Petrovka a Vysoký vrch
Začalo to hřebíkama, ale skončilo to podkovama:
1. Kramle
2. Hřebíky
3. Konev na mléko 20 l
4. Dobytčí podkova
5. Část podkovy
6. Hřebíky
7. Podkova
Asi 600 metrů severozápadním směrem od Chyňavské myslivny se v pohoří Křivoklátská vrchovina 457 m.n.m. nachází vrchol Petrovka. Dalších 600 metrů stejným směrem je pak nejvyšší vrchol Křivoklátské vrchoviny, a to Tuchonín s výškou 488 m.n.m. Severovýchodním směrem je pak další vrchol - Vysoký vrch s výškou 486 m.n.m. Je zde dřevěná rozhledna a za jasného počasí je odtud vidět Cukrák, Žižkováská věž, rozhledna Kožová hora, hrad Hazmburk i Milešovka. Kamenná mohyla u vrcholu byla vybudována 19. ledna 1969 jako památka na upálení Jana Palacha. Stalo se tradicí, že návštěvník při výstupu na Vysoký vrch vzal sebou kámen a navršil jej na mohylu.
V roce 1961 byl v lokalitě Vysoký vrch uskutečněn rozsáhlý archeologický výzkum dr. Peřiny, který osvětlil hypotézu o zdejším keltském hradišti. Na náhorní plošině bylo objeveno keltské hradiště z mladší doby bronzové (1200 - 950 př.n.l.) o rozloze 1,5 hektaru. Antonín Knor je poté podle opevnění datoval do období doby halštatské (800 - 400 př.n.l.), které je charakterizováno rozvojem technologie zpracování železa, hrnčířského kruhu, techniky rostlinné výroby či nárůstem kontaktů s kulturami antického Středomoří i východní oblasti Evropy. Navazuje na předchozí dobu bronzovou, pro kterou je díky rozvoji metalurgie, tedy odvětví zabývající se získáváním a zpracováním kovů a jejich slitin, a vynálezu dřevěného uhlí, charakteristické dominantní užívání bronzu = slitiny mědi a cínu. V zárodcích se rozvíjel dálkový obchod, písmo a vznikala první města. Byla domestikována nová zvířata.
Detailnější informace k Vysokému Vrchu pak poskytl zjišťovací archeologický výzkum provedený v roce 1985. Byl nalezen nespočetný soubor keramiky právě ze sklonku doby bronzové a mladší doby halštatské. Opevněný areál má přibližně čtvercový tvar, ze kterého v jihovýchodním nároží vybíhá protáhlá bašta, která zamezila přístupu po táhlém hřbetu. Původní hradba byla široká 275 cm a skládala se z vnější a vnitřní zdi z nasucho kladených kamenů, přičemž prostor mezi zdmi byl zasypán menšími kameny. Příkop nebyl nalezen. Hradba se dochovala v podobě valu širokého až 6 metrů. Výška valu dosahuje až 2 metry, ale většinou se pohybuje okolo padesáti centimetrů. Vstup do hradiště se nacházel nejspíše na jižní straně poblíž jihozápadního nároží, kde se obě ramena valu stáčejí směrem dovnitř a ponechávají asi 2,5 metru široký průchod. Na ploše hradiště bylo odkryto 11 sond, kromě keramiky patří k nálezům také oblázky, které se na vrchu nevyskytují a sloužily pravděpodobně jako munice do praků. K celkovému minimu archeologických nálezů lze předpokládat, že hradiště bylo spíše dočasným osídlením, hlavní funkce byla zřejmě fortifikace.
Obyvatelé Kyšic mluvili o tom, že Vysoký vrch je sopkou, ale stoupající kouř pocházel jen z milířů při výrobě dřevěného uhlí.
Hradiště Vysoký vrch je vzdálené cca 500 m jižně od Proškova mlýna v Poteplí (více info na https://www.captour-paja.cz/l/mlynska-stezka-1/). Každopádně první písemná zmínka o mlýnu je z roku 1548, i když je pravděpodobně ještě starší. V roce 1630 v mlýně hospodařil mlynář a cestmistr v Unhošti Kašpar Votava. Ale již v roce 1633 "prošacován byl mlýn nemálo spustlý" Václavem Jiříkem Prušákem. Za Třicetileté války mlýn vyhořel, mlynář Kašpar Votava mlýn opět obnovil. Obyvatelé Unhoště se ukrývali před švédským i císařským vojskem v rozsáhlých křivoklátských lesích a potepelský mlýn byl průchozím místem ...
3 km od Malých Kyšic leží Unhošť. První písemná zmínka o Unhošti je z roku 1284, kdy vesnice patřila malostranským měšťanům. V roce 1329 byla Unhošť zmíněna jako městečko náležející ke hradu Křivoklátu a ve 14. století z městečka plynuly četné platy různým pražským kostelům. V roce 1489 udělil král Vladislav Jagellonský městu znak s jelenem, dovolení pečetit zeleným voskem a různá městská práva.
Z druhé strany Křivoklátské vrchoviny pak leží obec Chyňava. O té pochází první písemná zmínka z roku 1341, kdy byla ves v zástavě rodu Benešovských a král ji nechal vysadit Peškovi Benešovskému právem zákupním. Od roku 1347 patřila ke hradu Karlštejnu, pak byla však s povolením sněmovním roku 1587 připojena ke Křivoklátu.
Hrad Křivoklát odtud leží asi 21 km směrem na západ. Sloužil nejprve jako lovecký hrad knížat a králů. Kosmas se o něm zmiňuje v souvislosti s lety 1110 - 1113, kdy na něm měl kníže Vladislav I. věznit svého bratrance Otu Olomouckého. Archeologický výzkum tuto dobu nepotvrdil, hrad byl nejspíše založen okolo roku 1230 na přelomu období vlády králů Přemysla Otakara I. a Václava I. V 1. pol. 13. století se stal jedním ze sídelních hradů českých králů a byl spravován purkrabím. Často zde pobýval Václav I., Přemysl Otakar II, v roce 1316 zde po požáru Pražského hradu s dětmi pobývala královna Eliška Přemyslovna. Po roztržce Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou a dvouměsíčním věznění na Lokti zde v odloučení od matky prožil své dětství v letech 1319 - 1323 pozdější císař Karel IV. Odtud 4. dubna 1323 odjel do Francie a o osm let později se sem vrátil s těhotnou manželkou Blankou z Valois. Na Křivoklátu se narodila jejich dcera Markéta, budoucí uherská královna. Často zde pobýval i jeho syn Václav IV. Utíkal sem před tvrdou realitou vladařského úřadu. Lovem a pitkami zde trávil často celé měsíce, například rok 1385 zde strávil téměř celý. V roce 1380 zde Václav IV. přijal vyslance anglického krále Richarda II., kteří do Čech přijeli sjednat sňatek Václavovy dcery Anny s anglickým panovníkem, prožil tu i část líbánek se svou druhou ženou Žofií Bavorskou. V roce 1388 zde přežil svou smrt - vážně onemocněl, kněz už králi udělil i poslední pomazání, lékařskému konsiliu spěšně povolanému z Prahy se však podařilo umírajícího panovníka zachránit. V roce 1471 nechal hrad vykoupit a pozdně goticky přestavět nově zvolený král Vladislav II. Jagelonský. V 16. století se hrad stal majetkem Habsburků, kteří zde nechali zřídit státní věznici. Za císaře Rudolfa II. zde byl uvězněn alchymista a mág Edward Kelley. Pobýval zde Ferdinand II. Tylorský. Za Třicetileté války dne 3. června 1634 požár poškodil 38 místností. V 17. století byl hrad v rukou Valdštejnů a Fürstenbergů. Ke Křivoklátskému panství patřil Křivoklát, Lány, Krušovice, Nižbor, Skřivaň a Podmokly. Vzhledem k rozsáhlým lesním porostům dominovala v knížecím hospodářství dřevovýroba a hutnictví (Nižbor, Nový Jáchymov), ale také pivovarnictví (Krušovice).
Železná huť v Nižboru ležela při silnici do Stradonic. Založena byla v 1. pol. 16. století pány z Losu, roku 1607 byla dána do provozu dřevouhelná vysoká pec. Následně byl vybudován i jeden hamr pro kování tyčí. v období 1712 - 1720 byla zavedena zbrojní výroba. Od roku 1732 přešla na Fürstenberky a v té době byla v huti jedna vysoká pec a tři hamry na tyčový materiál. Mezi roky 1800 - 1830 proběhlo mohutné rozšíření huti na šest tyčových hamrů, dva hřebíkářské hamry a k tomu ještě osm zkujňovacích výhní a hamrů. V následujících letech byla přistavěna ještě jedna dřevouhelná pec. Konec rozvoje železáren přinesla až povodeň roku 1872 a následně roku 1873 krach vídeňské burzy. Hala vysokopecních dmychadel stála na místě dnešní tělocvičny Sokol, pece stály v místě dnešního hřiště. Náhon od Berounky pro pohon vodních kol dmychadel a hamrů je dnes přestavěn a voda roztáčí vodní elektrárnu.
Známe tedy alespoň zběžně historii tohoto místa - starobylý hrad Křivoklát, město Unhošť s městskými právy, starý mlýn v Poteplí, keltské hradiště i nedaleká železná huť ... o železné nářadí a hřebíky tak ve zdejším kraji nebylo rozhodně nouze. V lese jsou častým nálezem především hřebíky, ale i kramle, klínce a podkovy, a to i ty dobytčí. Jak se sem dostaly?
V době neolitu, tedy 6 - 4 tisíce let př.n.l., kdy se do Evropy začalo poprvé šířit zemědělství, díky teplému a vlhkému klimatu střední Evropu, a tedy i Křivoklátsko, pokrývaly převážně teplomilné doubravy. Jen na chudých půdách, hlavně na skalnatých a suťových stráních, přecházely doubravy v přirozený borový les a v podmáčených půdách zase ve vrbový a olšový porost. Dominantní dřevinou doubrav byl dub, hojný byl i jasan a jilm, v podrostu pak habr, lípa, líska. Hojné byly šípky, bezinky, trnky a jiné. Do těchto lesů začaly zejména kolem úrodných nížin kolem řek pronikat první zemědělci, kteří za pomoci vypalování a pastvy začaly lesy proměňovat na ornou půdu a pastviny. Velké množství žaludů sloužilo k výkrmu prasat a jako píce se využívalo také sušené dubové listí.
