Česká Lípa

Česká Lípa leží 80 km severně od Prahy na řece Ploučnici. Území nynějšího města bylo až do poloviny 13. století trvaleji neosídleno. První písemná zmínka o zdejším osídlení pochází z roku 1263, je obsažena v kupní listině doksanského převora. S historií města je spjato jméno zakladatele hradu Lipý Chvala ze Žitavy z rodu Ronovců, hlavně pak jeho vnuka Jindřicha z Lipé (1270 - 1329), významného šlechtice království. Který z Ronovců konkrétně hrad a osadu pod ním založil, jisté není, listiny se nezachovaly. Ronovci si stavbou hradu Lipý vybudovali další opevněné sídlo v severních Čechách na trase tehdejších obchodních cest. Poblíž hradu tehdy byla starší slovanská osada téhož jména, později přezvána na Starou Lípu (dnes součástí města). Je dochován záznam o Arnoldovi řečeném ze staré Lípy, který byl v roce 1263 měšťanem v Kravařích a právě z poznámky o staré Lípě historici vyvozují, že pozdější hrad Lipý a osada u něj vznikly o kus dál. Po prodeji hradu a okolí svému bratranci Hynkovi Berkovi Jindřich z Lipé odešel v roce 1319 na Moravu. Podle dalších zpráv v roce 1327 je pánem z Lipé a širokého okolí zmíněný Hynek Berka z Dubé, tedy také člen rodu Ronovců, movitý pražský purkrabí. Když roku 1348 zemřel, panství se ujal jeho stejnojmenný syn a po jeho smrti roku 1361 druhý ze synů Jindřich. Pak zde panoval jeho synovec Hynek Berka z Dubé. Jím vydaná nejstarší městská listina z 23. března 1381 dokládá udělení práv městu Lipému, o jehož zvelebení u stejnojmenného hradu má právě on největší zásluhu. 

V 1. pol. 14. století byly zbudovány městské hradby i farní kostel sv. Petra a Pavla, který byl zbořen při dalším z požárů města roku 1820. Byl vysvěcen v roce 1312 mohučským arcibiskupem Petrem z Aspeltu za přítomnosti českého krále Jana Lucemburského. V roce 1341 byl na něj přenesen děkanát z Děčína. 

Na velkém rozvoji města i za hranicemi městských hradeb se ve 2. pol. 14. století podílela také rodina Veitmilů (z Weitmile). Příslušníci této rodiny obsazovali funkci městského rychtáře i farářů. Petr z Weitmile byl uveden jako svědek na listině udělení městských práv Hynkem Berkou z Dubé z roku 1381. Rozvoj města i větší části Čech pozastavila velká morová epidemie v roce 1380. Koncem 14. století byl hrad v držení dalších členů rodu pánů z Lipé (uváděn např. schopný a významný Hynek Hlaváč) až do počátku husitských válek, kdy byl husity vedenými Janem Roháčem z Dubé v květnu 1426 dobyt a stal se jejich silnou základnou až do roku 1436. V letech 1502 - 1553 patřila větší část města i okolního panství Vartenberkům. Později se hrad pánům z Dubé a Lipé vrátil a zůstal jim přes 100 let. V červenci 1560 tehdejší vladař města Zikmund Berka z Dubé vydal "pořádky" pro 12 českolipských cechů. Počet cechů se poté zvětšoval, kolem roku 1720 jich bylo 80. Cechovní mistři ve snaze se zviditelnit věnovali své peníze na zvelebení zdejších kostelů.

V letech 1622 - 1623 město rozdrobené mezi Berky do více částí sjednotil Albrecht z Valdštejna. Město silně poznamenaly velké požáry v letech 1787 a 1820. 

Roku 1883 a poté znovu 11. ledna 1911 zemský výbor v Praze projednával žádost městského zastupitelstva v České Lípě o změně názvu města z Böhmisch Leipa na Deutsch Leipa. Češi tehdy tvořili ve městě jen asi 15% menšinu a českolipská městská rada si stěžovala na to, že název často mate usedlé české Němce a německé průmyslníky, kteří pak město považují za české a vyhýbají se mu. Zemský výbor v obou případech žádost zamítl. Jako argument bylo v diskusi mimo jiné zmíněno, že Německý Brod je naopak převážně český. V České Lípě žila od počátku 16. století do 2. světové války početná židovská komunita. V polovině 19. století - nepočítáme-li situaci v Praze - byla českolipská komunita sedmou nejpočetnější židovskou obcí v Čechách.

