Dívčí Kámen
Tuto velkou zříceninu gotického hradu zvaného též Maidštejn či Menštejn najdeme na úzkém skalnatém ostrohu u městečka Křemže v okrese Český Krumlov v nadmořské výšce 470 m.n.m.
Toto místo bylo již osídleno v pravěku. Ve starší době bronzové zde stálo opevněné hradiště únětické kultury. Později bylo opuštěno a k novému osídlení došlo až v době halštatské a laténské. V letech 1962 - 1975 zde probíhal archeologický výzkum zaměřený na zjištění struktury opevnění, osídlení a průběh předpokládané přístupové cesty. Díky nálezu zbytku hřivny a strusky zde bylo doloženo kovolitectví, objeven byl sklad surové tuhy, několik drobných bronzových předmětů i depoty s bronzovými sekerkami, bronzovým náramkem i džbánek s 250 jantarovými korálky. Výroba keramiky zde doložena nebyla. Hradiště náhle zaniklo v období nástupu mohylových kultur.
V roce 1349 vydal král Karel IV. listinu, v níž povolil stavbu hradu bratrům Joštovi, Petrovi, Janovi a Oldřichovi z Rožmberka. Stavba hradu poté proběhla v dalším desetiletí. Hrad stál prokazatelně v roce 1383, kdy je uváděn pod německým názvem Maidstein. O rok později zastával funkci purkrabího Jindřich Kocovec ze Svržna. Oldřichův syn Jindřich III. z Rožmberka byl významným členem panské jednoty a roku 1394 na Maidštejně věznil zajatého krále Václava IV. Purkrabím byl v letech 1394 - 1403 Vojtěch z Kraselova. Jindřich zemřel v roce 1412 a novým majitelem hradu se stal Oldřich II. z Rožmberka, který hrad na počátku husitských válek postoupil Vilémovi z Potštejna. V roce 1420 byl hrad obležen vojskem Jana Žižky, které pobořilo podhradní městečko, ale samotný hrad odolal.
Roku 1426 se hrad vrátil zpět do rukou Oldřicha z Rožmberka, který z něj v posledních letech života učinil své sídlo. Když zemřel, připadl hrad jeho synovi Janovi z Rožmberka. V neklidných dobách 2. poloviny 15. století byla posílena hradní posádka, které velel purkrabí Kunaš z Machovic. Na hradě v roce 1470 bylo 24 střelců a inventář zásob uvádí 21 kulek do tarasnice, kopu kulek do píšťal, třicet kop šípů, dva sudy střelišť, deset pavéz, tři soudky prachu, patnáct píšťal, dvě měděné tarasnice a jednu houfnici. Po Janovi hrad zdědil Petr z Rožmberka, který v roce 1506 na hradě provedl poslední opravy, ale nadále ho již neudržoval a v roce 1541 se hrad připomíná jako pustý. Zhruba od 18. století zříceninu hradu vlastnila hlubocko-krumlovská větev Schwarzenbergů.
Patřil k největším hradům v Čechách - byl dlouhý 210 metrů a široký v průměru 45 metrů, chráněný soustavou příkopů, hradeb a věží. Jádro tvořilo dva protilehlé paláce, spojené vysokými zdmi, které uzavíraly nádvoří. Obě palácové budovy se dochovaly v téměř původní výši tří poschodí, jedna z nich obsahuje i zdivo kaple. Z velké válcové věže na nejvyšším místě hradní skály zůstaly jen základy, pod věží leží předhradí s hospodářskými budovami.
Odtud sestupovala cesta do ohrazeného podhradního městečka - latránu.
Zajímavosti:
... Vznik hradu dokládá vzácně dochovaná zakládací listina, datovaná 1. července 1349, napsaná latinsky a opatřená podpisem a pečetí českého krále a pozdějšího římského císaře Karla IV. Již v ní je uveden název hradu v české jazyce - tedy Dívčí Kámen ...
... Dívčí Kámen si za své hlavní sídlo vybral po odchodu z veřejného života do ústraní zapřísáhlý odpůrce husitů Oldřich z Rožmberka. Tady trávil svá poslední léta, zde dal také padělat královské listiny, které mu měly potvrdit různá privilegia i legalizovat majetek, jehož nabyl často ne právě čistým způsobem ...
