cz

Štrbské pleso a Štrbské Solisko

04.09.2019

Osada Štrbské Pleso je jedna ze tří místních částí obce Štrba (Štrba, Tatranská Štrba a Štrbské Pleso) v pohoří Vysoké Tatry. Je to nejvýše položená turisticko-léčebná osada, nacházející se ve Vysokých Tatrách, rozkládá se na jižním břehu Štrbského jezera v nadmořské výšce 1 346 m. Štrbské Pleso je dostupné jak cestou pro automobily, tak Tatranskou elektrickou železnicí a velmi nevšední ozubnicovou železnicí, nazývanou "Zubačka". Spojuje Štrbské Pleso se Štrbou. Délka tratě je 4,78 km s max. stoupáním 150 %. Ve stanici Štrba je v těsné blízkosti železniční stanice vybudována krytá hala pro potřeby ozubnicové dráhy s potřebnou měnírnou el. proudu na stejnosměrný proud o napětí 1 500 V, který dráha využívá. Ve vrcholové stanici Štrbské Pleso je postavena velká výpravna. 

Základem dnešního Štrbského Plesa byla lovecká chata Jozefa Szentiványiho postavená v roce 1872 na břehu Štrbského plesa. O tři roky později dal Uherský karpatský spolek podnět k výstavbě turistické ubytovny. K té zakrátko přibyly další hotely a restaurace, lázeňský dům a několik vilek. V roce 1885 obdržela osada statut léčebných lázní. V roce 1876 vznikla cesta do Štrby, o devět let později cesta do Starého Smokovce. V roce 1896 ozubnicová železnice paralelně s cestou do Štrby. V roce 1906 byly postaveny hotely Hviezdoslav a Kriváň, dnes jsou všechny budovy součástí komplexu Grand hotel Kempinski Štrbské Pleso. Od roku 1912 jezdila elektrická železnice podél cesty do Starého Smokovce. V letech 1935 a 1970 se tu konala lyžařská mistrovství světa. Po 2. svět. válce byly hotely přeměněny na protiastmatická sanatoria. 

Štrbské pleso je nejtypičtější morénové ledovcové jezero, pleso na jižní straně Vysokých Tater. Nachází se v místě, kde se spojují Furkotská a Mlynická dolina na konci hřebenu Soliska a je druhé největší na slovenské straně. Leží v nadmořské výšce 1 346,6 m. Má rozlohu 19,67 ha, je 640 m dlouhé a 600 m široké. Dosahuje max. hloubky 20 m. 

Pleso nemá žádný povrchový přítok ani odtok. Potok Mlynica protéká 200 m východně. Severozápadě leží zarůstající Slepé pleso a jihovýchodně na Mlynici uměle hrazené Nové Štrbské pleso. Náleží do povodí Mlynice, ať už přímo nebo prostřednictvím jejího přítoku Lieskovce. Voda z něj v minulosti odtékala i do povodí Bielého Váhu. Díky činnosti člověka však dnes odtéká voda pod zemí jen do povodí Popradu. Voda u hladiny dosahuje průměrné roční teploty 6 °C při maximu 19 °C. Jezero zamrzá přibližně na 155 dní. 

V plese se vyskytuje pravděpodobně nejčistčí genetická forma síha severního marény, který byl do něj uměle vysazen v roce 1929 a ještě v roce 1986 zde byl označen za druhou nejpočetnější. Počet jedinců ovšem v důsledku aktivit člověka a zvýšené tvorby řas klesal, přičemž tento pokles byl označen za kritický v roce 2001 a v roce  2016 zůstalo posledních několik kusů, takže jeho vyhynutí je pouze otázkou času. Dále se v jezeře vyskytují pstruh potoční, štika obecná, hlavatka obecná, plotice obecná, okoun říční, jelec jesen.

Pleso patřilo liptovské rodině Szentiványi, od nichž ho v roce 1901 odkoupil uherský stát. Pleso slouží jako východisko túr do Furkotské, Mlynické a Mengusovské doliny. Nad plesem je dolní stanice sedačkové lanovky, která vede na Chatu na Solisku. Kromě lanovky se zde nacházejí ještě další vleky. Nachází se zde stanice Tatranské horské služby. K Popradskému plesu vede naučná stezka mezi Plesom a plesom. Štrbské pleso leží v národní přírodní rezervaci Furkotská dolina. U východního okraje plesa se nachází přírodní rezervace Rašelinisko. 

Štrbské Solisko je vrch o nadmořské výšce 2 301 m. Vypíná se v západní části Vysokých Tater, severozápadně od osady Štrbské Pleso. Odděluje Mlynickou a Furkotskou dolinu.

Cena obousměrné jízdenky ze Štrbského Plesa na Štrbské Solisko je 13 EUR pro dospělého a 12 EUR pro seniora. 


Od Popradského plesa jsme došly po zelené / červené turistické stezce až do Štrbského Plesa a prošly se po břehu Štrbského plesa :-) 

Výstup na Solisko už jsme zhodnotily, že nestihneme, a tak jsme pátraly, co je ještě v okolí. A narazily jsme na Jezírka lásky. Jedná se o několik jezírek a v jednom jsou nasazení pstruzi. Okolo je množství laviček (i odpadkových košů), tak asi místo opravdu slouží svému názvu. 

Jezírka lásky se původně jmenovaly Štrbské rybníky. Založeny byly roku 1865 Jozefem Szentiványim, hospodářem, který rybníky zarybnil a nechal zde postavit i domek pro porybného. Začaly sem chodit páry, zejména z řad pacientů zdejších lázní, na procházky. Odtud tedy nový název. Na klidné nezčeřené hladině vody většího jezírka lze na jeho dně vidět kamenný slovenský dvojkříž. Jiný slovenský dvojkříž stál na vrcholu nedalekého Triganu (1 481 m.n.m.), tento železný 12 metrů vysoký drojramenný kříž s nápisem "Bože chraň slovenskou zem", inicioval Ján Kovalik. Kříž z kovových tyčí vyrobili ve Vítkovických železárnách. Slavnostní odhalení proběhlo 28.10.1928, při výročí 10 let vzniku Československa.

Díky jedné mladé dvojici, která tu krmila pstruhy a pod vodou měla umístěnou fotopast, mě napadlo, že mám sebou outdoorovou kameru Lamax X8 Electra, která natočila, myslím, moc pěkné Full HD záběry z podvodního života "hladových" pstruhů duhových ...