Město Pacov leží v kraji Vysočina. Pacovem prochází 15. poledník východní délky, který je nultým poledníkem pásma středoevropského času.

Nejstarší písemné zmínky o Pacově pochází z počátku 14. století, hmotné doklady jsou však ještě mnohem starší, 15. a 16. století bylo obdobím prvního rozkvětu - Pacov totiž obdržel první městská privilegia. Právo volby purkmistra, užívání pečeti a znaku získalo město roku 1519. Roku 1597 byl Pacov povýšen na panské město. Po krátkém období vlády Jana staršího Černína z Chudenic přešlo město do majetku Zikmunda Jana Myslíka z Hyršova. Na základě jeho závěti se panství i město stalo majetkem církevního řádu bosých karmelitánů (řád byl zrušen za josefinských reforem). 

Až v polovině 19. století došlo znovu k oživení hospodářského, kulturního a spolkového života. V tomto období má svůj základ také současná průmyslová výroba - strojírenství pro potravinářský průmysl (mědikovectví), stejně tak jako drobná kožená galanterie. Roku 1888 došlo k otevření českomoravské transverzální dráhy (= soubor drah lokálního charakteru). 

V roce 1906 byla v Pacově vybudována trať, na které se dodnes pořádají každoroční veterán rallye motocyklů pod názvem "Pacovský okruh". Na nedalekém hradě Kámen lze navštívit expozici motocyklů od veteránů až po soudobé stroje (více o hradě Kámen zde).

V poválečných letech došlo v Pacově k oživení jak podniků a živností, tak i kulturního a společenského života. Po roce 1948 přišla vlna znárodňování a načas ustala i spolková činnost. V 60. až 80. letech 20. století došlo k podstatnému rozšíření podniků s tradiční výrobou. 

Pověst:

Místní občan Michal Čeřen se rozhodl vykonat pouť do Jeruzaléma. Prohlásil, že pokud se do roka nevrátí, má být za jeho peníze pořízen nový zvon pro místní kostel sv. archanděla Michaela a statek prodán ve prospěch chudiny. Dlouhá léta byl pryč, když náhle začal jeho zvon sám od sebe zvonit. Lidé viděli, že se z ciziny vrací starý Michal Čeřen. Dobelhal se ke svému domu, na jehož prahu vysílením zemřel a jeho zvon ustal ve zvonění. 

Kostel sv. Michaela archanděla - je děkanský římskokatolický kostel postavený na náměstí v gotickém slohu, pravděpodobně na konci 13. století, což dokládá náhrobek Hrona z Pacova, jen žil tou dobou na hradě, dnešním zámku v Pacově. Později zde pobýval také Oldřich z Pacova a Čéč z Pacova, kteří jsou doloženi k roku 1316.

Od 50. do 80. let 14. století byl přestavěn téměř do dnešní podoby - dochoval se presbytář s klenbou, obvodové zdi lodi i s portály. Z původní stavby byla zachována zřejmě pouze věž a půdorys. Tehdy panství patřilo rodu Malovců z Malovic. Důkazem jsou svorníky klenby ve tvaru erbu právě Malovců.

V 18. století kostel dvakrát vyhořel. Roku 1727 shořela střecha a věž a roku 1744 vyhořela věž, jež pak byla dostavěna cihlami. Po požáru byl kostel opraven až v 70. letech 19. století. Celý kostel byl stavěn z kamene, zatímco opravy a gotické detaily byly cihlové (žebra v presbytáři, ostění oken atd.). 

V kostele se také nachází několik náhrobků. Nejpamátnějším ze všech je náhrobek Hrona z Pacova. Pochází z počátku 13. století, přenesený z původního kostela. Byl nalezen přímo pod vchodem do kostela v roce 1877 při úpravách terénu kolem kostela. Je vytesán v žule a uprostřed je vyobrazen samotný Hron. 

Dále se v kostele nachází dalších 16 náhrobků. Jsou různě vytesány v červeném nebo růžovém mramoru a v žule, psaných minuskulí a majuskulí. Patří rodům Leskovců, Talmberků, Ostrovských a dále se objevuje znak Myslíků z Hiršova nebo Černínů z Chudenic. Nicméně ne všechny náhrobky zůstaly čitelné. 

Zámek a klášter Pacov - je původně na hrad přestavěná tvrz, později zámek, ve 2. pol. 17. století upravený na klášter. Po jeho zrušení se znovu stal panským sídlem. Tím zůstal až do 2. světové války. 

První písemná zmínka o panském sídle v Pacově pochází z roku 1316, kdy zde sídlil Oldřich z Pacova. Kromě něj jsou známi ještě Hron z Pacova a Čéč z Pacova. Ve 14. století jej získal Jan Lucemburský, který jej v roce 1345 dal do zástavy Petrovi II. z Rožmberka. Po vyplacení jej získal rod Vchynů. V roce 1394 je jako majitel zmiňován Hynek Tluksa z Čechtic a ten jej roku 1401 prodal Petru a Janu Malovcovi z Malovic. Petr Malovec byl známý svými spory s Jindřichem z Dubé, které ukončila až zemská hotovost, když oblehla pacovskou tvrz i s městečkem. Za Malovců došlo také k přestavbě tvrze na hrad.

V roce 1528 odkoupil pacovské panství s hradem, dvorem, pivovarem, městečkem a dalšími 18 vesnicemi Václav Robmháp ze Suché. V roce 1550 jej zakoupil Oldřich Španovský z Lisova a po jeho smrti o 3 roky později jej získala jako poručnice Magdaléna z Eincingu. V roce 1559 její poručnictví skončilo a majetek byl rozdělen mezi pět Oldřichových synů. V majetku Španovských zůstal do roku 1616, kdy Pacov zakoupila Anastazie Vítová ze Rzavého. Její syn se ovšem zúčastnil stavovského povstání, takže mu byl majetek v roce 1622 zkonfiskován. O rok později jej získala Anna Markéta Šléglová z Vrtby a od ní jej v roce 1630 zakoupil Jan starší Černín z Chudenic spolu s manželkou Zuzanou Homutovou z Harasova. V roce 1643 jej tehdy již ovdovělá Zuzana prodala generálu Zikmundu Myslíkovi z Hiršova a po jeho smrti v roce 1666 jej spravovala jeho druhá manželka Johanka Eusebie Barbora ze Žďáru a po její smrti přešel do správy karmelitánského kláštera na Malé Straně v Praze. Malou část otcova jmění získala jeho jediná dcera, baronesa Zuzana Františka (1644 - po roce 1666, zřejmě v Itálii), provdaná markýza Ippoliti di Gazoldo, kterou se otec Zikmund rozhodl vydědit. 

Karmelitáni zámek přestavěli na barokní klášter, nechali u něho postavit kostel svatého Václava a v roce 1708 sem přesídlili. V roce 1787 císař Josef II. klášter zrušil a zámek připadl náboženskému fondu. V roce 1835 jej spolu s panstvím a vesnicemi Roučkovice, Samšín, Cetoraz, Bedřichov, Zhořec a Salačova Lhota odkoupil Maximilián Bedřich Gudenus a jeho manželka Otýlie z Mirbachu a od nich v roce 1844 knížata Löwenstein-Wertheim-Freudenbergové. V 70. letech 19. století pak přešel do majetku Adolfa Weisse.

Pozemková reforma a přídělové řízení bylo zahájeno přídělovým komisařem Státního pozemkového úřadu v Táboře v únoru 1924. Předmětem přídělového řízení byly objekty: 

1. Budislav a Záluží, ležící svými pozemky v katastrálních obcích, soud. okresu Soběslav. 

2. Starý Dvůr, Hrádek, Cetoraz, Hladov, Těchobuz a Talenberk, v kat. obcích Pacov, Cetoraz, Roučkovice, Zhořec, Bedřichov, Jetřichovice, Těchobuz, Ježov Velký a Malý, soud. okresů Pacov a Mladá Vožice. 

3. Dvory: Kamemný Dvůr (část), Dražíč, Vranov a Chrášťany, v kat. obcích Bežerovice, Sudoměřice, Dražíč a Chrášťany, soud. okresu Bechyně a Týn n. Vltavou. Jejich výměra činila kolem 240 ha.  

Výměrem ze dne 16. srpna 1945 (č. 3-1a-999/1-1945) zavedl Zemský národní výbor v Praze na podkladě § 2-7 dekretu prezidenta republiky ze dne 19. května 1945 národní správu na majetek Dr. Adolf III. Weiss-Tessbach (jednou čtvrtinou), Dr. Otty Weiss-Tessbach (jednou čtvrtinou), Marie Weiss-Tessbach (jednou čtvrtinou), Dr. Felicitas Ordner roz. Tessbach (jednou čtvrtinou) se živým i mrtvým inventářem a jmenoval pana Františka Kazdu, lesního u bývalého majitele Dr. Weisse, národním správcem. Od roku 1947 sídlila na zámku vojenská posádka (4. brigáda materiálního zabezpečení Pacov, 41. automobilní prapor Pacov, 42. automobilní prapor Pacov, 97. autobusový zdravotnický prapor Pacov). Ta jej jako zdevastovaný opustila v roce 1992. Od roku 1997, kdy jej získalo do svého vlastnictví město, procházel celkovou rekonstrukcí pro zpřístupnění veřejnosti. V současnosti na zámku sídlí Městský úřad Pacov, Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově, Městská knihovna Pacov a Informační centrum.

