Kounice

Městys Kounice leží v okrese Nymburk asi 5 km od města Český Brod. Patří mezi nejstarší středočeské osady. Ty byly nepravidelně osidlovány již v mladší době kamenné, tzn. asi 3 000 let př. n. l. V roce 1938 byla v kounické "Skále" nalezena velká zásobnice, jejíž stáří určil archeolog na 4 000 let. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1257.  

V roce 1932 zde byly evidovány tyto živnosti a obchody: lékař, biograf Sokol, 2 obchody s dobytkem, elektrotechnický závod, 2 holiči, 5 hostinců, 2 kapelníci, 3 koláři, obchod s koňmi, 4 kováři, 3 krejčí, vodní meliorační družstvo, mlýn, 4 obuvníci, 3 pekaři, 2 porodní asistentky, 5 rolníků, řezník, 3 sadaři, sedlář, sladovna, 9 obchodů se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Kounice, švadlena, tesařský mistr, 3 trafiky, 3 truhláři, velkostatek Kounice, 2 zahradníci. Kounice měly 1 301 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnickou stanici, katolický kostel i sbor dobrovolných hasičů. 

Pamětihodnosti:

- historická budova sladovny - zde se vyráběl slad a vařilo pivo již v 16. století, což dokumentuje i zápis v zemských deskách o koupi kounického panství s pivovarem a sladovnou Prokopem Dvořeckým z Olbramovic v roce 1590. V letech 1749 - 1757 vystavoval Kounický pivovar ročně až 1 300 hektolitrů piva. Místní název polí "Na chmelnici" dokumentuje i pěstování chmele pro pivovar.  V roce 1884 kupuje pivovar se sladovnou rodina Klusáčků, která do té doby byla po dvě generace nájemcem pivovaru v Českém Brodě. V tomto období dosahoval roční výstav piva v Kounicích 3 500 - 5 000 hektolitrů. Výstavba nových moderních pivovarů v Českém Brodě, Nymburce i v Kostelci nad Černými lesy, byly velkou konkurencí a tak v roce 1900 ukončil František Klusáček výrobu piva v Kounicích a přestavěl celý objekt na sladovnu. 

Až do roku 1948, kdy byla sladovna znárodněna, vyráběla slad zejména pro pivovary v Praze. Po znárodnění náležela sladovna k Obchodním sladovnám. V roce 1992 přešla sladovna v rámci restituce zpět do vlastnictví rodiny Klusáčků. Dnes produkuje 2 100 - 2 300 tun sladu ročně a zaměřuje se na výrobu sladu plzeňského, mnichovského a pšeničného. Pro výrobu používá pouze kvalitní české odrůdy ječmenů, doporučených pro výrobu "Českého piva". 

Barokní vzhled získal původní pivovar se sladovnou přestavbou v letech kolem roku 1680. Do dnešní doby zachované barokní průčelí je památkově chráněným objektem.

- kostel sv. Jakuba Většího - existoval v Kounicích zřejmě již ve 12. století. Písemná zmínka o něm z roku 1350 je ve farním děkanátu v Kouřimi a v roce 1352 je doložen jako farní kostel a jako jeho patroni jsou uvedeni Zdeněk, Jan a Jiří z Kounic (z Konic).   

Ze středověké podoby kostela se dochovala hranolová gotická věž v průčelí kostela, která sloužila jako obranná opevněná věž. V době Třicetileté války je kostel uváděn jako filiální. Z doby vrcholného baroka se dochovaly některé cenné součásti mobiliáře z dílny Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa na zakázku hraběte Václava z Morzinu z 1. čtvrtiny 18. století. 

V době provádění barokních úprav roku 1769 byla věž snížena o jedno patro, pravděpodobně dřevěné. Pod barokní omítkou se původně nacházelo pískovcové kvádříkové zdivo ze středověké stavby, jak se ukázalo při rekonstrukci kostela v roce 1988. V roce 1834 byla stržena původní gotická loď a nahrazena novou širší lodí v empírovém slohu zakončenou půlkruhovou apsidou v novorománském a podle návrhu Matyáše Čermáka, knížecího stavitele Lichtenštejnů. Roku 1836 byla stavba dokončená a vysvěcena českobrodským vikářem Antonínem Ettlem.  

V kostele se nacházejí původní varhany z roku 1907 od mistra Jindřicha Schiffnera ze Cvikova. 

- fara - hodnotná pozdně barokní fara stojí v historickém jádru obce, západně od kostela. Byla postavena nákladem tehdejší majitelky kounického panství Marie Terezie Savojské v roce 1762. Patrová obdélná budova má vstup ze dvora. Na budově a v jejím interiéru se dochovala řada původních prvků a detailů - klenby v interiéru, okna s pískovcovými a štukovými překlady, rámována šambránami (= profilované okenní / dveřní fasádní lišty), pravděpodobně i barokní mříže v přízemí. Rovněž střecha má barokní mansardovou podobu, krytá je šindelí. Sloupková brána do dvora má kovaná vrata z 19. století. Fara je památkově chráněna. 