Památky:

- vodní hrad Lipý - založil kolem roku 1268 jistý Chval z rodu Ronovců na ostrově mezi tehdejšími rameny řeky Ploučnice, nejspíše na místě strážného hrádku srbských Milčanů. V dostavbě dřevěného sídla pokračoval jeho syn Čeněk (možná ale byl zakladatelem on), který se jako první z rodu psal v roce 1277 "z Lipé". Protože padl roku 1278 v bitvě na Moravském poli, hradním pánem se stal jeho syn Jindřich z Lipé, významný šlechtic králova dvora. Listiny, dosvědčující prodeje či převody hradu se z dob před rokem 1320 nedochovaly. Kolem hradu byly stavěny další budovy včetně kostela a v období mezi roky 1305 až 1319 zde Jindřich z Lipé založil městečko, dnešní Českou Lípu. 

Původní hrad byl tvořen dřevěnou obytnou stavbou na západní straně dispozice. Obehnána byla příkopem s vnějším valem, zakončeným s největší pravděpodobností dřevěnou palisádou. Krátce po založení hradu byla v severní části vybudována mohutná kamenná věž kruhového půdorysu o průměru 12,6 m (bergfrit), která sloužila nejen jako skladiště, ale byla hlavně posledním útočištěm obránců hradu. V místech dnešního vstupu na hrad stávala dřevěná obytná budova, z níž se dochovaly pouze základy pece. 

Již zmíněný Jindřich z Lipé započal s prvními přestavbami, takže před rokem 1300 se z dřevěného stává Lipý hradem kamenným. Zboural dřevěné palisády i val a místo nich nechal postavit lomené kamenné hradby. V nich byla vstupní brána na východní straně a v jihozápadní části byl postaven kamenný, patrový podsklepený palác. Z něj se zachovaly dodnes viditelné základy. V průběhu 14. století došlo již s novými vlastníky k výstavbě nového paláce na jižní straně a záchodové věže, vysunuté do hradního příkopu, na severní straně. Součástí nového paláce byly sklepy s unikátními výstužnými žebry v klenbě.  

V roce 1319 se Jindřich rozhodl Lipý prodat Berkům z Dubé, svým příbuzným rozvětveného rodu Ronovců a odstěhoval se na Moravu. Prvním z řady nových vlastníků byl bohatý Hynek Berka, psaný z Dubé a Lipé, nejvyšší pražský purkrabí jako jeho otec, po jeho smrti v roce 1348 jeho syn, také Hynek. Když ten roku 1361 zemřel, hrad převzal bratr Jindřich a po něm synovec Hynek. Kolem roku 1400 je jako vlastník zmiňován jiný Hynek, přezdívaný Hlaváč. Berkové postavili dodnes stojící východní bránu a v části jižní další z paláců. Dnes z něj zůstaly základy a bytelné, vyztužené sklepy.

V první etapě držení hradu rodem Berků zůstal přes sto let, do husitských válek. Dne 19. května 1426 jej i s okolím dobylo a vypálilo sirotčí husitské vojsko vedené Janem Roháčem z Dubé a udělalo z něj jednu ze svých základen. Po skončení husitských válek se jeho novým majitelem stal roku 1435 Zikmund Děčínský z Vartenberka, manžel vdovy po Hynku Hlaváčovi. Kvůli loupeživým výpravám jeho příbuzného Jana z Ralska v Lužici došlo k odvetné výpravě, při níž byl v roce 1444 hrad dobyt žoldnéřským vojskem lužického Šestiměstí. Pak byl vrácen Berkům z Dubé, Jindřichu Berkovi z Lipé a na Milštejně. O několik desítek let později již v 16. století se Berkové pustili do přestavby hradu na zámek. Na severní straně postavili nový palác a také domek v renesančním stylu. Z roku 1591 je zachován zápis o prodeji i s popisem prodávané části Lipého. Koupí paní Kunhuta Berková získala zámek celý. V kupní listině je jmenován kamenný most u zámku Lipého se světnicemi, dvěma zdvihnutými mosty a dalším mostem vedoucím od mlýna, příkopy, sklepy. Druhá etapa držení hradu rodem Berků (1444 - 1607) započala zmíněným Jindřichem, po jehož smrti bylo panství i podíly na hradu i městečka děleny mezi jeho čtyři syny, o další dělení se roku 1502 postarali jeho vnuci. Ti pak své majetkové podíly postupně odprodali. Pak se zde vlastníci střídají, uváděni jsou např. Vartenberkové a další Berkové. Poslední z tohoto rodu Adam z větve Berků zemřel roku 1607.

