Zámek Svinaře

Svinaře leží asi 13 km jihovýchodně od Berouna. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1088. 

V roce 1932, kdy k obci příslušely Halouny, Hodyně a Lhotka, zde bylo 933 obyvatel a byly zde evidovány tyto živnosti, obchody a instituce: poštovní úřad, cihelna, 5 hostinců, 2 koláři, 2 kováři, 4 krejčí, lihovar, malíř, mlýn, 5 obuvníků, obchod s lahvovým pivem, 11 rolníků, řezník, 5 obchodů se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Svinaře, 3 trafiky, 2 truhláři a velkostatek Kahler.

Největší pamětihodností je zámek Svinaře. Ve středu obce je pak ještě kaple sv. Václava. A také rybník Žába :-)

Zámek Svinaře vznikl na místě původní zemanské tvrze ze 14. století. Ta patřila pánům ze Svinař, ale majitelé většinou sídlili jinde a tvrz nepoužívaná k bydlení zpustla v 16. století. 

Páni ze Svinař byl starý vladycký rod, uváděný také jako Litovští ze Svinař. Psali se také s přídomky z Litovic nebo na Všeradicích. Sídlili na tvrzi ve Svinařích a vlastnili okolní panství ve 14. a 15. století. Roku 1358 je uváděn Bořivoj ze Svinař, který byl předním rádcem krále Václava IV. a jeho diplomatem. Za věrné služby získal roku 1394 v zástavě např. město Beroun. Jeho bratr (či bratranec) Zachař zase sloužil jako purkrabí Pražského hradu. Roku 1399 se však rod ze Svinař postupně vytrácí. Majetky přešly na jiné majitele.

Po smrti předchozí majitelky získal Svinaře v roce 1464 od krále Ondráček z Tišňova. V roce 1483 je v historických pramenech jako majitel Svinař zmiňován Jan Beškovec z Proseče. Po roce 1503 drželi majetky Jindřich Berka z Dubé a následně Václav ze Šonova. V průběhu 16. století ale zdejší tvrz nadobro přestala sloužit jako panské sídlo a začala pustnout. V období, kdy už tvrz nebyla trvale obývána, získal Svinaře vladycký rod Chrtů ze Rtína.

Teprve v roce 1766 koupil zdejší poplužní dvůr s pozemky a zbytkem tvrze Antonín Maschek z Maasburgu a nechal zde postavit zámek i zřídit zámecký park. Dvůr Svinaře držel až do roku 1782, kdy jej předal synovi Václavovi. Václav Maschek držel Svinaře se Lhotkou a Kamennou až do roku 1790. Po prodeji Kamenné pro dluhy držel Svinaře jako své sídlo až do roku 1807. Svinaře pak zdědil po otci syn Antonín, jenž však zemřel již roku 1814, a to bez závěti. 

Roku 1815 bylo svinařské zboží prodáno Janu Nádhernému. Pocházel z vlivného mlynářského rodu Nádherných z Borutina (odvozeno od vsi Bohutín u Příbrami), který patřil k nejvýznamnějším podnikatelským a později i šlechtickým rodinám v Čechách. Rod Nádherných zbohatl na obchodu, hutnictví a investicích do velkostatků. Jeho příbuzní byli později povýšeni do šlechtického stavu a prosluli jako mecenáši umění a pokrokoví hospodáři. Jan Nádherný prodal Svinaře po úspěšné správě roku 1825 Antonínu Janu Oppeltovi. To byl pražský měšťan, obchodník a také velmi schopný hospodář. Právě za jeho hospodaření zažily Svinaře obrovský hospodářský rozkvět. Panství proměnil v prosperující a vysoce výnosný majetek. Nechal vybudovat či zmodernizovat tři poplužní dvory, dva ovčíny, pivovar, hospodu, mlýn a zámeckou bažantnici. Svinařský statek byl za jeho éry proslulý po celém okolí zejména pěstováním a prodejem výběrového ovoce. 

