Richtrovy Boudy

Nejdříve osídlenou částí dnešní Pece pod Sněžkou byla hornická osada Obří důl. Podle starých zpráv tu již v 15. století italští horníci pálili vitriol na výrobu kyseliny sírové. První přesný záznam o dolování je z roku 1511. Samotná Pec vznikla až koncem 16. století jako třetí díl Velké Úpy. 

Do Krkonoš byli povoláni dřevaři ze Švýcarska, Korutan a Tyrol. Po ukončení lesních těžeb se prostí horalé živili chovem hovězího dobytka a koz. K tomu využívali i četná seniště v nejvyšších partiích Krkonoš. 

Do počátku 18. století byly horské lesy v držení královské koruny, potom Velká Úpa s Pecí patřila panství Maršov. Rozvoj turistického ruchu ve 2. pol. 19. století dal osadníkům nový zdroj obživy. Nejprve turistům poskytovali nocleh na seně a přebytky ze svých hospodářství, jako mléko, máslo a horský sýr. Později svá obydlí přizpůsobovali k pronajímání pokojů. Hlavním lákadlem se stal nejvyšší vrchol Čech Sněžka a později lyžování. 

V roce 1871 se Pec oddělila od Velké Úpy a stala se samostatnou obcí. V roce 1897 byla s konečnou platností zakázána pastva v lese a tak horalé sklízeli seno i pod lesními porosty. Přestože ve 20. letech 20. století měla Pec již výrazně rekreační charakter, bylo tu chováno ještě více než 300 kusů hovězího dobytka. Název obce Pec pod Sněžkou je až z roku 1948. V roce 1963 byl vyhlášen Krkonošský národní park. Celá enkláva Richtrových bud je součástí státní přírodní rezervace Prameny Úpy. 

První vážný zásah do panenské přírody východních Krkonoš spadá až do poloviny 16. století, kdy královské lesy spravoval Kryštof Gendorf, purkrabí v Trutnově a na Vrchlabí. Byl nejen vůdčí osobností při těžbě nerostů, ale dal i podnět k těžbě dřeva v pohraničních hvozdech pro potřebu pokladnice českého království - stříbrných dolů v Kutné Hoře. 

V oblasti Richtrových bud bylo s těžbou dřeva započato až po roce 1575, kdy v Zeleném dole byla postavena velká klauza. Během krátké doby padl původní prales, který byl tvořen mohutnými buky, jedlemi, javory a při horní hranici lesa i smrky. V tu dobu vymizely i velké šelmy, vlci a medvědi, i když nepodložená zpráva hovoří o posledním medvědu uloveném v Obřím dole v roce 1804. 

V oblasti Krkonoš byl nedostatek pracovníků, proto byli pozváni alpští dřevaři. Vytěžené dřevo bylo zpracováno na špalky a ty se plavily pomocí kaluz po potocích a řece Úpě dolů z hor. Klauzy byly malé přehrady, které se naplnily vodou a po propuštění voda splavila špalky níže po proudu k další přehradě. Část dřeva se pálila v místě na dřevěné uhlí. 

Dodnes můžeme v Zeleném údolí nalézt upravená místa se zbytky dřevěného uhlí. Po skončení rozsáhlé lesní těžby se část dřevařů přesunula s těžbou do Orlických hor, ale většinou se tu usadila na trvalo. Tak můžeme číst ve zprávě kutnohorského úředníka z roku 1609: "... po těch pak vrších všudy budky jsme viděli, v nichž dělníci sobě dobytky chovají a v mýtech všude pásti dávají ...". Dodnes nám jména enkláv připomínají jejich zakladatele - Richtrovy boudy, Vebrovy boudy, Schneiderova stráň, Tippeltovy boudy, Thamovy boudy, Karlův vrch apod. Některá jména zanikla v nedávné době - Bergerova strana (Malá Pláň), Wimmerův vrch (Větrník), Zehbauden (Jelení louky) apod. 

Pro chov dobytka založili osadníci louky v místech někdejších mýt, kterým později právem říkali zahrady. Chovu přizpůsobili i svá obydlí, chalupy. Na Richtrových boudách byly zpočátku pouze tzv. letní boudy. Sem vyháněli chalupníci svá stáda během krátkého léta a zároveň v okolí sušili seno, které teprve v zimě sváželi na saních rohačkách do údolí. Proto byly chalupy na Richtrovkách velice prosté. Jedna obývací místnost s komorou a černou kuchyní byla jednoduše zařízena, kdežto chlév tvořil podstatnou část chalupy. Půda musela pojmout celou sklizeň sena. 

Všechny chalupy Richtrových bud byly založeny v 17. století s výjimkou dnešního č.p. 81. Tu postavil až v roce 1830 Stephan Bönsch z Velké Úpy pod č.p. 484, aby mohl rozšířit svůj chov dobytka. Jeho vnuk, Wilhelm Bönsch jako první na Richtrových boudách zareagoval na rozmáhající se turistický ruch v Krkonoších. Tak již koncem 19. století sloužila chalupa nejen k chovu dobytka, ale i jako hospoda s noclehárnou.  

K celoročnímu provozu došlo až po zavedení lyží a tím vzniku zimní turistiky na počátku 20. století. Vhodná poloha boudy při cestě z Pece na Luční boudu a Sněžku přispěla k dalšímu rozvoji boudy. Ještě před 1. světovou válkou nahradila původní chalupu velká bouda s 50 lůžky v osmnácti pokojích. Ve 20. století již Richtrova bouda patřila společně s Luční a Rennerovou boudou, Klínovou boudou, Černou boudou a Boudou Prince Jindřicha akciové společnosti Bratři Brönschové. Posledním správcem Richtrovy boudy byl Vincenz Bönsch. 

V pohnutých dobách roku 1938 bouda do základů vyhořela, ale ještě za války byla v menším rozsahu obnovena. V důsledku 2. světové války byl hostinský podnik i horské hospodářství zkonfiskováno a majetek přešel do užívání národního správce Jana Dubna. Ovšem již v roce 1946 získala boudu Obchodní akademie Dr. Beneše z Prahy. Od roku 1950 bylo majitelem Ministerstvo školství. V letech 1950 - 1952 byla bouda postavena od základů nově. 

Další velká přestavba, tehdy učebního střediska Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, započala v letech 2000 až 2001 a 2006 až 2008. Richtrovy boudy sloužily před svým dalším uzavřením hlavně jako školící a rekreační středisko pro pedagogické pracovníky, školy v přírodě, lyžařské kurzy a výjezdní zasedání. Areál využívala ke školení a jako zázemí při výcviku také Horská služba. Budova však nebyla poslední roky využívána, budovu převzalo Ministerstvo vnitra a od roku 2021 Richtrovy boudy provozuje Policejní prezidium ČR.

A mě čekal náročný výstup od Richtrových Bud (1 138 m.n.m.) na Výrovku, dále přes Luční boudu a Slezský dům výstup na naši nejvyšší horu Sněžku (1 603 m.n.m.) a pak zpět.

Trasa celkem cca 17 km, čas necelých 6 hodin. Převýšení 781 m. Počasí ale bylo luxusní.

Další tipy na výlety a historii míst v Krkonoších lze nalézt v odkazu z expedice Tady je Trautenberkovo.