Středověké stavitelství
Novou expozici s názvem "Středověké stavební stroje" otevřelo Národní technické muzeum v renovovaném prostoru bývalých ležáckých sklepů v Plasech u Plzně (více zde). V atraktivní instalaci jsou zde prezentovány rozměrné funkční repliky středověkých stavebních strojů, které byly zhotoveny na základě studia historických pramenů a důsledně vyrobeny za použití dobových řemeslných postupů.
V evropském měřítku představují ojedinělou rekonstrukci původní středověké stavitelské technologie a jejich zpřístupnění veřejnosti doplňuje ucelený výklad dějin stavitelství, který najdeme v protější budově plaského areálu Národního technického muzea.
Jak se katedrály, města a hrady kdysi vyměřovali? Jak v té době fungovala logistika, doprava a personální zajištění? Kdo byli tehdejší stavitelé? Čím se opracovával materiál a jak byly tuny materiálu přemisťovány? Kdo to všechno řídil? Tou nejdůležitější skutečností však je, že vše, co se tehdy vytvořilo, přežilo staletí a hlavně, je stále krásné. Na všechny otázky by nám měla odpovědět právě tato expozice.
Součástí této nové expozice jsou tři unikátní repliky středověkých stavebních strojů, které zhotovil a experimentálně využíval tesařský mistr Petr Růžička. Jedná se o klecový jeřáb vyrobený dle předlohy v bibli Václava IV., beranidlo zhotovené podle vyobrazení tzv. husitského anonyma a vrátek s vijákem podle vyobrazení v knize Domenica Fontany. Jeden z exponátů dokonce figuroval při opravách hradu Točníku nebo Kost.
Až do 30. října 2022 budou v Centru stavitelského dědictví Plasy mimořádně vystaveny repliky korun Karla IV. zapůjčené laskavostí Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře. Jedná se o svatováclavskou korunu, kterou nechal Karel IV. zhotovit ke své korunovaci 6. května 1346.
Svatováclavskou korunu nechal v roce 1346 zhotovit Karel IV. pro svou korunovaci českým králem. Její existence je poprvé zmíněna v ochranném dokumentu ze 6. května 1346, který vystavil papež Klement VI. Svatováclavská koruna měla podle této papežské buly z roku 1346 spočinout na hlavě sv. Václava v pražském chrámu sv. Víta. Proto původně spočívala na lebce sv. Václava, jež byla uzavřena v relikviářové bustě sv. Václava ze zlaceného stříbra. Z jejího zasvěcení svatému Václavu se odvozuje její název - koruna svatého Václava. Tento název, který se poprvé objevuje v inventáři pražské katedrály z roku 1387 pod latinskou podobou "corona sancti Wenceslai". V latinských pramenech bývala označována též jako "corona regni Bohemiae - koruna Království českého". Karel IV. byl touto korunou korunován na českého krále dne 2. září 1347.
Dále je pak vystavena koruna Svaté říše římské, jejíž vznik bývá historiky spojován s korunovací císaře Oty I. Velikého dne 2. února 962. Karel IV. byl touto korunou papežem korunován císařem roku 1355 v Římě.
Vznik koruny Svaté říše římské bývá historiky kladena ke korunovaci císaře Oty I. Velikého, který byl dne 2. února 962 v Bazilice svatého Petra papežem Janem XII. pomazán a korunován římským císařem. Korunovace císařem byla až do raného novověku papežskou milostí. Karel IV. ve své Zlaté bule z roku 1356 stanovil přesně podmínky, za kterých měla probíhat volba římskoněmeckého krále. Volbu provádělo sedm kurfiřtů: arcibiskupové z Kolína nad Rýnem, Mohuče a Trevíru, falckrabě rýnský z Falce, vévoda saský, český král a markrabě braniborský. Karel IV. získal císařské korunovační klenoty do svého držení v roce 1350, kdy je přivezl z Mnichova do Prahy. Klenoty byly uchovávány nejprve v kostele sv. Víta na Pražském hradě, po císařské korunovaci v Římě (1355) dal vystavět Karel IV. pro jejich trvalé uložení hrad Karlštejn.
Kromě vskutku obdivuhodných obřích strojů, které jsou v nové expozici umístěny, se návštěvník v iluzivním prostředí středověkého staveniště seznámí s fungováním tehdejších řemeslných hutí, jednotlivými řemesly, která byla při stavbě potřeba, nástroji a materiály, které se ve středověku běžně používaly. Expozice je doplněna i o obrazový a filmový materiál, který dokumentuje výrobu replik strojů a jejich následné využití ve stavební praxi.
