Malotice

Malotice leží v okrese Kolín, jejich součástí je obec Lhotky. Nadmořská výška je 315 m nad mořem. Vznikla nejspíše kolem roku 1200 v bezprostřední blízkosti Kouřimi, nejvýznamnějšího středověkého centra zdejší krajiny. Založena byla na důležité cestě z Kouřimi do Sázavy a Vlašimi. Její význam při určení směru této komunikace dokládala i skutečnost., že jedna z hlavních kouřimských bran nesla název "Malotická". 

Vesnice se poprvé připomíná v roce 1295, kdy byla v držení místního zemanského rodu. V průběhu 14. století byly Malotice rozděleny mezi několik zemanů, užívajících přídomku z Malotic, a později mezi bohaté kutnohorské měšťany Františka Gysera a Martina Puše. Před rokem 1412 získal Malotice Jindřich Rohlík z Trhlavy, jehož potomci zde vládli až do konce 15. století. 

Za jejich vlády se trvalou součástí malotického zboží staly nedaleké vsi Horní a Dolní Lhota, tedy dnešní Lhotky. Začátkem 16. století dosáhlo malotické panství nového hospodářského rozkvětu, který vzešel z rozvoje podnikatelských aktivit pánů z Říčan. Postupně tak došlo k úpravám a rozšíření poplužního dvora při zdejší tvrzi, v němž tehdy byl kromě ovčína zřízen i pivovar se sladovnou, včetně vrchnostenské krčmy a masný krám. V bezprostředním okolí obce bylo na Malotickém potoce vybudováno několik nových rybníků se zaměřením na chov ryb. 

Asi v roce 1550 byla ves povýšena na poddanské městečko, s právem pořádání dvou výročních trhů. O sedm let poté se. ves stala součástí zásmuckého panství, a to až do roku 1848 a sdílela s ním veškeré svoje osudy, přičemž více než dvě století panství vládl rod Šternberků.

Po skončení Třicetileté války v roce 1648 náležely Malotice k nejvíce zničeným obcím v širokém okolí. Většina obyvatel uprchla, nebo byla vyvražděna. Vypálená tvrz s hospodářským dvorem se nacházela v troskách. Pole a zahrady ležely ladem a zpustly. Rybníky byly vypuštěné a zarostlé křovím. Ještě roku 1654 zde žilo jen pět rodin., v sousedních Lhotkách jedna rodina. Z toho důvodu upadl dřívější statut městečka Malotic v zapomnění a obec svým významem znovu poklesla na pouhou vesnici. Zásluhy o obnovu zásmuckého panství, včetně vsí Malotice a Lhotky, náleží hraběti Adolfu Vratislavovi ze Šternberka, nejvyššímu purkrabí Českého království.

V červnu roku 1757 byly Malotice bezprostředním svědkem událostí války o dědictví rakouské, neboť se v blízkosti vesnice, směrem ke Kouřimi, rozložilo vojsko pruského krále Fridricha II., které se odtud vydalo vstříc své osudové porážce v bitvě u Kolína. Na jaře roku 1775 se obyvatelé Malotic zapojili do nevolnického povstání proti vrchnostenským úředníkům. Snížení jejich robotních povinností ovšem přinesl teprve nový robotní patent, který panovnice vydala 13. srpna 1775. 

Na konci 18. století vzrostl počet obyvatel Malotic a zástavba vesnice se rozšířila východním směrem. Před rokem 1780 se dostupnost Malotic výrazně zlepšila zřízením císařské silnice z Prahy do Kutné Hory, která byla vytyčena na severním okraji obce. Funkčně nahradila původní středověkou cestu, procházející z Olešky přes Kouřim a Toušice do Zásmuk. Svým významem zcela zastínila starší komunikaci z Kouřimi do Sázavy a Vlašimi a pro další rozvoj Malotic měla klíčový význam. 

Události revolučního roku 1848 přinesly obci velké změny společenských poměrů. Zaniklo historické zásmucké panství a změnou systému vrchnostenské správy přešly správní pravomoci na obecní zastupitelstvo v čele se starostou. 

Na přelomu 19. a 20. století v Maloticích působila poštovní stanice a pobočka Reiffeisenovy záložny. V obci byly v provozu dva hostince a tři kupecké krámy (z toho jeden s pekařstvím). Dále zde svoje živnosti provozovali čtyři zedníci, tři obuvníci, dva kováři, kolář, porodní asistentka, truhlář a krejčí. Byl zde mlýn i trafika. 

Nejvýznamnější památkou obce je tvrz s hospodářským dvorem, která pochází z poslední čtvrtiny 14. století. Malotická tvrz je vzácným příkladem gotické vodní tvrze ve středočeské oblasti a řadí se tak k nejvýznamnějším památkám svého druhu na Kolínsku. 

Významný je i kostel sv. Matouše. Původně středověký kostel z pol. 13. století, nejstarší zmínka je z roku 1309, se váže k vysvěcení oltáře. V roce 1676 je kostel zmiňován jen jako kaple, která byla upravena barokně v roce 1787. V roce 1864 byla ubourána loď kaple a do roku 1904 byl k původnímu presbytáři přistavěn dnešní kostel v pseudorománském slohu. V areálu kostela jsou umístěny dvě barokní sochy sv. Prokopa a sv. Jana Nepomuckého, jejichž původní umístění bylo na křižovatce za obcí.