Staroměstská mostecká věž
Staroměstská mostecká věž je považována za jednu z nejkrásnějších gotických staveb v Evropě. Najdeme ji v Praze 1 ve Starém Městě na Křižovnickém náměstí při pravobřežním vstupu na Karlův most na královské cestě.
Staroměstská mostecká věž vznikala pod přímým dohledem Karla IV. Vnímal ji jako důležitou součást mocného účinku, jakým měl na příchozího zapůsobit kamenný most a hrad s katedrálou. Stavba věže byla započata záhy po položení základního kamene mostu v roce 1357. Prvním stavitelem věže byl mistr Otto, který navrhl její podobu, po něm nastoupil Michael Savojský, který ji dovedl do výše 1. patra. Poté stavbu převzala císařská huť Petra Parléře. Stavba byla dokončena mezi 70. - 80. lety 14. století. Za ideového tvůrce dodnes fascinující výzdoby věžní fasády je považován císař Karel IV. Jeho následovník Václav IV. výzdobu doplnil o některé dílčí prvky. Veškeré sochařské práce jsou dílem parléřovské huti. Ve svém oboru všestranně talentovaný Petr Parléř, stavitel, kameník, sochař i řezbář, je dnes zařazen mezi největší umělce evropské vrcholné gotiky. Jeho oslnivá kariéra v Praze začala roku 1356, kdy jako čtyřiadvacetiletý na přání Karla IV. převzal stavbu Svatovítské katedrály. Poté byla Parléřovi svěřena stavba mostu a jeho staroměstské věže, která se co do tvarosloví i výzdoby stala předobrazem gotických pevnostních bran v českých zemích.
Staroměstská mostecká věž, kdysi symbol největší slávy českého království, sloužila v 1. pol. 17. století jako potupná kulisa pro demonstraci habsburské moci. Pražská poprava 27 českých pánů v roce 1621 byla krutou tečkou za neúspěšným povstáním českých stavů pro vládě Habsburků. Hlavy 12 popravených dal Ferdinand II. vystavit v železných koších na dlouhých bidlech z ochozu Staroměstské mostecké věže. Lebka jednoho ze šlechticů směla být po roce na žádost vdovy snesena, zbylých 11 hlav zde trčelo dlouhých deset let. Sejmuty byly v roce 1631, není však známo, kam byly uloženy.
Ani dnes, po nejrůznějších rekonstrukcích a opravách, nemůžeme Staroměstskou mosteckou věž obdivovat v její původní podobě. V průběhu staletí byla několikrát vážně poškozena, nejhůř při vpádu švédských vojsk do Prahy na konci Třicetileté války. Tehdy v roce 1648 dobyli Švédové Hradčany i Malou Stranu a pokoušeli se dostat na Staré Město útokem vedeným po jediném pražském mostě. Brána staroměstské věže byla zatarasena barikádou z klád, za níž se bránili Pražané za pomoci studentů a profesorů z blízkého Klementina. Švédská dělostřelecká palba zcela zničila gotickou výzdobu západní strany věže, jejíž podoba se nedochovala. Při následné opravě, kterou v polovině 17. století provedli Carlo Lurago a Giovanni Spinetti, byla na místo zničených soch upevněna kamenná deska s latinským textem připomínajícím hrdinný boj Pražanů proti Švédům.
Věž poškodily i revoluční bouře roku 1848. Důkladná rekonstrukce Staroměstské mostecké věže proběhla v letech 1874 - 1878 pod vedením architekta Josefa Mockera, spoluautora projektu novodobé dostavby Svatovítské katedrály. V roce 1972 bylo šest velkých pískovcových soch králů a světců spolu se znakovými štíty sneseno z věže a nahrazeno nepříliš kvalitními kopiemi z umělého kamene. Ty byly nakonec v roce 2006 vyměněny za pískovcové kopie tesané přesně dle originálů. Dnes jsou původní gotické sochy Parléřovy huti uloženy v lapidáriu Národního muzea na Výstavišti Praha.
Věž vystavěná na čtvercovém půdorysu z lomového zdiva a s vnějším pláštěm z pískovcových kvádrů je 47 metrů vysoká. Byla vybudována na prvním pilíři nového mostu, jehož základ tvořily zbytky zaniklého Juditina mostu. V dávných časech tak věž stála přímo na mostě nad řekou, což dnes kvůli stavebním úpravám a vyrovnání terénu Křižovnického náměstí není patrné. Věž je prolomena průjezdem o osmimetrové šířce zaklenutým síťovou klenbou typickou pro parléřovské stavby, se svorníkem v podobě královské koruny. Z průjezdu se vchází do věže. Točité schodiště se 138 stupni vedoucími na ochoz se vine přístavkem na jižní stěně věže. Vrchol schodiště na ochozu zdobí gotická socha věžníka či klíčníka, jejíž původ i objednavatel zůstávají záhadou.
Tato zvířecí socha představuje snad věžníka či jakéhosi strážce věže. Byla zhotovena až v 1. pol. 15. století a představuje nejpodivnější sochu celé věže. Její podstavec tvoří hlavice románského sloupu, ale obrácená hlavou vzhůru! Sama postava nepůsobí nijak důstojně, naopak. Vidíme starce, zřejmě opilého, v podivném plášti, škorních, s nožem a klíčem za pasem. Levou rukou si zdvihá plášť, chce vykonat potřebu, či udělat neslušné gesto na všechnu tu nádheru a obecenstvo pod ním? A co mu asi našeptával tvor, který této postavě seděl na zádech? Byl to nějaký démon - pokušitel, skřet nebo snad opice - symbol zhýralosti? Jaký smysl měla tato postava? Nevysmívá se tajně všem těm velkým symbolům okolo i těm, co tak klopotně vystoupili na vrcholek věže?
