Prokopské údolí

21.08.2019

Přírodní rezervace Prokopské údolí zaujímá území mezi Jinonicemi a Zlíchovem na obou stranách Prokopského údolí včetně vrchu Děvína a okolních kopců zvaných Dívčí hrady. Byla vyhlášena 28.12.1978. Rozloha zaujímá 101,53 ha. Rezervace je součástí Přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí (vyhlášeno v roce 1993). Jedná se vlastně o severovýchodní výběžek Českého krasu ležící za hranicí této chráněné oblasti. Pohybuje se v rozsahu nadmořských výšek 220 - 320 m.n.m. Rezervace zahrnuje mnoho menších chráněných území. Nachází se zde rozvněž světoznámé geologické odkryvy se statutem Národní přírodní památky, bohatství zkamenělin, menších krasových jevů, významné archeologické objekty a po těžbě různých druhů vápenců byla odkryta i centrální část Barrandienu.

Na celém území je možno najít stopy průmyslových podniků zpracovávajících v minulosti vápenec. Jedná se především o sousedství uzavřených lomů (první zmínky o lomech datovány do roku 1820). Za války byly v Prokopském údolí vybudovány podzemní prostory, přičemž byly některé cenné úseky zasypány odvaly, například rokle východně od Prokopského lomu. 

Primární horninu zde zastupují silurské a devonské vápence, které určují ráz celého území. Přerušují je pouze místy vápnité břidlice, což způsobuje místní snížení reliéfu v údolních svazích. Výjimečné je rozpouštění množství vápníku u vodního pramene zvaného Studánka Stydlá, dodnes tak sráží pěnovce (nezpevněný vápenec, odrůda travertinu). 

Vegetaci představují zbytky teplomilných hájů, lesní porosty nebyly nikdy plně rozvinuty kvůli pastvě a zemědělství. Na pískovcích se vyskytují doubravy a na hranách vápenců skalky. Příležitostně jsou zde jedinci dubu šípáku a dřínu s podrostem smldníku jeleního a kakostu krvavého. Do porostu byl dosazen pámelník a další rostliny, což ale nemůže nahradit původní přírodní floru. Rozlehlé plochy zabírají skalní stepi vyznačující se bohatstvím xerotermních společenstev, charakterizované úzkolistými travami, polodřevnatými keříky, drobnými jednoletkami či cibulovinami. Některé lomové stěny byly osazeny původními skalními druhy, jakým je například tařice skalní. Chladnější severní srázy ovládají společenstva v čele s pěchavou vápnomilnou, která je považována za postglaciální relikt (pozůstatek z doby ledové). 

Z živočišné říše je Prokopské údolí bohatým nalezištěm zejména drobnějších druhů, například hmyzu a plžů. Obratlovce reprezentují převážně pouze obvyklé druhy okrajů Prahy. V Prokopském háji je zachován osamocený relikt lesních zoocenoz (živočišných druhů), v jiných oblastech potlačených již v pravěku. Jedná se o fosilní nálezy. Zaniklá byla i pastva ovcí a koz, která se udržovala ještě za 2. světové války. V současné době je opět obnovena řízená pastva koz k udržování ploch, jež mají přírodovědeckou důležitost. 

První horotvorně významná geologická aktivita probíhala zhruba před 435 miliony let. Jednalo se o usazování hornin v silurském období. Po ústupu moře v období paleozoika začaly probíhat intenzivní tektonické pohyby. Maximální hloubka moře se pohybovala až kolem 200 metrů. Mořské dno neoplývalo vhodnými životními podmínkami, což umožňovalo život pouze několika druhům bezobratlých živočichů, mlžů a hlavonožců. Přibližně před 430 miliony let započala vulkanická činnost podmořské sopky na území dnešních Hemerových skal. To vedlo k celkovému změlčení moře a vytvoření vhodnějších podmínek pro život. Žili zde bezobratlí živočichové, mlži, plži, hlavonožci, trilobiti a lilijice, což dosvědčují bohaté fosilní nálezy. V tomto silurském období se Čechy nacházely jižně od rovníku. Následovalo oteplení. Na dně teplého moře se usazovala velká množství vápenců, tvořená především hromaděním schránek živočichů. Po přechodu období siluru došlo k přesunu Čech více k rovníku. Tím naše území dosáhlo tropického podnebí vhodného pro vznik korálovitých a řasovitých útesů. Na dně pražské pánvese usazovaly břidlice, ve kterých jsou jedny z nejstarších nálezů suchozemských rostlin.

