cz

Historie Braníka

31.08.2019

Braník (neoficiálně a v některých historických obdobích nazývaný též Bráník) je městská čtvrť a katastrální území v Praze 4.

Obyvatel Braníku je patriot, i když v něm bydlí pár let. Takový člověk se příslušnosti k této pražské čtvrti chlubí všude za jejími hranicemi, jen doma v hospodě nemůže, protože by mu místní naznačili, ať je zticha, když je pouhou naplaveninou. Označení naplavenina tu ovšem sedí. Braník se rozkládá na pravém břehu Vltavy, je s řekou úzce spjat a na naplaveninách prosperovalo i zdejší proslulé zahradnictví.  

Poprvé se Braník připomíná roku 1088 (Branice). Braník vlastnily ve 14. století české královny a některé pražské kláštery. Clo z plaveného dříví, vybírané v Braníku, náleželo (podle privilegia Karla IV. z roku 1366) kanovníkům Pražského hradu. Od husitských dob byl Braník v majetku Starého Města až do konfiskace v roce 1547. 

V roce 1559 se část majetku opět dostala do majetku staroměstských a ti tuto část Braníka připojili v roce 1662 ke svému nově zakoupenému libeňskému panství. Část Braníka věnoval Ferdinand II. v roce 1620 dominikánům původního dominikánského pivovaru v Branické ulici. Pozoruhodný je též pískovcový reliéf ukřižovaného Ježíše v průčelí věže.

V roce 1900 byl Braník se 3 178 obyvateli, s novým pivovarem, vápenkou, kostelem sv. Prokopa a zelinářskými zahradami vsí okresu Královské Vinohrady. Při připojení Braníka (jako součást Prahy XV) k Praze v roce 1922 zde žilo přes 3 600 obyvatel ve 274 domech. V roce 1949 bylo k.ú. Braník přičleněno k tehdejší Praze 15 (s Podolím, Hodkovičkami a částí Krče). Braník, přesněji dům č.p. 777 na dnešním Branickém náměstí (pozdější Vojenská správa a nyní Archiv bezpečnostních složek), byl sídlem ONV Praha 15. V roce 1960 se Braník stal součástí nového obvodu Praha 4 a v roce 1990 součástí městské části Praha 4.

V Braníku působilo dlouhou dobu na různých místech (převážně v Branické ulici) Divadlo Járy Cimrmana, než se trvale přestěhovalo do Žižkovského divadla T. G. Masaryka.

Původ názvu 

Etymologie: braník = opevněný vrch určený k obraně, k roku 1416 doloženo spojení "in monte Branik", případně "brána". Z doby starostenství Václava Ryby za panství dominikánů se traduje, že učený převor při své návštěvě Braníka k obecně přijímané hypotéze, že jméno Braník či Bráník (už tehdy spolu soupeřily dlouhá a krátká varianta názvu) je odvozeno od obrany, podotkl, že keltsky se krkavec (též havran a vrána) řekne branos, nebo že by název mohl souviset i se slovesem bráti. 

Na území Braníka jako převážně vilové čtvrti se nachází několik architektonicky významných vil a usedlostí. Kromě nich se zde nacházejí tyto památky:

- Dominikánský dvůr

- Kostel sv. Prokopa

- evangelický kostelík

- Branický pivovar

- Branické ledárny

Braník mezi všemi ostatními čtvrtěmi vyniká tím, že si dodneška zachoval atmosféru opravdové pražské periférie. Úzké uličky s hrbolatým dlážděním lemují nízké přízemní či jednopatrové domečky. Nejromantičtější je bezesporu ulička Stará Cesta, ale i další ulice stoupající vzhůru do svahu, třeba k novorománskému kostelíku. Hlavní "třídou" starého Braníka je Branická ulice, lemovaná rozličnými živnostmi a hospůdkami. Branická hlavní třída má dodnes starobylé dláždění a na cestu do světa odtud vyrazily i Tři sestry. V jednom z předměstských činžáků se nacházela legendární hospoda Na Kovárně. Mezi starými činžáky můžeme objevit i úzký průchod s prampouchy (zděný rozpěrný oblouk mezi dvěma budovami, typický pro úzké středověké uličky) jak na Malé Straně.

