Rodina Prošvicova

27.06.2019

Jan Prošvic (1907 - 1989) byl český elektrotechnik, konstruktér a podnikatel, zakladatel podniku pro výrobu domácích elektrospotřebičů ESA, pozdější ETA Hlinsko.

Jan Prošvic vystutoval průmyslovou školu v Praze. Poté, co roku 1923 začalo v Československu rozhlasové vysílání, začal vyrábět stavebnice domácích rozhlasových přijímačů, s jejichž prodejem mu od roku 1930 pomáhala i manželka Jiřina (rozená Hašková). Později se rozhodl rozšířit podnikání a proto v Libni založil první továrnu na elektrické žehličky a kávomlýnky. Komerční úspěch ho vedl k tomu, že se v roce 1943 dohodl s chotěbořským majitelem továrny na kovové zboží Eckhardtem a na podzim téhož roku založili v Hlinsku v prostorách výrobny hraček a skladu firmy Josefa Šťastníka nový podnik ESA (Elektrotechnická společnost akciová) pro výrobu žehliček, oficiálně však zejména pro výrobu rozváděčů pro wehrmacht (tehdejší stav vědy dovoloval používat prakticky dřevěné, porcelánové a bakelitové izolační prvky, takže i poměrně rozdílné výrobky používaly podobné součástky), aby se jeho zaměstnanci vyhnuli hrozbě totálního nasazení. Po poškození části libeňského areálu při bombardování převedl část výrobků z Libně do Hlinska.

Díky úspěchu obou svých továren (Prošvic Libeň a ESA Hlinsko) si mohl nechat vystavět dvě vily, jednak přímo u hlinecké továrny, jednak v rekreačním letovisku Vonoklasy (tato vila oficiálně patřila jeho manželce), pro stálé bydlení své rodiny (měli čtyři děti - Věru, Janu, Evu a Jana) si v Praze pronajímal byt v Senovážné ulici.  

Po skončení války se stal Prošvic výhradním majitelem ESY a výrobu rozšířil o topidla, kávovary apod., a i přes uvalenou národní správu jeho továrny dál úspěšně vyráběly i výrazně vyvážely. Prošvic si dokonce pořídil vlastní letadlo pro své časté pracovní cesty, které by při jízdě autem po válkou poničených evropských silnicích trvaly dlouho. Ještě v únoru 1948 vyjednával kontrakt v USA, protože nevnímal rostoucí hrozbu komunistického převratu. Ihned po 25.02.1948 se v jeho továrnách vytvořily komunisty vedené akční výbory, které ho zbavily jeho vlastnických a manažerských práv.

Krátce po vyhnání z továrny zatkla Prošvice Státní bezpečnost. Po několikatýdenním zadržování a fyzickém týrání v pankrácké věznici byl sice propuštěn na svobodu, ale zanedlouho již rodinu v jejím bytě navštívil agent - provokatér František Hejný (krycí jméno Jonny), který Prošvicovy přesvědčoval, že jej posílá CIA a že jim pomůže s emigrací. Prošvic však stále věřil ve svou nevinu a v to, že jeho schopnosti by měl umět ocenit i současný režim, proto tyto nabídky několikrát odmítl a až napotřetí se nechal přesvědčit. Prošvicova rodina se tak dne 23.04.1948 stala zřejmě první obětí provokační akce Kámen s aranžovanými československo-německými hranicemi v oblasti Kdyně. Spolu s manželkou sebou vzali pouze dvě starší děi ze svých celkem čtyř - mladší se měly dostat na Západ později. Od Prošvice obdržel Janoušek 70 000 Kčs, za což se jim snažil se svým parťákem Františkem Klofandou (krycí jméno Malec) zorganizovat bezpečný přechod hranic. Jonny je seznámil s prap. Stanislavem Liškou. Rodinu Prošviců (jako všechny další oběti) dopravil do Kdyně a ubytoval v místním hotelu Modrá hvězda hoteliéra Františka Bubáka, u kterého Prošvic objednal pro každého balíček s jídlem. Rodinu továrníka Prošvice tam Liška vyzvedl večer 23. dubna 1948 (za to měl Janoušek obdržet 10 000 Kčs, Liška 25 000 Kčs a Bubák 7 000 Kčs) a odvezl je do Všerub. Po další úmorné pěší cestě s třemi kufry, velkou aktovkou, přenosným psacím strojem a dalšími taškami vyčerpaní a zablácení Prošvicovi konečně okolo půlnoci dorazili na zdánlivě bezpečné místo - "německou celnici". S J. Prošvicem byl ihned sepsán protokol v němčině (vyslýchající Karel Kocina z StB Klatovy). Po sepsaném protokolu následovalo zatčení pro pokus o ilegální přechod hranic. Ještě v noci byl na velitelství stanice SNB ve Všerubech sepsán s J. Prošvicem druhý a podrobnější protokol, který podepsali příslušníci StB Klatovy Jaroslav Němec a opět Karel Kocina, a kteří jim také zabavili peníze a cennosti a převezli je znovu do pankrácké věznice. Děti byly umístěny v dětském domově v Domažlicích.

