Šibeniční vrch v Praze
Šibeniční vrch - popraviště Starého Města Pražského a od 14. století také Nového Města Pražského - se nacházelo východně od Horské brány na severním úbočí kopce, před kterým se rozcházela cesta severovýchodně do Špitálská (Karlína) a Kutné Hory (Horská, Vídeňská, Husitská) a jihovýchodně k osadě Olšany (Seifertova).
Samotné popraviště (Galgenberg) je možné lokalizovat mezi ulici Příběnickou, Husitskou, Orebitskou a Řehořovu. V jeho jižní části se nacházela trvalá stavba - kamenná podezdívka čtvercového tvaru se čtyřmi zděnými nárožními pilíři, jejichž horní obvod překlenuly čtyři dřevěné trámy. Do duté základny šibenice vedly dveře a umožňovaly tak ukládání ostatků popravených. Vedle stál kříž, na vztyčeném dřevném sloupu velké kolo od vozu a popravčí špalek na zvýšené kulaté plošině.
Na reliéfu dřevořezby zachycující útěk zimního krále Fridricha Falckého ulicemi Malé Strany po prohrané bitvě na Bílé hoře, zhotovené kolem roku 1630 a uložené v Chrámu sv. Víta, je mimo jiné znázorněna část města s Poříčskou branou, Špitálským polem a popravištěm.
Praha tehdy disponovala několika místy, na kterých byly vztyčeny "čekany" a kterým se říkalo "Spravedlnost". Šibenice stály na Koňském trhu, tedy na dnešním Václaváku, na Staroměstském rynku (zde však byla roku 1650 stržena a vztyčovala se jen ve výjimečných případech), na Malostranském rynečku, na Pohořelci, několik málo zpráv hovoří i o popravách na vrchu Petříně, Hradčanský kat konal své dílo na malém dvorku poblíž Černé věže a ze Staroměstského rynku byla pak šibenice přenesena na tehdy pustý vltavský břeh, kde se říkalo a dodnes se říká Na Rejdišti (tady bydlel kat Mydlář, asi neslavnější český kat).
Většina poprav konaných na těchto místech byly popravy oběšením a ostatní se vykonávaly téměř výhradně (snad jen s výjimkou Hradčan) na popravišti pod vrchem Žižkovem (Šibeniční vrch).
K popravě českých stavů dne 21.06.1621, vykonanou katem Janem Mydlářem, bylo pro tuto zvláštní příležitost zřízeno speciální popraviště před staroměstskou radnicí, které pak už nikdy nebylo pro tento účel využito a staroměstský kat jej společně se svými holomky rozebral a "zbavil" jako součást honoráře.
Za Josefínských reforem bylo zakázáno mučení a roku 1787 zrušen trest smrti. Od července 1788 pak "všecky šibenice, pranýřové, trdlice, šatlavy, housličky, na kancelářích bití, místa popravná všudy zdvižena a zrušena byla." Po opětovném zavedení trestu smrti se na žižkovský Šibeniční vrch popraviště nevrátilo. Bylo zřízeno dále na východ na západní straně Židovských pecí naproti Vápence.
Poslední, veřejnosti přístupná pražská poprava (jednalo se o jistého číšníka Fialu) se konala roku 1866 a nadále už byly popravy (převážně oběšením) vykonávány na dvoře Zemského soudu v Praze na Karlově náměstí. Až v roce 1926 byl výkon hrdelních rozsudků přenesen do věznice na Pankráci, kde si také nacisté roku 1943 zřídili svou nechvalně proslulou sekyrárnu. Sekyra zdejší gilotiny dopadla na hrdlo odsouzeného naposledy 26.04.1945.