... Zajímavou atrakcí Dívčího Kámene je stádečko koz, které se volně pase v areálu hradu. Co chvíli je možné zahlédnout tato rohatá zvířata na samém vrcholku vysokých palácových zdí. Jejich hlasité mečení by mohlo mylně svádět k názoru, že nemohou najít cestu dolů. Ale kozy v praxi nezapřou genetickou příbuznost s kamzíky a vždy si dokážou poradit i bez cizí pomoci ...
... Ve zříceninách hradu prý přebývá sám král trpaslíků, hlídající zdejší poklady. Je to mužíček s dlouhými šedivými vousy, který s oblibou vysedává na balvanu nad potokem a silně kýchá. Toho, kdo na jeho kýchnutí odpoví tradičním pozdravem, odmění, běda však tomu, kdo by se mu chtěl posmívat. Zchudlý sedlák chtěl z rozvalin odvézt kámen na stavbu nového domu. Za jeho zády někdo kýchl. Sedlák řekl "pozdrav pánbůh", ale nikoho neviděl, myslel si, že někdo ze vsi si z něho tropí posměch. Na třetí kýchnutí tedy odpověděl zaklením. V tu chvíli se setmělo, z puklin v kamenech vyskakovali roztodivní skřeti s píšťalami a bubínky a křepčili kolem ubohého sedláka. Pak se celý průvod rázem proměnil v tchoře, lišky, divoké kance a medvědy. Sedlák hrůzou omdlel. Poklad tedy čeká dál na dobře vychovaného člověka ...
Úžasné zpestření dne nám přichystal skřítek Hepčík. Pěkná hra a ne pro malé děti, my se zapotily, a to i víckrát :-) Nejdříve tedy důkladně naštudovat pravidla ... pak hledat rožmberské růže ... a pak doplnit tajenku ... jak prosté, milý Watsone!
První problém nastal, když jsme hned napoprvé nepobraly ty růže :-) Až po nějaké době jsme zjistily, že já mám žlutou v modrém poli a ne modrou ve žlutém poli a Zdenička červenou v bílém poli a ne bílou v červeném poli :-)
... Pak už se jen vyznat v areálu hradu a hledat ty zatracený kytky různě ukryté a zase si nesplést ty modré se žlutými a bílé s červenými ... Taková Jižní dělostřelecká bašta nám teda dala zabrat ...
... A když už vychytáte všechny odpovědi (bez kamaráda Googla) a chtějí po vás vysokou matematiku, tak se znovu zapotíte ... a když to trojciferné číslo začnete dávat do zámečku a čekáte otevření truhličky a ono nic ... hmmm, tak začnete přepočítávat a zjistíte, že jste prostě blbě něco sečetli nebo vynásobili (nebo jako v našem případě oboje) ... jo a poslední rada - NEOPISOVAT !!! Není totiž kytka jako kytka - u jedné se násobí, u druhé se přičítá :-)))
Legenda vypráví, že mladý Rožmberk Jošt pronásledoval laň, která mu u vysoké skály nad Vltavou pojednou zmizela. Místo ní se na skále objevila krásná bledá panna, pro níž Jošt ztratil srdce. Dívka nevěřila jeho slovům lásky nepodloženým žádným činem. Jako důkaz, že jeho slova platí, postavil pan Jošt na skále pevný hrad a nazval své dílo Dívčí Kámen.
Jiná pověst praví, že ona prostá pasačka pána z Růže nevyslyšela, ale ten nosil lásku k ní v srdci až do smrti a hrad nese název podle jejího kamenného srdce.
Také se vypráví, že pan Jošt postavil hrad pro svých pět dcer jako úkryt před světskou zkažeností.
Zlolajné jazyky daly pak do oběhu jinou pověst: pan Jošt, nevázaný vášnivec, když se nabažil svedených žen, vodil je ke skále a ve vhodnou chvíli je srážel dolů do řeky. Kosti mnoha dívek leží dodnes na dně Vltavy, leč nikdo se neopovážil volat mocného Rožmberka před soud ... že by tedy středověké sériové vraždy ???
