Případ "Babice"

Případ "Babice" jsou události, které souvisely s vraždou tří funkcionářů Místního národního výboru v Babicích na Třebíčsku v červenci 1951. Tato vražda pak byla komunistickému režimu záminkou k likvidaci a diskreditaci rolníků a kněží. Ve vykonstruovaných procesech byli odsouzeni k vysokým trestům odnětí svobody, ale i k trestům smrti. Na seznamu  obětí justičních vražd spojených s babickým případem jsou zejména dva katoličtí kněží - Jan Bula a Václav Drbola. Ti byli dne 6. června 2026 v Brně blahořečeni jako mučedníci.

Babické procesy byly vedeny proti uměle vytvořeným skupinám a jejich cílem bylo zastrašit církev a rozvrátit selské rody na západní Moravě. 

A abychom poznali kraj posledního působení mučedníků Jana Buly a Václava Drboly, můžeme se vydat k sedmnácti místům v okolí Třebíče, rozluštit šifru a odpověď (písmeno) zadat do příslušného kolečka šifrovacího plánu. Tajenku pak čteme po směru šipek a kolečko musí protnout jen rovným směrem. 

Nejprve ale k počátkům případu Babice (který byl i 10. dílem seriálu Třicet případů majora Zemana s názvem "Vrah se skrývá v poli" a 25. díl "Štvanice" pak zachytil události roku 1968):

Je 25. února 1951 a Ladislav Malý navštěvuje svého spolužáka z gymnaziálních studií, pátera Jan Bulu, administrátora farnosti Rokytnice nad Rokytnou. Malý má uniformu SN|B a tvrdí, že slouží v Břeclavi. Druhý den však svoji výpověď mění a tvrdí, že se vrací ilegálně ze zahraničí, kde prodělal výcvik ve Vídni, má šest společníků a mají z internace osvobodit a převést do zahraničí pražského arcibiskupa Josefa kardinála Berana.

Později Malý Bulovi tvrdí, že Berana už unesli a chystají se jej odvézt za hranice a že se arcibiskup chce před přechodem hranic vyzpovídat. A provést to má právě Bula. Bula Malému nejprve věří, posléze je však varován farářem z Jaroměřic nad Rokytnou, páterem Janem Podveským, kterého varoval již dříve jeho známý Josef Ošmera, člen KSČ. Dne 28. dubna 1951 se Bula setkává s Malým naposledy, žádost Malého odmítá a 30. dubna 1951 je zatčen. Zatčení pátera Buly má souvislost se zatýkáním po akci Ladislava Malého v Heralticích. Nejde tedy o reakci na Bulovo odmítnutí, ale Bulovo jméno se objevuje po prvních zatčeních mezi výslechy. 

S podobnou žádostí o spolupráci ve věci zpovědi Berana se Malý obrací i na faráře v Babicích, a to na pátera Václava Drbolu. Také Drbola na doporučení Podveského přerušuje s Malým veškeré styky, ale dne 17. června 1951 je zatčen. Drbolovo zatčení je odůvodněno výpovědí dalšího z kněží, pátera Opletala z Moravských Budějovic. 

V prvním období pomáhá Malému Drahoslav Němec, a to od 15. dubna 1951 až do svého zatčení dne 1. května 1951. Od tohoto dne spolupracuje s Malým Antonín Plichta starší, který je na útěku před Bezpečnostní. Od 30. května 1951 pomáhá Malému také uprchlý rolník Antonín Mityska. Na konci června 1951 donutí Antonín Plichta k odchodu do ilegality celou svoji rodinu, včetně Antonína Plichty mladšího, Stanislava Plichtu, dcery a ženy. Do té doby s Malým ve skupině nebo samostatně podnikají různé menší akce (sabotáže, zastrašování). 

Je večer 2. července 1951 a v babické škole se schází funkcionáři Místního národního výboru k poradě. Kolem 22. hodiny a 30. minuty do budovy vtrhnou útočníci. Tři ze čtyř  funkcionářů (předseda MNV a místní organizace KSČ Tomáš Kuchtík, místopředseda MNV a člen KSČ Josef Roupec, pokladník MNV a člen KSČ Bohumír Netolička) jsou zastřeleni, jeden (předseda místního Akčního výboru Národní fronty, člen KSČ) je postřelen. Kuchtík a Roupec byli i do roku 1948 členy sociální demokracie.   

