Český Šternberk
Gotický hrad Český Šternberk vystavěl na ostrém skalnatém břehu řeky Sázavy roku 1241 Zdeslav z Divišova. Rodina se od této doby psala "ze Šternberka", a to právě podle hradu, který nesl jméno podle rodového erbu (Stern = hvězda, berg = hora). Zdeslav ze Šternberka zastával významné funkce u přemyslovského královského dvora (např. nejvyšší číšník) a byl v družině Přemysla Otakara II., kterého doprovázel do Rakous. Po vítězných bitvách u Olomouce (1253) a Kressenbrunnu (1260) založil i hrad Moravský Šternberk, který najdeme severně od Olomouce.
Zdeslav měl čtyři syny, pro další vývoj rodu měli největší význam tři. Albrecht byl zakladatelem moravského rodu, který zde vládl až do 16. století, Jaroslav byl nejspíš zakladatelem tzv. konopišťské větve, která přežívá až do dnes a Zdeslav byl nejspíše předkem holických Šternberků, kteří vymřeli po meči v 18. století.
V 15. století změnil hrad poprvé majitele, novým majitelem se stala větev Holických ze Šternberka. Roku 1467 byl hrad dobyt vojskem krále Jiřího z Poděbrad. Vinu nesl poručník Petra II. Holického ze Šternberka, Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, který byl členem Zelenohorské jednoty a účastnil se odboje proti Jiřímu z Poděbrad. Šternberkům byl hrad i s panstvím vrácen králem Vladislavem Jagelonským roku 1479.
Smrtí Jana Václava roku 1712 vymírá větev Holických ze Šternberka po meči, hrad se tak dědictvím i prodejem dostal do rukou jiných majitelů než byli Šternberkové. Mezi nejvýznamnější představitele rodu patřil zejména Kašpar, hrabě ze Šternberka, který stál roku 1820 při vzniku Muzea Království českého, a později zajistil finance i úřední povolení pro časopis Českého muzea. V roce 1841 byl hrad koupen Zdeňkem ze Šternberka a jeho rod jej vlastnil až do roku 1949, kdy byl hrad státem vyvlastněn. Tehdejšímu majiteli, Jiřímu Sternbergovi (1888 - 1965), se však podařilo stát se správcem hradu a působil tak na svém bývalém hradě jako kastelán. Podařilo se mu sepsat inventář hradu a mnoho původních předmětů tak zachránit.
Raně gotickou podobu hradu můžeme vidět dodnes v jádru stavby. Ve 14. století byl zdokonalen obranný systém hradu stavbou obranné věže na severu hradu, která byla s hradem spojena hradbou. Během 15. a 16. století byl hrad královským vojskem poškozen a prošel několika opravami. Opět byl zlepšen obranný systém a z důvodu malé obranyschopnosti z jižní strany byla postavena jižní předsunutá, a dodnes velmi dobře zachovalá, bašta, zvaná Hladomorna. Na hradě pracoval v 17. století také italský štukatér Carlo Brentano. Poslední zásadní úpravou prošel hrad roku 1751, kdy byl dostavně dolní zámek hradu při ohradní zdi.
Předsunutá bašta byla postavena po obléhání hradu v roce 1467 jako víceboká bateriová věž s výrazným břitem otočeným k jihu a vnějším obvodovým opevněním. Do věže vedlo šnekové schodiště. V suterénu se nacházel sklad střelného prachu a střeliva a v prvním patře vybíhá ze středové místnosti pětice chodeb ukončených střílnami pro děla. Jednu střílnu nahrazoval portál, kterým se do věže mohla vytahovat děla. Druhé patro bylo roubené nebo hrázděné. Pod věží stál na jižní straně k hradbě přiložený srub s kachlovými kamny, ve kterém bydlela posádka. Čelo bašty chránil příkop.
Prohlédnout si zde můžeme schodiště se sbírkou grafik, rytířský sál (Sál předků), na jehož stěnách visí několik portrétů vojevůdců z období Třicetileté války a dále portrét českého krále Jiřího z Poděbrad, jehož první manželkou byla Kunhuta ze Šternberka. Dále kapli svatého Šebestiána, žlutý salon, růžový salonek, knihovnu, jídelnu, klínovou místnost s orientálním nábytkem, snídaňový salón s nábytkem ve stylu holandské květinové baroko, pracovnu Jiřího Šternberka, kterému byl hrad komunisty v roce 1949 znárodněn, které vévodí rodokmen na stěně. Dále můžeme vidět předpokoj, kuřácký salón, pracovnu Kašpara Šternberka, ložnici, lovecký sál a na chodbě nad schodištěm pak vévodí obraz zobrazující bitvu u Hradce Králové z roku 1866.