Jámy a Cesta života

Jednou z nejstarších obcí na Vysočině, jejíž historie sahá až do roku 1252, jsou Jámy. Leží pod vrcholem Vejdochem (661 m.n.m.) a nachází se asi 6 km jihovýchodně od Žďáru nad Sázavou. 

Když v roce 1252 založil Boček z Obřan s tchyní Sibylou, manželkou Eufemií a švagrovou Eliškou po několika marných pokusech cisterciácký klášter jako filiálku kláštera v Nepomuku na samé hranici mezi Čechami a Moravou, dal mu do vínku řadu vesnic na celé Moravě. V blízkosti kláštera to však byly pouze vsi Žďár a Jámy a nekolonizovaný pohraniční prales, v něm byly teprve postupně zakládány další vesnice. 

Podle nejstaršího urbáře žďárského panství měly Jámy v roce 1407 celkem 31 gruntů. Srovnáním s ostatními prameny, lze počet obyvatel odhadnout na 217. Na rozdíl ale od Žďáru, kde převažují jméně německá, jde převážně o jména česká. V Jámách byl poddanský mlýn a dva řemeslníci - kovář a švec, oba zároveň obhospodařovali menší usedlost.

V době husitských válek byl žďárský klášter zničen, pravděpodobně roku 1422, a Jámy přešly do rukou pánů z Velkého Meziříčí. To však pouze do roku 1436, kdy zemský komoří Jošt Hecht z Rosic pohnal Václava a Jiříka z Kravař, že neprávem drží vesnice Žďárského kláštera, které byly vráceny žďárskému panství. Ve 2. pol. 15. století je v Jámách uváděn vrchnostenský dvůr. 

 Svobodný dvoulánový dvůr v Jámách je uveden pouze v urbáři z roku 1483, ve starších uváděn není a o jeho starších osudech prameny mlčí. Pravděpodobně šlo o majetek po prvním lokátorovi, zakladateli vesnice. Dosud není znám erb tohoto rodu, byla však u něho Kateřina z Jam (de Yam), později z Otradic manželka Jana Bidla z Olomučan. 

Odkaz jednoho zlatého k jamskému záduší, zapsaný v roce 1643 na gruntě Jana Macáka, je pravděpodobně nejstarší písemnou zprávou o kostele sv. Martina.  Poněvadž v klášterních análech není o stavbě kostela v Jámách žádná zpráva, byl zřejmě vybudován za Ditrichštejnů, tedy před rokem 1638. Když zakladatel farní kroniky pátral po datu postavení původního kostela, zjistil, že kostel byl v době, kdy se v Jámách konaly bohoslužby jen každou třetí neděli, vykraden. Zloději nenašli žádné cennosti, pouze nějaké písemnosti, které roztrhali a rozházeli po hřbitově. Jejich zkázu dovršil déšť. Proto se v roce 1784 již nepodařilo doložit datum stavby kostela. Původní kostel měl zděnou sakristii, oltář, dřevěný kněžský kůr, kazatelnu a tři zvony. Byla zde schránka se svatými ostatky, měděný vyzlacený kalich a patenou, dvě kasuly se štolami a manipuly, bursa s pallou, velum na kalich, dva polštářky na menší knihu, alby, humerál, cingulum, čtyři ubrusy, korporál, purifikatorium, šest podložních roušek a některé další drobné vybavení. Jmění kostela tvořily jen malé odkazy na třech domech. Varhany, sloužící do roku 1907, nesly letopočet 1760.  

Jedná se o jednolodní stavbu 30 metrů dlouhou, 10 metrů širokou a 17 metrů vysokou. Nad vchodem do kostela je přistavena 22 metrů vysoká věž. V kněžišti je jeden oltář, nad nímž je umístěn obraz patrona svatého Martina. 

Kostel byl filiální, služby boží v Jámách sloužil žďárský kaplan každou třetí neděli. Do roku 1691 měli údajně farníci dokonce povolení, aby mohli sami pohřbívat mrtvé. Podle kroniky byla rakev uložena a částečně zasypána, církevní obřad pak proběhl až při nejbližší cestě kněze do Jam. 

