Dívčí hrady, vrch Děvín, pověst Dívčí válka

20.08.2019

Děvín je výrazný vrch v Praze (310 m.n.m.) nad levým břehem Vltavy, na rozhraní Hlubočep a Radlic. Území je součástí přírodního parku Prokopské a Dalejské údolí vrchol spadá do národní přírodní rezervace Prokopské údolí. Na severní straně návrší se nachází přírodní památka Ctirad, z jihu, východodu i severu je vrch ohraničen obloukem železniční trati Pražský Semmering. Označení "Pražský Semmering" je předně pro romantický úsek trati v Hlubočepích v úseku mezi smíchovským nádražím a zastávkou Konvářka. V těchto místech překonává trať na krátké vzdálenosti výrazný výškový rozdíl,  to přes dva kamenné viadukty klenoucími se nad údolím Dalejského potoka, a dále nad Smíchovem prochází hlubokými zářezy ve vápencových skalách Děvína. Trať vystavěli mezi roky 1870 a 1872 coby součást bývalé Buštěhradské dráhy a inspirací k pojmenování byla horská trať v rakouském Semmeringu.

Na stejnojmenném vrchu bylo doloženo sídliště z pozdní doby kamenné. Později zde bylo slovanské sídliště, ke kterému se mohla vztahovat pověst o dívčí válce, a zaniklý hrad Děvín. Vznikl i zanikl během 14. století a jeho zbytky jsou chráněné jako kulturní památka ČR. 

Zakladatelem hradu byl před rokem 1338 pravděpodobně Štěpán z Tetína, levoboček přemyslovce Jana Volka (historii a jiné zajímavosti z okolí Tetína si můžete přečíst zde). Novým majitelem se před rokem 1376 stal Kartouzský klášter, který koupil hrad i Zlíchov. Hrad nejspíše ještě ve 14. století zanikl, i když existují názory, že byl klášteru roku 1420 zabaven. Zbořit jej měl nechat císař Zikmund jako sídlo lapků V roce 1513 zbytky hradu sloužily jako cvičný terč při zkoušení nových děl. 

Dvoudílný hrad, který patřil mezi blokové dispozice, se dochoval pouze v podobě terénních a porostových náznaků. Měl pravidelný čtvercový půdorys. Severní stranu předhradí chránily okrouhlé věže nebo bašty v nárožích. V severozápadním nároží vnějšího opevnění stálo hradní jádro tvořené malým nádvořím obklopeným ze tří stran palácovými křídly. Poslední jižní stranu nejspíše uzavírala čtverhranná obytná věž.

Pro milovníky historie přináším následující řádky:

Nad Zlíchovem vypíná se pláň, oddělen jsouc k severu údolím Košířským, k jihu údolím Hlubočepským od ostatní výšiny a k východu Zlíchovu a k Vltavě spadajíc. Ze čtenářův asi mnohý dal si stráň tuto ukazovati, shánějíc se po Dívčím hradě, jehož jméno také nese hostinec pod ním položený. Kde je starodávné hradiště, spatřuje se výšina, která ke třem stranám příkrými nebo vysokými stráněmi spadá, totiž východně na Zlíchovsku, jižně a západně k Hlubočepům. V jihozápadním rohu tohoto místa stál středověký hrad Děvín, kdežto prvotní Děvín, jak jej máme před očima z dějim o dívčí válce, celou jižní stranu této výšiny zabíral. Byl oddělen od ostatní výšiny příkopem, který nyní již málo znáti jest. Když založen byl středověký hrad, učinili ze dvou třetin předhradí a z ostatní třetiny hrad zděný. Na ten čas jest hradiště tak zhanobeno, jako by okolo kouska kamene nebylo. Kromě dvou velkých jam a rozrytých a přeházených základů nelze tu nic jiného pozorovati, než že hrad tento asi do čtverhranu založen byl. Lépe nás poučuje o jeho bývalé způsobě plán asi z počátku našeho neb konce minulého století pocházející, kterýž se zachoval v pozůstalosti Hebrově (v zámku Rychnovském) a buď od Brandla neb Gregoryho pochází. Podle něho byl hrad postaven do nepravidelného čtverhranu. Brána prostá v hradbě nacházela se na východní straně, kudy se vcházelo po rovině do hradu, nad ní v severovýchodním rohu vypínala se okrouhlá věž. Kromě ní byla hradba zesílena jen v severozápadním rohu polookrouhlou baštou, neboť v ostatních rozích byly jen přístavky pro konice a čeládku. Palác nebo věžovaté obydlí páně stálo při samém severozápadním rohu, založeno bylo do obdélníka a rozděleno příčkami na několik oddělení. 

Hradiště a okolí jeho jest holé a suchopárné, než r. 1846 pamatovali ještě lidé z mladších let, kusy lesa a také stromoví bylo prý více než nyní, jak ovocného tak i jiného, které se vysekalo odtud.

Nejstarší náš letopisec Kosmas také první vypravuje o Děvínu. Po smrti Přemyslově dívky bez poroby vyrůstajíce, jako Amazonky vojenských zbraní se chápaly a po vojensku si vedly. Zmužile za davy chodily po lesích, ne mužové jich, nýbrž ony samy muže, které a kdy chtěly, sobě volily. A tak velice vzrostla smělost ženská, že na jedné skále nedaleko Prahy hrad přirozenou povahou místa pevný sobě postavily, jemuž od dívčího názvu dáno jest jméno Děvín. Jinoši vidouce to a jsouce proti děvám hněvem popuzeni sebrali se u větším počtu, na jiné skále mezi chrástím, nic dále, než co by troubu uslyšel, založili hrad, který se nazýval prvotně Chvrasten, později Vyšehrad. Odtud po nějaký čas válčeno mezi oběma hrady, tak že byla druhdy válka a druhdy zase pokoj. Konečně učinili mezi sebou příměří a na tom se usnesli, aby po tři dni hodujíce a kvasíce hrami se pobavili. A když minuly den a noc, již smířily se obě strany dokonce; každý vzal si jednu dívku a vynesše z hradu zásoby prázdné zdi ohněm zkazili. Tolik vypravuje ctihodný Kosmas, dávaje také znáti, že za jeho doby bylo tu prázdné hradiště, o čemž se domnívali vším právem, že někdy ploty neb dřevěnými hradbami bylo ohrazeno. Pověst o dívčí válce přizpůsoben čtením tehda oblíbeným o městech násilně dobývaných a obyvatelstvu vyhubeném.

V 11. století již byl Děvín pust, neboť Kosmas, který o dívčí válce asi roku 1120 psal, pamatoval 70 let, tedy vše, co se od polovice 11. století zběhlo, pověsti pak starší slyšel od starců, kteří zajisté zase pamatovali, co sami zkusili a od svých otcův slyšeli. Zajisté tedy se může míti za pravdu, že již v 11. století se nevědělo, kdy a proč Děvín spustl a že zbyly jen slabé upomínky na boje, které sváděny mezi Děvínem a Vyšehradem, do nichž pak od poetické mysli lidu vkládány boje mezi jinochy a dívkami vysvětlováním jména Děvín, která má jméno od osoby ženské řečené Děva, Děvice, Děvana, Děvule, tak jako Libušín od Libuše.

Od doby Kosmovy připomíná se Děvín toliko jako hora. Kníže Soběslav I. daroval roku 1130 Kapitule Vyšehradské clo, kteréž se pod Děvínem vybíralo z vorů, tak aby polovice dřev náležela proboštu a polovice kapitole. A když pak se později clo to vybíralo v penězích, dostával probošt po denáru a kapitola po dvou denárech, k nimž přidal král Přemysl roku 1211 třetí denár. Děvín se nazývá tu jen horou. Později clo to přeloženo pod Vyšehrad. Hora Děvínská a ves Zlíchov pod ní ležící patřila králům až do 14. stol. Tehda se dostalo oboje v držení pánův z Tetína a poněvadž Tetín jim předešle náležitý patřil potom králům, lze za to míti, že učiněna směna o Tetín a zboží Zlíchovské. Toto držel již Štěpán z Tetína, nejvyšší písař, a postavil jak se zdá, týž hrad Děvín, jehož chatrné známky posud vidíme, ano když si před rokem 1383 dal pečeť vyrýti, dán na ni nápis, že jest Štěpánova z Děvína. Touž pečeť nacházíme přivěšenou k listu danému roku 1338, jímž Štěpán daroval křižovníkům háj Mořiny. Zboží Zlíchovské drželi po něm synové Štěpán, kanovník a písař zemský (roku 1348 - 1382) a Ješek z Zlíchova. V letech 1353 - 1356 prodali oba Seidloi z Písku platy na vesnicích svých Zlíchově a Makotřasích; patrně byli v závadách a dlužili si peníze. Z těch a takových příčin prodali pak Zlíchov, kdež ještě v letech 1360 - 1361 právo podací vykonávali. Koupil je od nich klášter Kartouzský na Újezdě a držel je již roku 1376; neboť tehda vykázal kostelu Pražskému 2 kopy úroků na vsi své Zlíchovské na záduší n. Barše arcijáhna Bechyňského. Té doby si ještě kapitola Vyšehradská pokládala míti právo k podací na Zlíchov, které jí darováno roku 1257, také měla plat v Hlubočerpích pod Děvínem. Oboje bylo Kartouzský příležité, pročež je vyměnili s kapitolou, davše jí za to dvůr Dvořec na druhé straně Vltavy ležící.

