U FLEKŮ

Starobylost domu, kde se dnes nachází flekovský pivovar dokumentuje zdivo tří sklepení, jež místy vystupuje až do patra. První písemná zmínka o existenci starobylého domu Na Křemenci je již z roku 1430, kdy dům patřil barvíři Petrovi. 

Další písemná zpráva je z roku 1499, kdy v domě U dvou strak se nyní vaří pivo a koupil jej Vít Skřemenec se svou manželkou Dorotou od Heinricha Skržemence a začal v něm provozovat sladovnické řemeslo. Pivovar pak často měnil majitele. Vít Skřemenec se svou manželkou Magdalenou přebírá dům v roce 1533. Příliš se mu ale nevedlo a v roce 1537 jej prodává sladovníku Vavřinci Křemencovi. V roce 1576 získala dům Ludmila, řečená Křemencová. Za jejího života (měla mimochodem 4 manžele) prošel pivovar druhým obdobím rozkvětu. 

Po bitvě na Bílé hoře byl celý dům zkonfiskován tehdejší majitelce Kateřině Ulrichové, která emigrovala. Vojtěch Záhořanský s chotí Ludmilou kupuje dům v dražbě v roce 1722 a vede si úspěšně ( v roce 1725 vařil pivovar 19 várek, což je 380 sudů, z 24 maximálně povolených várek). 

Roku 1762 podnik zakoupil Jakub Flekovský, jehož jméno pivovar U Fleků nese dodnes. 

František Pštross přebírá pivovar v roce 1807. Téměř celé 19. století patřil dům s pivovarem rodině Pštrossových, za jejichž správy podnik dosáhl dnešního rozsahu. Rodina Pštrossova se tak stává majitelem pivovaru na více než 100 let. 

Pro pivovar byl významný zejména rok 1843, kdy se zde poprvé začal vařit proslulý Flekovský tmavý 13° ležák. A ten se tu vaří dodnes. 

V roce 1898 si pivovar pronajal Josef Karel Khop, který se zasloužil o další významné zvelebení pivovaru a restaurace. V roce 1902 je upravena veranda Jitrnice, stará sladovna je přestavěna na Rytířský sál. Po úpravách z let 1900 - 1910 podle plánů Rudolfa Koukoly a Františka Sandera dostal pivovar současnou podobu a skladbu prostor. Výzdobu stěn malbou a sgrafiti provedl zdejší stálý host, akademický malíř Láďa Novák ve stylu historismu, resp. novogotiky. 

V roce 1905, po smrti J. K. Khopa nastupuje jako sládek Václav Brtník. U Fleků pracoval od roku 1898. Po 5 letech se stává společníkem Marie Khopové, vdově po J. K. Khopovi. Marie Khopová a Václav Brtník kupuje v roce 1920 od J. Pštrossové pivovar a stávají se spolumajiteli. Po smrti Marie Khopové se stává jediným majitelem Václav Brtník. Podnik zvelebuje a vede jej až do své smrti v roce 1937. V tomto roce přechází podnik do rukou jeho tří synů, Josefa, Václava a Františka. Nejmladší z nich, František, vyučený sládek jej provozoval až do roku 1948. V následujícím roce jim byl podnik zkonfiskován a znárodněn. 

V roce 1959 byl podnik rozdělen na pivovar, který zůstal u Pražských pivovarů a restaurací, kterou převzal podnik RaJ Praha 1. V letech 1949 až 1989 prošel pivovar rekonstrukcí hlavně na počátku 50. let. V průběhu dalších desetiletí se však vyskytly i úvahy o jeho zrušení. Vědomí jeho výjimečnosti a tradice však zvítězily a v roce 1983 bylo započato s další rekonstrukcí, jež byla dokončena v roce 1986, díky které dostal dnešní vzhled. Z ní vyšel pivovar jako moderní, a přitom unikátní historický provoz. 

Rodina Brtníkových pak v roce 1991 získala zpět v restituci restauraci a o rok později i pivovar. V roce 1999, kdy se připomínalo 500 let existence pivovaru rodina Brtníků založila v objektu pivovarské muzeum. Zajímavostí pivovaru je mj. i to, že předposlední sládek Ivan Chramosil v pivovaru pracoval přes 40 let. Současným sládkem je od roku 2010 pravnuk legendárního sládka Václava Brtníka Michael Adamík.

Areál restaurace, který pojme 1 200 lidí, je rozčleněn na několik sálů a sálků s originálními názvy: Staročeská, Velký sál, Kufr, Akademie, Rytířský sál zvaný Emauzy, Jitrnice, Václavka a Chmelnice - sídlo flekovského kabaretu. Každá z místností má svou bohatou historii a může se pochlubit unikátní výzdobou, o niž se postarali význační čeští umělci, patřící ke stálým hostům restaurace. V jedné z místností pivovaru je strop z jedlového dřeva, jehož stáří historici odhadují na téměř šest set padesát let. V areálu pivovaru je zahrada, která nabízí 500 míst k sezení.

