Maďarský parlament

Országház, Zemský nebo Státní dům v doslovném překladu, je jedním z národních symbolů Maďarska a jednou z nejstarších vládních budov v Evropě. 

Budova parlamentu se stala největší a nejkrásnější architektonickou památkou své doby. Symbolizovala nový začátek. Byla připomenutím všech dávných budov, které lehly popelem v předcházejících staletích plných chaosu, které byly zničeny tatarskými, tureckými či rakouskými pokořiteli. Je zdrojem národní hrdosti. Generace žijící v době výstavby spatřovala v novém sídle parlamentu symbol rovnoprávnosti s jinými národy.

Dnes zde zákonodárnou moc vykonává 199 členný jednokomorový parlament, který je nejvyšším orgánem státní moci a lidového zastoupení. 

Na jubilejní rok 1896, v němž Maďaři oslavili tisíc let od příchodu do vlasti, se země připravovala modernizací hlavního města Budapešti, výstavbou architektonických dominant a monumentálními výstavami. Rozhodnutí o výstavbě Parlamentu padlo v roce 1880. Autor projektu, Imre Steindl, musel během realizace plány třikrát přepracovat: budova je oproti původnímu záměru o něco vyšší a kratší, bylo přidáno jedno patro a věže jsou špičatější, takže výsledná stavba je "blíže k nebi". Přílišná námaha zanechala stopy na jeho zdraví. V posledních měsících jej na stavbu donášeli na nosítkách, z nichž si prohlížel nově dokončené části. Zemřel 6 týdnů před úplným zprovozněním budovy, po jeho smrti truchlila celá země. 

Území dnešní Budapešti bylo osídleno již od římské éry. Sloučením Pešti, Budína a Starého Budína vznikla v roce 1873 metropole, která se od té doby neustále rozvíjí. Rozhodnutí umístit stálé sídlo Parlamentu na nábřeží Dunaje, bylo zcela pochopitelné. Důležitým kritériem byla i relativní blízkost budínského královského paláce. 

Jak při pohledu z budínského břehu nebo od řeky, tak i z přilehlého náměstí je budova Parlamentu - se svými 265 metry délky - působivým architektonickým dílem, jednou z největších parlamentních budov na světě. 

V době svého vzniku mělo Rakousko - Uhersko dvě parlamentní komory - v severním křídle byla umístěna sněmovna horních stavů, v jižním poslanecká sněmovna. Kromě toho byl zapotřebí i třetí velký sál, v němž o společných záležitostech rakousko-uherské monarchie jednaly výbory zákonodárců sestávající vždy ze 60 poslanců, nazývané jako "delegace". Po rozpadu Rakousko - Uherska v roce 1918 se tato zasedací místnost přestala využívat pro svůj původní účel. Rozlehlá, slavnostně zařízená jídelna v sídle Parlamentu se nazývá Lovecký sál. 

Z jeho balkónů se nabízí nádherný výhled na budínskou část města a na Dunaj. Podobným výhledem se mohou kochat i čtenáři Parlamentní knihovny. Knihovna zde působí od roku 1870 a její služby mohou využívat nejen poslanci, ale i maďarští a cizí státní příslušníci starší 18 let.  

Osu souměrné budovy tvoří bohatě zdobené, 32 metrů dlouhé a více než 20 metrů vysoké slavnostní schodiště, které vzbuzuje obdiv všech návštěvníků. 

Nad hlavním schodištěm se tyčí nejatraktivnější prostor budovy - kupolová dvorana. Zde je uchována Svatoštěpánská koruna a korunovační klenoty, tedy královské jablko, žezlo a meč. V souladu s historickými tradicemi nejsou královské insignie střeženy Parlamentní stráží jako vlastním ozbrojeným sborem budovy Parlamentu, nýbrž speciální jednotkou maďarské armády, tzv. Vojenskou stráží koruny. 

Vidět můžeme i severní salón poslanecké sněmovny vyzdobený barevnými sochami, které znázorňují různá řemesla a vědní obory. A dále jednací sál horní komory, kde se konají společenská setkání, konference. 

Tento sál se podobá sálu dolní komory, v němž dnes probíhají zákonodárné procesy. Také pro tento sál je příznačné bohaté zlaté zdobení, zdobnost a malby s historickou tematikou. Nad pultem předsedy parlamentu se vedle erbů dynastií panujících kdysi zemi, nacházejí dvě rozměrné fresky: první představuje vyhlášení Zlaté buly v roce 1222, jejímuž významu se rovná pouze o sedm let starší anglický právní dokument Magna charta, zatímco druhá freska znázorňuje legendární výjev, kdy uherská šlechta roku 1741 na zemském sněmu v Prešpurku přislíbila právě válčící panovnici Marii Terezii věrnost na život a na smrt.

Na chodbách je zabudovaná řada přihrádek, do nichž mohli poslanci odkládat své doutníky, když byli svoláni k hlasování, nebo když v sále probíhala zajímavá debata.

Sídlo Parlamentu bylo dokončeno v roce 1904, deset let po plánovaném termínu, náklady se vyšplhaly na dvojnásobek původního rozpočtu. Vzhledem k napjatým zahraničně - politickým i vnitropolitickým okolnostem byl parlament již tehdy dějištěm ostrých debat. V roce 1904 - na protest proti omezení práv opozice - opoziční představitelé zničili část zcela nového vybavení jednacího sálu. V roce 1912 zase opoziční poslanec v jednací síni vystřelil na předsedu parlamentu, hraběte Istvána Tisza. Stopa po kulce z pistole je dodnes patrná na obkladu řečnického pultu. Ve stejném roce byl přijat zákon o vytvoření Parlamentní stráže, která byla do služby opět povolána v roce 2012 a má zajišťovat ochranu parlamentu jako organizace nezávislá na vládě (můj všudepřítomný nůž v tašce ovšem nenašel ani bezpečnostní rám ani stráž, chi). 