Jan Prošvic byl poté odsouzen k nuceným pracem, ale krátce po svém odsouzení dokázal uprchnout z lágru a ještě v roce 1948 přejít do Německa, roku 1950 do Velké Británie.

Jiřinu Prošvicovou soud zprostil viny s tím, že byla k činu vyprovokována a trestného činu opuštění republiky se nedopustila (neboť území neopustila). Rodině Prošvicových však byl jednak zrušen nájem v Senovážné ulici, jednak jim byly zkonfiskovány obě vily - ta vonoklasská dokonce protizákonně, jak konstatovala tajná vyšetřovací zpráva z roku 1957, protože vilu vlastnila de iure nevinná Jiřina Prošvicová - jenže poté, co tuto vilu v září 1949 koupil předseda vlády Antonín Zápotocký, nebylo už vůbec možné tento fakt zvrátit. Mimoto přišla rodina i o téměř všechen movitý majetek, od dopravních prostředků po vybavení domácnosti. Jiřina Prošvicová se s dětmi byla nucena živit téměř nelegálně (oficiálně ji totiž nesměl nikdo zaměstnat) a rodina se musela nastěhovat do nevybavaného domu bez topení, záchodu a tekoucí vody k babičce na pražskou periférii. Babička zemřela roku 1956 na rakovinu. Brzy na to těžce onemocněla i nejmladší dcera Eva (1942). V důsledku špatné transfuze krve se její stav zhoršil natolik, že lékaři připravili rodinu na možnost, že Eva zemře. Zoufalý Prošvic se jí pokusil zařídit lékařskou péči v Anglii, ale estébáci poté, co se o jeho snaze dozvěděli, ji z nemocnice propustili. Naštěstí se díky statečnému lékaři dostala do jiné, kde pak ležela déle než rok. Své 16. narozeniny v roce 1958 oslavila ještě na nemocničním lůžku. 

Vilu ve Vonoklasech nakonec využívala Státní bezpečnost, v restituci ji však Prošvicovy děti získaly v podstatě jako vybydlenou nemovitost bez vybavení.

Třiačtyřicetiletý Prošvic začal v Británii pracovat jako tovární dělník. Nedlouho poté si sehnal pomocníka a v pronajaté garáži s několika stroji se pustili do výroby drobných domácích přístrojů, tato provizorní výrobna však lehla popelem při požáru. Prošvic se dokázal brzo vzchopit a založil společnost RIMA Sunbeam pro výrobu elektrospotřebičů jako grily, vysoušeče vlasů nebo elektrické nože, značka se v 60. letech stala světovým pojmem v sortimentu kávovarů. Prošvic se tak díky svým schopnostem brzo stal opět zámožným člověkem a snažil se na dálku pomáhat své rodině, která zůstala v pro něj nedostupném Československu. Mohl si tak koupit dům s pozemkem na ostrově Tenerife, kde sice dál denně studoval technické časopisy, ale svůj čas teď mohl věnovat i koníčkům, jako např. své lodi s motorem Rolls-Royce. 

V červenci 1949 se podařilo utéct nejstarší dceři Věře. Eva Pokorná, roz. Prošvicová, navštívila tatínkovu továrnu v Anglii v roce 1963. V roce 1968 se zde i vdala.