Karlov

23.11.2020

Areál Karlov se nachází na Novém Městě pražském v Praze 2. Své jméne nese na počest svatého císaře Karla Velikého, resp. podle kostela Panny Marie a sv. Karla Velikého, založeného králem Karlem IV. Dnes v něm sídlí Policejní muzeum.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého je původně gotický, barokně přestavěný a doplněný kostel. Je součástí areálu bývalého kláštera augustiánů kanovníků v Praze na Karlově.

Výstavba kostela probíhala od roku 1351. Podílela se na ní dvorská stavební huť Matyáše z Arrasu. Kostel vysvětil roku 1377 arcibiskup Jan Očko z Vlašimi za přítomnosti Karla IV. a jeho syna Václava IV. Kostelní budova však při svěcení patrně nebyla ještě zcela dokončena. Výstavba samotného kláštera trvala zřejmě ještě výrazně déle. Za husitských bouří byl klášter i kostel poškozen a opuštěn. Roku 1498 byl kostel po opravě znovu vysvěcen. V té době byl zřejmě také znovu zakleknut Hansem Spiessem. Z let 1502 - 1505 pochází také dvě pozoruhodné vitraje. Stávající gotizující klenba však pochází až z roku 1575, kdy byl kostel znovu zaklenut odvážně řešenou kupolí s podvlečenou sítí gotizujících žeber, opatřen novým krovem a krytinou. Klenba bývá, patrně oprávněně, připisována Bonifáci Wolmutovi. 

Roku 1603 budovy kanonie poškodil blesk. Kostel byl poté opět opraven a zastřešen. Roku 1676 byla uprostřed lodi chrámu vybudována nedochovaná mariazellská kaple na náklady Bernarda Ignáce z Martinic, patrně dle Orsiho projektu. Starý úmysl vybudovat při chrámu svaté schody po vzoru Lateránské baziliky v Římě byl uskutečněn po roce 1704 odkazem hraběte ze Schönnfeldu. Probošt Luňák získal povolení ke stavbě roku 1708. S veškerou výzdobou byla stavba hotova roku 1711. Projekt byl ve třicátých letech 20. století připsán Janu Blažeji Santinimu. Tato teorie byla později podložena dalšími rozbory, přestože dodnes není doložena archivně. Roku 1735 - 1740 proběhly úpravy interiéru kostela. Vznikla nová kruchta, umožňující instalaci nových varhan od Bedřicha Semeráda, byla zrušena mariazellská kaple, vznikly nové oratoře, kazatelna a oltáře. Dne 22. dubna 1755 postihl kostel i konvent požár. Zničené střechy byly roku 1756 obnoveny. Roku 1785 byl klášter Josefem II. zrušen a změněn na nemocnici, jejímž účelům dále sloužil. V letech 1871 - 1873 byla připravovaná výrazná regotizace kostela, která však byla uskutečněna pouze z malé části.

Legenda:

Ke stavbě klenby se vztahuje pověst, podle které stavitel klenby uzavřel k její stavbě smlouvu s ďáblem, aby ji dokončil. Když pak uviděl klenbu, zhrozil se její velikosti. Ve strachu, že se klenba zřítí, podpůrné lešení zapálil a sám se oběsil. Klenba vydržela - ďábel smlouvu dodržel, ale získal stavitelovu duši. Literárně zpracoval tuto legendu např. Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Zfilmována byla v roce 1919 pod názvem Stavitel chrámu s Rudolfem Deylem st. v roli stavitele.

Zajímavost:

Pět novoměstských kostelů, založených Karlem IV., tvoří pravidelný kříž. Severo-jižní rameno tvoří spojnice kostelů sv. Kateřiny Alexandrijské a Zvěstování Panny Marie Na slupi, západo-východní rameno Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého a Emauzský klášter, ramena se protínají v kostele sv. Apolináře. Svislé břevno pomyslného kříže lze protáhnout přes kapli Božího těla až ke klášteru karmelitánů u Panny Marie Sněžné.

A krásné povídání s prof. Martinem Weisem, plk. ThDr. Jiřím Laňkou (policejní kaplan) a s ředitelem Muzea policie plk v.v. Radkem Galašem: