cz

Husinec

05.07.2015

Město Husinec se nachází asi 4,5 km severoseverozápadně od Prachatic. Leží na řece Blanici v Bavorovské vrchovině, v nadmořské výšce 504 m. Název města je odvozen z obecného jména označujícího místo, na kterém se chovaly husy. Toto jméno se časem obrazně přeneslo na celé sídlo. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Hussenecz (1291), in Hussenicz (1359), de Hussyncze (1400), Hussinecz (1402), Hussynecz (1403) Husinec (1423), Husinecz (1456), Husynecz (1628) a Hussenetz (1720).

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1291. Z roku 1359 je druhá písemná zmínka, týkající se povýšení vesnice na město Husinec. Z roku 1359 pochází i záznam o neopevněném městečku Hussenicz. O deset let později (1369) se zde údajně narodil Jan Hus.

Ve 14. století byl založen hrad Hus u Záblatí. Husinec byl i s řadou okolních obcí připojen pod správu tohoto nově vzniklého feudálního panství. V roce 1390 přešel hrad Hus do rukou Zikmunda Hulera z Orlíka, ten byl později popraven za falšování a hrad (spolu s hradem Orlíkem) zdědil jeho bratr Ondřej Huller. Ondřej podle některých zdrojů prodal hrad rytíři Mikuláši z Husince. Po pádu z koně 24. prosince 1420 Mikuláš zemřel. Opuštěného hradu se zmocnil Habart z Hrádku. Rozzlobení prachatičtí pánové hrad dne 8. září 1441 vypálili a ohořelé zbytky zbourali. Roku 1455 prodal rytíř Smílek ze Lnář panství Hus Oldřichovi z Rožmberka. Panství bylo připojeno k panství vimperskému.

V letech 1654, 1765, 1802 a 1859 byl Husinec postižen požáry. 

V měšťanském domě č.p. 36 se nachází  rodný dům Mistra Jana Husa. V jádře gotický dům je dnes patrně renesanční stavbou, postavenou asi kolem roku 1616 a později přestavovanou v důsledku požárů. Od roku 1978 je stavba národní kulturní památkou. O Husově rodišti se vedly dlouho spory, ale nakonec díky záznamům Štěpána z Pálče, Jiříka Heremity a dalších se odborná veřejnost shodla na tom, že tímto místem byl Husinec v jižních Čechách. 

rodný dům Jana Husa
rodný dům Jana Husa

V roce 1869, při oslavách 500. výročí narození Mistra Jana Husa, byl na domě odhalen Husův reliéf sochaře Bohuslava Schnircha. V roce 1883 vykoupil národní spolek Svatobor přední část domku a postoupil ji Tělocvičné jednotě Sokol v Praze. Roku 1911 byly před domem vysazeny dvě lípy. Po skončení 2. světové války byla budova zestátněna. V roce 1952 byl v domě otevřen Památník Mistra Jana Husa. V roce 1991 jej obecní úřad rozšířil o pamětní síň, galerii akademického malíře, husineckého rodáka Josefa Krejzy (1896 - 1941).

památník Jana Husa
památník Jana Husa

Církev československá husitská v letech 2014 - 2015 provedla celkovou rekonstrukci areálu. Centrum Mistra Jana Husa zahrnuje dva stávající měšťanské domy a nově navrženou provozní budovu a slouží zejména pro kulturně vzdělávací účely (expozice, výstavy, koncerty, kurzy, workshopy atd.). K otevření památníku Mistra Jana Husa, jehož součástí je i původní rodný domek Mistra Jana Husa se světničkou Mistra Jana Husa došlo 30. května 2015. Připraveno je mnoho nových expozic, návštěvníci a turisté se mohou do hloubky seznámit se životem a dílem Mistra Jana Husa pomocí moderní multimediální expozice. 

v této místnosti se měl Jan Hus narodit
v této místnosti se měl Jan Hus narodit
údajně originál podlahy z dob Jana Husa, která jediná neshořela při požáru domu
údajně originál podlahy z dob Jana Husa, která jediná neshořela při požáru domu
dvůr za rodným domem Jana Husa
dvůr za rodným domem Jana Husa

Ve městě je kromě rodného domku Jana Husa k vidění rodný dům a ateliér Josefa Krejsy (vyzdobil kostel sv. Cyrila a Metoděje a k významným dílům patří i nástěnná malba s tematikou české historie na domu v Husinci), radnice ze 16. století, socha sv. Jana Nepomuckého, socha Mistra Jana Husa. 

K dalším pamětihodnostem patří kostel svatého Cyrila a Metoděje a kostel Povýšení svatého Kříže. První písemná zmínka o kostelu je z roku 1389. V roce 1654 byl ve špatném stavu - buď po požáru nebo následkem válek. Přestaven byl v roce 1663. V roce 1745 byla v Husinci zřízena samostatná farnost a kostel se stal kostelem farním. V září 1802 (v noci po svátku svatého Václava) kostel vyhořel, původní zvony se roztavily. Poslední oprava kostela byla provedena koncem 20. století. Kostel byl původně gotický. Po požáru v roce 1654 byla opravena klenba presbytáře a kruchta. V presbytáři je barokní křížová klenba. Kruchta stojí na dvou pilířích, které nesou křížovou klenbu. Věž byla přistavena v roce 1753. Další přestavby proběhly v letech 1802 a 1808 - původní gotické zdivo zůstalo zachováno, věž byla zvýšena. V roce 1806 byl pro tento kostel zakoupen v Pasově zvon ze 14. stol., a to ze zrušeného klášterního kostela sv. Mikuláše; zvon byl ulit v roce 1362. Nástěnné malby jsou od Jana Bošky (1854 - 1933). Hlavní oltář je z roku 1880 v pseudorenesančnm stylu. Možným autorem obrazu svaté Anny na oltáři Panny Marie (pod kruchtou) ze začátku 18. století je Giovanni Francesco Romanelli (1610 - 1662). Varhany z počátku 19. století byly opraveny v roce 1997.