Po I. světové válce se rozpadla rakousko-uherská monarchie a byla uzavřena mírová smlouva, v jejímž důsledku tehdejší Maďarsko přišlo o dvě třetiny svého území a zhruba polovinu obyvatel. Státním zřízením byla na krátkou chvíli republika, poté na 133 dní tzv. republika rad a po této epizodě diktatury proletariátu bylo obnoveno království. V čele státu však nestál král, ale guvernér. 

Na konci II. světové války byla Budapešť po dobu 52 dní obléhána a ani budova Parlamentu nebyla ušetřena. Budova byla několikrát zasažena střelbou, zhroutila se část kupolové dvorany. Rozsah škod však byl přesto menší než škody, které utrpěly vládní budovy na Budínské hradě. Předseda vlády a později i předseda prezídia, vykonávající roli prezidenta republiky, se tak přestěhovali do budovy parlamentu - z právního hlediska se jednalo o nestandardní řešení. V éře vlády jedné strany (1949 - 1989) parlament zasedal jen několik dnů v roce, budova Parlamentu se v podstatě stala budovou vládní administrativy. V roce 1950 byla na věž kupole umístěna obrovská svítící rudá hvězda, dobový symbol moci. 

Během revoluce v roce 1956 se revolucionáři pokusili hvězdu odstranit, neměli na to ale dostatek času. Večer 23. října na Kossuthově náměstí maďarští příslušníci komunistické moci a sovětští tankisté stříleli samopaly do demonstrujícího davu, v důsledku čehož zahynulo téměř sto lidí a bylo zraněno tři sta osob. Z budovy Parlamentu po několik dní vysílalo i Kossuthovo rádio. Odtud zazněla i řada dramatických rozhlasových vystoupení předsedy vlády Imreho Nagye o zahájení sovětského útoku. Státní ministr István Bibó odtud žádal mezinárodní pomoc pro napadenou zemi.

Budínský hrad

Palác a sídlo uherských králů, nazývaný též Královský palác či Královský hrad se nachází v maďarském hlavním městě Budapešti na jižním cípu Hradního vrchu na pravém břehu Dunaje. Pod hradem je známý budapešťský most Széchenyi Lánchíd (Řetězový most).

Původní hrad byl postaven za vlády významného uherského krále Bély IV. v letech 1247 - 1265. Za krále Zikmunda Lucemburského byl palác značně rozšířen. Ve své době to prý byl největší soubor gotických paláců na světě. Další přestavby se areál hradu dočkal za krále Matyáše Korvína. Na hradě sídlil po roce 1490 také jeho nástupce z české linie Jagellonců - král Vladislav II. Jagellonský a jeho nástupce Ludvík Jagellonský.

Po bitvě u Moháče v roce 1526 a smrti dvacetiletého krále Ludvíka se postupně část středověkého maďarského království stala součástí Osmanské říše. Následovníci Jagellonců - Habsburkové - přesídlili v následujících desetiletích do bezpečnějšího Prešpurku (dnešní Bratislava) a hrad po roce 1540 osiřel. Budín obsadila turecká okupační vojska a sloužil jako kasárna, zbrojnice a stále. V roce 1686 byl hrad při válečných událostech zničen. Spousta doposud zachovalých středověkých hradních budov se zřítila nebo vyhořela. V roce 1715 za vlády uherského krále Karla III. (císař Karel VI.) byl postaven na místě současného hradu menší barokní palác. Dne 4. května 1849 uherská revoluční armáda obsadila budínský hrad. Barokní palác vyhořel. Později byl palác obnoven a přestavěn. V roce 1867 hrál královský palác důležitou roli při korunovaci Františka Josefa I. uherským králem a stal se symbolem míru mezi Habsburskou dynastií a maďarským národem a tím i rakousko-uherského vyrovnání. 

Další velké obnovy se hrad dočkal po ukončení II. světové války, kdy byl částečně zničen a interiéry byly velmi poškozeny. V roce 1968 byl palác otevřen veřejnosti. V současné době je Budínský hrad jednou z nejnavštěvovanějších lokalit v Maďarsku. V areálu je Maďarské historické muzeum, Maďarská národní galerie, Széchenyiho národní knihovna, kulturní instituce ...

Matyášův chrám

Je římskokatolický gotický kostel v Budapešti nacházející se nedaleko Budínského hradu. Kostel a jeho okolí byl dějištěm posledních dvou korunovací uherských králů (rok 1867 a 1916). Kostel je zasvěcen Nejsvětější Panně Marie. Jako Matyášův chrám je také zván od 19. století na upomínku krále Matyáše Korvína, který nařídil přestavbu jižní věže chrámu.

Projížďkou autobusem k Parlamentu jsem viděla jak hlavní památky - Budínský hrad, Národní galerii, židovskou synagogu, historické tržiště, Muzeum teroru, tak například i vládní čtvrť, hotel Ritz, Řetězový most či druhou nejdelší tramvajovou soupravu v Evropě! Nejdelší tramvaj s celkovou délkou 60 metrů jezdí po několika německých městech v různých spolkových zemích. Výrobcem a dodavatelem je česká Škoda Transportation. Dřívější prvenství však měla španělská firma CAF, která dodává tramvaje právě do Budapešti a ty mají délku 55,9 metru.