Šamonice 1571

Někdy kolem roku 1520 se jako jedno ze třinácti dětí narodil ve Lkouši na Kutnohorsku Ludvík Lorecký. Jeho manželka Kateřina pocházela z Obytec na Klatovsku. Měli spolu 2 děti - Adama a Zdeňka. Zatímco Kateřina se syny pobývala na Šamonické tvrzi u Písku, Ludvík Lorecký bojoval jako statečný rytíř v Uhrách, upadl zde ale do tureckého zajetí na celých dvanáct let. Poté, co zaplatil tučné výkupné, vrátil se do Šamonic na své panství, kde vládl tvrdou rukou.

V pátek na sv. Bartoloměje dne 24. srpna 1571 se Ludvík Lorecký hned po ránu vydal na zámek Blatná za svým sousedem Zdeňkem ze Šternberka. Někdy odpoledne se pak vydal na zámek Škvořetice a do Šamonic se vrátil až večer. V tu dobu mělo stát u velkého stromu poblíž vjezdu do tvrze sedm osob - tři ženy a čtyři muži - jeho budoucí vrazi. V historických pramenech lze najít záznamy o tom, že poddaní byli nespokojení a Ludvík Lorecký že je nelida, který je dře doslova z kůže. Až do večera museli dřít na jeho pozemcích a teprve poté mohli dělat na svém. V osudný večer se poddaní sešli u večeře a společně s Ludvíkem Loreckým se modlili a zpívali náboženské písně. Poté se rozešli za svou prací a Ludvík Lorecký se odebral do ložnice v prvním patře tvrze. Oba synové Adam i Zdeněk zůstali ve spodní části světnice, kde si měli údajně hrát. 

Šamonický rychtář Petr Dulík se měl vydat k mladým pánům a snažil se je zabavit. Byli na něj zvyklí, protože se o ně staral v nepřítomnosti pána. Šafářka Voršila pustila potají do tvrze trojici zahalených mužů - Matěje a Ziku Marouškovic a Vacka Dulíka, syna rychtáře. Trojici doplňovala ještě kuchařka Maruška a děvečka Důra. Zika Maroušek měl udeřit krojdlem od pluhu Loreckého na levé oko, Lorecký se probudil a chtěl vstát. V té chvíli se na něj obkročmo posadila děvečka Důra a podřízla mu hrdlo. 

V mučírně pak bylo všech sedm osob vyslýcháno. Kuchařka Maruše během vraždy pouze svítila, měla říci, že tělo pána odklidili muži a pak se schovali do velké almary. Šafářka Voršila se vydala do přízemí tvrze, kde rychtář hlídal Adama a Zdeňka. Údajně jim měla říct, aby si šli lehnout do ložnice, kde už odpočívá jejich otec s tím ať nesvítí, aby ho neprobudili. Chlapci vstoupili do ložnice a zamkli za sebou dveře. Po tmě se svlékli a oba ulehli na jednu postel. Trojice vrahů, která se ukrývala ve skříni, počkala až chlapci usnou a pak se tiše proplížili ke dveřím, které si také odemkli.

Marek z Florentina zachytil: A gakž tam wešli, hned Duljk popadnuw štáf ocele, uhodil na Zdeňka, chtěge ho w hlawu udeřiti, i uhodil geg w prawé rameno; a on zchytiw se, a poznaw Duljka, řekl: Můg milý Duljku, nezabjgeg mne, nepowjm na wás žádnému, dokud gsi živ. Tu šafářka, magje nůž w rukau, geg po twáři zpjehala, a několik ran gemu udělala. Wacek, ten Adamowi kordem wšecken krk přeřezal, a ránu w čele uděla, a Zdeňkovi tolikéž, a Důra djwka křtán témuž Zdeňkovi přeřezala. Tak zamordowawše ge, odešli pryč, a dwéře po sobě zavřeli; aby pak to na ně zwědjno nebylo, w záchodu djru wyřezali. Potom když se do giných šatůw přewljkli a když se gim dobře widělo, tu lotryně djwka Důra běžela k Duljkowi a učinila pokřik, že gsau páni zmordowáni. 

Vylomili sice prkno, ale zapomněli ukrást peníze a cennosti, což se později při vyšetřování ukázalo jako fatální chyba. Rychtář Petr Dulík rychle sedl na koně a vydal se s malým doprovodem do Blatné, kde vrchnosti oznámil smrt svého pána. Z nedalekých Strážovic přijel bratr Ludvíka Loreckého, ale Dulík mu nechtěl vydat klíče od tvrze, což se ukázalo jako druhá pochybnost. Václav Lorecký mu nařídil, aby dojel do Písku, kde měl nakoupit rakve a rubáše. 