Organismy obývající území Prokopského údolí byly například hlavonožci se zatočenými schránkami, trilobiti či mlži. Před ústupem moře v období devonu dochází ještě na dně k usazení mocných vrstev břidlic a pískovců. Po ústupu moře (asi před 380 miliony let) došlo ke zvrásnění usazenin díky horotvorným tlakům mezi bloky Evropy a Afriky. Dalších 290 milionů let se území pouze srovnávalo do roviny, která byla před 95 miliony let opět zalita mořem. Tím došlo ke tvorbě souvrství pískovců, jílovců a opuk. Následně před 80 miliony let moře opět ustoupilo v závislosti na vyzdvižení území Čech. Ve čtvrtohorách se podél vodních toků začínají vrstvit říční sedimenty. Tyto sedimenty byly převážně povahy hlinitopísčitých, písčitých (s bahnitými) a štěrkových poloh. Úpatí svahů překryla hlinito-kamenitá svahová usazenina mísící se se spraší a sprašovými hlínami.

Ze současné doby nesmíme opomenout těžební činnost. Hlavními centry lomů byly Bílá skála, kterou dnes prochází železnice (kolem roku 1860 považován za největší lom), dále lom na Zlíchově, systém lomů Švagerka, jež jsou v dnešní době již převážně zavezené. Po ukončení těžby v těchto lomech roku 1870 byla činnost přesunuta do lomu Vysoká, kde roku 1939 došlo ke zřícení střední části. Následuje lom u Prokopského jezírka, jež pokračuje do západní části jako lom Sekaná rokle. Jednalo se o systém více lomů, který splynul v jeden a původně v době těžby dosahoval délky přes půl kilometru. Pak byl lom částečně zavezen na dnešní délku 340 metrů, k posledním sesuvům zde došlo roku 1965. Roku 1875 byl nově otevřen Schwarzenberský neboli Králův lom, kde byla po roce 1880 odlámána slavná 120 metrů dlouhá Prokopská jeskyně. Podle staré pověsti právě zde poustevničil svatý Prokop pokoušený ďáblem. Boj nakonec Prokop vyhrál a ďábel utekl stropem, což ilustrovala 9 metrová skalní výduť, s převzatým názvem Čertova síň. Dalšími velkými lomy byly Kalvárie, Požáry, U kantýny, Mušlovka a Černý lom. Všechny lomy byly opuštěny od roku 1905. 

V místě Prokopské jeskyně se nyní nachází střežený vojenský objekt K-116Prokopská jeskyně, která až do roku 1880, kdy začala být odlamována činností v lomu, patřila k jedněm z mála velkých, dosud objevených, jeskyní celého Českého krasu. V 19. století zde byly objeveny zvířecí kosti z poslední doby ledové a dokonce i lebka člověka, o jejímž stáří se vedly spory. Zvířecí kosti byly sice z doby ledové, ale další zvířecí nálezy prasete byly již holocénní, tedy mladší. Lebka bohužel nebyla správně zaznamenána, a tak dodnes není stáří přesně určeno. Dalšími paleontologickými nálezy zde byly zjištěny kosti mamuta severního, medvěda jeskynního, koně, srstnatého nosorožce, prasete, zajíce běláka, veverky obecné, hraboše polního, křečka obecného, sviště bobaka, vrásenky okrouhlé, skotu, kozy, soba polárního, hyeny jeskynní, jelena, lišky, jezevce, kočky divoké, krtka, bizona pravěkého, lebka Homo sapiens atd. 

Nad starým koupalištěm jsou dobře patrné Korálové jeskyně a i další nevelké jeskyně (na území Prahy se však jedná o největší krasové dutiny), dále Svatoprokopský lom, Bílá rokle, Lomy pod Dlouhým hřebenem, Lomy u jezírka, Manychův vrch, Stráň pod útesy, Lom v dolní části Děvínské rokle, Bašt a výchoz "Klouzačka", Lomy pod Vysokou. 

