Vimperk

Jedna sprostonárodní píseň začíná slovy: Od Vimperka jedou vozy, vezou Anču, nemá kozy. Až jí kozy narostou, narostou, pak bude mou nevěstou ...

Od Vimperka jsme vozy sice neviděly, ale naopak vozy přijely do Vimperka. Náš výlet vlastně začal cíleně v Kubově Huti, která leží asi 8 km jižně od Vimperka. 

Kubova Huť leží v nadmořské výšce 960 m.n.m., vznikla až na počátku 18. století jako jedna z četných šumavských sklářských osad. První písemná zmínka o vesnici pochází již z roku 1728, kdy zde Johann Podschneider založil sklářskou huť, sklárna zanikla v roce 1736. Nově vzniklá osada dostala své jméno po zámeckém hejtmanovi Gubovi. 

V obci je několik historických budov, např. u Kubešů, u Götzů, které jsou ukázkou původní šumavské architektury. Typickou schwarzenberskou myslivnou z roku 1908 je budova, která je na okraji obce.

Je zde nejvýše položená železniční trať v České republice.

Kubova Huť leží v místech, kudy v minulosti procházela historicky známá Zlatá stezka.

Zřejmě již v době předslovanské procházela údolím Volyňky významná obchodní cesta, později vedlejší (vimperská) větev Zlaté stezky. Na její ochranu tu bylo snad již roku 1195 vybudované strážní místo, které před rokem 1263 nahradil raně gotický hrad, vystavěný asi zvíkovským purkrabím Purkartem z Janovic. 

Pod ním vznikla podhradní osada Winterberg, prvně zmiňovaná roku 1263, v roce 1359 povýšená na městečko. V roce 1378 se Vimperk stal královským majetkem, král Václav IV. jej však později postoupil Kaplířům ze Sulevic. Městečko bohatlo z obchodu na Zlaté stezce, i když zůstávalo ve stínu Prachatic, s nimiž vedlo časté (většinou však neúspěšné) soudní spory. V roce 1423 je vypálili husité, roku 1468 německé vojsko pasovského biskupa. 

Pro účast na protihabsburském povstání roku 1547 tehdejší majitelé Malovcové o vimperské panství přišli, o několik let později je získali Rožmberkové. Petr Vok však Vimperk v roce 1601 prodal Novohradským z Kolovrat. V roce 1619  vypálilo hrad stavovské vojsko, Jáchym Novohradský však areál opravil a rozšířil. Pro dluhy však o panství přišel, to přešlo v roce 1630 do majetku Eggenberků a po jejich vymření roku 1719 Schwarzenberků. 

Obchodní činnost na Zlaté stezce postupně ustávala, v roce 1636 byl zrušen i zdejší solný sklad. Do vzhledu města zasáhly i velké požáry - např. v letech 1665, 1861 a 1904.

Dominantou města je zámek, původně raně gotický hrad ze 13. století. Areál tvoří tři části: Horní zámek (původní jádro hradu), Dolní zámek (bývalé předhradí) a předsunutá pevnůstka tzv. Haselburg s okrouhlou věží a hradbou. 

Do předhradí, tvořeného hlavně hospodářskými budovami, se vstupuje branou, další brána vede do nádvoří vlastního hradu. Na hradní zdi městského opevnění  s několika baštami navazovaly čtyři brány. Dodnes zůstala jen jediná - věžovitá Černá brána - při cestě k zámku. 

Na náměstí Svobody je pozoruhodný soubor domů s pozdně gotickými a renesančními domy.

Cenný je především dům U Jelena č.p. 61 z roku 1415. 

Z církevních památek vyniká kostel Navštívení Panny Marie na náměstí, původně raně gotický, přestavěný roku 1365. U kostela stojí pozdně gotická hranolová zvonice zvaná Černá věž z doby kolem 1500 a socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1721. 

Roku 1484 pracoval ve Vimperku pasovský tiskař Johann Alacraw, takže Vimperk je po Plzni patrně druhým českým městem, kde se tiskly knihy. Dva z jeho latinských tisků jsou vystaveny v muzeu na zámku. Roku 1855 zde založil Jan Steinbrener tiskárnu, která se zabývala hlavně tiskem modlitebních knih, kalendářů a později i dětských knih. Roku 1930 vytiskla přes 34 milionů kalendářů, přes 96 milionů modlitebních knih v mnoha jazycích a proslavila se zejména tiskem miniaturních bibliofilských knížek a Koránů. V současné době se v bývalém areálu tiskáren nachází Penzion Volyňka. Nakladatelství J. Steinbrenner bylo po roce 1945 přeneseno do hornorakouského města Schärdingu.  

Od konce 13. století až do 17. století se po Zlaté stezce z Pasova do Čech dopravovala sůl. Stezka vstupovala do města brankou blízko horního (západního) konce náměstí (dnešní ulice Zlatá stezka). Právě z tohoto obchodu město zbohatlo a prosperovalo až do roku 1637, kdy Ferdinand II. zakázal, aby se sůl s Rakouska dopravovala přes Bavorsko. Tím město ztratilo na významu a obchod se solí se přesunul do Českých Budějovic. 