Po rodu Berků se stal novým majitelem Jan Abraham ze Salhausenu, protože si za manželku vzal vdovu po zmíněném Adamovi Annu Berkovou, po jeho smrti roku 1616 jeho bratr Volf. Pak následovala bitva na Bílé hoře a konfiskace hradu. Novým majitelem panství i zámku Lyppy se stal koupí od české komory 19. prosince 1622 mocný Albrecht z Valdštejna. Ten ovšem sídlil na Novém zámku, (nyní zámek Zahrádky) a do hradu nastěhoval úředníky. Objekt začal chátrat. V roce 1636 byl Valdštejnům majetek zkonfiskován, takže jej získala Isabela z Harrachu. O sedm let později byl dobyt a vyrabován švédským vojskem. Tím definitivně skončila jeho sídelní funkce. Později se hrad, v té době již chátrající zámek dostal na 200 let do vlastnictví rodu Kouniců. Na další zkáze se podílel i velký požár z května 1820, který zničil jak město, tak větší část zámku. Z roku 1778 se zachovala zpráva, že zde poobědval císař Josef II. se svými generály Laudonem a Lascym, takže zámek byl v té době ještě udržován. 

V roce 1867 jej Kounicové pronajali (roku 1871 za 27 000 zlatých prodali) Salomonu Altschulovi a Josefu Müllerovi, kteří zde vybudovali cukrovar a stavebně zbytky zámku při stavbě rafinérie téměř zlikvidovali. Cukrovar zde fungoval do začátku 1. světové války. Některé neobývané ruiny zámku sloužily jako divadlo, židovská i obecná škola, zvonařská dílna. Altschulovi zde i přes odpor úřadů v roce 1925 postavili řadu nouzových bytů a když kvůli svému židovskému původu emigrovali, objekty převzalo do své správy město Česká Lípa. V roce 1939 nechalo některé provizorní přístřešky zbourat. Během války zde byly sklady, úkryty, ubytovny pro vojsko i francouzské zajatce a deportované ruské dělníky. V roce 1957 bylo tehdejším vedením města rozhodnuto o odstranění jižního paláce. Ač státní prostředky byly určeny k částečné demolici bez trhavin a k zakonzervování zbytků, místní úředníci nechali zbytky v roce 1957 odstřelit. Z někdejšího hradu a zámku nezbylo téměř nic, na jejich místě byly postaveny různé přístřešky.

- letohrádek Červený dům - dal v roce 1583 postavit na břehu Ploučnice Jetřich Berka z Dubé, člen rodu Berků z Dubé, potomek starobylého rodu Ronovců. V sousedství stavby byl hospodářský dvůr, na druhém břehu byl městský mlýn a židovská čtvrť. 

Jednopatrovou, nepodsklepenou budovu o tvaru kosodélníku 23 x 10 metrů si nechal postavit italskými staviteli. Byla opatřena otevřenou lodžií, vyzdobena sgrafity. Stěny byly opatřeny dvojitou omítkou. Na spodní bílé byla nanesena druhá s rozemletým dřevěným uhlím, ta byla štukatéry seškrabána do tvaru černobílých psaníček Okna a dveře byly natřeny do červena, navíc zde byla později i barvírna, proto se takto po čase nazýval i celý dům. Dlouho sloužil panstvu jako lovecký zámeček.

Koncem 18. století byla v někdejším zámečku barvírna a v letech 1837 až 1882 hostinec Zum Kessel. Když byl v 19. století v sousedním hradu Lipý cukrovar, byl do areálu cukrovaru začleněn roku 1882 i Červený dům. Koncem 19. století z popudu vlastivědného spolku Excursions Club byl dům zrestaurován. Prostředky věnoval ředitel cukrovaru Josef Altschul a pracemi byl pověřen místní akademický malíř Eduard Steffen. Zedníci sice z neznalosti osekali původní omítky, ale jinak se oprava vydařila, takže při 300. výročí od postavení stavby byl roku 1889 objekt slavnostně otevřen a posléze byl využíván k bydlení. Později zde bylo zřízeno Vlastivědné muzeum.

- šatlava - budova bývalé městské šatlavi - věznice - je dnes archeologickou pobočkou Vlastivědného muzea a galerie. Přesné datum postavení objektu známo není, průkazný je zápis z roku 1785. O českolipském vězení je však záznam již z roku 1572, ovšem není známo, zda bylo v této budově. Ulička u tehdejších hradeb se jmenovala Stockhausgasse, česky Vězeňská ulice. Vězení zde existovalo až do roku 1935.