Žižkovo Pole

Žižkovo Pole je obec v okrese Havlíčkův Brod, 4 km severně od Přibyslavi. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1303. Vesnice je horáckého typu, je rozdělena na dvě vsi. Ve středu obou návsí je potok. Obec se vyznačovala důlní činností. 

Ve vojenském ležení zde 11. října 1424 zemřel husitský vojevůdce Jan Žižka z Trocnova. V roce 152 daroval Hynek Brožek z Kunštátu obci odúmrť. V roce 1596 se stal vlastníkem vsi Hertvík Žejdlic ze Šenfeldu. Utrakvista Hertvík Žejdlic ze Šenfeldu se v letech 1618 - 162 zúčastnil stavovského povstání proti Habsburkům. Za to byl odsouzen a jeho majetek zkonfiskován. V této době se stala obec majetkem královské komory, od níž ji získal rod Dietrichštejnů. 

Obec se původně jmenovala Šenfeld (Krásné Pole) a v červnu 1919 dal řídící učitel Jindřich Bačovský podnět k přejmenování na Žižkovo Pole. Tento název byl výnosem ministerstva vnitra 10. prosince 1921 přijat. 

U silnice do Přibyslavi se nachízí Žižkova mohyla. Podle tradice poblíž tohoto místa 11. října 1424 zemřel v náručí Michala Koudele z Žitenic Jan Žižka. Na místě Žižkova úmrtí dle pověsti vyrostl bezový keř. Pozemek pro 10 m vysokou mohylu zakoupil v roce 1862 Julius Grégr a věnoval jej pražské jednotě Sokol. V roce 1869 podal člen pražského sokola a přibyslavský rodák Jan Otto v Národních Listech návrh, aby zde byla vybudována kamenná mohyla. Mohylu postavil havlíčkobrodský stavitel Josef Šupich ( 1842 - 1923), žák Josefa Zítka, podle projektu Antonína Wiehla a byla odhalena 20. září 1874. Slavnostní odhalení u příležitosti 450. výročí Žižkova úmrtí organizoval František Ladislav Rieger a zúčastnilo se ho kolem 20 000 lidí. 

Mohyla se skládá ze čtyř částí:

- pravidelný čtyřboký hranol z kamenných kvádrů, které věnovali vlastenci z Čech i ciziny

- kamenný válec, na němž jsou uvedeny názvy vítězných bitev (Praha 1420, Plzeň 1420, Sudoměř 1420, Vodňany 1420, Benešov 1420, Vožice 1420, Žižkov 1420, Kutná Hora a Německý Brod 1422, Hořice 1422, Malešov 1424, Přibyslav 1422)

- kamenný kužel se zaobleným hrotem

- kamenný kalich, který je symbolem českého husitství

V roce 1916 byla Žižkova mohyla i s celým přilehlým okolím darována Sokolu v Přibyslavi, později se stala majetkem Města Přibyslav, i když leží na katastru Žižkovo Pole. 

V Přibyslavi jižně od zámku v parku nad řekou Sázavou je jezdecká socha Jana Žižky. V roce 1882 došlo k založení Spolku pro zbudování Žižkova pomníku na Žižkově. Během existence obdržel řadu návrhů na jeho podobu, ovšem dlouho nebyl žádný vybrán. Až v roce 1931 vyzvali k realizaci památníku sochaře Bohumila Kafku. Ten během práce konzultoval s odborníky řadu detailů, jako např. plemeno koně, dobovou výstroj a výzbroj či podobu koňských postrojů; vytvořil též řadu menších modelů.

Jedním z Kafkových modelů je pravděpodobně také Žižkova socha v Přibyslavi. Vytvořena byla v roce 1935. Pomník má výšku 290 cm a délku 300 cm, oproti 9 m vysoké a 9,6 m dlouhé Žižkově soše na pražském Vítkově se jedná o výrazně menší provedení. V Přibyslavi byl pomník slavnostně odhalen 22. září 1957, tedy 7 let po odhalení Kafkovy sochy na Vítkově.