Medvěd hnědý

Medvěd hnědý je známá medvědovitá šelma a jediný zástupce své čeledi, který se vyskytoval a vzácně i vyskytuje na území České republiky. 

Jde o největší evropskou šelmu a spolu s medvědem ledním o vůbec největší recentní druh suchozemského predátora. Žije v Evropě, Asii a Severní Americe.

Délka těla 2 - 4 metry, hmotnost 100 - 800 kg, výška v kohoutku 87 - 126 cm, délka života 20 - 30 let, v zajetí výjimečně mohou žít až přes 40 let. Medvěd hnědý je mohutná šelma se silnými končetinami s velkými, až 15 cm dlouhými drápy, dlouhou srstí a velkou kulatou hlavou. Zbarvení srsti se značně liší podle několika poddruhů, ale všeobecně se pohybuje od žlutavě plavé až po tmavě černou. Mnozí jedinci mají navíc bílý nebo stříbřitý odstín srsti, což má za následek prošedivělý vzhled. Ani velikost není pevně stanovena a kolísá u jednotlivých populací podle množství dostupné potravy. Nejmenším poddruhem je přitom medvěd syrský a největším medvěd kodiak.

Přítomnost medvěda hědého můžeme zaznamenat i podle jeho charakteristických stop - přední je širší, zadní připomíná otisk lidské nohy, akorát má na rozdíl od ní viditelné silné drápy. Pohlaví se od sebe liší pouze velikostí (samec je o 38 - 50 % větší než samice), mladí jedinci mají do druhého roku života bílý pruh na hrdle.

V současné době se počet volně žijících medvěů hnědých odhaduje na 200 000 jedinců a dle Červeného seznamu IUCN jde o málo dotčený druh. Největší populace žijí v Rusku (asi 120 000 jedinců), Spojených státech (32 500 jedinců) a Kanadě (21 750 jedinců). V Evropě žije zhruba 14 000 jedinců v desíti oddělených populacích, od západního Španělska po východní Rusko a od severí Skandinávie po jižní Rumunsko a Bulharsko. Nevyskytuje se na Britských ostrovech a ve Skandinávii a Francii je kriticky ohrožený, velice nízký počet volně žijících jedinců byl zaznamenán ve střední Evropě. Karpatské populace medvěda hnědého jsou nejpočetnější v evropské části Ruska, kde žije 4 500 až 5 000 jedinců.

Prehistorické pozůstatky potvrzují, že medvěd hnědý dříve žil v Asii, Evropě, Severní Americe a v pohoří Atlas v Africe. V mnohých oblastech původního areálu rozšíření je však nyní zaniklý nebo kriticky ohrožený. V Severní Americe se vyskytuje poddruh medvěda hnědého zvaný grizzly. Na Aljašce, kde jsou velice hojní, se vyskytuje na východě od Yukonu po Severozápadní teritoria a na jihu od Britské Kolumbie po západní Alberty. Izolované populace žijí v severozápadním Washingtonu, severním Idahu, západní Montaně a severozápadním Wyomingu. Populace medvědů hnědých v Pyrenejích mezi Francií a Španělskem je velice nízká a čítá odhadem 14 - 18 jedinců, z toho navíc nedostatek samic schopných rozmnožování. V Severní Americe medvědi preferují otevřené krajiny, zatímco v Eurasii se zdržují spíše skryti v horách nebo ve vlhkých lesních komplexech a odlehlých krajích. V současné době pro ně představuje největší hrozbu ztráta přirozeného biomu a lov.

Na území ČR byl medvěd hnědý považovaný za plně vyhynulého už v 2. pol. 19. stol., na většině území Čech byl vyhuben v 17. a 18. stol., nejdéle se vyskytoval na Šumavě. Za posledního šumavského medvěda se často označuje medvědice zastřelená 4. listopadu 1856 poblíž osady Jelení vrchy. Na Moravě se udržel do konce 19. stol. Mezi poslední zaznamenané úlovky je řazen ten z května 1885 v Beskydech, jehož lebka s původním popisem a datem ulovení je součástí sbírek Muzea regionu Valašsko v zámku Kinských ve Valašském Meziříčí. Další doložený záznam je z roku 1887 na Travném u  Morávky, údaj z roku 1893 z Hukvaldského panství je nedoložený. V souvislosti s rozšířením populace na Slovensku v 70. letech 20. stol. se medvěd vrátil do Beskyd. Na Slovensku je asi 1 300 jedinců. Na základě výjimek je každoročně povolován tzv. regulační lov asi 10 % populace, ale ani to nárůst zatím nezastavilo.

Pokud není medvěd hnědý rušen člověkem, je aktivní především ve dne, ale pokud už žil v blízkosti lidí, tak přešel k nočnímu způsobu života. Po většinu roku žije samotářsky, ačkoli byly v některých oblastech již několikrát zpozorovány skupiny medvědů, v nichž vládne přísná hierarchie založená na věku a velikosti. Každý jedinec si brání teritorium velké několik desítek kilometrů. Na zimu upadá do hibernace (nepravého zimního spánku), před kterým musí dosáhnout hmotnosti i vyšší než 900 kg. Během listopadu až prosince ulehává na klidném a suchém místě (např. ve skalních dutinách nebo ve vlastnoručně vyhrabané jámě) a během hibernace, z které se probouzí v únoru až dubnu, často opouští svůj brloh a vydává se za potravou. I přes svůj mohutný vzhled je medvěd výborný běžec, který dokáže běžet i vyšší rychlostí než 45 km/hod.