Na církevním pohřbu Josefa Roupce svévolně promluví i přítomný komunistický ministr Václav Kopecký, čímž přeruší církevní obřad, načež celebrující páter Jan Podveský odchází od hrobu. Krátce poté je ale zatčen za údajnou urážku ministra. Jiné svědectví hovoří o tom, že na pohřbu promluvil Griša Spurný, nikoliv Kopecký. Zádušní mše za Bohumíra Netoličku (byl pohřben v pátek 6. července 1951), se tak v chrámu páně sv. Martina v Třebíči v sobotu 7. července 1951 Podveský již nemůže účastnit. 

Podle protokolů StB má střílet z pistole Ladislav Malý a ze samopalu Antonín Mityska, zatímco Antonín a Stanislav Plichtovi drží hlídku před budovou. Provedena je balistická expertiza, která doloží střelbu, ale ne to, kdo z jaké zbraně střílel.

Malý s kolegy pak odchází do Cidliny u Třebíče (zde se skrývá Antonín Plichta starší) a později se ukrývají v poli u nedalekých Bolíkovic. Příslušníci SNB výslechem Plichty staršího brzy zjišťují, kde se Malý i s druhy ukrývá. Podle úřední zprávy je pak 3. července 1951 v poli objevuje letadlo SNB. Při pokusu o zatčení skupiny propuká přestřelka. Traduje se, že Malý střílel po svých druzích. Při přestřelce Ladislav Malý a Antonín Plichta mladší umírají. Stanislav Plichta je těžce zraněn (oblast páteře) a ochrne. Antonín Mityska je zraněn lehce. 

Přetrvávají legendy o tom, že Ladislav Malý zásah SNB přežil a jeho úmrtní list byl zfalšován. Lékař, který v televizním dokumentu Moc má jméno šibenice  zkoumal údajnou posmrtnou fotografii Ladislava Malého a připustil, že osoba na fotografii podle určitých znaků nemusí být vůbec mrtvá. Dcera popraveného statkáře Plichty, Ludmila Vondráčková, zase v 90. letech 20. století pro televizní reportáž uvedla, že se náhodou setkala s Ladislavem Malým ještě v roce 1954, a že on, když ji poznal, před ní utekl. 

V souvislosti s událostmi v Babicích byli zatčeni mnozí další, například cidlinský občan Ludvík Stehlík, farář z Horního Újezda František Pařil, moravskobudějovický děkan Josef Opletal, Jan Podveský a jeho kaplan Josef Valerián. Kněží Podveský a Valerián byli souzeni na základě výpovědi děkana Opletala. Josef Valerián později vzpomínal, jak se s Opletalem setkal záhy po skončení procesu, Opletal si před nimi klekl na zem a omlouva. se mu s tím, že jej vyšetřovatelé mučením donutili podepsat prázdné protokoly a poté si do nich napsali zcela co chtěli, a co on vůbec nevypovídal. 

Mnoho zatčených bylo zajištěno dávno před babickou vraždou - hajný František Kopuletý, jeho manželka Božena, hajný Antonín Škrdla, Karel Němec a další. Tito lidé s  případem v Babicích měli společné jen to, že je Ladislav Malý kontaktoval a oni ho pomáhali ukrýt. 

Faráři Pařil, Bula a Drbola (který se po mučení doznal i ke spoluúčasti na případu Babice, přestože v době střelby byl již tři týdny vězněn) dostali trest smrti a byli oběšeni. Popraven byl v roce 1953 i ochrnutý Stanislav Plichta. Mnozí rodinní příslušníci byli nuceně vysídleni na Litoměřicko (státní statky Trnovany a Ploskovice). Tehdejší brněnský biskup Karel Skoupý byl státní mocí donucen pátery Drbolu a Pařila posmrtně suspendovat. 

