Kostel Panny Marie Sněžné ve Velkých Popovicích

Jednolodní kostel Panny Marie Sněžné s trojboce zakončeným závěrem a hranolovou věží pochází z konce 13. století. Barokně pak byl přestavěn v letech 1690 - 1730. 

Stojí ve středu obce a obklopuje ho vysoká ohradní zeď kolem bývalého hřbitova. Je zde 350 hrobů. Dochovaných náhrobků je však jen minimum.

Hlavní vstup byl veden od jihu kamenným lomeným portálem s vloženým tympanonem. Na tympanonu portálu je dochována nástěnná malba odkrytá spolu s portálem při opravách roku 2002. V horní střední části tympanonu je vidět hlava s nimbem, v levé části nezřetelný útvar. Vzhledem k zasvěcení kostela je možné malbu interpretovat jako Madonu s dítětem, výjev pro tympanon portálu sice ne příliš obvyklý, avšak možný. Možná souvislost může být s malbami v kostele sv. Petra a Pavla v nedalekých Říčanech, datovaných po roce 1400. Těsně nad portálem byly odhaleny fragmenty dalších maleb, které mohou být pozůstatkem rozsáhlé výzdoby jižního průčelí, časově mladší než výzdoba portálu. Obdobné portály ve Zlaté Koruně (více info zde), Vyšším Brodě (více info zde) či Staronové synagoze v Praze se u nás vyskytují v poslední třetině 13. století, což umožňuje datovat kostel do této doby. 

Z původní podoby kostela se dochovala téměř úplná severní zeď lodi s oběma nárožími, zdivo je místy přezděno a vyspraveno cihlami. Při barokní přestavbě provedené kolem roku 1690 (letopočet na barokním kovovém kříži vsazeném v dnešním západním průčelí) byl zbořen gotický presbytář, který nahradil větší, neodsazený, s trojbokým závěrem podobným, jaký je předpokládán u gotické stavby. Přestavěno bylo také gotické západní průčelí, o jeho barokní podobě však vzhledem k pozdějšímu zboření nevíme téměř nic. Barokní jsou také obdélná segmentově zakončená okna nestejné velikosti. 

Na konci 1. třetiny 18. století byla zvýšena bývalá zvonice nad sakristií do nynější třípodlažní podoby, zakončena byla typickou barokní cibulovitou střechou. Ta byla stržena vichřicí v roce 1870 a nahrazena dnešní jehlancovou. Zvýšení zvonice se datuje do roku 1726, možný je i rok 1732 uvedený dodatečně na zmíněném kovovém kříži jako připomínka některé z oprav kostela.  

Na oratoř v prvním patře věže vede vřetenové schodiště skryté v drobném hranolovém přístavku v koutě mezi západní zdí věže a jižní zdí lodi, vstup na schodiště je dvěma vchody ze sakristie v přízemí věže  a od jihu zvenku. Ve zvonici jsou tři zvony - zvon z roku 1728, zvon z roku 1787 a zvon z roku 1498, který je druhý nejstarší ve středních Čechách. 

Umíráčky jsou dnes k vidění ve Vzorné lidové knihovně. 

Mobiliář je převážně novorománský. Na hlavním oltáři od řezbáře L. Zieblanda z roku doprovázejí centrální obraz patronky po stranách sošky světců (sv. Václav a sv. Jan Nepomucký), v nikách po stranách oltáře jsou barokní sochy sv. Petra a Pavla pocházející z pražského Vyšehradu. Na epištolní straně lodi při věži stojí boční oltář z roku 1865, na protější evangelijní straně stejně stará kazatelna. Varhany na kruchtě vyrobila firma Rieger roku 1897. 

Na stěnách visí zajímavá plastická křížová cesta.