Přes Vršíček k Čůráčku

Na pravé straně údolí řeky Klabavy najdeme u Ejpovic v okrese Rokycany zříceninu hradu Starý zámek. Hrad vznikl před rokem 1331, kdy jej koupil plzeňský měšťan Konrád z Dobřan. Po něm jsou až v roce 1375 zmiňováni ejpovičtí vladykové Štěpán a Zifrid. O čtyři roky později hrad vlastnil Ctibor ze Švamberka, po kterém ho zdědili jeho synové, z nichž poslední Jindřich na hradě sídlil ještě v roce 1414. V průběhu 15. století se na hradě střídali potomci Bozděcha ze Šťáhlav. V roce 1537 je místo hradu zmiňován jen dvůr a později v roce 1591 je hrad označován jako zpustlý zámeček. Jeho hlavní stavbou byla obytná věž (donjon), jejíž zdivo se částečně dochovalo. František Alexandr Heber na rytině z roku 1844 zachytil rozsáhlé zbytky zdiva s kapsami po trámech. Roku 1861 byla část hradiště zničena výstavbou železniční trati Praha - Plzeň. Svými rozměry a jednoduchostí se hrad blížil soudobým tvrzím.

Odtud se vydáme částečně po cyklostezce a poté po žluté turistické stezce na Vršíček.

Vršíček je zalesněný kopec 436 m. n. m. v okrese Rokycany, 1 km od obce Litohlavy. Na vrcholu stojí poutní kaple Navštívení Panny Marie. Z bývalé hájenky při úpatí kopce zřídila Evangelická církev metodistická Terapeutickou komunitu Vršíček. 

Vznik poutního kostela na tzv. Vršku neboli Březové hůrce, pro níž se ujalo pozdější pojmenování Vršíček, je spjat s morovými epidemiemi, které postihly Rokycansko v 17. a 18. století. Velké epidemie, které pustošily České země v letech 1680 a 1689 se Rokycanům vyhnuly a při dalším ohrožení v roce 1713 měšťané slíbili, že za ochranu před morem postaví kostel, zasvěcený Panně Marii a svatým Rochovi, Šebestiánovi a Rozálii. Svůj slib ale nedodrželi a když byly Rokycany v roce 1741 postiženy další morovou epidemii. 

Kdesi v polích mezi Rokycany a vsí Litohlavy byl postaven morový špitál, kde byli nemocní izolováni a čekali na uzdravení či smrt. Když epidemie odezněla, zakrátko byly z darů vděčných rokycanských měšťanů jako projev díků za uchránění před morovou epidemií shromážděny prostředky, aby stavba mohla v roce 1744 započít. Základní kámen poutního kostela Navštívení Panny Marie na Vršíčku byl položen 27. května 1744 a o tři roky později byl kostel slavnostně vysvěcen. 

Největší událostí, spojenou s kaplí, je tzv. pouť Vršíčková, která se koná vždy první neděli v červenci u příležitosti svátku Navštívení Panny Marie. 

U kostela byla zřízena poustevna. V ní přebýval poustevník - člen bratrstva sv. Ivana. Po zrušení církevních řádů, pousteven a klášterů císařem Josefem II. sloužila někdejší poustevna jako domek pro hlídače, který se staral o kostel a o poutníky. 

Další zastávkou jsou Litohlavy. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1390. Z Litohlav pokračujeme na Osek. První písemná zmínka o vsi Osek pochází z roku 1240. Je zde několik pamětihodností:

- přestavbou starší tvrze vznikl barokní zámek Osek. První písemná zmínka o tvrzi je z roku 1379 za Lipolta z Chrástu. Někde se však uvádí první přímá zmínka o tvrzi až k roku 1572. Na konci 17. století, za Přibyslava Malovce z Chýnova, byla tvrz přestavěna na barokní zámek. V roce 1681 vyženil statek a zámek Ferdinand Leopold Nostic. Ten nechal k zámku přistavět třípodlažní věž (asi v roce 1689). Nosticové vlastnili zámek až do roku 1734. Po nich byl v majetku Šternberských. Vystřídal ještě několik majitelů a do roku 1920 patřil zbirožským Colloredo-Mansfeldům. V roce 1935 koupil statek a zámek Jan Kozel. Po válce byl zámek znárodněn, veškeré vybavení zámku odvezeno neznámo kam a interiér zámku přizpůsoben pro potřeby místního státního statku na chlévy a skladiště. Část zámku byla upravena na byty.

- vedle židovského hřbitova najdeme letohrádek Kamýk - je to zřícenina postavena nejspíše v 1. pol. 18. století jako součást krajinářského parku zámku Osek. Stavitel letohrádku není znám. Podle rozboru stavebních detailů budova vznikla zřejmě z období 1720 - 1740, a jeho staviteli tak byli nejspíše Nosticové, kterým patřil osecký zámek. Pravděpodobným architektem byl plzeňský Jakub Auguston. V roce 1698 zámek získal Ferdinand Leopold Nostic, po kterém panství převzal syn Václav. Václav se ovšem velmi zadlužil, a věřitelé statek roku 1734 prodali Šternberkům. V roce 1774 panství koupila dvorská komora a nevyužívaný letohrádek začal chátrat. V roce 1839 už byl zříceninou.