Dalšími významnými krasovými jeskyněmi této oblasti jsou i Nad Červeným mlýnem, Barrandovská, Okno, Nad Kapličkou, V praku, Paleontologická a mnoho dalších, nekrasových jeskyň, z nichž řada doposud nemá jméno. Minerálové bohatství zajišťují na vápence vázané nálezy nízkoteplotních karbonátových žil s dutinami v žilách vystlaných až několik centimetrů velkými krystaly kalcitu. V lomu Kalvárie dosahuje síla kalcitové žíly mocnosti až jednoho metru a krystalické sloupce kalcitu mohou být až 8 cm dlouhé. Dále je zde možno nalézt i illit (jílový minerál) a kaolinit (jílový minerál, hlavní složka průmyslově vyráběné horniny kaolín).

Na území Přírodní rezervace Prokopské údolí najdeme zhruba 600 druhů cévnatých rostlin, z nichž bezmála desítky figurují na červeném seznamu vzácných a ohrožených rostlin ČR, např. lilie zlatohlávek, bělozářka liliovitá, dřín obecný, dub špičák, kavyl Ivanův, třemdava bílá, koniklec luční, devaterník šedý či pěchava vápnomilná považovaná za relikt doby ledové. Stanoviště zde má však i trnovník akát, borovice černá, místy smrk a další nepůvodní dřeviny jako je modřín, dub červený, borovice lesní a jasan. 

Nejznámějšími obyvateli z minulosti jsou trilobiti, kteří žili při dně kambrických a permských moří. Hřbetní stranu měli krytu krunýřem z chitinu. Jejich život utvářel pohyb nad mořským dnem, či zahrabávání do něj. První nález učinil Joachim Barrande roku 1833. Přezdívalo se jim "zametači mořského dna", neboť se živili malými organismy, či odumřelými zbytky. Velikostní rozpětí těla bylo v rozmezí  1 mm - 0,75 m. Většina druhů existovala poměrně krátkou dobu, díky čermuž lze snadno určit stáří usazenin, v nichž se živočich nachází. 

Zástupci současných plžů jsou žitovka obilná, zrnovka trojzubá, ovsenka skalní, vrkoč malinký, zrnovka mechová, plžice vroubená. Plži se využívají i jako citlivý bioindikátor.

Motýlími představiteli jsou permatěnka zimolezová žijící ve světlých lesích a šípákových doubravách, či nesytka česká, která obývá křovinaté stráně a vyskytuje se pouze na 2 lokalitách v ČR. Modrásek hnědoskvrnný je velmi vzácný, má rád výhřevné stráně stepí. Jasnobarvec západní sídlí na výpalných skalních stepích.

Za brouky lze zde najít nosatce, střevlíčka lunoskvrnného, vyskytuje se zde i náš největší brouk roháč obecný a krasec třešňový. 

Pavouků je zde 131 zjištěných druhů. Největšího počtu dosahuje slíďák hajní a blízce příbuzný slíďák hájový. Dalšími četnými čeleděmi jsou křižáci, čelistnatky, plachetnatky, snovačky a běžníci. Cenné druhy reprezentuje stepník rudý, sklípkánek pontický, skákavka nepatrná, dvoutečná a listová. Mezi ohrožené pavouky spadá slíďák slunomilný, skákavka protáhlá, pavučinka chocholkovitá a vzácná skálovka velká. 

Dále zde samozřejmě lze potkat i obojživelníky, kteří jsou velmi citliví na znečištění prostředí a proto patří k nejvíce ohroženým skupinám živočichů v posledních desetiletích. Např. u populací skokana hnědého dochází jak k omezení počtu jedinců, tak i počtu snůšek. Dále zde najdeme skokana skřehotavého a ropuchu obecnou, která jako jediný obojživelník si svoji populace stále udržuje, ropucha zelená naopak počty svých jedinců výrazně snižuje, protože se dostává do obydlených lokalit se zvýšenou automobilovou dopravou. 

Plazy zastupuje velmi malý počet druhů. Např. ještěrka obecná, jejíž nálezy jsou srovnatelné jako v minulosti, avšak snížil se počet prokázaných stanovišť. Dále je udáván slepýš křehký a pravděpodobně též užovka obojková.