Druhý den po vraždě došlo na umývání těl a na chystání těl do rakví. Shodou okolností přijel tehdejší hejtman, který rozkázal přísné vyšetření a ještě přísnější potrestání. Ještě než odešel smuteční průvod do Čížové, tak se na Šamonické tvrzi odehrála krevní zkouška přísahou. Všichni sedláci a  čeládka museli obejít vystavená mrtvá těla, položit dva prsty na smrtelné rány a odříkat přísahu, že nemají žádné viny. Pokud by se na ráně objevila krev, mělo by se za to, že přísaha je nepravdivá a dotyčný, že má cosi s vraždou společného. V okamžiku, kdy přistoupil místní ovčák, a položil prsty nad ránu pana Loreckého, zčistajasna se objevila krev. Ovčák putoval do vězení, ale po pěti dnech byl propuštěn, protože panstvo uznalo, že je nevinný. 

Na Čížovském hřbitově se konalo poslední rozloučení s Loreckým a jeho dvěma syny. Otazníkem je skutečný věk chlapců. Pamětní kniha Blatné totiž zmiňuje, že staršímu Adamovi bylo 12 let a mladšímu Zdeňkovi 10 let, tak během zkoumání ostatků se ukázalo cosi jiného. Zdeněk mohl mít 20 let a Adam něco kolem 25. Další záhadou je přítomnost ženské lebky. Během šimonické vraždy měla být už dávno po smrti, ale průzkum ukázal, že na lebce je dlouhá rána po násilné smrti. Ostatky rodiny Loreckých byly z rodinné hrobky přeneseny do kostelní, a pak ještě do malé truhličky, která se nacházela pod náhrobkem. Během přenosu byly ale přidány další kosti.  

Blatenská vrchnost se do vyšetřování pustila velice rychle. Prvními podezřelými byli bratři Marouškové. V jejich maštali se totiž našel klíč od panského pokoje, což se ukázalo jako zásadní chyba. Pátrání ale stálo na místě. Přesně po měsíci od pohřbu Loreckého se ledy pohnuly. Ve čtvrtek 27. září 1571 se ve vězeňské kobce sešli všichni pachatelé trojnásobné vraždy - bratři Marouškové, rychtář Petr Dulík, šafářka Voršila, děvečka Důra a jako poslední byli přivedeni rychtářův syn Vacek a kuchařka Maruška. Při výslechu se všichni snažili zapírat, ale snažení bylo marné. Písecký kat nejprve udeřil na Marušku, aby se přiznala, že nebude potrestána na hrdle. Katův pacholek vzal děvečku Důru a před očima kuchařky ji začal natahovat na skřipec. Vystrašená děvečka stačila vypovědět úplně všechno a naivně věřila, že se dočká milosti. Ještě téhož dne však byla Důra odvlečena na blatenské popraviště a kat jí mečem sťal hlavu. Zda-li byla natolik zmučená, že by se nedočkala hromadné popravy, je dalším otazníkem. 

V pondělí 1. října 1571 se do Blatné začali scházet davy lidí, protože krajem se roznesla zpráva, že se chystá poprava, jakou jižní Čechy ještě neviděly. Šeptalo se, že půjde o krutou podívanou. Písecký kat a jeho pacholci přivezli na blatenský rinek malou káru, kde byla přivázána Voršila a za károu na provaze tažena také Maruška. Přímo na náměstí vzal kat rozpálené kleště a Voršile začal trhat články z rukou. Poté byla dvojice žen odvezena za město, kde byla do půli těla svlečena a položena na jakési dřevo. Na zádech jim pacholci nařízli pruhy kůže a ty pak za živa strhávali kleštěmi. Hrůzná podívaná skončila v okamžiku, kdy Voršila a Maruška byly upáleny na mohutné hranici. 

O den později se dostalo na ostatní aktéry. Dulíkové a Marouškové byli znovu podrobeni tortuře, ale nic nového už neřekli. Kolem páté hodiny podvečerní byli vyvedeni z mučírny ven a započala se jejich poslední cesta. Z Blatné byli vedeni na Šibeniční vrch, kde je očekávalo početné publikum. Kolem šibenice stáli ozbrojenci a snažili se zabránit tomu, aby se odsouzenci nikoho nedotýkali. Údajně to totiž přinášelo štěstí. 