- socha svatého Isidora a Jana Nepomuckého na návsi

- národní přírodní památka Vosek, naleziště ordovických zkamenělin jižně od Oseka

Z Oseka se dostaneme přes Vitinku na Kokotsko a odtud do Bušovic. První písemná zmínka o Bušovicích pochází z roku 1115, kdy zde měl popluží kladrubský klášter. Osada obce, Sedlecko, má kořeny kolem roku 1181, kdy měla být založena rytířem Číčem ze Železnice. V jižní části katastrálního území Bušovic bývala vesnice Kokotsko, která zanikla za husitských válek, a připomíná ji dnes jen pomístní jméno kopce a lesa. Nejvíce pramenů je z období, kdy byla v Bušovicích založena čtyřtřídka v roce 1827. Později i vlastní chudobinec nebo kovárna. Nejvýznamnějším mezníkem pro obec bylo postavení železniční zastávky v roce 1908, ale první vlak tu projel už v roce 1863. A v roce 1927 byla v Bušovicích dokončena elektrifikace. Od počátku 20. století se ve skalách pod Sedleckem těžila břidlice coby surovina pro přípravu kyseliny sírové (vitriolu). Dodnes jsou patrné zbytky zavalených štol směrem k řece. Na návsi stojí zámek Bušovice postavený rodem Vidršpergárů podle plánů architekta Jakuba Augustona těsně před rokem 1710. Od roku 1827 do roku 1977 byla právě v zámku čtyřtřídní škola. Nyní je zde umístěn archiv Studijní a vědecké knihovny Plzeň. 

Bušovice byly od 14. století rozděleny na několik dílů. V jedné části se roku 1398 připomíná tvrz, která patřila Rackovi ze Švamberka. V roce 1449 je zmiňována plzeňská měšťanka Markéta Berbetová, která prodala svůj poplužní dvůr a je možné, že tvrz byla v té době pustá. Sjednotit bušovické panství se v roce 1694 povedlo rytíři Petru Vidršpergárovi. Buď on nebo některý z jeho potomků, kterým vesnice patřila do roku 1741, nechal těsně před rokem 1710 postavit barokní zámek podle projektu plzeňského architekta Jakuba Augustona. V roce 1741 prodala vdova po Antonínovi z Vidršperka celé panství Janu Antonínovi z Helversenu. Po něm zámek roku 1744 zdědila jeho sestra Antonie provdaná za rytíře Janovského z Janova, který vesnici o rok později prodal městu Plzni. 

K pamětihodnostem patří i usedlost č.p. 34 a hradiště a mohylové pohřebiště Na hradišti. Částí naučné stezky Kokotsko se dostaneme do Nové Huti, odtud můžeme pokračovat po cyklostezce směrem na Ejpovice nebo naopak po naučné stezce přes Kokotské rybníky. Obě trasy jsou cca 25 km dlouhé a na kole trvají cca 2 hodiny. Pěšky ovšem asi 7 hodin, a to z důvodu velkých převýšení. 

Nová Huť je částí obce Dýšina, první písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1788. Na řece Klabavě zde stojí Bílý mlýn. Vodní mlýn byl založen roku 1868 Josefem Bílým na místě jednoho ze dvou hamrů a nahradil zrušený mlýn v sousedních Horomyslicích. Od roku 1932 jej vlastnil František Kepka, jehož rodině byl roku 1948 zabaven při znárodnění. Dál byl v provozu a v letech 1971 - 1974 přestavěn na vločkárnu. Po roce 1989 se vrátil v restituci rodině; Vladimír Kepka zde vyrábí ovesné vločky, ječné kroupy a další obilní produkty. 

U Bílého mlýna stojí dřevěná zvonice. 

Kokot nebo Kokotsko je bývalá vesnice v katastrálním území obce Bušovice. V okolním stejnojmenném polesí se nalézají pozůstatky mohyl z období halštatské mohylové kultury. Doba vzniku vsi není známa, poprvé je zmiňována v roce 1358, ale předpokládá se, že vznikla již ve 2. polovině 13. století. Podle provedených archeologických průzkumů měla ves asi 32 usedlostí vymezujících náves o rozměru 450 × 70 m, což je rozloha převyšující plochu ústředního náměstí Rokycan, Domažlic nebo dokonce Plzně. Na obou koncích návsi stály dvorce, jejichž hlavní stavbou byl dům o půdorysu zhruba 12 × 38 m. Uprostřed návsi pak byla jednoduchá tvrz - nejspíše dřevěná věžovitého charakteru - která mohla být staršího data vzniku a náležela nejspíše příslušníkovi drobné šlechty, majiteli pozemků vsi, které najímal zdejším sedlákům. Ves zanikla jednorázovým požárem pravděpodobně v období 26. května až 4. června 1450, kdy na Rokycansku pobývalo vojsko Strakonické jednoty - katolické opozice krále Jiřího z Poděbrad. 

Severovýchodně od bývalé vsi se nachází kopec Kokotsko (501 m. n . m.). Naučná stezka Kokotské rybníky má 11 zastavení a je dlouhá 10 km. Stezka zahrnuje též procházku kolem Dolního kokotského rybníka a odbočku ke studánce U Čůráčku.

Dolní kokotský rybník je větším rybníkem z dvojice Kokotských rybníků. Rybník s dnešní rozlohou 3,6 ha byl založen v 16. století na pozemcích zaniklé vsi Kokotsko. Původně na území této zaniklé obce byly rybníky čtyři. Je situován do mělkého údolí mezi vrcholy Kokotsko, Hůrka a Ostrý kámen a napájí jej potok Svatka, pravostranný přítok Klabavy. Rybník má zhruba tvar lichoběžníku, kde hráz, orientovaná k severozápadu, tvoří delší základnu. V ploše rybníka je malý ostrůvek. Biotop zarůstajícího lesního rybníka je významným krajinotvorným a retenčním prvkem.

Horní kokotský rybník má tvar protáhlý v západo-východním směru, jeho hráz je orientována k jihozápadu. Rybník je v majetku města Plzně. Po hrázi prochází silnice ze Smědčic do Litohlav a modrá turistická trasa z Plzně do Těškova.