Co (ne)víme o ... HŘEBÍKÁCH

30.12.2025

Díky několika dobovým iluminacím, což jsou ilustrace doprovázející text středověkých manuskriptů (ručně psaných knih) a několika obrazců, se můžeme seznámit s hřebíky středověku, raného novověku a jejich výrobci. Hlavní funkcí hřebíku bylo a je vytvoření nerozebiratelného spojení dvou a více konstrukčních prvků. Dalšími mohly být funkce připevňovací, ochranné (loukotě kol) a po úpravě hlavy i ozdobné (hřeby vratové).Také ne všechny hřeby a hřebíky, díky jejich tvaru, se musely vyrábět ve středověku s pomocí hřebovnice. Někdy postačila jen kovadlina, kladivo a kleště

Hřebíky můžeme v zásadě rozdělit na ty s hlavou a bez hlavy, kterým také říkáme klínce. Ty s hlavou rozdělujeme na hřebíky s hlavou plochou a vypouklou. Bývají nepravidelně kruhového, oválného nebo obdélného, či čtvercového tvaru. Důležitou součástí hřebu je i jeho dřík. Můžeme se setkat s dříky hraněnými, obdélného a čtvercového průřezu i válcovými s průřezem kruhovým. Hřebíky s hlavami plochými, horizontálními, kdy hlava pravidelně přesahuje patu dříku, sloužily hlavně k připevňování různých materiálů. Ať už se jednalo o plechy, různá stavební kování, kůže a podobně. 

Typickým stavebním hřebíkem byl ale hřebík s nepravidelně kruhovou, horizontální, vypouklou hlavou. Ty sloužily ke spojování a upevňování. Dříky u nich vybíhají centricky ze spodní plochy hlavy hřebíku. Můžeme se ovšem setkat s hřeby s excentricky nasazeným dříkem, někdy na samém okraji kruhové nebo obdélné hlavy. Ty mohly sloužit, například, k zavěšování předmětů. 

K dalšímu typu středověkých stavebních hřebíků patří hřebík křídlovitý, kterému také říkáme, díky jeho použití, hřebík laťový. Má horizontální, protilehle roztepanou úzkou hlavu a hraněný dřík. V období vrcholného středověku byly považovány za typické stavební hřebíky, jež sloužily ke spojování a upevňování. Drobné k uchycení krytiny stejně jako hřebíky šindelové. Právě pro toto jejich podobné použití jsou mezi sebou zaměňovány. Hřebík šindelový má velmi drobnou vertikální hlavu, ohnutou až háčkovitou, někdy i zavinutou v očko. 

Další skupinou hřebíků středověku jsou hřebíky bez hlavy (klínce). Vlastně se jedná jen jakoby o dříky hřebů. U vrcholu většinou masivnější s obdélným, kruhovým nebo trojúhelníkovým průřezem, které se ke spodnímu konci rovnoměrně zužují v obdélném průřezu. Je to hřeb pro stavební použití k vytváření spojů, ovšem drobné hřebíky bezhlavicové, nálevkovité, se používaly jako podkováky. Ve středověku se používala celá škála tvarově různých hřebů - podkováků. Od 11. do 13.století to byly hlavně hřeby s hlavou plochou půlkruhovou, ale také plochou lichoběžníkovou či ve formě jehlanu. Postupně se přidávaly drobné hřebíky s hlavou křídlovitou, kladivovitou, vertikálně hranolovitou a zmiňované hřeby bezhlavicovité nálevkovité.

Ne všechny hřebíky můžeme v dobových iluminacích a obrázcích přesně identifikovat. Jejich použití nám spíše objasňují archeologické nálezy v různých situacích. Můžeme si prohlédnout jen to, co dávní umělci považovali v dané době za důležité.

Hřebíkář, rok 1500.
Hřebíkář, rok 1500.
Hřebíkáři, rok 1568.
Hřebíkáři, rok 1568.
Hřebíkáři, rok 1867.
Hřebíkáři, rok 1867.

Mnozí nebyli asi klasičtí kováři, ale specializovaní hřebíkáři. Pravděpodobně měli i pomocníky. 

Zdroj: https://www.detektorweb.info/clanek/stredoveke-hreby-v-obrazech-a-iluminacich