Po zrušení kláštera zřídil náboženský fond v roce 1784 v Jámách lokalii. To vedlo v roce 1792 ke stavbě nového kostela. Stojí na místě starého.

Budova fary č.p. 71 je kladena do poloviny 17. století, podle dostupných pramenů byla však postavena těsně před rokem 1792 spolu s novostavbou kostela.

U polní cesty směrem od Hájku k lesu Šeredná jsou boží muka z počátku 18. století. V roce 1962 je nechal farář Josef Hladký rozebrat s úmyslem postavit je u hřbitova. K tomu však nedošlo a památka tak byla v roce 1984 znovu postavena na původní místo. Tvoří je čtyřhranný, asi 2 metry vysoký, sloup završený kaplicí. Na zadní straně je letopočet 1831, nahoře železný dvouramenný kříž. 

A naproti krásnému kostelíčku hned u rybníčku jsme měly ubytování. Přes silnici komín a  s čápem, tak jako jsme viděly mnohokrát tady na Vysočině. 

A nebyla by to naše Expedice, pokud bychom nezdolaly alespoň jednu křížovou cestu, třeba i netradiční. 

Cesta života má deset zastavení a vede ke Stromu života. Jednotlivými kameny nás bude provázet pozitivní desatero životních zásad - přikázání, které by měl každý z nás na životní pouti dodržovat. Vytvořil je kovář Josef Tulis. Verše, které si můžeme stáhnout z QR kódu jsou ovlivněné životními prožitky paní Rudolfy Vrbecké z Nového Města na Moravě, která je napsala ve svých 97 letech. Každá životní cesta je provázena různými křižovatkami, problémy, nástrahami a pokušeními. 

1 - VÍRA (V jednoho Boha věřiti budeš ... Otevřený oblouk symbolizuje dveře. Otevřené dveře, cesta k jedinému Bohu. Zároveň začátek cesty desatera.)

2 - ÚCTA (Nevezmeš jména ... Jedna deska vystupující do popředí v horní části přihnutá ke spodní desce vyjadřující úctu tomu, co nás převyšuje.)

3 - KLID (Pomni, abys den ... Dvě desky prohnuté stejným směrem symbolizující plachty lodí, na které si můžeme odpočinout a vítr nás ponese. Nebo dvě "postavy" jdoucí vstříc ke dni odpočinku.)

4 - VDĚK (Cti otce svého ... Deska v pozadí nakloněná symbolizující rodiče, který potřebuje podepřít a před ní deska symbolizující dítě, které podepírá rodiče, kterému docházejí síly. Vyjádření vděku za provázení životem. Může být chápáno i naopak.)

5 - ŽIVOT (Nezabiješ ... Dvě desky prokované do tvaru srdce symbolizující lásku a život. Život chápán jako nejvyšší z hodnot.)

6 - SLIB (Nesesmilníš ... Desky spojené dvěma kruhy symbolizující snubní prsteny. Porušením tohoto přikázání způsobujeme bolest člověku tím, že porušujeme slib lásky, úcty a věrnosti.)

7 - ČEST (Nepokradeš ... Symbol dlaně levé ruky - blíže k srdci - zvednuté k pozdravu vyjadřující otevřenost čistého svědomí - cti. ČLověk, tkerý krade ztrácí čest hlavně sám před sebou.)

8 - PRAVDA (Nepomluvíš křivého ... Dvě desky symbolizující otevřenou knihu s vyznačenými oblouky desatera. Vyjadřuje, že naše lži a nepravdy se zapíšou a budeme se z nich zodpovídat.)

9 - RODINA (Nepožádáš manželky ... Dvě desky rozložené postupně na více částí symbolizující členy rodiny. Při porušení tohoto přikázání zraňujeme blízké - rodinu - kolem sebe.)

10 - DAR (Aniž požádáš statku jeho ... Dvě desky, z nichž vyříznutá část jedné otočená na druhou vyjadřuje dar, něco ze sebe dávám. Je to opak toho, že závidíme to, co patří druhému.)

Cestou míjíme ještě krásnou bylinkovou zahrádku nebo spíš políčko a důležitou informaci o Járu Cimrmanovi :-)