V budově pivovaru, který získal během obnovy podobu z doby jeho výstavby před více než 100 lety, vzniká stálá expozice, jejímž cílem je atraktivně a přehledně prezentovat problematiku historického vývoje stavebních prvků, materiálů a konstrukcí. V rámci expozice tak má návštěvník příležitost seznámit se s různými stavebními materiály (dřevo, kámen, hlína).
Je zde i ukázka pavlačového domu s dobovým nábytkem a zařízením.
Obytnými místnostmi městského typu byly kuchyně, ložnice, alkovna, parádní pokoj, salon a jídelna.
Kuchyni bychom dnes řadili spíše do provozních než obývacích místností, u menších bytů nicméně představovala hlavní obytný prostor celé rodiny. Mnohdy sloužila i pro nocleh, a to i přes opakované námitky propagátorů zdravého bydlení.
Ložnici na plánech městských domů z 19. století dlouho nenajdeme, přestože prostor určený ke spaní patří mezi elementární místnosti tvořící byt. Spalo se totiž v obytných prostorech označovaných jako "pokoj", v horších případech rovněž v kuchyni. Pokoje byly přednostně orientovány na rušnou uliční stranu. Až později bylo pro ložnici hledáno klidnější místo, nejlépe v traktu obráceném do dvora.
Alkova je jaksi prodloužení do hloubky pokoje před ní se nacházejícího, takže obyčejně nemívá dveří. Hodí se velmi dobře za ložnici, poněvadž světlo v alkovně jest vždy slabé. V uvedeném případě zastírá se ještě prostor, kterým souvisí alkovna s pokojem předním, řasnatými záclonami ... Ottův slovník naučný
Parádní pokoj obsahoval vše, co měla rodina lepšího. Podstatnou část zařízení jeho byl stůl oválný nebo kulatý, při něm pohovka a polštářované židle květovanou látkou živých barev povlečené. Kromě toho poblíže bychom jistě našli skleník, v němž narovnány byl umělecké drobnůstky a památky rodinné. Snad spatřili bychom tam starobylý spinet, vykládané barokní klekátko a mimo jiné nejspíše sekretář ... katalog Národopisné výstavy Československé v Praze 1895
Salon byl jakýmsi vyšším stupněm tzv. parádního pokoje. Nicméně v praktickém životě mohl být stejně jako "parádní pokoj" po většinu času využíván například pro přezimování květin nebo k uložení lahůdek.
Samostatný prostor pro jídelnu byl záležitostí pouze luxusních vícepokojových bytů. Ve skromnějších poměrech byly pokrmy konzumovány nejčastěji přímo "u zdroje", tedy v kuchyni.
V nejstarší části areálu hospodářského dvora plaského kláštera máme možnost se seznámit s postupy a metodami zkoumání historických staveb na zcela konkrétním příkladu mimořádné památky s velice zajímavou stavební historií. Stavba od středověku až po současnost několikrát změnila svou tvář a funkci a každé období v ní zanechalo určité stopy, v nichž je možné číst jako v napínavé knize.
Dále máme možnost shlédnout výstavu "Fenomén Jawa aneb Jawa, jak ji neznáte". Firma Jawa za 90 let své existence vyrobila na 3 miliony motocyklů a stala se jednou z mála našich firem, jejíž výrobky se staly známými po celém světě.
V prvních letech okupace probíhal ve Zbrojovce Ing. F. Janeček vývoj nových motocyklů ještě celkem nerušeně. Když však Německo začalo prohrávat, poměry se rychle změnily, v Jawě pokračovali ve vývoji ilegálně, prototypy nových motocyklů dostaly šedou barvu a byly vydávány za vojenské stroje v opravě. Po stránce technické se pokračovalo vývojem prototypů "stavebnicové řady" z roku 1939. V interních dokumentech bývají tyto prototypy kolem roku 1942 označovány jako modely DIN.
Na jednotlivých podlažích pivovaru si můžeme prohlédnout druhy stavebních konstrukcí od základů a hrubé stavby přes úpravu povrchů, typy výplní otvorů a příslušnou technickou výbavu budov až po krovy a krytiny.
