7 - Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou patří mezi nejvýznamnější stavby barokní gotiky architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Záměr na stavbu římskokatolického poutního kostela pojal žďárský opat Václav Vejmluva v roce 1720 po otevření hrobu sv. Jana Nepomuckého. Stavba probíhala dva roky na jeho náklad. Smyslem bylo především oslavit Jana Nepomuckého jako mocného patrona a světce. V době vzniku stál kostel na travnatém vršku, který Václav Vejmluva pojmenoval po Zelené hoře u Nepomuku, ze kterého pocházel Jan Nepomucký i první ž'dárští mniši. Ještě v roce 2006 byl ale téměř schovaný v lesním porostu. Podmínkou zápisu na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO však bylo Zelenou horu opět odlesnit. 

Dne 16. července 1784 vzplanul v areálu žďárského kláštera požár, který se přenesl i na poutní kostel a zcela zničil jeho střechu. Dva měsíce nato byl klášter zrušen. Ovšem podařilo se péčí místních obyvatel a především péčí P. Matěje Sychry areál zastřešit, a tím byl zachráněn pro budoucí generace. Teprve v roce 1792 povolilo moravskoslezské gubernium kostel opravit, ale se dvěmi podmínkami - kostel bude sloužit jako pohřební a biskupství ani gubernium nepřispěje žádnými finančními prostředky. Pokud by se tam nestalo, kostel bude stržen a stavební materiál vydražen pro účely náboženského fondu. 

Ústřední kostel i ambit, který jej obklopuje, jsou jednotně projektovanou a budovanou stavbou. Spojuje barokní a gotické prvky, čímž odkazuje k době, v níž žil, působil a byl umučen Jan Nepomucký. Konstrukce kostela vychází z geometrie kruhu, přičemž mnohonásobně opakuje číslo pět jako odkaz na pět hvězd Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily nad tělem mrtvého světce. Dobře tak ukazuje způsob, kterým Santini obvykle konstruoval své stavby prakticky pouze za použití kružítka, přičemž budoval celou stavbu pomocí úseků kružnic, jejichž poloměrem jsou zpravidla násobky základního modulu stavby. 

V Santiniho stavbách mají číslice ikonografický význam. Často se objevuje číslo 3, 5, 7, 12 apod. Ve formě hvězd je to číslo 6, které je odkazem mariánským, mj. proto, že Nepomuk byl chápán i jako obzvláštní ctitel Panny Marie. Po obvodu kostela se tak střídá pět hrotitých kaplí s trojúhelníkovým půdorysem a pět kaplí oválných. Stavba má tři podlaží: motiv papežské tiáry (trojité koruny) a starozákonního Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Ústřední prostor je zaklenut kupolí s lunetami, tkerá je nesena deseti pilíři. V prvním patře jsou tribuny odpovídající přízemním kaplím a ve druhém patře je vedena kolem paty klenby deseti dílná galerie. Tak jako na jiných stavbách, použil i zde Santini k budování prostoru světla zcela originálním způsobem. Vycházel přitom z barokní interpretace světla jako symbolu boží přítomnosti. Hovoří se proto o "sakrálním světle". Světlo do centrálního prostoru kostela proniká lomenými oblouky umístěným v místech, kde by správně měly být umístěny nosné pilíře. 

Celý chrám je pak chápán vlastně jako jakýsi relikviář, v němž je uložena relikvie jazyka svatého Jana Nepomuckého. Světcův jazyk je také vyobrazen na vrcholu klenby centrálního prostoru. 

Hlavní oltář na východní straně je umístěn do vysoké arkády. Střed je tvořen scénou oslavy sv. Jana Nepomuckého, kterého vynášejí andělé do nebe. Světec stojí na kouli ozdobenou pěti hvězdami. Počet velkých andělů odkazuje svým počtem znovu na symbol pěti. 

Opat Vejmluva sepsal 7. dubna 1725 smlouvu na sochařskou výzdobu kostela u chrudimského sochaře Jana Pavla Čechpauera. Ten stihl vytvořit pouze sochy čtyř andělů na hlavním oltáři. Po jeho smrti pokračoval Ignác Rohrbach. Sochaři měli blízko k Matyáši Bernardu Braunovi, což nebyla náhoda, Santini s ním mnohokrát spolupracoval. 

Kolem kostela byl vybudován na půdoryse složeném z deseti úseků kružnic prstenec ambitů, který je pročleněn pěti pětiúhelnými kaplemi a pěti branami. Střechy kaplí původně vrcholily pěti pylony, které opět poukazovaly na význam světla a symbolizovaly věčnost. Ambity sloužily pro poutnické modlitby a k ochraně poutníků před nepřízní počasí. Na vrcholech průchodů jsou dochovány sochy tří personifikovaných ctností sv. Jana Nepomuckého (Čistota se svící, Zdrženlivost s miskou a Víra s dalekohledem). 

Na hřbitově zřízeném po požáru koncem 18. století se již nepohřbívá a hroby byly postupně zrušeny a přeneseny. 

Zelenohorské zvony byly poprvé zrekvírované v průběhu 1. světové války. Nové zvony odlil zvonař Rudolf Manoušek - svatý Cyril (37 kg), svatý Metoděj (57 kg) a zvon neznámého jména (neznámá váha). Zvony byly zrekvírovány v roce 1941 opět pro válečné účely. V roce 2015 odlil tři nové zvony Petr Rudolf Manoušek, vnuk Rudolfa Manouška - svatý Vojtěch (35 kg), svatá Zdislava (60 kg) a svatí Cyril a Metoděj (84 kg).

A ještě pár posledních symbolů do Santiniho šifry ...