09 - Šourkův Mlýn

Úplně nejstarší zmínka o mlýnu je ze 30. října 1713. Tehdy se začal připravovat nový katastr, později zvaný tereziánský. Jako podklad vznikala jak poddanská, tak také vrchnostenská přiznání o provozech, výměrách pozemků, plochách rybníků, lesů apod. Skrýšovská vrchnost přiznala dva poplužní dvory - skrýšovský a jedelský, k nimž náleželo 95 korců, respektive 111 korců polí, 4 louky, nějaká ovocná zahrada, rybníky (jeden u mlýna) a "nový mlýn" s dvěma stoupami.

Další zprávu o mlýnu máme z roku 1736, a to díky dluhu tehdejšího skrýšovského pána Františka Ferdinanda Radeckého svobodného pána z Radče. Radecký zřejmě dlužil jakémusi Janovi Václavovi Vejvodovi, který však svojí pohledávku postoupil Janu Vítovi Malovcovi z Malovic. Radecký se však neměl k placení, a tak došlo k exekuci. Vzhledem k tomu, že "nic jinšího se příležitě od téhož statku odděliti nedalo", staly se předmětem dlužního vypořádání panská hospoda "nad Šourovským mlejnem", která mohla ročně vyčepovat 36 sudů piva a "mlejn panský Šourovský". Vzhledem k tomu, že při exekuci jde především o peníze, bylo třeba zjistit jak stav nemovitostí, tak výnosnost podniků. Dozvídáme se, že byl "mlejn panský Šourovský od kamena vystavený a šindelem přikrytý na stálý vodě a dvojím složení a čtveřích stoupách", patřilo k němu "dle dané správy panských polí pod 12 strychů". Z mlýna se platila roční činže ve výši 90 zlatých, z čehož 1/4 šla zpátky na jeho údržbu. Mimo svou obvyklou práci měl mlynář za povinnost "jednoho panského vepře krmiti", a to zřejmě šrotem, který mlynář také vyráběl. Nad mlýnem byl rybník na 12 kop násady, ale v těchto letech byl nasazený 4 kopami. Do exekučního výměru byla zahrnuta také část potoka Brziny, "totižto od mlejna Šourovského až nad hospodu, jak daleko pole šenkýřovy jdou, s tím právem, který vrchnost skrejšovská k němu má" s konstatováním, že "nějaká malá rybička k dostání jest".

V říjnu 1754 se připomíná na Šourkově mlýnu mlynář Václav Uher, o 10 let později se v Šourkově mlýně narodila dcera Kateřina Šimona Pauknera a jeho manželky Kateřiny. Nejzajímavější na tomto zápise je poddanská příslušnost rodičů, kteří náleželi pod panství Český Krumlov knížete Schwarzenberga. Jak a proč se ocitl mlynář tak daleko, není jasné. Končí stopa i po samotném Šimonovi Pauknerovi. V roce 1766 koupil mlýn Tomáš Paukner, taktéž českokrumlovský poddaný (bratr, otec, strýc ?). Dne 24. listopadu 1797 předal Tomáš Paukner mlýn svému devětadvacetiletému synovi Matějovi, ten se na jaře roku 1804 oženil s šestnáctiletou dcerou spolumajitele Skrýšova Marií Annou Eckertovou. Matěj tak byl nejenom zetěm, ale také poddaným svého tchána a vlastně tak trochu i své manželky. Nevěsta přinesla věnem 700 zlatých, což byla hodnota mlýna. Byla sepsána svatební smlouva, která řešila i vypořádání pozůstalého po smrti jednoho nebo druhého manžela. Pokud by zemřela manželka do roka a dne po podepsání smlouvy bez potomků, musel Matěj Paukner vrátit 350 zlatých z věna. V případě úmrtí ženicha musela Marie Anna zaplatit hodnotu mlýna ve výši 700 zlatých, aby jí mlýn nadále patřil. Matěj mlynařil dlouhých 47 let, dne 10. dubna 1850 předal mlýn synovi Ferdinandovi (Matěj měl s Marií celkem 12 dětí). Ferdinand se oženil s Josefou Kasíkovou, měli celkem 7 dětí. Jejich dcera Marie se vdala za Karla Mottla (mladšího učitele u sv. Jana na Skrýšově), roku 1880 je již uváděn jako mlynář na Brzině č. 7. Mottlovým nástupcem byl roku 1919 František Kuncl, který se toho roku oženil s Marií Karolínou Mottlovou. 

