... z hříšné vsi na Makovou horu ...

17.01.2021

Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert - sem umístil Jan Drda, příbramský rodák, v roce 1960 děj divadelní hry, na jejíž motivy režisér Jaroslav Novotný natočil v roce 1976 stejnojmennou pohádku. Čerta Trepifajksla (Jaroslav Moučka) se ujme vdova Plajznerová (Jiřina Bohdalová) a za vydatné pomoci chutného jídla mu pomáhá s polidšťováním. Čert se nakonec stane člověkem a pomůže odhalit ďábla převlečeného za faráře. 

Dalskabáty jsou vesnice v okrese Příbram. Je zde evidováno pouze 10 čísel popisných a 6 čísel evidenčních. V matrikách z 2. pol. 19. století byla ves uváděná pod názvem Dlaskov. Mapy Druhého vojenského mapování (tzv. Františkovo - proběhlo v letech 1806 - 1869 - z popudu císaře Františka II.) ji uvádějí názvem Na Dalskabatech. 

Přes Dalskabáty nevede žádná silnice, ale pouze zpevněná cesta mezi osadou Draha a vesnicí Stěžov, resp. Radětice. Nejbližší vesnicí je Drsník (rovněž zmíněn ve hře). Do Dalskabátů nejezdí žádná veřejná hromadná doprava. Přes Dalskabáty protéká Sylinský potok, pravý přítok Stěžovského potoka. 

U hlavní křižovatky ve vsi se nachází křížek na podstavci s datací rok 1891. Dne 15. srpna 1917 zde po zásahu bleskem vyhořela tři hospodářství - pana Sirotka a pana Švejkara. Na jaře 2012 místní recesisté vyznačili v centru vsi přes místní cestu přechod pro chodce.

Trasa z Dalskabátů nás povede po červené turistické značce do Drahy, naučnou stezkou přes Parní mlýn až do Smolotel, odtud na Makovou horu a zpátky opět naučnou stezkou přes Smolotelky a  Panský mlýn. Délka je cca 11 km a doba 3,5 hodiny

Smolotely se nachází asi 5 km od hráze Orlické přehrady. Součástí jsou Smolotelky, Draha, Dalskabáty a řada samot. Pravděpodobně již koncem doby bronzové v okolí dnešních Smolotel bylo první známé osídlení (na vrchu zvaném Hradiště bylo vědeckým průzkumem doloženo slovanské hradiště). V 9. století byl na území dnešní obce Smolotely pravděpodobně trh se smolou (z toho pravděpodobně pochází dnešní název). Z roku 1336 pochází první písemná zmínka v majestátu Jana Lucemburského. Pocházel odtud Bušek ze Smolotel, táborský hejtman, známý z románu Aloise Jiráska Bratrstvo. 

První písemná zmínka o zdejší gotické tvrzi je z roku 1515 (pro její existenci svědčí zkosené zdi na jedné ze stran dnešního zámku). Roku 1605 koupil tvrz rod Chanovských z Dlouhé Vsi. Za třicetileté války byl východně od dnešních Smolotelek švédský vojenský tábor. Jan Felix Chanovský z Dlouhé Vsi nechal vystavět v letech 1719 - 1722 poutní kostel na nedalekém vrchu Maková (název od "má kovy"). V tomto období byla také přestavěna zdejší gotická tvrz na barokní zámek (1706 - 1732). První písemná zmínka o zámku je z 28. dubna 1732. K zámku v této době náležel ještě pivovar s chmelnicí a postupně se stavěly další budovy pro hospodářské účely. 

I. světová válka ho nijak významně neovlivnila. V roce 1915 zámek a lesní panství získal v dražbě známý pražský advokát Eduard Schwarz. Po jeho smrti v roce 1938 celá rodina s výjimkou syna Karla (který zemřel v Osvětimi) emigrovala před nacismem do Ekvádoru. Majetek zabrala Německá říše.  Po roce 1945 bylo panství vráceno dceři Emě, ale bylo opět v roce 1948 zestátněno. Zámek spravovala obec, konaly se zde zábavy a filmové promítání, sídlila zde organizace praktického lékaře a také mateřská škola a sloužila kanceláři místního národního výboru. Zámek ale bez údržby chátral a tak byl roku 1988 místním národním výborem opuštěn. V roce 1996 se o zámek a další majetek přihlásil v rámci restitucí Josef Kohn, matematik světového jména, vnuk Eduarda Schwarze. Vysokým nákladem nechal zrekonstruovat bývalý pivovar, který byl přeměněn na penzion se sálem, který je centrem společenského dění v obci. V zámeckém parku rostla asi 250 let stará lípa malolistá, v roce 2003 poškozená vichřicí. 