Braník, to je ale i rozsáhlá vilová čtvrť ve svazích se super výhledy. Braník, to jsou skvostné industriální památky. 

Na počátku 20. století tu žilo něco přes tři tisícovky obyvatel. Kromě divadla tu hrála i dvě kina. Bylo tu nádraží i kostel, pivovar i vápenka v lomu, lékárna i továrnička na těstoviny. Branické ledárny zásobovaly vltavským ledem většinu hodpod v Praze i okolí, naopak secesní Vršovická vodárna dopravovala upravenou vodu právě sem. Byl tu lovecký revír s bažanty a zajíci kolem Kunratického potoka, na němž stávalo několik mlýnů a hlavně rolehlá zahradnictví. Vznikl tu Sokol i sportovní oddíl ABC Braník. 

Prokopání vyšehradské skály usnadnilo dopravu k centru Prahy, a tak není divu, že mezi válkami oceňovali kvalitu prostředí i bohatí obyvatelé hlavního města. Stavěli si tu někdy opravdu honosná sídla, Braník začal šplhat do kopců. Provedl se moderně řešený přestupní terminál u nádraží z roku 1959, který řešil propojení městské dopravy s nádražím, odkud jezdily zástupy trampů i chatařů nejen k Sázavě. Terminál zchátral, ale z nádraží s proslulou hospodou kromě pravidelných spojů vyrážejí vzpomínkové jízdy parních vlaků. 

Nepovedl se Branický most, který si kvůli plánu komunistů převychovat inženýry, filozofy i doktory pomocí dělnických profesí vysloužil název most Inteligence. Původně dvojkolejný měl sloužit coby součást železničního obchvatu Prahy, ale skála na levém břehu Vltavy se ukázala jako nedostatečně stabilní na to, aby tudy vedl dvojkolejný tunel. Z mostu tedy jedna kolej zmizela, on sám zůstal jako memento stát. 

Braník postupně odřízly komunikace od řeky, magistrála směrem na Modřany, pivovar a nádraží zase Jižní spojka. Kunratický potok byl zregulován a u ústí do Vltavy zakryt. Další velká komunikace se zařízla do kopce nad pivovarem, aby propojila se zbytkem světa sídliště na Novodvorské.

Zmizela zahradnictví, ledárny přestaly být potřeba, malé domky ustoupily výstavbě a do centra starého Braníku, hned vedle Dominikánského dvora, se zapíchla stavba jedenáctipodlažního panelového domu, sídla pečovatelské služby. Hned vedle nákupní centrum. Zbývá tak už jen vzpomínka, že tu kdysi byly malebné domky a boudy, kde zahrádkáři nabízeli vydobytou úrodu, i rybníček, po němž místní nazývají restaurační prostory nákupního střediska Žumpou. Na někdejších záhonech mrkve a salátů trčí jako maják hranol kancelářské budovy zvané Golden Office. 

Slavnými obyvateli jsou např. režisér Jan Svěrák, Tomáš Vorel, Ondřej Trojan, donedávna tu bydlel i Milan Šteindler, herec, architekt a spoluautor populárního seriálu Šumná města David Vávra nebo dabér Tomáš Jančařík. Umělců plno bývalo i v někdejší hospodě Na Staré kovárně. V ulici Branická 26/43 se totiž zrodila kapela Tři sestry. 

V Branické ulici 145/41 působilo Divadlo Járy Cimrmana, o pár domů vedle v č.p. 411/63 zase Branické divadlo. Na kopci je Dobeška. V Dominikánském dvoře má znovu sídlit Zemský pivovar nebo být zájezdní hostinec.