Otevřený ochoz s cimbuřím v nárožích vybíhá do čtyř věžiček se stříškami. Vysoká střecha s břidlicovými taškami ukrývá původní, víc než 600 let starý dřevěný krov.
Interiér věže je členěný do dvou pater. V každém patře se nachází velká síň s novogotickým stropem a ostěním z 19. století.
Místnost prvního patra sloužila jako strážnice, odkud se v případě nebezpečí zřejmě spouštěla železná mříž uzavírající bránu. V suterénu se nachází historické sklepení.
Plastická výzdoba východní strany věže (obrácené ke Starému Městu) je mistrovským dílem středověkého výtvarného umění, filozofie, astrologie a geometrie. Výzdoba fasády je koncipována do tří polí, které znázorňují tři úrovně existence: svět hříšných smrtelníků, linii královskou a nejvyšší sféru nebeskou. Nejníže jsou dvě figurální konzoly na nároží na příporách oblouku symbolizující lidský hřích: stařec s dívkou a jinoch v objetí se starší ženou v kápi. Pod kordonovou římsou prvního patra jsou čtyři maskarony s tvářemi divých mužů.
Nad gotickou klenbou brány jsou vytesány znaky historických zemí, kterým v té době Karel IV. vládl: Sulzbach-Rosenberg, vévodství vratislavské, vévodství svídnické, markrabství moravské, Svatá říše římská, Království české, vévodství lucemburské, vévodství zhořelecké, Horní Lužice a Dolní Lužice. Doplňuje je znak Starého Města pražského. Uprostřed dolů shlíží socha lva.
Nad ním dominuje postava svatého Víta stojící na miniatuře mostu, jehož je patronem. Světec je nadřazen trůnícím panovníkům Karlu IV. a Václavovi IV.
Plastiky jsou mistrovskými portréty obou vladařů. Karel IV. je zachycen s císařskou korunou, žezlem a nepůvodním malým mečem. Stařeckou hlavu má nachýlenou k pravému rameni v důsledku těžkého úrazu páteře, který utrpěl v mládí při rytířském turnaji. Jeho syn Václav IV. má českou královskou korunu, v rukou české žezlo a jablko. Nejvyšší, nebeské sféře, vévodí postavy sv. Vojtěcha a sv. Zikmunda a u jejich nohou hlídá český heraldický lev. Heraldickou výzdobu doplňují reliéfy lednáčka v točenici či věníku, symbol krále Václava IV, symbol věčnosti a nesmrtelnosti. Podle lidové nadsázky všech 5 ledňáčků naráz vidí jen spravedlivý člověk (to není ovšem možné - čtyři jsou totiž na fasádě ke Starému Městu a jeden směrem k Malé Straně). Ledňáček se objevuje také v malířské výzdobě průjezdu věže spolu s postavou lazebnice, která ve 14. století představovala symbol ženské krásy a lásky. Vyobrazení lazebnice dalo vzniknout pověsti o lazebnici Zuzaně, která králi Václavovi IV. pomohla uniknout ze zajetí. Ledňáček je také znakem cechu pražských lazebníků.
Počtu a umístění jednotlivých prvků fasády bývají přisuzovány astrologické a mystické významy. Například gotický oblouk nad bránou zdobí 28 krabů, kamenných ozdob, jejichž počet odpovídá 28 dnům lunárního měsíce. Trojúhelníkový štít nad královskou sférou nese 24 krabů vyjadřujících počet hodin dne. Velmi symbolický je každoročně letní slunovrat 21. června v poledne stín lva nakrátko padne na erb se svatováclavskou orlicí - je tak demonstrováno spojení přemyslovské tradice a lucemburského rodu na českém trůnu. K tomuto jevu dochází jediný den v roce. Podle juliánského kalendáře užívaného ve středověku na tento den připadal svátek sv. Víta, patrona katedrály i mostu. Stejného dne večer také při pohledu od věže na Pražský hrad slunce zapadá přesně nad místem, kde jsou ve svatovítské katedrále uloženy ostatky tohoto světce.
Další zajímavostí je, že podobně jako jiné gotické stavby chránila Staroměstskou mosteckou věž "magická past" v podobě palindromu, tj. slova, věty nebo melodie, která má tu vlastnost, že ji lze číst v libovolném směru (zprava i zleva) a má vždy stejný význam. Nápis: "Signa te, signa, temere me tangis et angis" (znamenej si, znamenej, dotkneš-li se mě, zahyneš) měl být ukryt pod střechou a měl zahánět démony.
A mystikou je opředena i samotná doba založení věže - rok 1357, 9. července v 5 hod 31 minut (135797531) - prvočísla, která se čtou stejně zleva i zprava ...
Při pohledu z Křižovnického náměstí rozpoznáme čtyři úrovně věže. Vychází to z prastaré představy, že se svět skládá ze čtyř živlů - země, vzduch, oheň a voda.