V patnácti procesech (od července 1951 do května 1952) bylo odsouzeno celkem 107 osob. Uděleno bylo 11 trestů smrti a více než 1 375 let odnětí svobody. Popraveni byli: páter Jan Bula (31 let), páter Václav Drbola (38 let), páter František Pařil (40 let), lesník František Kopuletý (38 let), vedoucí polesí Antonín Škrdla (34 let), rolník Jaroslav Melkus (51 let), rolník Antonín Mityska (24 let), dělník Drahoslav Němec (20 let), zemědělec Antonín Plichta st. (57 let), truhlář Gustav Smetana (45 let) a jako poslední zemědělec Stanislav Plichta (21 let). 

Degradaci páterů Drboly a Pařila v roce 1999 odvolal brněnský biskup Vojtěch Cikrle. V roce 1968 byli rehabilitováni Podveský a Valerián. Páter Bula a páter Drbola byli v roce 2026 blahořečeni. 

Něco málo ze života hlavních aktérů:

Ladislav Malý (1920 - 1951 ?) se narodil ve slovenských Bátovcích do rodiny Jakuba Malého a manželky jeho Hedviky Jourové. Otec nastoupil vojenskou službu v rakousko-uherské armádě a roku 1909 byl jako četař přijat k četnictvu v Brně. Od roku 1914 bojoval v 1. světové válce na ruské frontě a po skončení války sloužil na četnické stanici v Třebíči. Zde se oženil, ale ještě před tím byl převelen do slovenských Bátovců, kde byl vrchním strážmistrem a velitelem četnické stanice. V roce 1932 byl přeložen do Kojetic. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 byl penzionován a odstěhoval se do Starče, kde si přivydělával v truhlářství. 

Ladislav studoval gymnázium, od primy do kvarty s budoucím knězem Janem Bulou, pak přešel na vojenské gymnázium v Moravské Třebové. Otec mu vybral kariéru důstojníka. Po roce 1939 byla hranická vojenská akademie zavřena. Dne 10. září 1940 se přihlásil jako dobrovolník do vládního vojska, 16. září 1940 se zavázal k pětadvacetileté službě, přidělen byl ke 3. rotě 6. praporu v Hradci Králové a 14. listopadu složil slib Adolfu Hitlerovi. V dubnu 1941 mu byl udělen kázeňský trest pro opilství. Od té doby prodělal různé nemoci. Dne 31. července 1941 byl propuštěn z důvodu neschopnosti jakékoliv služby. V září 1942, kdy pracoval jako úředník, se ve Starči oženil se zdejší rodačkou Boženou Smetanovou, se kterou měl dvě děti, Ladislava a Ivanu. V roce 1949 bylo manželství rozvedeno. 

V roce 1945 pracoval na ONV v Moravských Budějovicích. Hlásil se na Vojenskou akademii v Hranicích, ale přijat nebyl. Odešel do Mikulova, potom na severní Moravu. Pracoval na berním úřadě, byl členem Národně socialistické strany. Po roce 1948 neskrýval záporný postoj k lidově demokratickému zřízení a byl přeložen do Ostravy. Roztrhal jmenovací dekret a dále pracoval jako účetní v Lázních Dolní Lipová. Nevydržel tam a přešel do lázní ve Velkých Losinách. Holdoval alkoholu, milenkám a šarvátkám. Napadl předsedu ROZ v lázních Jeseník, vyhrožoval, že budou všichni viset na okolních stromech. Po zásahu SNB oznámila jeho žena jeho zmizení. Oddíl StB v Třebíči zahájil v létě 1949 pátrání (údajně se objevil u rodičů ve Starči). Pátrání v Třebíči, v Jeseníku i na Šumpersku bylo neúspěšné. V září 1949 dostal Jakub Malý první pozdrav od syna z Vídně, následovaly další dopisy. Ladislav psal, že pracuje v Grazu jako úředník. Před vánocemi se odmlčel. Od jara do srpna 1950 obnovil korespondenci prostřednictvím Josefa Jeřábka, řezníka a hostinského z Rokytnice, známého Jakuba Malého. 