Klášter Kartouzský, jehož učení mniši nesnášenlivostí lid Pražský proti sobě popudili, byl první, jenž stráven byl plamenem husitským (roku 1419). Hospodářství jeho všechno ihned zabráno a k užívání rozdáno. Co se mezi tím s Děvínem stalo, není známo. Nevíme, jak ho užíval klášter Kartouzský, nevíme, zdali stál ještě za válek husitských, neboť v pamětech současným o něm ani potuchy. Císař Zikmund zapsal roku 1421 dvůr a ves Zlíchov s 2 pluhy rolí, vinicemi a lesy )a tedy i vrch Děvín) Vácslavovi z Langperka za služby, které činil s 6 oděnci k ostříhání hradu Pražského. Týž ovšem Zlíchova neudržel proti Pražanům, když však se řady obnovily, také mu (roku 1437) tento zápis obnoven. A poněvadž měl týž dvůr od obcí Pražských přikázaný Šimon od Bílého lva, vyvadila jej obec již roku 1432, dadouc mu za ně Úhonice. Roku 1419 pak koupila obec Většího města Pražského Zlíchov od Vácslava a spojila s ním zboží Butovské a Hlubočerpské, později nabyté. 

Zřícenin Děvína užíváno pak za terč. Roku 1513 v pondělí po božím těle vystřelovali za Zlíchovem z nového moždíře k pustému hradu. Prvním vystřelením koule celá ostala, ale druhým i třetím koule se strhaly a moždíř také se trhl na prachovni. Potom v pondělí před sv. Vavřincem vystřelovali z toho nového moždíře za Zlíchovem třikrát, a to bez škody kulí a moždíře, ovšem ale se škodou starých zdí. Přesto viděti tu bylo ještě 30 let potom zdi 2 - 3 latrů zvýší, velmi tlusté a pevné. Pozoruhodné, že tehda v lidu vyhynula paměť jména Děvína a že se mu říkalo jen starý hrad. Teprve Hájek, když byl svou kroniku sepsal, znova naň upozornil. Pověst o dívčí válce v lidu znova oživla tak, jak on ji rozláčně povídal, místo Děvína zapamatoval si zase jako místo, z něhož s mužskými válčeno, jen že mu dal nyní nové jméno Dívčí hrad.

Až do osudného roku 1547 zůstalo zboží Zlíchovské v držení Starého města Pražského. Tehda zabral jim je král Ferdinand a prodal roku 1551 ves Zlíchov, pustý dvůr Bytíz, dědiny poplatné v Záhoří a jiné příslušenství Petrovi Chotkovi z Vojnína, prokuratoru, jenž je držel do roku 1570. Tehda koupil je Jan Kutovec z Úrazu, měštěnín Starého města Pražského, jenž již měl Smíchov a toho roku také ve Hlubočerpy přikoupil. Jako sídlo nového statku vyzdvihl tvrz v Hlubočerpích. Stav se hofrychtářem měst věnných věnoval Anně manželce své na vsi Smíchově, zemřel roku 1586 dne 1. září a pohřben u sv. Havla v Praze. Synové jeho Benjamin, Martin, Jindřich, Jan a Vilém rozdělili se roku 1590 o statky otcovské. První dva obdrželi za svůj díl tvrz Hlubočerpy s dvorem při ní a ves, ves Zlíchov, mlýn Červený blíže Vltavy, dvůr Hansfalkovský, vinici velikou pod Dívčími hrady a jiné vinice. Jan dostal ves Smíchov a ostatní dva, tuším, vinici na Petříně, dva domy v Praze a peníze. Martinovi nechtělo se s bratrem hospodařiti a proto prodal mu ještě toho roku svůj díl. Tento (Benjamin) byl písařem menších desk zemských a věnných měst hofrychtářem. Zemřel roku 1599 v Kvasinách u Solnice, ujev před morem. Statek odkázal synům svým Kašparovi a Albrechtovi, ale poněvadž byly závady na statku veliké, přišel do prodeje. Koupily jej roku 1604 Zuzana Lažanská z Drahobuze a Lukrecia a Estera sestry Lažanské. Po šesti letech prodaly jej zase Ladislavovi Berkovi z Dubé, jenž ho postoupil roku 1613 Kašparovi Celerovi z Rozentálu. Ale již po roce koupila tvrz Hlubočerpy, ves Zlíchov a hrad pustý Děvčí hrady Maryje Slavatova z Valdšteina. Po její smrti dostaly se Jáchymovi staršímu Slavatovi z Chlumu, cís. radě a komorníku, který je prodal roku 1623 Pavlovi Michnovi z Vacínova, také cís. radě (roku 1623). V rodě Michnovském zůstal týž statek až do roku 1669. Tehda koupil Vácslav Zimmermann, rektor koleje jezovitův u sv. Klimenta, vsi Řeporyje, Kpaninu, Novou ves a Zlíchov i s podacím kostelíčku pustého na skále stojícího. Kupci si vymínili a do prodeje nedali lom kamenný na kopci, na němž před časy zámek Dívčí hrady stával. Statek tento přivtělen od jezovitův k panství Tuchoměřskému, ačkoliv také Hlubočerp nabyli, ale tyto zapsány v desky zemské jako statek samostatný.

