výstavbě nedalekého Emauzského kostela Panny Marie na Slovanech. Podle badatelů byla snad její zmenšenou kopií. Během husitských válek, kdy byla kaple vypálena, bylo zasvěcení roku 1463 během rekonstrukcí financovaných vyšehradskou kapitulou, ustáleno Nejsvětější Trojicí. 

Původní gotická podoba byla v 18. století přestavěna v barokním stylu a v této podobě kostelík vydržel dodnes. Původně byl dominantní stavbou obklopenou zahradami, dnes je trochu schovaný v okolní nové zástavbě. Dříve to byl pro obyvatele Podskalí významný farní kostel. Dnes se zde konají i zádušní mše spolku Vltavan za zesnulé členy. 

V podlaze kostela se nachází několik náhrobních kamenů z 16. - 18. století, nejzajímavější patří lékaři Václavovi a pochází z roku 1585. Interiér je zdoben malebnými barokními oltáři. Hlavní portálový oltář je zasvěcen Nejsvětější Trojici a pochází zřejmě z konce 17. století. Doplněn je soškou Pražského jezulátka ve zlacené skříni. Jižní stěnu zdobí oltář sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie Královny. Severní stěna je osazena bočními oltáři Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Anny. V kapli Kalvárie můžeme nalézt oltář sv. Kříže. Věž kostela se svými 32 metry patří k nejnižším kostelním věžím v Praze. 

Naproti kostelu stojí zajímavý, bohatě zdobený novorenesanční dům č.p. 397/18 s věží. Byl postavený v roce 1897 stavitelem Rudolfem Terebou na pozemcích patřících k někdejšímu domu U Prasátků. Toto netradiční jméno nese po svém předchůdci - domě, který stál na západ od kostela Nejsvětější Trojice. Původně se však tento dům jmenoval ale ještě jinak - U Prasátků v Ozerově. Roku 1897 byl původní dům nahrazen novorenesanční stavbou. Nárožní čtyřpodlažní dvoutraktový objekt sloužil jako nájemní dům. 

Figurální malby na fasádě mají náboženskou tématiku odkazující mj. na Nejsvětější Trojici s anděly, i staročeské motivy. Nároží je zdobeno sochou sv. Ludmily. Tvář má zvrásněnou vráskami, vlasy spleteny do copů. Zvlněný lem jejích šatů je ozdoben krajkou, jejíž jemnost dokázala ovládnout i tvrdý materiál kamene. Nechybí ani kněžniny hlavní atributy - knížecí koruna, šál a kniha. 

Na křižovatce ulic Pod Slovany a Trojická stojí dům U Podskaláka č.p. 1904/9, zdobený malbami postav představujících povolání typická pro staré Podskalí (rybář, plavec, stavitel lodí, dřevař).

Tomuto místu se dříve říkalo Ozerov či Oserov. Původ slova odkazuje na Vuozerov či Vostrov, neboli ostrov. Na starých mapách do poloviny 19. století najdeme název Wostrow Gasse, později již název Trojická. Ovšem blízký úsek ulice Pod Slovany si jméno Oserov ještě nějaký čas ponechal. 

U křižovatky ulic Trojická a Pod Slovany najdeme další zajímavý dům U Korunních znaků č.p. 1912/11, který má na fasádě do Trojické znázorněny zemské znaky Čech, Moravy a Slezska. Čtyřpatrový novorenesanční dům byl vybudován podle plánů architekta a stavitele Rudolfa Koukoly z roku 1894. Dům byl postaven na pozemku, vzniklém parcelací starých podskalských usedlostí č.p. 378-II a 386-II. Mezi okny 4. patra a v parapetním vlisu pod nimi jsou sgrafita s motivem rostlin a antických rostlin.

Vlastenecký motiv najdeme i na sousedním domě U Slovana č.p. 1911/9 v podobě sochy žence ve stylizovaném slovanském úboru. Naproti v Trojické č.p. 1907/10 se až do roku 1990 nacházelo kino Vyšehrad, původně Bio Central. 

O kousek dál, vlevo na rohu Trojické a Podskalské, stojí secesní dům s reliéfem plavců z roku 1912 od architekta Jana Čapka. 

Dům č.p. 1449-II zdobí dvojice mužů s typickým nářadím plavců - sekerou, pilou a lanem, kteří odcházejí od své rodiny za prací. Nalevo od nich je stojící ženská postava s malým dítětem v náručí, odrostlejší chlapec se chytá matky za sukni. To vše vede k zamyšlení a ukazuje nám, že povolání plavce patřilo sice k povoláním romantickým, ale také těžkým a nebezpečným.

Na rohu Podskalské a Na Poříčním právu najdeme dům s reliéfem štěrkaře č.p. 1252-II/24. 

Před asanací Podskalí vedla Podskalská ulice podstatně blíže k Vltavě než nyní. Na břehu Vltavy tu stával dům č.p. 383, v němž do roku 1784 sídlilo právo poříčné, neboli soud starších cechu plaveckého. Představení cechu vykonávali v Podskalí jako ve zvláštním okrsku Nového Města pražského i další jurisdikci, takže zmíněnému domu se říkávalo i Podskalská radnice. Po zrušení cechu a tím i zánikem soudu byl dům č.p. 383 prodán. V roce 1839 ho koupil František Dittrich, který jej rozšířil a v něm i zemřel.  

Stejně jako voroplavba a dřevěné nákladní čluny, patřila ke staré Vltavě i těžba kamene v početných lomech. Jak ukazují staré fotografie, při stavbě podskalského nábřeží přivážely dřevěné lodě žulové bloky z povltavských lomů až na staveniště. Vzhledem k tomu, že tyto lomy většinou pohltila voda přehrad, je dobré si při chůzi po nábřeží uvědomit, že kámen, po kterém chodíme, pochází právě z tohoto zaniklého světa. Kámen z povltavských lomů se používal rovněž k výrobě štěrku a samozřejmě se roztloukal ručně. Jednoho ze štěrkařů při práci v lomu ukazuje reliéf v 1. patře uvedeného domu. Dům postavil v roce 1922 architekt a stavitel Ladislav Čapek. 

V Podskalské ulici stojí dva zajímavé domy, a to č.p. 391/9 a 392/7.

Domy postavil architekt Kamil Hilbert, průkopník památkové péče a poslední stavitel chrámu sv. Víta na Hradě. Dům č.p. 9 je postavený pro cukrovarnickou akciovou společnost a nese reliéfy s motivy dětí zpracovávajících cukrovou řepu. 

Sousední dům je zdoben novogotickými prvky.