- panská hospoda - výrazná, jednopatrová protáhlá barokní budova s mansardovou střechou byla postavena na konci 18. století v sousedství hospodářského zázemí kounického zámku. Byla v majetku místní vrchnosti a sloužila zejména jako zájezdní hostinec. Patřil k ní rozsáhlý dvůr se zázemím pro formany a dvěma bránami. Z nich se zachovala jen východní, která je však dnes součástí sousedního domu č.p. 328. Průčelí do ulice si zachovalo barokní podobu s reliéfy v nadokenních rámech. Interiér utrpěl nevhodnými úpravami ve 2. pol. 20. století. Dnes zde sídlí Ústav archeologické památkové péče Středních Čech.  

- špitál - raně barokní špitál byl postaven v letech 1677 - 1680 hrabaty de Suys. Jedná se o dlouhou přízemní stavbu, původně s dvorním traktem navazující na západní průčelí budovy. V roce 1763 jej nechala přestavět majitelka kounického panství Marie Terezie Savojská. Po těchto úpravách byl špitál, tedy útulek pro dlouhodobý pobyt nemocných, přestárlých a chudých schopen pečovat až o 14 osob. Od počátku v něm existovala kaple neznámého zasvěcení, která byla pravděpodobně součástí dvorního traktu. Roku 1782 byla zrušena a později zbourána. Ve 20. století došlo k necitlivým úpravám objektu, při kterých byla zničena řada detailů v interiéru, byly zbourány budovy ve dvorním traktu a poškozena původní brána objektu. Ohradní zeď dvora na západní straně je pravděpodobně fragmentem obvodových zdí budov dvorního traktu. Nad vchodem z ulice se zachoval trojúhelníkový štít s kamenným erbem zakladatelů a nápisem připomínajícím založení špitálu. Objekt spolu se dvorem je památkově chráněn.

- Kounický zámek - zdejší tvrz je poprvé zmiňována v 16. století, kdy panství vlastnil Jiřík Wachtl z Pantenova. Ten také zahájil výstavbu či přestavbu renesanční tvrze v letech 1567 - 1593. Práce byly však zřejmě dokončeny až za jeho syna a dědice Jáchyma. 

Počátkem 17. století nechal tvrz přestavět na zámek Jan Rudolf Trčka z Lípy. V roce 1634 byl zámek s celým panstvím zkonfiskován.  Ve 2. pol. 17. století zde probíhaly stavební práce za hraběte Arnošta Ferdinanda de Suys, po jeho smrti stavbu dále financovala jeho manželka Klára Františka, rozená hraběnka z Thunu, která zde bydlela s nezletilým synem. K zámku bylo přistavěno čtvrté křídlo, práce však byly dokončeny až za nových majitelů - hrabat z Morzinů. 

Za Václava hraběte z Morzinu byla stavba kolem roku 1719 dokončena a barokně upravena. Tehdy pro hraběte pracoval stavitel Jan Blažej Santini-Aichel a je možné, že se na úpravách zámku také podílel. Dalším významným umělcem, který zde zanechal svou stopu, byl sochař Ferdinand Maxmilián Brokoff. Jeho dílem jsou dvě sochy mouřenínů, umístěné na sloupech u vjezdu do zámku. Během stavebních úprav v 18. století zámek získal také barokní hranolovou věž s hodinami a lucernovou střechou. 

V letech 1772 - 1924 patřil zámek rodu Lichtenštejnů. Během pozemkové reformy obdržela velkostatek Kounice obec, půda byla rozparcelována též obcím Břežany, Černíky, Kounice, Limuzy, Přistoupim, Tlustovousy, Vykáň a Vyšehořovice. Část půdy obdržela obec Kounice od dvora Horky (Chrást u Poříčan) a určitý výměr rozptýlené půdy zůstal při zbytkovém statku Kounice, jehož výměra činila 148 ha. Zbytkový statek Kounice obec pronajala A. Klingerovi (židovského původu). V květnu 1939 obecní zastupitelstvo v Kounici rozhodlo, že již pachtovní smlouvu neprodlouží, zámek využije ke svým účelům a půdu o 148 ha rozpachtuje místním drobným zemědělcům. 

Po 2. světové válce byla v zámku zřízena škola; již roku 1949 zde byly provedeny některé rozhodující úpravy a roku 1963 byla snesena věž. V roce 1965 byly původní sochy uloženy do sbírek Národní galerie v Praze a na zámku je nahradily kopie. V roce 1970 prošla stavba rekonstrukcí, při níž však byla ochuzena o zbytky cennější architektury. 

Na jaře v roce 1990 zámek vyhořel. Vypráví se, že byl požár založen úmyslně s cílem spálit zbylé svazky StB, které měly být uchovány v archivu na půdě. Oficiálním důvodem je ale závada na jednom z komínů. Požárem byly zničeny střechy, těžce poškozeny byly stropy. Obec poté nechala zámek zastřešit, do průčelí se vrátila věž. Rekonstrukce však kvůli nedostatku financí nebyla dokončena. V únoru 2004 obec uzavřela kupní smlouvu se společností Castle Kounice, vlastněnou dánským občanem Michalem Agerledem. Nový majitel plánoval přeměnu zdevastovaného zámku na komplex luxusních bytů se společenským a sportovním využitím. K žádným stavebním úpravám však nedošlo a stavba nadále chátrala. Od roku 2018 je zámek na prodej.