Kde se ale vzalo jméno Šourek? 

Mlýn dal vystavět tehdejší majitel Skrýšova Adam Ignác Mladota ze Solopysk. Mlýnské stavení bylo zbudováno asi 700 m pod stávajícím Chadimovým mlýnem a asi 1 200 m vzdušnou čarou od Dražkova a přibližně 1 400 m od Skrýšova. Zatímco vrchnost byla nepochybně spokojena s novým zdrojem příjmů, poddaní už asi méně. Šámalův mlýn, kam chodili mlít předtím, měli Dražkovští za potokem jen pár desítek metrů od nejvzdálenější chalupy. Nyní museli jet údolím říčky více jak jeden kilometr. Skrýšovští to měli sice o něco dále, ale mleli buď u Šámalů nebo u Hradilů. Oba mlýny měli na dosah takříkajíc po rovince. Do Šourkova mlýna však museli překonávat prudší klesání do údolí potoka.

A díky své poloze získal mlýn zřejmě také své jméno. V nejstarších pramenech je zdejší mlýnské stavení nazýváno Šourovský mlýn. Podle Jungmannova Česko-německého slovníku existovalo ve staré češtině slovo šour, které mělo 2 významy - měšec, z něhož pochází slovo šourek a křivost. Od slova šour se odvozuje výraz šourem = šikmo, šejdrem. Slovo šourat znamenalo šátrat, někde něco hledat a šourat se pak lézt po zemi, plazit se, jít tedy velmi pomalu. Šourost znamená křivost a přídavné jméno pak křivý, šikmo jdoucí. Pokud se ke mlýnu vydali Skrýšovští, volili zřejmě cestu, která se v poslední třetině prudce stáčí doprava a pak nastává prudší klesání, kde se nepochybně muselo hodně zpomalit. Deputátníci z Jedle šli po cestě, která opisovala oblouk, nešli tedy rovně, ale šejdrem. Z Dražkova zase jeli sedláci křivolakou cestou. Zřejmě proto začali mlynáři říkat Šourovský mlýn, šli k němu šourem. Podobně je nazýván ještě v pramenech z poloviny 18. století, pak ale začíná převládat název Šourek, tedy jakási přezdívka mlýna, která se pod vlivem okolí změnila na přivlastňovací přídavné jméno Šourkův mlýn. 

Původní pila zanikla v roce 1910. Na stejném místě byla pila obnovena v roce 2002. Torzo pily bylo dovezeno z Tečovic u Zlína a opraveno sekerníkem Františkem Mikyškou. Rámová pila je poháněna vodním kolem a v případě nedostatku vody elektromotorem. Protože v rámu pily je pouze jeden list, jedná se o tzv. "jednušku", nebo také "ležačku" - to proto, že list pily je umístěn horizontálně (naležato). Na pile je možné rozřezávat kulatinu do průměru 60 cm v délce až 6 metrů. Výkon pily je oproti vícelistovýcm pilám (katrům) poměrně malý. Rozřezat kubík kulatiny trvá 5 - 6 hodin. Výhodou pily je skutečnost, že z jednotlivých kmenů se nechá řezat různý sortiment, aniž by se pila musela pracně přestavovat.

V současné době Šourkův mlýn jako jediný z téměř dvaceti mlýnů na Brzině opět využívá energii vody původním způsobem. Je zde možnost ubytování, jízdy na koni a ustájení koní, pořádají se zde příměstské tábory i dětské tábory "prázdniny v sedle", na farmě se chová masný skot Aberdeen Angus a kamerunské ovce, je zde prodej medu.