V roce 1856 kupuje Svinaře Karel a Klára Brožovi, kteří si je ponechali pouze sedm let pravděpodobně jako finanční investici a v roce 1863 Svinaře prodali Klementu a Malvíně Bachofenovým z Echtu. To byli příslušníci starobylého šlechtického rodu porýnského původu (z Limburska), jehož kořeny sahají až do 16. století a do Čech se dostali na konci 18. století. Klement Bachofen z Echtu byl aktivním hospodářem a zasloužil se o významnou stavební proměnu zámku. Na konci 19. století nechal k původní barokní budově přistavět nové jižní zámecké křídlo s typickým osmibokým nárožním arkýřem a severní obdélníkovou budovu s arkádami do parku. Dali tak zámku jeho dnešní charakteristickou podobu. 

Od roku 1900 Svinaře vlastnil podnikatel a statkář židovského původu Max Kahler s rodinou. Bez větších stavebních zásahů vlastnili zámek po celých 40 let. V roce 1921 jim byl majetek v rámci pozemkové reformy částečně zabaven, ale v roce 1925 zase vrácen. To jej spravoval již Maxův syn Felix Kahler s manželkou Viktorií. Jejich rodinnou historii však tragicky přervala druhá světová válka, kdy kvůli svému židovskému původu o majetek přišli a zámek byl v roce 1940 zkonfiskován nacistickými úřady. Většině členů rodiny, včetně Felixova bratra Viktora, sběratele umění, se podařilo včas emigrovat do zahraničí (USA). Viktor Kahler se po válce z exilu pokoušel své nacisty rozkradené sbírky neúspěšně dohledat v okupačních zónách Německa. Felixova manželka Viktorie bohužel nestihla zemi opustit a zemřela v Čechách krátce poté, co gestapo rodový majetek ve Svinařích zabavilo. Slavný syn Maxe Kahlera, expresionistický malíř Eugen Kahler, který na zámku hostil osobnosti jako Max Brod či Franz Werferl, zemřel na tuberkulosu již roku 1911.  Zásadní část sbírky rodiny Kahlerů tvořilo právě celoživotní dílo předčasně zesnulého Eugena von Kahlera (1882 - 1911). Rodina na zámku Svinaře a v Praze uchovávala stovky jeho děl: olejomalby, akvarely, skici, lepty a figurální kompozice. Sbírka zahrnovala jak jeho raná středoevropská avantgardní díla (zátiší, krajinomalby), tak vysoce ceněné orientalistické motivy, které si přivezl ze svých cest po Egyptě, Tunisku a Alžírsku. Část sbírky si po obsazení zámku rozebrali vysocí nacističtí pohlaváři, část byla rozprodána na nucených aukcích nebo deponována do tehdejších protektorátních galerií. Dodnes se Eugenova díla, která byla původně majetkem rodiny, občas objevují v aukčních síních nebo na specializovaných výstavách. 

Od roku 1940 až do konce druhé světové války v roce 1945 zámek sloužil jako sídlo pražského gestapa, německé tajné státní policie. Po válce byl zámek zestátněn. Od roku 1950 jej využívaly Cementárny Beroun, které zde zřídily byty pro své zaměstnance a také Státní statek Lochovice. Během této éry areál extrémně zchátral. 

V roce 2003 jej pak kupuje Jiří Nosek, jehož rodina má ve Svinařích hluboké historické kořeny. Rodina Nosků přišla do Svinař už během třicetileté války (kolem roku 1635). První předek Tomáš Nosek zde působil jako rychtář a po 11 generací rodina ve Svinařích hospodařila na svém statku, známém např. pěstováním jahod. Od roku 2003 Jiří Nosek realizuje kompletní postupnou rekonstrukci, díky které dnes zámecký areál žije opět kulturou, svatbami, provozem kavárny a restaurace s pořádáním výstav v prostorách historické sýpky.