Zřícenina hradu Jenčov

13.07.2019

Po červené turistické značce od rozcestníku Skalka - hájovna, kousek nad Sýkořicemi, kde lze nechat auto, se dostaneme po 1,3 km ke zřícenině hradu Jenčov (340 m.n.m.). Jinak je trasa po červené ze Zbečna dlouhá 7 km. 

O hradě Jenčově nevíme, kdy a kým byl založen. Neznáme také původ jeho jména, a proto je uváděn též pod jménem Jinčov či Jeničov. Pravděpodobně byl jedním z loveckých hradů krále Václava I., a pochází tedy z poloviny 13. století. Hrad Jenčov byl postaven východně od Křivoklátu, v rozšířeném údolí Běličského polesí poblíž hájovny Skalky, nedaleko dnešní křižovatky silnic Sýkořice - Kladno - Lány - Nižbor, mezi vysokými zalesněnými stráněmi na skalce, obtékané potokem Vůznicí, který se při větší vodě rozléval a vytvářel tak kolem hradu přirozený vodní příkop. Po celou dobu své existence patřil k nižborskému panství a s ním sdílel i své osudy. Stavitelem Nižbora byl Přemysl Otakar II., a tak je jedním z uvažovaných stavitelů Jenčova. Jméno hradu zase směřuje spíše až k Janu Lucemburskému. Při průzkumech bylo prokázáno osídlení v počátku 14. stol., což by zase ukazovalo na Václava II. 

Jediná zpráva o hradu je až v soupisu z r. 1686 při převodu křivoklátského panství z hraběte Jana Adolfa ze Schwarzenberka na hraběte Arnošta Josefa z Valdštejna, místodržitele království českého, kde je popsán jako "starý a pustý". 

Byl to neveliký hrad a podle zbytků kamenných zdí měl dvě části: obdélníkové stavení a čtyřbokou věž, postavenou výše a oddělenou od obytné budovy. Vcházelo se do ní nepochybně z prvního patra po dřevěném můstku. Dosud zachovalé kamenné zdi mají stopy po rovných stropech. V přízemí obytné budovy jsou dodnes zřetelné dvě místnosti, z nichž jedna má ještě v boční stěně klenuté okno. Celá budova hradu byla 17,50 m dlouhá a 9,20 m široká. V hloubce 8 m byla přepažena příčkou. Vesměs na jižní straně jsou patrné tři otvory. Vchod do ní byl z jihovýchodní strany mezi obytnou budovou a věží. Věž se zvedá do výše 5 m, půdorys měla 7,70 x 10,30 m, zdi silné 2,20 m. Zanikla požárem. Zdivo je z lámané břidlice zachované do výšky asi 6 m.

Přestože šlo o opevněné sídlo, s jeho dobýváním se pravděpodobně nepočítalo a hrad sloužil primárně jako lovecký.  

Z historie: Severně od Nižburka, východně od Zbečna a jižně ode vsi Bělče v zátiší jako v dalekém od světa a při tom krásném položení spatřují se zříceniny hradu Jenčova. Pohodnický potok teče tu lesnatými stráněmi napřed širokým údolím pod Bělčem, potom údolí se úží a potok vine se pod stráněmi a mezi lučinami, že se po dosti dlouhém toku vrací k místu, kde asi byl, obcházeje tam skalisko uměle otesané, aby bylo velmi strmé. Na tomto skalisku, které vysokými stráněmi zakryto a stromovím zastíněno jest, stával hrádek Jenčov. Nebyl veliký, ale přepevný, a kromě polohy pěkné baví svými zříceninami, pověvadž se jeho zdi do znamenité výšky vypínají. 

Jihovýchodně od hrádku pozoruje se na skalce osamotnělé příjezd ze strany Bělčské. Cesta, kterou se znenáhla na skalku přijíždělo, posud jest patrna, pak následuje příkop valně zasypaný, přes nějž býval most, ale vedel k žádné bráně zděné, jak bývalo obyčejně u starých hradů, nýbrž na cestu, která šla podle obdélného čtverhranatého stavení. Toto skládá se ze dvou oddělení, a ke každému byly dveře. Nyní ovšem jsou tu otvory, ale lze poznati při podrobném zkoumání, že tu byly dveře, jichž veníže vylomeny. Uvnitř stavení viděti ještě díry od lešení, jak se stavělo, a od trámův, na nichž bývala podlaha. Na stranu jinovýchodní, kudy vedla cesta ke hradu, jest veliké okno, pocházející ještě z prvotních dob, když stavení toto bylo založeno. Z půdy nebo podkroví, které bylo nad prvním poschodím, přicházelo se po dřevěném postě do čtverhranatého věžovitého stavení, které stálo na nejvyšším místě skalky na všechny strany strmě spadající. Jak viděti, nebylo v přízemí ani dveří ani oken, uvnitř pak dole nacházelo se vězení, jak svědčí prohlubně. Kdy a kým založen jest hrádek tento, není známo; jméno jeho nevyskytuje se v žádné staré paměti, a protož také nelze o něm nic památného pověděti. 

V nejbližším okolí máme starodávnou zprávu o truchlivém příběhu, jehož svědkem sotva hrad náš býval. Kníže český Břetislav na den sv. Tomáše (21. prosince) r. 1100 pozdě večer z honby v lesích křivoklátských jezdecký vracel se do Zbečenského dvora a lidé jeho s pochodněmi vyšli do lesů jemu vstříc; tu jistý Lorek uhlídav svou chvíli, vyskočil ze zálohy a vraziv mu silnou ranou oštěp do života, probodl ho naskrze. Jako hvězda s nebe, dí Kosmas, tak upadl kníže v lese na zemi; pozdě přispěvše věrní jeho, vytahovali oštíp z něho a zdvíhali omdlévajícího; jiní křikem a zmatkem hned jako ztřeštění rozbíhali se a vše strany ku postižení vraha. Tento pak utíkaje na koni, padl s ním do rokle, kdežto brzy našli ho probodeného vlastním mečem, ač neví se, zúmyslna-li. Šlo vůbec o něm domnění, že byl nastrojen od vyhnaných Vršovců Božeje a Mutiny. 

Hrad Jenčov vystavěn jest teprv dlouho po této události. Že postaven byl na panství Křivoklátském, soudíme odtud, že k témuž panství také patřila ves Běleč, v níž králové ve 14. stol. právo podačné vykonávali. Vysoké zbytky hrádku tohoto svědčí o tom, že teprve v 15. anebo na počátku 16. věku opuštěn jest.