Královské zahrady I

Královská zahrada se nachází v Praze na Hradčanech, od Pražského hradu je oddělena Jelením příkopem. Založena byla králem Ferdinandem I. roku 1534 na místě původních středověkých vinic. Zahrady byly navrženy v renesančním slohu a postupem doby do nich přibylo mnoho objektů. Ve východním čele zahrady je to Letohrádek královny Anny, přední dílo italské renesance v českých zemích. Uprostřed je to Míčovna a sochy od Maxmiliána Brokofa a J.J. Bendla, k západu pak Vila Edvarda Beneše. Hlavním cílem zahrad bylo pěstování stromů, které neodpovídají ekotopu střední Evropy. A tak se zde můžeme setkat s kaštany, javory, lískami a dalšími nepůvodními druhy.   

Francouzský cestovatel a autor cestovních deníků z bohaté rodiny z La Rochelle, který v květnu 1597 navštívil rudolfinskou Prahu, kde během šestitýdenního pobytu navštívil Karlův most, Míčovnu či Lví dvůr a zaznamenával pražské pověsti, napsal: "Od konírny se dá jít do zahrad po velkém krytém mostě zřízeném nad hlubokými hradními příkopy, kde lze spatřit nesmírné množství jelenů a laní, jež vrhají každý rok mladé. V těch prvých zahradách je hojnost květin všeho druhu i upravených parterů a na jejich konci je ještě jedna malá zahrada, obehnaná železnými mřížemi na zeleno nabarvenými, kde je překrásná fontána z bronzu, jejíž náramně velká nádrž je zhotovená ze stejného kovu. Zcela blízko ní je letohrádek ... V zahradě s fíkovníky, citronovníky a oranžovníky nedaleko odtud je vidět velmi pěkná krytá budova míčovny".

Letohrádek královny Anny, nesprávně označovaný jako Belvedér, je renesanční stavba z pol. 16. století, která původně sloužila manželce Ferdinanda I. Anně Jagellonské. Anna Jagellonská, nejstarší a jediná dcera krále Vladislava II. Jagellonského, která se narodila v Budíně (= Budapešť) byla známá také jako Anna Česká a Uherská, byla to římská, česká a uherská královna a rakouská arcivévodkyně jako manželka Ferdinanda I. Habsburského, pozdějšího císaře Svaté říše římské. A právě tímto sňatkem přišli na český trůn Habsburkové. Sňatek se konal 26. května 1521 v rakouském Linci. Anně bylo čerstvých 18 let. Jejich manželství bylo velmi šťastné. Anna svého muže často doprovázela na jeho cestách a snažila se mu pomáhat při jeho vladařských povinnostech. Ferdinand se jí naopak odvděčoval příkladnou starostí o ni a o děti. Byl jí věrný a miloval ji. Královna Anna byla zastánkyní humanismu a proslula skromností při výběru šatů a vlastní zručností při vyšívání. Pražané ji měli rádi také proto, že se zasloužila o opravu svatovítského chrámu po velkém požáru roku 1541. Anna byla v českých zemích velmi oblíbená a dostala přezdívku Matka národa. Ferdinand dal roku 1538 zahájit na její počest stavbu renesančního letohrádku v zahradách Pražského hradu, který měl Anně sloužit k pořádání jejích oblíbených plesů a k dalším kratochvílím urozeného panstva. Letohrádek byl však dokončen až roku 1546 a Anna se jeho dokončení již nedožila, zemřela po 25 letech šťasného manželství ve svých 43 letech po porodu svého patnáctého dítěte, dcery Johany, dne 27. ledna 1547. Ferdinand velmi truchlil a podle dobových zpráv si již nikdy nenechal oholit vousy. Přežil ji o sedmnáct let. Na smrtelné posteli držel v rukou obrázek Anny, aby ji na onom světě poznal, až se s ní setká. Letohrádek pak později za vlády Josefa II. sloužil jako muniční sklad a od 50. let je zde občasná galerie.   

Zpívající fontánu si objednal císař Ferdinand I. Habsburský v roce 1562. Výrobou formy a odlitím byl pověřen přední pražský zvonař a kovolijec Tomáš Jaroš z Brna. Kvůli finančním neshodám i nedostatku materiálu se výroba protahovala, takže císař Ferdinand I. roku 1564 zemřel, aniž by se dočkal dokončení díla. Fontána byla odlita v roce 1568. Protože Tomáš Jaroš posléze odešel do Košic, dokončovacími pracemi (roury pro přívod vody) byl pověřen Hofprugger, který se po Jarošově smrti roku 1571 stal hlavním královským puškařem. Voda do fontány byla přivedena až v roce 1574. V okolí fontány byly už v 60. letech 16. století vysázeny první tulipány ve střední Evropě. 

Tato renesanční fontána váží 5 121 kg a je vyrobena z měkkého bronzu (94 % mědi a 6 % cínu). Fontánu tvoří dvě nad sebou umístěné mušlovité nádrže, spojené silným sloupem. Dřík sloupu je bohatě zdoben figurálními motivy bájných postav, vrchol fontány je zakončen soškou dudáka. Původně nad ním býval ještě dvouhlavý orel. Jako szpívající se označuje proto, že voda dopadající na bronzový disk vytváří zvuk a fontána tak "zpívá". Pokud člověk přiloží ucho zespodu bronzové mísy, měl by zaslechnout resonanci tónu "a". Zvuk dopadající vody připomíná velmi vzdálené zvonění všech pražských zvonů. 

Diplomat francouzského krále Jindřicha IV. a autor cestopisů, Pierre Bergeron, napsal v roce 1603: "V poslední zahradě je bronzová fontána, která vyhrává jako na dudy; voda, jež tryská na jejím vrcholu, padá do nádrže tak uměřeně, že vyluzuje harmonický zvuk podobný hlasu toho nástroje".