Harrachov

01.07.2017

Pod Čertovou horou v údolí říčky Mumlavy leží město Harrachov. Na místě dnešního Harrachova byla v 17. století založena ves Dörfl, která byla v 18. století přejmenována podle majitelů místního panství na Harrachov. Harrachové, původně český šlechtický rod, odvozují své jméno od místa v jižních Čechách (de Horach, z dnes již neexistující vesnice Harachy).

Obživou místních obyvatel byla tradiční sklářská výroba, která v okolí Harrachova existuje již od 14. století. Dnešní harrachovská sklárna Novosad byla založena v roce 1712 a je druhou nejstarší sklárnou v Česku. K rozšíření výroby došlo po roce 1719, kdy se hrabě Karel Antonín Václav Harrach na Rohrau (1699 - 1768) oženil s Marií Kateřinou Buquoyovou z panství  Nové Hrady, čímž se spojily dovednosti dvou sklářských hutí. Barokní harrachovské sklo brzy dostihlo konkurenční podniky a je těžko rozeznatelné od jiných výrobků v oblasti Krkonoš (Deštné, sousední Nový Svět). S barevným broušený a řezaným sklem z Harrachova však v 19. století soupeřily také výrobny v Kamenickém Šenově a v Novém Boru. Zdejší sklárna patřila až do roku 1946 rodu Harrachů, potom ji převzal stát, od kterého ji v roce 1993 odkoupil soukromý majitel. V areálu sklárny vznikl také malý pivovar.

Obec Harrachov má své dnešní hranice od 14. února 1959, kdy k ní byly připojeny Nový Svět, Ryžoviště a také do té doby polské (resp. slezské) Mýtiny, a to v důsledku uzavření mezistátní dohody. Na město byl Harrachov povýšen dne 2. února 1965.

Po pádu komunismu v roce 1989 se v Harrachově začal prudce rozvíjet turistický ruch. Bylo vystavěno a otevřeno mnoho nových ubytovacích a stravovacích zařízení všeho druhu.  

Zimní sporty se v Harrachově začaly provozovat brzy poté, co hrabě Jan Harrach přivezl do Čech první lyže (v 19. století). V roce 1908 byl založen "Spolek zimních sportů". První skokanské můstky, které Harrachov tolik proslavily, vznikly v roce 1920. V roce 1923 se v Harrachově konaly první mezinárodní lyžařské závody, kterých se zúčastnili nejlepší lyžaři z mnoha zemí Evropy, i z USA. Od roku 1954 se konají Mezinárodní lyžařské závody již pravidelněji. V roce 1980 byl skokanský a běžecký areál zrekonstruován, přičemž byl postaven nejvyšší lyžařský můstek - mamutí můstek K-185. V 90. letech byl zrekonstruována lanovka na Čertovu horu. Lanovka nabízí 130 čtyřmístných sedaček a projížďku dlouhou 1 303 metrů, kterou urazí za 8,7 minut. Z dolní stanice (665 m.n.m.) překonává převýšení 357 metrů. Přepravní kapacita je 1 782 osob za hodinu. Mezi nejnovější turistické atrakce patří např. bobová dráha.

Pamětihodnostmi mezi sklárnou v Novém Světě, usedlostí č.p. 27 v Novém Světě, brusírnou skla č.p. 73 a lyžařským muzeem je i klasicistní kostel svatého Václava z let 1822 - 1828 a kaple svaté Alžběty.

Kaple sv. Alžběty byla vysvěcena v roce 1902. Je vystavěna v novogotickém slohu, má bohatě zdobená vitrážová okna z roku 1901. Ostění lomených oken je z opracovaného žlutého pískovce a kontrastuje s neomítanými stěnami. Nad pískovcovým, výrazně předsunutým portálem je reliéf patronky kaple sv. Alžběty a znak rodu Harrachů - tři paví pera. Vysokou jehlancovou střechu zdobí tři vikýře a lucerna s unikátním funkčním skleněným zvonem, vysokým 50 cm a vážícím 10 kg, se srdcem ze dřeva potaženého kůží, který ve zdejší sklárně v roce 1916 odlil Julius Klinger, a oltář s benátskými zrcadly. Kdysi se zvon z dílny harrachovských sklářských mistrů rozezníval při narození či úmrtí chlapce ze sklářské rodiny, dnes je slyšet například při svatbách - i necírkevních.

Vydáme-li se po modré turistické značce, dojdeme k Mumlavskému vodopádu. Jméno pochází z německého murmeln (= mumlat). Tento název byl použit, protože dokonale vystihuje zvuk, který vodopád vydává. Je to necelých 10 metrů vysoký vodopád. Z hydrologického hlediska se jedná o jeden z nejmohutnějších vodopádů v ČR a díky tomu je považován za jeden z nejkrásnějších a turisty nejvyhledávanějších vodopádů v Čechách. Zajímavostí vodopádu jsou pak tvz. obří hrnce a kotle, místně nazývané "Čertova oka", kterých se na toku nachází hned několik. Největší z těchto prohlubní, vytvořených evorzí (= vymílání balvany a jinými materiály pohybovanými vířící vodou), tj. rotačním pohybem vody v korytě říčky Mumlavy, dosahuje v průměru až 6 metrů a hloubky 3 metrů. 

Okolí vodopádu je bohaté na typickou lesní flóru a faunu. Je tu i prodejna suvenýrů a  občerstvení. 

Cestu zpět můžeme zvolit stejnou jako k Mumlavskému vodopádu nebo se vydat po žluté turistické značce k Ryžovišti a dále po zelené Včelí naučné stezce Jana hraběte Harracha zpět do centra Harrachova. Trasa je tak dlouhá 3,8 km a trvá asi 1 hodinu a 10 minut. Směrem k Ryžovišti je možné vidět propadliny po důlní činnosti rudného dolu Harrachov, kde se těžil fluorit, baryt a galenit. Více o zdejší hornické činnosti je možné zjistit v Hornickém muzeu Harrachov.

Partnerským městem Harrachova je polská Szklarska Poreba, náš další cíl. 


V obci Horní Branná můžeme vidět Hrobku sv. Kříže rodu Harrachů. S její stavbou bylo započato v roce 1840, vysvěcena byla 4. září 1870. Tvoří ji dva souosé pravidelné osmiboké hranoly o nestejné výšce. V podzemní části hrobky se nachází zděná chodba - krypta, ve které jsou uloženy ostatky členů harrachovského rodu. Rakve dříve zemřelých sem byly přeloženy až v roce 1875 z protější kaple sv. Aloise. Vnitřní stěny hrobky jsou obloženy deskami z černého mramoru. Na nich jsou jména s tituly zemřelých. Dnes slouží hrobka jako obřadní síň.

Hrobka stojí naproti špitálu. 

Tato vstupní hala sloužila v původním harrachovském špitálu, který nechal v roce 1710 vystavět Alois Tomáš, hrabě z Harrachů, jako kaple. Pro oltář v ní byl namalován obraz sv. Aloisie, dílo malíře portrétů na zámku Oberneukirch v Sasku Georga Umstatta. Obraz byl namalován v 1. pol. 18. století.

Svatý Alois z Gonzagy (nar. 1568) byl vychováván na španělském královském dvoře. Ačkoli byl určen pro vojenskou dráhu, zřekl se světské kariéry a vstoupil do řádu Tovaryšstva Ježíšova, kde udivoval svou pokorou a mravní čistotou. Při ošetřování nemocných za morové epidemie v Římě se nakazil a v roce 1591 zemřel ve svých 23 letech. Zobrazován bývá většinou s křížem a lilií.

Při přestavbě starého špitálu na moderní dům s pečovatelskou službou v 80. letech 20. století došlo k závažnému poškození tohoto obrazu nezjištěnými vandaly. Plátno bylo na několika místech probodeno, část obrazu vyříznuta a zcizena. 

Takto těžce poškozené dílo bylo převezeno do Krkonošského muzea v Jilemnici. Mimořádně náročný restaurátorský zásah provedla Helena Mücková-Jurásková. Obraz je ve sbírkách muzea v Jilemnici a představuje jednu z nejkrásnějších maleb krkonošského baroka.

Obecní úřad v Horní Branné ve snaze trvale zpřístupnit obraz veřejnosti nechal vyhotovit barevnou fotografii originálu v poloviční velikosti. Autorem reprodukce je Ing. Pavel Kraus.