 

Druhý název vrchu Děvín je Dívčí hrady. Označuje se tak zejména severní část kopce, z jihu k němu přiléhá přírodní památka Ctirad. Důvodem vyhlášení přírodní památky Ctirad byla ochrana významných odkryvů geologických vrstev siluru a devonu Barrandienu. Jsou se zde četné naleziště zkamenělin. Území pokrývá skalní a stepní vegetace (válečka prapořitá, výskyt ohroženého trličníku brvitého). Z plazů se zde dosud vyskytuje ještěrka obecná. 

Vodárenský areál na Dívčích hradech je z roku 1976, určen byl pro zásobování Jihozápadního Města vodou. Součástí je i vyrovnávací vodárenská věž. Je 50 metrů vysoká a průměr má 3,5 metru. Stavba byla dokončena v roce 1977. Zajímavým detailem, který dnes bohužel zaniká v záplavě instalovaných komunikačních zařízení, je samotný vrchol věže vyvedený v bílé barvě a tvořící písmeno H jako odkaz na příjmení svého tvůrce - Karla Hubáčka.

Na západní straně samotného hřbetu Děvína se nachází několik výrazných terénních nerovností z dob Pražského povstání na konci II. světové války, kdy zde probíhaly boje mezi ruskými oddíly Vlastovců a ustupující německou armádou. 

Pověst Dívčí válka je prvně zaznamenána v Kosmově kronice z 12. století, známá je především v podání z knihy Staré pověsti České Aloise Jiráska. V původním Kosmově příběhu má celá událost úsměvný charakter a je také nazývána "hra", až v pozdějším podání Dalimila ze 14. století získal příběh podobu popisu skutečné války. 

Dívčí válka je příběh o vzpouře žen proti mužům. Ženy se po smrti kněžny Libuše pod vedením dívky jménem Vlasta opevní na hradě Děvín proti Vyšehradu (Chrastenu). Součástí pověsti je i příběh o Ctiradovi a Šárce. Ctirad se stane obětí léčky, kterou Vlasta nastraží v podobě spoutané Šárky. Podle varianty pověsti pak nešťastná Šárka skončí svůj život skokem z Dívčího skoku v Divoké Šárce.

Staré pověsti české popisují Dívčí válku takto: Po smrti kněžny Libuše dívky z její družiny zjistily, že již nepožívají takové vážnosti a počaly připravovat ozbrojený boj proti mužům, vedeny Vlastou, a založily hrad Děvín. Muži se však přes varování knížete Přemysla jejich přípravám jen smáli. Vlasta poslala nejkrásnější dívky, aby muže svými půvaby okouzlily, a sama vedla útok proti mužům, co přitáhli k Děvínu, a ženy zvítězily. 

Jednoho léta během války se také vydal mladý vladyka Ctirad se svou čeledí k Pražskému hradu. Uslyšel volání a nalezl dívku přivázanou ke kmeni stromu, která žádala, aby ji osvobodili. Představila se jako Šárka, dcera vladyky z Okořína, a vyprávěla, jak ji ženy z Děvína připoutaly. Jednalo se však o Vlastinu lest, dívky jeho čeleď pobily, Ctirada zajaly a poté na hradě umučily. Údolí, kde se tak stalo, se dnes nazývá Divoká Šárka. 

Když se to dozvěděli muži na Vyšehradě, rozlítili se a počali bít a zajímat dívky na cestách. Vlasta v odpověď vyrazila proti Vyšehradu, kde byla zabita a ženy poraženy. Děvín byl spálen a dále vládli už jen muži.


A pro milovníky kultury přináším divadelní hru s Františkem Ringo Čechem Dívčí válka - Božský Lumír: