Žinkovy

01.07.2001

Necelých 7 km západně od Nepomuku leží Žinkovy.

První lidé prošli krajinou přibližně před 4 tisíci lety. Poté si místo na kopci, které se dnes nazývá Obrovo hradiště vybrali Slované a osídlili jej. Ještě dnes se zde nachází úlomky jejich práce a života. První písemná zmínka o obci (Sisencou, Sizinkou) pochází z roku 1176, kdy ji vlastnil předek pánů z Potštejna Oldřich ze Žinkov. Ve 2. pol. 13. stol. ji vystřídalo nově založené podhradní trhové městečko, tvořící hospodářské zázemí blízkého hradu Potštejn. V 16. století procházely Žinkovy všestranným rozvojem, dařilo se zdejšímu panskému velkostatku, pivovaru, rybničnímu hospodářství i chovu dobytka. Roku 1684 potkaly Žinkovy špatné časy - vyhořela část obce i kostel. Další velký oheň tu řádil v roce 1734, kdy plameny zasáhly až polovinu městečka, a v roce 1783. 

Žinkovskou dominantou je barokní kostel sv. Václava uprostřed náměstí, který v roce 1735 nahradil původní gotický, připomínaný roku 1352, zničený požárem. Projektantem stavby byl pravděpodobně František Ignác Prée. Svatyně zajímavého půdorysu s centrálním čtvercovým prostorem s mělkými bočními kaplemi ve východní části lodi, na šířku umístěným pravoúhlým presbytářem, krátkou západní částí lodí a věží se sakristií v ose presbytáře má zvlněné vstupní průčelí zakončené nízkým štítem. Cenné je barokní vybavení. Většinu obrazů namaloval plzeňský František Julius Lux, obraz sv. Václava z roku 1820 František Horčička. Pozoruhodná je však především sochařská výzdoba od plzeňského sochaře Lazara Widmana (Widemanna), jehož sochy z let 1735 - 1768 jsou nejen uvnitř chrámu, ale i na ohradní zdi, obklopující terasu se zrušeným hřbitovem. 

Stejný sochař je autorem sloupu se sochou Immaculaty na náměstí před kostelem. Budovu fary z roku 1814 dotváří brána se sochami sv. Václava a sv. Leopolda z 18. století. 

V roce 1803 byl postaven vinopal, který pro poddané pálil kořalku. Také zde byl i pivovar. Páni z Klenové v 16. století vařili bílé pšeničné pivo a předkupní právo k němu měl panský statek. Díky tomu vznikla budova "panský dům", který se stal zájezdním hostincem až do počátku 19. století a dnes se na jeho místě nachází hotel Zlatý jelen. 

Pod zříceninami hradu Potštejna a Obrovým hradištěm na východním břehu Žinkovského rybníka asi 1 km od středu městečka stojí zámek Žinkovy, jeden z nejhezčích a nejromantičtějších v Plzeňském kraji. Je typickou ukázkou romantického historismu konce 19. století napodobující středověké slohy; autoři si však se zákonitostmi středověké architektury hlavu příliš nelámali. Několik slohů je tak využito současně vedle sebe, jde o tzv. eklektismus. Nad střechy paláců vyčnívají hranolové i válcové věže a věžičky, které se tvarem i použitými prvky, jako krakorci a cimbuřím, hlásí k francouzské gotice, zatímco obytné budovy doplňují arkády, bosované portály, arkýře a okna ve stylu vycházejícím z renesance. 

Předchůdcem zámku bývala gotická tvrz, jejíž vznik některé prameny kladou až do 12. století a spojují ji se sídlem Oldřicha ze Žinkov, který zahynul v roce 1192 na křížové výpravě do Palestiny. Pravděpodobnější však je, že byla vystavěna až po husitských válkách, které přinesly zkázu původnímu hradu Potštejnu, možná byl jejím zakladatelem až Šebestián z Klenové, o němž se dochovala zpráva z roku 1559, že si v Žinkovech postavil dům. Mezi roky 1624 - 1642 vystřídal tvrz raně barokní zámek, postupně dostavěný do podoby trojkřídlé budovy, upravené v klasicismu. Mezi jeho majiteli byli i členové významných šlechtických rodů - páni z Klenové, z Vrtby, Lobkovicové a Harrachové. 

V roce 1897 koupil zdejší velkostatek architekt rytíř Karel Wesselý z Vídně a dal zámek přestavět v módním historizujícím slohu podle plánů rovněž víděňských architektů Hermanna Hellmera a Ferdinanda Fellnera. Původní hmota barokní budovy zůstala prakticky zachována, byla však doplněna o několik věží a dalších drobných přístavků; naprostou proměnou prošly hlavně fasády. Blízké okolí se proměnilo na rozsáhlý přírodně krajinářský park podle plánů švédského architekta Swensona, na který ještě navázala obora. 

V roce 1916 koupila záme Žinkovy od hraběte Jeronýma Colloredo-Mansfelda známá rodina plzeňských podnikatelů Škodů. Poslednímu z nich - Emilovi - jej v roce 1945 zkonfiskoval stát. Od roku 1952 sloužil objekt odborářské rekreaci. Dnes je soukromým majetkem zahraničního investora, který po jistém váhání zahájil jeho rekonstrukci. Po dokončení, které se však již neúměrně vleče, se má zámek proměnit ve stylový hotel. V sousedství stojí dlouhá budova z hrázděného zdiva č.p. 88 - bývalé zámecké stáje. 

Některé zajímavé stavby lemují i cestu od městečka k zámku s lipovým stromořadím. Patří mezi ně dům s hrázděným patrem č.p. 89 v pěkně udržované zahradě, sídlo Domova klidného stáří, původně Dům odpočinku Hany Benešové, manželky prezidenta Edvarda Beneše, slavnostně otevřený za účasti tehdejších členů vlády o svatováclavské pouti v roce 1947. 

Za ním je barokně klasicistní objekt č.p. 49 se třemi křídly a v ose umístěným rizalitem, dnes škola a mateřská škola. Následuje rozlehlý areál bývalého barokního hospodářského dvora č.p. 35 s patrovým špýcharem, obklopený zdí s kamennými vázami.

Hlavní objekt s mansardovou střechou, původně panský dům, nedávno opravený, slouží jako sportovní a ubytovací středisko Českého svazu juda. 

Jihozápadně od obce při silnici na Klatovy stojí obnovená "Šindelářojc" kaplička z 19. století nad údajně léčivým pramenem Dobrá voda. 

Žinkovskou rodačkou je akad. malířka Miloslava Vrbová-Štefková (909 - 1991), žákyně Maxe Švabinského a Františka Kupky, od r. 1964 žila v exilu ve Spolkové republice Německo. 

Trasa je dlouhá necelých 13 km a trvá 4 hodiny. Zavede nás ze Žinkov na zámek Žinkovy, na Obrovo hradiště, přes zříceninu hradu Potštejn po naučné stezce Klejnot zpět do Žinkov. 


Obrovo hradiště je zalesněný skalnatý vrch (549 m) o rozloze 2,8 hektaru. Chránily jej dva valy, které přepažovaly přístupovou severovýchodní stranu. Další, v podobě terasy dochovaný, val chránil obvod hradiště. V jeho západní části se nachází samostatně opevněná plocha s rozlohou 0,75 hektaru, která bývá označována jako akropole. 

Nalezené zlomky keramiky umožnily datovat osídlení lokality do pozdí doby bronzové a střední doby hradištní. Slované hradiště osídlili na konci 8. století. Poté přetrvalo až do 10. století, kdy však již bylo osídleno nejspíše jen příležitostně, a zcela zaniklo na přelomu 10. a 11. století. Neví se, ve které fázi vzniklo opevnění, ale předpokládá se, že Slované využili starší stavby z doby bronzové. 

Z nalezené keramiky se podařilo zrekonstruovat hrnec datovaný Rudolfem Turkem na přelom 8. a 9. století. Mezi zajímavé nálezy patří také kování zdobené měděným plechem určené k zavěšení meče a depot bronzových předmětů uložený mezi hradištěm a středověkým hradem Potštejnem. 


Zřícenina hradu Potštejn patřila mezi rodová sídla Drslaviců, jejich praotcem byl Drslav, v letech 1160 - 1165 purkrabí na hradě Plzeň (dnešní Starý Plzenec). Zakladatelem byl zřejmě Drslavův vnuk Půta, který se po něm poprvé psal v roce 1259. Jako poslední z tohoto rodu tu sídlil v roce 1414 Bavor (Bawarius) z Potštejna. Dědictvím přešel hrad v roce 1437 na Přibíka z Klenové. V té době byl již ale s velkou pravděpodobností neobývaný, zřejmě byl pobořen za husitských válek. Během 15. století zanikl úplně, jako pustý se prvně připomíná v roce 1525. 

Poměrně rozlehlé hradiště vcelku pravidelného půdorysu tvořil vlastní hrad na konci ostrohu na západní straně, a zhruba o polovinu menší předhradí na straně východní. Celý areál uzavírala 180 cm silná hradba, která se dosud dochovala asi v metrové výšce po obvodu předhradí, a také okružní příkop, na přístupové východní straně rozšířený a doplněný valem. Jiný úzký příkop odděloval předhradí od jádra hradu. V něm stával prostorný, nejméně dvoukřídlý palác, jehož polohu prozrazují prohlubně po sklepeních, a kulatá věž - bergfrit, z níž dosud stojí spodní část, zvnějšku zasypaná zříceným zdivem.

Na výšině východně od hradu, v divokém terénu plném balvanů, stojí tzv. Templ, romantická napodobenina antického chrámku z roku 1807, která vznikla v rámci přírodně krajinářských úprav u zámku Žinkovy. Stavba kruhového půdorysu s osmi sloupy toskánského typu se původně používala jako místo pikniků a loveckých zastavení držitelů žinkovského panství. Po roce 1960 zpustla a zřítila se, zůstala z ní pouze torza šesti sloupů. V roce 2007 - 2008 byla ruina opravena a nově dostavěna do původní podoby.