Na přelomu doby bronzové a železné se klima stalo natolik chladným a suchým, že teplomilné dřeviny začaly ustupovat buku a jedli. Díky velkému množství bukvic a rašících stromků jsou tyto lesy bohaté na spárkatou i jinou zvěř. Ve 12. století začala česká vrchnost organizovaně přeměňovat další části lesa na nové vsi a polnosti. Ve 13. století byl tento kolonizační proces podpořen ještě přílivem německého obyvatelstva a rozloha lesů se v průběhu několika staletí dramaticky zmenšila. Křivoklátsko bylo již od raných přemyslovských dob územím, které sloužilo k lovu. Až do vynálezu střelných zbraní byl lov ale poměrně náročnou činností, vyžadující především účast velkého počtu lidí. K loveckým aktivitám a souvisejícímu zpracování kůží se tak proto vztahují i povinnosti poddaných z okolních vsí. Např. obyvatelé Broum sloužili při lovu jako psovodi a tenatníci (tenata = sítě pro lov ptáků), obyvatelé Račic chovali zvláště silné psy pro lov divokých prasat a město Nové Strašecí muselo poskytovat povozy k dopravě tenat. I díky lovu se v této době ˇžďáření a klučení lesů na Křivoklátsku víceméně vyhnulo.
Od 16. století dochází k těžbě dřeva, které se plavilo po Berounce směrem k Praze. Významné množství dřeva se využívalo jako palivo, které se získávalo výmladkovým hospodařením = část lesa se každých 20 - 30 let vykácela a následně nechala samovolné obnově. Do lesů se také běžně vyháněl panský i poddanský dobytek na pastvu, a to hlavně na paseky, kde se rovněž pro dobytek žala tráva. Intenzivní pastva ohrožovala mlází a tím obnovu lesa na pasekách, která se tehdy nechávala na přírodě. Na druhé straně ale tato lesní pastva obohatila krajinnou mozaiku o nové prvky - březiny a habřiny (odolávají totiž okusu lépe než jiné druhy dřevin). Pastva velkého počtu vepřů, které se do lesa zaháněli na výkrm žaludy a bukvicemi, umožňovalo právě velké množství buků a dubů.
Využívání křivoklátských lesů ovlivnily až nové majetkové poměry, které nastaly po Třicetileté válce. Křivoklátsko přechází do soukromých rukou - Valdštejnové vybudovali nové panské dvory, zvýšili těžbu dřeva a rozvíjeli výrobu železa. O vznik moderního lesnictví se pak zasadili Fürstenberkové. I na Křivoklátsku se totiž podíl lesů značně zmenšil - k roku 1749 tvořily starší lesy 11 % celkové plochy, pastviny zhruba 45 % a 44 % pak tvořily přirozené mlaziny a křoviny. Akutní nedostatek a vysoká cena dřeva vedly vlastníky lesů, především bohaté šlechtické rody, k restriktivním opatřením namířeným proti svým poddaným. Hlavním cílem bylo omezit kácení dřeva a pastvu na pasekách, která ohrožovala mlází. Poté, co byly poddaní se svým dobytkem z většiny pastvin vyhnáni, začaly se tyto odlesněné oblasti znovu uměle zalesňovat. Zemědělce tato změna přiměla k ustájení dobytka a k pěstování píce na polích, což doposud bylo zbytečné. Průmyslová revoluce vedla rovněž k masivnímu využívání uhlí, které z velké části nahradilo palivové dříví. Vynález koksu umožnil obejít se bez dřevěného uhlí, a to především v železárnách. Chemická výroba louhu zase sklárny osvobodila od závislosti na bukovém dříví, z jehož popela se po staletí vyráběl potaš.

Část koňské podkovy a dobytčí podkova byla nalezená přímo na cestě uprostřed lesa, to tedy ukazuje na to, že cesta / stezka byla hojně využívána i v minulosti. Vpravo od cesty dnes rostou smrky a borovice, vlevo břízy a habry. Nedaleko je jezírko, tedy důležitý zdroj vody pro dobytek. Nejbližší vesnice jsou Chynice, Malé Kyšice či Bratronice v rozmezí 3 - 5 km. A jen pro informaci: volský potah ujel za den max. 15 km a kůň ujel 50 km (poslové ujeli i 100 km, ale měli nejlepší koně a museli je i tak často střídat). S největší pravděpodobností právě tady byly kdysi pastviny, na které se dobytek vyháněl.
Třetí nález je "podkova s příběhem". Opět u vodního zdroje a dle nálezového místa šel kůň zrovna pít, když podkovu ztratil ...
A právě kvůli těmto souvislostem je třeba znát historii daného místa.