A my měly na naší Expedici příležitost na Slavnostech přátelství měst Vimperk a Freyung zažít právě tuto minulost -  z Kubovy Huti byla vypravena soumarská karavana, která vezla sůl do 10 km vzdáleného Vimperku a zde byla přivítána českým chlebem a německou solí. 

Soumaři byli středověcí obchodníci, kteří za úplatu na zádech koní přepravovali zboží po obchodní stezce, nejčastěji sedláci. Sdružovali se do karavan kvůli bezpečnosti, které obvykle doprovázela i ozbrojená stráž. Karavany chodily po celý rok, ale hlavně po žních a podzimních pracích, cesty byly v bažinatých úsecích zamrzlé a byl také dostatek obilí. Po denním pochodu 25 - 30 km museli soumaři nocovat a právě v těchto vzdálenostech vznikla na trase Pasov - Prachatice (Dolní stezka), Pasov - Vimperk (Střední stezka) a Pasov - Kašperské Hory (Horní stezka)  největší soumarská sídliště - např. Waldkirchen či Volary. Na ochranu stezek byla postavena řada hradů a hrádků (Kašperk, Kunžvart, Stožec, Hus apod. a podél jejich tras vzniklo mnoha osad a měst. 

Hlavním artiklem byla nesporně sůl. České země na ni byly chudé, a jelikož středověk potřeboval velká množství soli, bylo nutné ji dovážet. Ze solných ložisek ve východoalpské oblasti se sůl přepravovala po řekách do Pasova a odtud na hřbetech soumarských koní po Zlaté stezce přes Šumavu do Čech. Kromě soli se z Pasova do Čech vozily drahé látky, jižní plody, koření a víno a opačným směrem hlavně obilí a další plodiny a potravinářské produkty. 

Soumaři používali malá, ale výkonná a vytrvalá zvířata, která unesla tisíce tun zboží, nejčastěji koně, osly, mezky, muly, velbloudy. Kůň potřebuje lepší stravu a více vody k pití než osel, je rychlejší, dokáže přeplavat řeky a unese větší náklad než osel, vetší plemena koní až 150 kg. Osel se využíval od nejstarších dob zejména v celém okruhu Středozemního moře, též v Súdánu, Jižní Africe a severní Číně. Unese 60 až 80 kg, je nenáročný na stravu a pití, hodí se do suchých krajin, Mula se využívala hojně ve Středomoří i v Číně. Unese tolik co kůň, ale je pomalejší. Hodí se lépe pro suché podnebí. Velbloud je předním soumarským i jezdeckým zvířetem v oblasti pouští a stepí. Velbloud jednohrbý unese 200 kg, velbloud dvouhrbý unese 270 kg i více, ale je pomalejší a méně vytrvalý. Lama byla dříve využívána v Andách, unese nejvýše 50 kg a má malý denní výkon. 

Zlatá stezka patřila k nejvýznamnějším středoevropských obchodním cestám zejména ve 14. - 16. století, kdy byla pro českou část stezky významná správa Rožmberků. Konkurentem Vimperka byly Prachatice. Denně tudy procházelo přibližně 170 soumarů, týdně až 1 200 soumarských koní. Pokud by každý kůň nesl běžnou soumarskou nákladovou normu, přibližně 100 kg soli), denně se mohlo přepravovat až 17 tun zboží. Ročně tak bylo převezeno přes 3 miliony kg soli. 

Z historie nedávné pak víme, že roku 1900 měl Vimperk 314 domů, 464 obyvatel, kteří při sčítání obyvatel uvedli za svou řeč češtinu a 4 225, kteří uvedli jako svou řeč němčinu. Roku 1904 velká část města vyhořela a domy na náměstí dostaly novou podobu. V roce 1930 mělo město 4 823 obyvatel, z toho 1 185 Čechů. V letech 1938 až 1945 byl Vimperk v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněn k nacistickému Německu. 

Abych naší letošní Expedici "Po stopách zločinu, přečinu, ale i dobrých skutků" ukončila tématicky a stylově, tak tady je jedna pověst:

"Ve Vimperku na panském dvoře pracoval jeden aktuár čili písař. A protože byl důkladný a poctivý, přišel na to, že ve vsi Kosmo dva selští filutové posunují nejen své mezníky, aby jeden druhého ošidili, ale hospodaří na panském. Když se dal do vyšetřování, oba mazaní hospodáři, obvinili mladíka z přijetí úplatku, A bylo zle! Vždyť byli dva na jednoho. V úzkosti se obrátil písař k čertu. A ten nelenil: "Neboj se, věc je již vyřízená a tobě nezbývá, než se mi tu hezky podepsat!" Mladík však byl tak vyděšený, že před smlouvou s rohatým utekl a zamknul se do svého pokoje. Jenže peklu nikdo neujde. Ráno přišla zpráva, že dva sedláci byli v Kosmu přes noc zardoušeni. A když přišli páni pro svého úředníka, nevyšel z jeho pokoje písař, ale osel. Ten potom musel dlouhá léta strašit po chodbách vimperského zámku, neboť kdo s čím zachází, tím také schází."