Pivovar U Fleků je jedním z mála pivovarů ve střední Evropě, kde se pivo vaří bez přestávky déle než 500 let. Najdeme jej v Křemencově ulici v Novém Městě na Praze 1.

Pro řadu hostů je to poutní místo pražských a českých pivařů. Pro další je to turisticky zajímavá historická památka a nejznámější pražská pivnice. Pivovar a restaurace U Fleků je ale také místem kulinářských zážitků. Personál kuchyně totiž uspokojí požadavky i těch nejvybíravějších gurmánů nabídkou tradičních staročeských jídel.

V pivovaru se vaří Flekovský tmavý 13° ležák. Jedná se o spodně kvašené pivo vařené po bavorském způsobu. Používají se čtyři slady, žatecký poloraný červeňák a speciální kvasnice. Pivo se nikam nevyváží, lze jej vychutnat pouze v restauracích pivovaru. Zákazníci si však mohou koupit pivo v ozdobných lahvích, které se staly sběratelskou raritou.

Pivovar se stal v 19. i ve 20. století zajímavým společenským centrem v Praze. Pro kvalitu jeho piva jej často navštěvovaly významné osobnosti především české politické scény, ale i kultury. Občas na pivo do pivovaru U Fleků zašel divadelník a obrozenec J. K. Tyl, herci z nedalekého Národního divadla Jindřich Mošna a o mnoho let později třeba Eduard Vojan nebo Rudolf Deyl. Kolem roku 1890 pivovarskou restauraci navštěvovali spisovatelé Jakub Arbes a Jan Neruda, malíř Mikoláš Aleš, sochař J. V. Myslbek, architekt Jan Kotěra nebo písničkář Karel Hašler. Občas na flekovské zašla pěvkyně Ema Destinová, spisovatel Alois Jirásek a později třeba herec Jan Werich. V době socialismu pivovar sloužil jako místo, kde si odbornou praxi odbývali pozdější vynikající čeští pivovarníci, jako Václav Berka nebo Josef Krýsl působící později v Plzeňském Prazdroji nebo Jiří Boček z Budějovického Budvaru. 

Od 19. století až do 80. let 20. století zde sídlily různé společnosti divadelníků, muzikantů, jednotliví komici a kabaretiéři. Pravidelně zde vystupovali Zdeněk Najman, Vítězslav Černý, Stanislav Fišer, Ljuba Hermanová a další, natáčely se zde televizní estrády (např. Dostaveníčko U orloje). Na přelomu 19. a 20. století se zde hrálo loutkové divadlo Klubu vlasteneckých přátel dr. Paříka a Třebenic.

Láďa Novák (7. října 1865 Praha - 16. ledna 1944 Praha, Olšanské hřbitovy) byl český malíř, kreslíř a ilustrátor. Je znám jako autor návrhů sgrafit, rovněž prováděl fresky na průčelí domů. Celkem asi vyzdobil fasádu na 106 domech v Česku. 

Dílo:

• sgrafito na fasádě Fary u sv. Petra v Praze podle návrhů Celdy Kloučka, fasádu navrhl Antonín Wiehl
• výzdoba Rottova domu v Praze (dle kartonů Mikoláše Alše)
• výzdoba průčelí nové radnice v Náchodě (dle kartonů Mikoláše Alše)
• sgrafita novorenesančního Řeznického domu postaveného v roce 1894 na nároží Bubenského nábřeží (čp. 702/VII) a Argentinské ulice v Praze-Holešovicích architektem Janem Zeyerem
• výzdoba Wiehlova domu postaveného podle vlastního návrhu Antonínem Wiehlem, Novák realizoval cyklus života měšťana a alegorie dle kartonů Mikoláše Alše)
• výzdoba radnice v Klatovech, Táboře, Roudnici nad Labem, Luhačovicích

• provedení opony a průčelí divadla v Mariboru ve Slovinsku
• nástěnné malby na průčelí Měšťanské besedy v Plzni
• sgrafitová výzdoba na domu Dr. Čeňka Ježdíka, U tvrze, Hlinsko, dům projektoval architekt Ladislav Skřivánek (1904)
• sgrafitová fasáda Husovy školy v Krušovicích (1912-1915)
• obraz sv. Václava v kapličce v obci Žhery (okr. Kolín), odkud pocházela Novákova manželka (roz. Čermáková)
• sgrafitové průčelí plzeňské pivnice (1919)
• sgrafitová výzdoba Kounicových kolejí v Brně-Žabovřeskách (architekt Karel Hugo Kepka, dokončeno 1922)