V roce 1932 měl Smolotely 642 obyvatel, byla zde četnická stanice a evidovány tyto živnosti a obchody: nákladní autodoprava, cihelna, 3 hostince, klempíř, kolář, 2 kováři, 3 krejčí, akademický malíř, 4 mlýny, 2 obuvníci, 3 pily, pokrývač, 3 rolníci, řezník, 3 obchody se smíšeným zbožím, 3 trafiky, truhlář a 2 velkostatky. 

Zdejší osobností byl František Bučil (1894 - 1955), římskokatolický kněz, děkan v Sedlčanech, oběť komunistického režimu. 

V okolí Smolotel se těžil růžový smolotelský syenit k dekoračním účelům, dobýval se zde také zlatonosný křemen s obsahem až 80 gramů zlata v 1 tuně kamene. 

Kromě bývalého barokního zámku jsou dalšími pamětihodnostmi:

- pivovar - první zmínka o zámeckém pivovaru je z roku 1605, výroba v roce 1870 činila 15 000 hektolitrů za rok. Už téměř od počátku k pivovaru náležela vlastní pivovar. Pivovar zanikl v počátečním období I. světové války (zabavení měděných kotlů na vaření piva). 

- lihovar - nachází se v areálu zemědělského družstva. První zmínka je z let 1650 - 1670. Na konci II. světové války byl vyrabován ruskou armádou. Provoz lihovaru byl ukončen v roce 1957. 

- Parní mlýn (Parník) - dobře se zachoval ojedinělý cihlový komín viditelný již zdaleka (cihly na jeho stavbu byly vyrobeny na zakázku). Budova samotného parního mlýna byla zbourána. Opodál se nachází chladící rybníček a obytná vila. 

- Vopičkův mlýn - první zmínka je z roku 1620, kdy mlýn na zlatonosném Líšnickém potoce každý rok namlel kolem 200 tun mouky. Provoz mlýna byl zastaven v roce 1946. Dnes slouží jako obytný dům.

- Panský mlýn - leží přibližně 0,5 km severně od Smolotelek na Líšnickém potoce. V 1. pol. 20. století bylo nahrazeno mlýnské kolo Francisovou turbínou. Provoz byl zastaven roku 1946. Poháněn byl náhonem z Drahy. Dnes slouží jako obytný dům. 

- kostel sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské - kostel je vystavěn v barokním slohu (dokončen roku 1722) architektem Carlem Antonio Canevallem. Současně s vysvěcením byla přinesena Milostná soška Panny Marie Škapulířské. Kostel je tedy zasvěcen sv. Janu Křtiteli a Panně Marii Škapulířské. Na stropech kostela jsou například malby čtyř evangelistů od Josefa Bosáčka (přítele Mikoláše Alše). Mše se tu konají jen jednou měsíčně. V některých pramenech se uvádí, že na počátku existence kostela stál opodál karmelitánský klášter s ambity. O této informaci se však velmi spekuluje. Dnes se na Makové nachází pouze kostel a opodál bývalá fara. Klášter ani jeho pozůstatky však nikoli. Za I. světové války přišel kostel o zvony a málem i o varhany. Dnes je celý kostel zrekonstruován. 

Kostel má složitý půdorys. Hlavní prostor má tvar příčné elipsy o poloosách přibližně 10 a 7 metrů. K němu přiléhá na východní straně čtvercový presbytář o rozměrech přibližně 7x7 metrů s navazující sakristií na jihu a patrovou oratoří na severu. Na západní straně navazuje předsíň s kruchtou. V průčelí jsou dvě nakoso položené hranolové věže. 

Roku 1877 zde byla vybudována již zaniklá křížová cesta, kterou vlastním nákladem vystavěl farář Vojtěch Šrámek. 

Od roku 1909 až do své smrti v roce 1918 zde působil kněz Vincenc Bosáček. Spolu s ním na Makovou horu přišel i jeho bratr, malíř Josef Bosáček, který zde působil jako kostelník. V roce 1910 zde zhotovil na klenbě presbytáře stropní malbu Žehnající Kristus. Po bratrově smrti zde žil jako poustevník až do roku 1934, kdy zemřel.