V Rakousku měl pracovat pro CIC a měl mít na starosti vyplácení agentů-chodců. Po zpronevěře se vrací do ČSR a znovu se objevuje na Vysočině v únoru 1951. Neúspěšně chce přespávat u Jeřábka. Pak se 25. února 1951 objevuje na faře svého gymnaziálního spolužáka pátera Jana Buly. Žádá jej o úkryt a vypráví mu o tom, že unesl z domácího vězení arcibiskupa Berana, kterého chtěl převést přes hranice na západ. Arcibiskup si prý před překročením hranic přeje ještě vyzpovídat. Několikrát Bulovi sdělil, že již pojedou za arcibiskupem. Páter Bula o Malém mluví s páterem Podveským z vedlejší farnosti a ten mu sdělí, že byl varován před provokacemi ze strany StB a radí mu, aby okamžitě přerušil s Malým veškeré styky. Zanedlouho poté, co Bula řekl Malému, že mu nedůvěřuje a ať odejde, byl zatčen. Ve skutečnosti však zatčení Buly pravděpodobně souvisí s předchozím zatčením manželů Kopuletých z Heraltic, kteří věděli o kontaktu Malého s Bulou. 

Dne 3. července 1951 (den po akci v Babicích) byl Malý zastřelen při zásahu ozbrojených složek v poli u Bolíkovic. Přetrvávají legendy o tom, že Malý zásah přežil a jeho úmrtní list byl zfalšován. Ze všech teorií o jeho roli v případu Babice se jeví jako nejpravděpodobnější ta, že se jednalo o psychicky nemocného dobrodruha, kterého využila státní bezpečnost pro brutální zásah proti venkovu a církvi na Moravě.

Jan Bula (1920 - 20. května 1952 Jihlava) se narodil v železničářské rodině. Teologii vystudoval v Brně, kněžské svěcení přijal 29. července 1945. Působil jako kaplan v Rokytnici nad Rokytnou. V roce 1949 se stal administrátorem farnosti Rokytnice nad Rokytnou. Byl velmi oblíben, vyhledávala ho zejména mládež.

V únoru 1951 jej kontaktuje jeho bývalý spolužák Ladislav Malý. Páter Jan Podveský, farář z Jaroměřic nad Rokytnou, Bulu varuje, že je Malý agent provokatér řízený StB. Bula Malého odmítá, ale o dva dny později je stejně zatčen. Dne 2. července 1951 Malý organizuje přepadení schůze MNV v Babicích, při kterém dojde k zastřelení tří funkcionářů a k jednomu postřelení. Páter Bula, který v době této akce je ale již 2 měsíce ve vězení, je s touto akcí vykonstruovaně spojen a ve vykonstruovaném veřejném soudním procesu dne 15. listopadu 1951 v Třebíči odsouzen k trestu smrti. Celý soudní proces provázela masivní propagandistická kampaň. 

Ve vazbě byl Jan Bula mučen, při návštěvě ve věznici byly jeho matkou pozorovány velmi vystouplé modré žíly na rukou. Byly mu vymláceny všechny přední zuby, kvůli čemuž nemohl jíst tuhou stravu. Po zamítavé žádosti o milost byl Jan Bula 20. května 1952 oběšen v Jihlavě. 

V roce 1990 byl posmrtně rehabilitován. Od roku 2004 bylo připravováno jeho blahořečení. V lednu 2015 došlo k zapečetění obálek k přípravě blahořečení ve Vatikánu. Dalším krokem bylo ukončení procesní části v rámci biskupství brněnského a posléze došlo ke slavnostnímu zapečetění všech materiálů na slavnostní mši, materiály byly převezeny do Vatikánu. Od února probíhala beatifikace, kdy byla spuštěna sbírka pro urychlení procesu blahoslavení daných kněží, teologové a další odborníci zkoumali údaje a události za 11 let práce kněžích v diecézi. Poslední instance je tzv. kolegium kardinálů, celý proces trvá přibližně 5 let. V červenci 2017 skončila tzv. vatikánská část řízení, načež Kongregace pro blahořečení a svatořečení rozhodla, že biskupství materiály připravilo správně a pověst o mučednické smrti existuje. Poté se připravilo tzv. positio. Na urychlení se pořádaly opět sbírky ve farnostech, kde Bula působil. Dne 24. října 2025 podepsal papež Lev XIV. dekret o Bulově mučednictví, po kterém již nic nebránilo jeho blahořečení, které se uskutečnilo 6. června 2026 v areálu Brněnského výstaviště. Bohoslužby se zúčastnilo přes 13 tisíc věřících.