První byl Matěj Maroušek, kterého svázali a položili na břicho. Katovi pacholci mu roztáhli nohy, řitní otvor namazali olejem a kat mu do konečníku vrazil naostřený kůl. Podle dochovaných informací, měl kat vzít palici a kůl zarazit do jeho těla ještě o dalších půl metru. Krátce poté poručil pacholkům, aby odsouzence i s kůlem vztyčili a jeho trápení tak bylo ukončeno. Nebožák se vlastní vahou napichoval stále hlouběji a v oblasti břicha nebo zad vyšel kůl z těla ven. Matěj Maroušek měl při výkonu trestu štěstí, neboť dobové záznamy říkají, že okamžitě zemřel. 

Jako další šel na řadu Petr Dulík, rychtář a patrně mozek celé organizované skupiny, kterému Lorecký tak věřil, že ho to stálo život.  Tu hned katowé  geg wzali, a wedli geg k tomu rumpálu, který byl k tomu připrawen, a swlékše ho z rubáše, opásali geg gakýmsi hadrem, a tak ho na ten rumpál položili, přiwázawše ho několika řetězy, w půli, za hrdlo, za ruce i za nohy, a tak geg pekli. A Gira, kat Táborský, mage kropáč, omáčel geg we wraucj smole, tjm ho kropil a potjral, a když se to zpreyštilo, tedy to z něho strauhákem k tomu přistrogeným strahal, a to trápenj geho trwalo k půl hodině. Potom přigew pan heytman kragský, pan Bohuslav Malowec, kázal mu konec učiniti. Tu katowé nametawše pod něho slámy, geg zadusili, neb gest geště žiw byl.  Dulík po celou dobu pálení nemluvil a nekřičel, což pro vrchnost bylo značně podivné. 

Dalším odsouzencem byl Zika Maroušek. Mladého Marouška položili pacholci na zem a pod roztažené nohy a ruce mu dali trámky. Mistr kat vzal do ruky velké loukoťové kolo, které mělo váhu kolem 20 kg. Nejprve ho začal pouštět na dolní končetiny, potom na žebra, na ruce a poslední úder byl učiněn na hrdlo. Rozlámané tělo bylo vpleteno do kola a poté ještě zvednuto pomocí dřevěného kůlu. 

Asi nejhorší situaci zažíval mladý Dulík. Musel se dívat na "rožnění" svého otce i na to, jak mu kat popravil jeho kamarády ze Šamonic. Pacholci Vacka položili na rovnou zem, roztáhli mu ruce a nohy, poté vzal kat Jíra do ruky sekeru a začal mladíka čtvrtit. Nejprve nohy, pak ruce a pak ostatní části těla. Podle blatenské kroniky měly být jeho ostatky vhozeny do ohně a spáleny na prach, kdežto ostatky předchozích odsouzených si rozebrala lesní zvěř a krkavci. 

Otazníkem je nejen krutost poddaných, poté krutost vrchnosti, ale i proč se do vražd zapojily i ženy. Mohl je pohlavně zneužívat, dělaly stejné věci i Adam a Zdeněk?

Ludvík Lorecký byl podle čížovského faráře asi padesátiletý muž plný síly, jehož manželku si Bůh povolal příliš brzy. Mladé ženy na tvrzi si tak klidně mohl brát násilím a podle své chuti. Na náhrobku v Čížově jsou vytesáni dva malí kluci, ale poslední průzkum ukázal, že synům nebylo 12 a 10 let, ale 25 a 20 let. Násilnické sklony tak mohly zdědit. Poddaní se jich tak mohli zbavit jako jejich otce. Mohli být i částečně postižení, protože na věk kolem 20 let dosahovali výšky jen kolem 158 cm, což na 2. pol. 16. století je docela málo. Na jedné ruce jednoho z mladíků byly navíc nalezeny kostní srůsty, což mohlo být dřívější zranění nebo deformace od narození. 

Posledním otazníkem je osud manželky Kateřiny, která prý zemřela v plné síle. Stáří nalezené ženské lebky mezi ostatky Loreckých bylo odhadnuto na 40 let a patrně patřila paní Kateřině. V levé spánkové krajině byl však nalezen nepravidelný otvor, který zasahoval až na okraj očnice.  Zajímavý je i rozměr popisované rány, 8 cm x 3 cm. Je docela možné, že paní Kateřina byla zavražděna s ostatními v roce 1571, ale zápis pana faráře, který byl svědkem události, nic takového nepodporuje. Zranění s následkem smrti ji tak mohl způsobit manžel Ludvík Lorecký, hlavní oběť celého případu, který sám byl násilníkem a možná i vrahem ... 

Sousedé jim říkají "krkořezáci".