V pátek na Pátek

V pátek na zámek Pátek. Mě to tedy vyšlo až na sobotu, ale to proto, že jsem prohlídku zámku spojila s přednáškou Pavla Hnízdila z České genealogické a heraldické společnosti o Emilu Holubovi, slavném cestovateli, který zde prožil své mládí.

Vesnici Pátek, část městyse Peruc, najdeme v okrese Louny. Leží na starodávné stezce mezi Prahou a Mostem a jeho jméno je odvozeno od konání pátečních trhů. 

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1196 a nachází se v listině českého knížete a pražského biskupa Jindřicha Břetislava, v níž kníže potvrzuje dar klášteru v Maštově od šlechtice Milhosta. Založení mašťovského kláštera se však nezdařilo a tak Pátek připadl jinému, již existujícímu klášteru premonstrátů v Praze na Strahově. 

Strahovská kanonie premonstrátů měla Pátek v držení až do husitských válek a po tu dobu se stal Pátek centrem panství do něhož postupně patřily okolní vesnice Kystra, Radonice nad Ohří, Stradonice a Volenice. 

Mnohé o tom, jaké byly před husitskými válkami poměry v Pátku vypovídá urbář z roku 1410. Ten, sestává z listin psaných v poslední čtvrtině 14. století a vymezuje povinnosti a práva poddaných. Podle jedné z listin žilo tehdy ve vesnici 26 hospodářů s rodinami. Povinností každého z hospodářů bylo každoročně vrchnosti odvést 72 grošů, šest kuřat, 60 vajec, fůru sena a postavit šest ženců. Čtyři na žatvu ozimů a dva na jarní žatvu. Kromě toho musel každý z hospodářů platit 20 grošů královské berně, 33 grošů generální berně a z každého lánu půl groše. Urbář povoloval poddaným volnou dispozici s movitým a nemovitým majetkem, pozemky však nesměli prodat žádnému šlechtici. Kromě povinností hospodářů stanovil urbář podmínky páteckému krčmáři, který nesměl trpět hazardní hry a nalívat pod míru a musel mít vždy dostatek masa. 

S příchodem husitských válek přišla kanonie premonstrátů na Strahově o pátecké panství. Jeho vlastníkem se stal významný husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Jeho jméno se poprvé v souvislosti s Pátkem objevuje po roce 1421. Král Zikmund Lucemburský však krátce poté pátecké panství věnoval Janovi z Vartenberka za jeho pomoc při boji proti husitům. Jakoubek z Vřesovic se však Pátku nevzdal a Vartenberkovi jej nevydal. Naopak v roce 1436 si při Zikmundově návštěvě Žatce od krále vyžádal příslib ponechání páteckého panství v jeho majetku. Jelikož se však jednalo jen o ústní slib, nepodložený písemně, byl Jakoubek z Vřesovic nucen vzdát se Pátku při revizi majetkových poměrů v roce 1454 a předat jej Vilémovi z Konic.

Od roku 1474, po necelých 100 let, byla historie Pátku spojena s třemi generacemi příslušníků severočeské šlechtické rodiny Klinštejnů. Jednalo se o Jindřicha staršího z Klinštejna a na Toužetíně, jeho syna Jana a vnuky Jindřicha a Jana. Posledně jmenovaný nechal roku 1523, se svolením krále Ludvíka Jagellonského, páteckou tvrz opravit. 

Magdaléna, dcera Jana Klinštejna přinesla věnem pátecké panství svému muži Janovi z Lobkovic. Ten v letech 1544 až 1557 přestavěl dosavadní tvrz do podoby renesančního zámku. V roce 1567 nechal přestavět mlýn stojící pod zámkem. I ten dostal renesanční podobuse zdobnými atikovými štíty, zdobenými figurálními, rostlinnými a ornamentálními sgrafity. Nepatrná část této výzdoby je doposud dochována na jihozápadním průčelí. 

Významným se pro pátecký zámek stal duben roku 1586. Ve dnech 14. a 15. zde Jan z Lobkovic hostil Viléma z Rožmberka, nejmocnějšího velmože Čech, a Jaroslava ze Smiřic, prezidenta české komory. 

Po smrti Jana, v roce 1570, získal Pátek a okolní vsi Kryštof mladší z Lobkovic. Na jeho popud byl 15. června 1587 sepsán popis panství: zámek Lusthaus, při témž zámku dvůr s ovčínem, louka, mlýn s pěti moučnými koly, mlýn koreční s dvěma koly s pilou, řeka Ohře, potůček z Débře, loužek, les proti Volenicům, dvůr Débeř, mlýn s jedním kolem, štěpnice.

Kryštof mladší z Lobkovic zemřel v roce 1609 a pátecké panství zdědil jeho syn Jan Kryštof. Nevlastnil jej však dlouho. Zemřel bezdětný v roce 1614 a jeho majetek v Pátku zdědili a následně prodali Alžběta z Lobkovic, Jan Libštejnský z Kolovrat a Vilém mladší z Lobkovic. Kupujícím byl Štěpán Jiří ze Šternberka na Postoloprtech.