Medvěd hnědý je všežravec. Živí se širokou paletou rostlinné i živočišné potravy (lesní plody, kořínky, zemědělské plodiny, houby, ryby, hmyz nebo malí až středně velcí savci). I přes jeho zabijáckou pověst tvoří až 90 % potravy medvěda hnědého rostlinná strava. Obsah jeho potravy se značně mění podle jednotlivých lokalit. Často se živí medem, který bere lesním včelám (odtud jméno brtník - brť je staročeské slovo označující dutinu stromu). Medvěd hnědý však útočí i na mnohem větší zvířata, např. mladé jeleny, daňky, srnce, jelence nebo dokonce bizony, občas zabíjí i hospodářská zvířata. 

Páří se od května do července. Se svým druhem zůstává několik dnů, ale i týdnů. Samice dosahuje pohlavní dospělosti v 5. až 7. roce života, zatímco samci se páří až o několik let později, až když jsou mohutní a silní, což je důležitý předpoklad při soubojích o samice a území. Samice má utajenou březost, kdy se časné zárodečné stadium nevyvíjí. Mláďata se rodí po 6 - 8 měsíční březosti při zimním spánku. V případech, kdy nemá matka dostatečné tukové zásoby, se často mláďata rodí mrtvá nebo umírají krátce po porodu. V jednom vrhu bývá průměrně jedno až čtyři mláďata. Nejčastěji se rodí dvě, ačkoli byly zaznamenány i případy, kdy měla samice v jednom vrhu pět mláďat. Velikost mláďat závisí na věku matky, lokalitě a množství dostupné potravy. Starší samice rodí zpravidla větší mláďata než samice mladší.

Mláďata jsou po narození slepá, bezzubá, neosrstěná a váží zhruba 500 g. Svou matku následují a tuhou potravu si začnou shánět až po čtyřech měsících života. U matky zůstávají dva až čtyři roky a podobně jako u jiných savců se od matky učí pozorováním a napodobováním. Velice často se stává, že dospělý samec zabije dospívající mláďata jiného samce, z důvodu genetické konkurence. Starší mláďata v případě nebezpečí nejčastěji prchají na stromy, po kterých umí na rozdíl od dospělých medvědů dobře šplhat.

CO DĚLAT?

Abychom útoku medvěda předešli, musíme dodržovat několik jednoduchých pravidel. V horách se držíme turistických tras a dodržujeme zákazy vstupu. Pokud procházíme nepřehledným terénem, je dobré vydávat "nepřírodní" zvuky (zpívání, pískání, mluvení, cinkání apod.). Je dobré být ostražití a nikdy nenechávat zbytky jídla poblíž tábořiště.

Pokud bychom už na nějakého medvěda přece jen narazili, rozhodně se nesnažíme utíkat. To jej podle odborníků naopak vyprovokuje k pronásledování a přestože to nevypadá, určitě by nás dohnal. Dovede hbitě vyšplhat na strom, seběhnout prudký sráz, přeplavat širokou řeku. Jeho hustá srst je dokonalou ochranou proti nepřízni počasí, v zimě může být až 12 cm dlouhá. Nepokoušíme se medvěda ani odehnat, nekřičíme, nemáváme rukama, můžeme na něj ale v klidu promluvit, pozná, že jde o člověka. Nedíváme se mu do očí. Tím bychom jen upoutali jeho pozornost. Nejlepší je zůstat ke zvířeti čelem a pomalu vycouvat mimo jeho dohled. Můžeme se pokusit i zvíře odlákat - na zem upustit kus oblečení, batoh, kapesník. Pokud se medvěd rozběhne proti nám, rozhodně neutíkáme. Většinou kus před námi odbočí, lidí se bojí. Kdyby nás přece jen napadl, lehneme si na zem a sbalíme se do klubíčka, rukama si chráníme krk a hlavu. Nehýbáme se a nezvedáme, i po odchodu mědvěda počkáme raději několik minut. Medvěd může předstírat útok, ale nehybný protivník ho přestane zajímat a odebere se pryč. Pokud se vztyčí na zadní, neznačí to hned hrozbu, jen chce lépe vidět a cítit. 

I z těch nejdramatičnějších setkání si lidé odnesli jen šrámy, byť ošklivé. Kdyby medvěd chtěl, jednou ranou by zabil - to ale evidentně není jeho úmysl. Jenom se brání a člověka zahání. Medvědi se nás bojí více než my jich.

Na medvědy existuje i obranný pepřový sprej, je navržen tak, aby poskytnul maximální odstup (dosah 6 metrů), bezpečnou ochranu před všemi možnými divokými zvířaty, tedy nejen před medvědy. Je neškodný k životnímu prostředí. 

Účinnou složkou je Capsaicin, který způsobí dočasé opuchnutí sliznice očí, nosu a plic. Mezi další přednosti patří nemrznoucí obsah, bezpečnostní uzávěr, který ve tmě fosforeskuje a praktické pouzdro, díky kterému lze sprej upevnit na opasek. 

Cena se pohybuje okolo 1 300 Kč.

V Tatranské Lomnici jsem dostala kontakt na Martina Peleše, kde na webových stránkách https://www.natureguiding.sk se lze více dočíst o pořádaných výletech Pozorování medvědů, kamzíků a svišťů, zimním stopování apod. 

A ještě krásné video puma versus medvídek: