Pokus vraždy Petra Voka
Násilnická povaha pánů v 16. století nebyla zdá se ojedinělá. A ojedinělé nebyly ani jejich vraždy či minimálně pokusy o ně jejich poddanými. Přesvědčit jsme se o tom mohli v předchozí kapitole "Šamonice 1571".
Dochované jsou výpovědi jednoho z členů tlupy, která hodlala zabít rožmberského dvořana Jana Lapáčka, majitele statku v Dobronicích u Chýnova. Pokus vraždy na Lapáčkovi, který zacházel s poddanými krutě, mlátil je a dřel z nich každý groš, se však nepovedl, provinilce pochytali.
Dobronice u Chýnova najdeme asi 4 km severozápadně od Chýnova v okrese Tábor. První písemná zmínka pochází z roku 1366, kdy je připomínáno pole v Dobronicích patřící proboštu v Týně. Počátkem 14. století patřila část vsi proboštu vyšehradského kostela. V roce 1421 zastavil císař Zikmund, jako vrchní církevního majetku, tuto část Petrovi ze Zmyslova a v roce 1437 Mikulášovi Sokolovi z Lamberka. Dalším držitelem zápisné části Dobronic byl Bohuslav Břekovec z Ostromeče, který ji koncem 15. století postoupil Malovcům. Druhá část vesnice s dvorem a tvrzí patřila v roce 1454 vladykovi Janovi z Dobronic jako dědičný majetek. V roce 1525 byl vlastníkem této části vsi Václav Tučap z Tučap. O několik let později byl již majetkem tohoto dílu Jindřich Lapáček ze Rzavého, který rovněž získal v roce 1557 od Kateřiny Malovcové i zápisnou část Dobronic. V roce 1563 se dohodl s vyšehradským proboštem a po zaplacení příslušné sumy se stal dědičným majitelem těchto obou částí Dobronic. Po Lapáčkově smrti si jeho šest synů tuto část vsi, tvrz a dvůr mezi sebou rozdělilo, ale už o rok později odprodali za 2 250 kop českých grošů všechny díly majitelce panství Cýnova Mandaléně Malovcové z Lisova. Počátkem 17. století se stal držitelem chýnovského panství, včetně Dobronic, Mandalénin zeť Zikmund Vencelík.
Vraždě unikl roku 1569 i sám Petr Vok z Rožmberka. Tento renesanční kavalír, milovník vína i žen, také patřil v mládí k přísným pánům, kteří způsobovali svým poddaným mnohá příkoří a někdy i nemilosrdný postih. Policejní zásah, který v 16. století neměl obdoby, vyvolal otevřený střet právě mezi urozeným šlechticem a jeho nepřáteli, rybníkáři, když Petr Vok "utratil jejich dobré tovaryše". Dva muže (rybníkáře Vaňka Bezpalcího, Vaňka z Řemičova) a jednu ženu (poběhlici Voršilu řečenou Kostka) nechal 4. února 1569 v Soběslavi vplést do kola a popravit. Jako nejvyšší policejní úředník, jeden ze dvou hejtmanů Bechyňského kraje, měl stíhání kriminálních zločinů tak zvaně pod palcem. Rožmberský pán sám přihlížel hrůznému divadlu a právě to rybníkáře rozpálilo do běla.