Ptáci jsou na území celého parku Prokopského a Dalejského údolí v zastoupení 62 pravidelně a zřejmě i 11 občasně hnízdícíh druhů ptactva. Např. Prokopský potok je stanovištěm kachny divoké. Dále se zde vyskytuje střízlík obecný, konipas horský, konipas bílý, lejsek šedý, holub hřivnáč, kukačka obecná, puštík obecný, kalous ušatý, výr velký s hnízdištěm v Prokopském lomu. Jeho hnízdění však vytlačilo dříve na území tohoto lomu hnízdící kavku obecnou a poštolku obecnou. Dalšími zástupci ptactva jsou datel černý, žluna zelená, žluna šedá, strakapoud velký a prostřední, sojka obecná, sýkora koňadra, modřinka, babka, brhlík lesní, šoupálek krátkoprstý, kos černý, drozd zpěvný a velmi vzácně i drozd brávník. Setkáme se zde i s červenkou obecnou, pěnicí slavíkovou, vzácně cvrčilkou zelenou a rákosníkem zpěvným, slavíkem obecným či s křepelkou polní, ale také s ťuhýkem obecným. 

Savce zastupuje např. myšice křovinná, bělozubka šedá, hraboš polní, rejsek obecný, rejsec vodní, norník rudý. Ohroženými druhy jsou ježek západní, ježek východní, tchoř tmavý, jezevec lesní, netopýr vousatý, netopýr ušatý, netopýr dlouhouchý, i veverka obecná. 

Zvýšenou návštěvností s rozvojem Prahy se projevily sešlapy půdy a bohužel i záměrné vypalování na jaře. Prokopské jezírko začalo být využíváno ke koupání. Jednu dobu se zde pořádaly i tábory pro chudé chlapce. Po 2. světové válce bylo údolí v držení armády. Tou dobou byl také stržen poutní Prokopský kostelík a část Prokopského lomu byla zasypána odpadem z Prahy. Negativní vliv prostředí stále přetrvává a občas dochází i k ohňům od jedné ze dvou železnic vedoucích údolím. Od 20. století narůstá území zalesněných ploch přirozeným rozšiřováním, ale i nevhodnou výsadbou. Celá oblast je silně kontaminována imisemi, což dosvědčuje například úbytek stepního plže. Kontaminovaný je také místní potok, ve kterém sice v minulosti proběhla snaha o oživení, ale v dnešní době v něm přežívají jen nejodolnější organismy. Patrně jde o vliv turismu, odhazování odpadků, splachů z ulic a okolních sídlišť, ropné produkty, těžké kovy, oděry z pneumatik, provoz jezdeckých koní i horolezectví a přibližování městské aglomerace - sídliště Barrandov, nová zástavba Klukovice, rekreační zástavba chat, sídliště Velká Ohrada, staré Jinonice, Hlubočepy. Souvisejícím problémem je i venčení psů rušících lesní zvěk a i další chráněné živočichy. Pohybují se zde toulavé i kočky. Specifickým jevem je poměrně hustý provoz motorových vozidel hlavně na trase Barrandov - Jinonice, i když průjezd má být pouze na povolení. Dochází tak k častému přejetí zvěře. 

U Jezírka bylo natáčeno několik filmů, např. film Pelíšky (1999), vrchol Děvína se zase objevil ve filmu Všechno nejlepší! (2007).

V oblasti Prokopského údolí je od roku 2010 povolena horolezecká činnost. Předmětem zájmu horolezců jsou především tzv. hlubočepské plotny, což je bývalý lom u železniční trati Praha - Smíchov Na Knížecí - Rudná u Prahy, který se nachází nedaleko zastávky Praha - Žvahov. V oblasti je registrováno téměř sedm desítek lezeckých cest od nejnižšího stupně obtížnosti 1 až po stupeň 10 podle klasifikace UIAA.

Trasa č. 1 je dlouhá 5,5 km a trvá 1,5 hodiny. Vede od Barrandova, kam se lze pohodlně dostat MHD (Chaplinovo náměstí) nebo autem, dále po žluté turistické značce směrem na Klukovice, Klukovice - viadukt, u rozcestníku se vydáme dále po zelené naučné stezce, projdeme kolem vojenského prostoru a kříže sv. Prokopa, podél Dalejského potoka až k Jezírku, pod hlubočepskými viadukty, kolem zámku Slovanka až k zámku Hlubočepy u tramvajové zastávky. 

Trasa je úžasná v tom, že vede pořád z kopce :-)