Rudá věž smrti

Rudá věž smrti je kulturní památka ČR, která se nachází ve Vykmanově u Ostrova v okrese Karlovy Vary.

V letech 1951 - 1956 areál sloužil jako pracovní tábor pro politické vězně Vykmanov II (krycí název "L" - likvidační ???). Na přelomu 50. a 60. let 20. století se stal součástí nově vybudovaného trolejbusového závodu Škoda Ostrov.

Sedmipatrová věž se využívala jako místo konečné úpravy uranové rudy. Vězni byli nuceni, bez jakýchkoliv ochranných obleků, vyvážet rudu naloženou ve vozících do nejvyššího patra věže a přesypávat ji na obrovská síta, jimiž ruda padala až do přízemí. Dole pracovali další vězni, kteří měli za úkol pomocí dřevěných palic napěchovat rozmělněnou rudu do železných barelů (výška 50 cm a váza max. 60 kg), aby se celé zaplnily. Sudy pak byly zapečetěny a odváženy vlakem do SSSR.

Touto prací se zvedala obrovská mračna dusivého prachu, který nechránění vězni dýchali a polykali. Radioaktivní prach se jim ukládal také v oblečení, které nosili po celý svůj pobyt v táboře (jedině spodní prádlo se měnilo každé 3 týdny). Prachu bylo tolik, že jej vítr roznášel po celém táboře.

Následkem špatné stravy, těžké práce a vysoké radioaktivity většina z dělníků pracující ve Věži smrti zemřela. Míra radiace byla tak vysoká, že dokonce i civilní zaměstnanci, kteří obsluhovali olověné váhy, na kterých se sudy před odjezdem vážily, dostávali kritickou dávku. Kvůli množství úmrtí a také kvůli rudé barvě cihel, ze kterých je věž postavena, ji vězni začali přezdívat Rudá věž smrti.

Ve své historii měl tábor "L" tři velitele. Nejdéle sloužícím a tím pádem i nejpověstnějším byl Miroslav Pibil, přezdívaný "Šlachťák" nebo "Šlachtecký". Velitelem tábora byl jmenován dne 5. července 1951 až do 1. července 1955. Od 1. srpna 1955 začal pracovat u StB na správě MV Jáchymov. Velitelem tábora se stal dnem 1. července 1955 Miloslav Beránek a tento jím byl až do jeho konce.

Budova velitelství
Budova velitelství
Budova velitelství
Budova velitelství

V roce 2008 tyto pozemky získala Konfederace politických vězňů ČR. Ve stejném roce byla Věž smrti prohlášena i za národní kulturní památku. Konfederace usiluje o to, aby byla věž společně s dvěma přilehlými křídly (to je jediné, co z tábora zbylo) otevřeno veřejnosti a aby zde bylo vytvořeno pietní místo. Věž je přístupna po předchozí domluvě s majitelem. Od 6. července 2019 byla zapsána spolu s dalšími 17 oblastmi v Sasku pod souhrnným názvem Hornický region Erzgebirge / Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO.