Františkov
Františkov je samota, část obce Kvilda v okrese Prachatice. Nachází se v údolí řeky Teplé Vltavy. V současné době zde není evidována žádná adresa. V roce 2011 zde trvale žili 2 obyvatelé.
Původní osada se nacházela z jedné poloviny v katastru obce Nové Hutě a druhá polovina Františkova spadá do obce Kvilda.
Na Františkově nejprve vznikla sklárna, později papírna a vodní elektrárna. Papírna byla uzavřena v roce 1930. V roce 1939 byl majetek arizován (= vyvlastnění majetku osob, které byly židovského původu a jeho převedení do rukou nežidovských správců a posléze majitelů). Následně jej za výhodnou cenu získal říšský Němec Oskar Knäbel, původní majitelé židé Jacob Kraus a Norbert Schneider zemřeli ve vyhlazovacích táborech. Norbert zemřel v táboře Zamosc v Polsku a Jacob Kraus v Osvětimi. Za II. světové války v bývalé papírně vznikl závod, kde se vyráběly součásti proudových stíhacích letadel Messerschmitt 262A. Objekt továrny byl v roce 1959 odstřelen Československou lidovou armádou.
Dne 19. dubna 2004 na louce za mostkem přes Teplou Vltavu u osady Františkov byl odhalen pomník převaděčům.
O jeho vztyčení se zasloužil Kruh přátel československého porozumění. Česko-německý nápis pamětní desky na žulovém obelisku z Vltavy připomíná stezku, kterou svobodomyslní občané opouštěli svou vlast po únoru 1948 a ty, kteří je s nasazením života touto stezkou převáděli.
Stezkou označovanou StB krycím názvem jako kanál 54 a vedoucí právě přes most kolem pomníku, byli převáděni spoluobčané, kteří se provinili pouze tím, že chtěli žít ve svobodné zemi. Jejich politické smýšlení je ohrožovalo na životě a pro svůj původ se stali třídními nepřáteli. Není známo, kolik lidí po únoru 1948 opustilo tímto způsobem Československo. Podle statistiky Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu bylo na hranici zastřeleno 180 osob a dalších 88 zahynulo na drátech s vysokým napětím, které byly kolem západní hranice nataženy v letech 1952 - 1964. Pomník stojí na místě, kde bylo do roku 1989 uzavřené a přísně střežené pohraniční pásmo.
Z tehdejších králů Šumavy se Sametové revoluce dožilo jen několik a většinou se združují v zahraničí. Patří mezi ně pan Hrdlička v USA, Josef Hones v Německu, František Randák a František Nusko v Kanadě či Rudolf Veselý, jehož příběh je popsán v knize Kronika šumavských hvozdů nebo Josef Hasil, jenž v roce 2001 obdržel od prezidenta Václava Havla medaili Za hrdinství (zemř. 15.11.2019). Legendárním převaděčem byl Kilián Nowotny, šumavský Němec, který v těchto místech uskutečnil na 200 nelegálních přechodů hranice mezi Bavorskem a Šumavou.
Kilián "Franz" Nowotny se narodil 1. prosince 1905 v jihočeské Staré Huti u Nových Hutí a zemřel 12. března 1977 v Západním Německu ve Waldkirchenu.
Byl to německý pašerák, převaděč a agent americké zpravodajské služby CIC, který mnohokrát nelegálně překročil hranici mezi Bavorskem a jižními Čechy.
Narodil se v německé rodině. Vyučil se řezníkem, oženil se a přestěhoval k ženě do usedlosti na Pláních. Přivydělával si pašeráctvím přes hranici do Bavorska. Za války sloužil v německém wehrmachtu. Po válce se vrátil na Šumavu, ale v roce 1946 byla celá rodina odsunuta do Bavorska. Usadil se nedaleko hranic v bavorském Röhrnbachu, kde založil velkoobchod se dřevem.
I když se v řadě publikovaných článků o něm objevuje tvrzení, že se jmenoval Franz a Kilián bylo krycí jméno, ve skutečnosti to bylo obráceně, o čemž svědčí nápis na hrobě i zápisy v matrikách.
Po komunistickém převratu v roce 1948 se stal agentem americké zpravodajské služby CIC.
Převáděl přes hranici do Československa americké tajné agenty a z Československa do Bavorska emigranty. V roce 1950 byl nedaleko Františkova zraněn při přestřelce s příslušníky tehdejšího Sboru národní bezpečnosti. Díky znalosti terénu se mu podařilo uniknout zpět do Bavorska, kde byl dopraven do bavorské nemocnice v Grafenau, jeho tři společníci byli dopadeni a odsouzeni.
Po tomto incidentu se do Československa už nikdy nevrátil. Zůstal však nadále ve styku s československou emigrací. Rádio Svobodná Evropa v Mnichově a ve Vídni s ním natočilo celou řadu relací. Roku 1957 byl na něho ze strany StB dokonce spáchán pokus o atentát. Do konce života v roce 1977 se živil jako obchodník se dřevem. Zemřel ve věku 72 let ve Waldkirchenu.
Kiliánova trasa, nazývána někdy jako Kanál 54, začínala na výpadovce z Vimperka směrem přes lesy na stráních kopců Jilmová a Kamenná hora k Medvědímu potoku. Po jeho překročení pak okolo Michlovy hutě vzhůru mezi kopci Kamenná a Bukovec, směrem na Nový Svět. Dále přes silnici z Borových Lad do Nových Hutí a pak přes Chalupskou slať k Janské hoře a pod ní k osadě Františkov. Potom bylo nutné překročit Vltavu a stoupat ke Stolové a Stanové hoře a dále k silnici mezi Bučinou a Kvildou. Pa se trasa stáčela přímo ke státní hranici v oblasti pramenů Vltavy.
Koncem 50. let se na Šumavě, hlavně v Kvildě a jejím okolí a na Prášilech, natáčel ideologicky zaměřený film Král Šumavy. Scénáristé se inspirovali stejnojmenným románem spisovatele Rudolfa Kalčíka, který však nemá se skutečným životem Nowotného nic společného.