- klášter řádu svatého Augustina - byl založen roku 1624 Albrechtem z Valdštejna, který veden snahou čelit protestantství zdejšího obyvatelstva a odlivu měšťanů městu potvrdil jeho privilegia. Rozhodl se zajistit rozvoj vzdělanosti a v roce 1624 přivedl z Prahy dva augustiniánské mnichy z kláštera u sv. Tomáše, aby děti zdejších měšťanů začali vyučovat. Je pravděpodobné, že již v témže roce vytvořil první zakládající listinu kláštera. V roce 1626 začal ve městě budovat stavbu kláštera sv. Augustiniána. O dva roky později, 12. března 1627 vydal nové zakládající listiny. Zakládající listiny (30 ks) byly napsány v latině a opatřeny Valdštejnovou pečetí. Jimi určil, že součástí kláštera bude velký výchovný ústav a církevní latinská škola, přičemž se inspiroval již existujícím jezuitským gymnáziem v Jičíně, kde měl svůj knížecí dvůr. U školy vznikla Kolej u Všech svatých. Tímto aktem sledoval výchovu budoucích vyšších úředníků nejen na Českolipsku, ale i ve svém Frýdlantském velkovévodství. Finančně se rozhodl klášter zabezpečit výnosem z vrchnostenského pivovaru a Novozámeckých rybníků (Albrecht z Valdštejna věnoval malý statek Stráž u České Lípy, který měl řeholníkům poskytovat prostředky k udržování školy a kláštera). Svůj záměr z roku 1624 dokázal realizovat, až byl již roku 1634 v Chebu zavražděn. Augustiniáni již roku 1624 začali připravovat v České Lípě založení své latinské školy. Podle později vydané zakládací listiny z roku 1627 byl konvent s kostelem Všech svatých založen k povznesení katolické víry, vymýcení kacířství a k nasycení duší novým pramenem "na paměť vítězství na Bílé hoře v oktávu Všech svatých". Augustiniáni dostali místo vedle staršího malého zámečku a k němu příslušné pozemky. V konventu mělo být 10 - 12 řeholníků, kteří jsou povinni denně obětovat za vévodu a jeho rodinu mši svatou, dále učit světskou mládež latině, podobně jako u jezuitů v Čechách nebo jinde u augustiniánů. Latinská škola o několika třídách dostala stejná privilegia jako latinské školy v Jičíně. Dále byli augustiniáni v České Lípě zabezpečeni dodávkami nejrůznějších naturálií. Ke stavbě kostela a konventu měli dostávat po 10 let 1 000 zlatých a dále dříví, vápno a kámen. Konvent sám má dát práci a povozy. Roku 1627 vyjádřil Albrecht z Valdštejna nespokojenost nad pomalým postupem prací. Téhož roku mu byl předložen dřevěný model kláštera. Stavba však ani nyní nepostupovala rychle a byla ukončena teprve v polovině roku 1631, kdy stavitel byl povolán s dělníky zpět do Jičína. 

Škola byla zprvu čtyřletá a prvním rektorem se stal již zmíněný Pavel Konopeus, pocházející z Flander, bakalář teologie. Tento mimořádně schopný a agilní řeholník vybudoval ve velmi krátké době v České Lípě vlastní tiskárnu (1631), která však byla již roku 1634 zničena při švédském vpádu. Zakladatel latinské školy Konopeus zemřel při kázání na kazatelně v městském kostele sv. Petra a Pavla 12. října 1635. I jeho nástupce, P. Scheiff - rodem Belgičan, byl vynikajícím mužem a za něj nabylo zvláštní proslulosti pěstování hudby a zpěvu, které pak se stalo zdejší tradiční pýchou. Byla provozována četná dramata s náboženským obsahem, velikonoční hry, ale i operety a světská hudba. Po roce 1714 bylo řádové gymnázium rozšířeno o 5. a 6. třídu, a tím se stalo úplným. Prošla jím řada studentů, kteří dosáhli významných úspěchům vědě, umění, veřejném a kulturním životě. Dekretem Marie Terezie však byl roku 1777 snížen počet gymnázií v Čechách na třináct a augustiniánské gymnázium v České Lípě bylo zrušeno. Zůstala zde jen řádová čtyřletá hlavní škola. Po velkém požáru České Lípy vyhořel i klášter se školou, ale pak se rozhodlo o znovuvybudování gymnázia, které bylo otevřeno roku 1806 a později rozšířeno na osm tříd. Stále vedli tento ústav úspěšně augustiniáni, ale roku 1858 začalo k jeho vydržování přispívat město. Na vlastní žádost řádu pak roku 1879 převzal gymnázium stát do své správy. Augustiniáni dali pak k dispozici svůj pozemek státu a již roku 1881 byla postavena pro ústav nová budova. Augustiniáni však i potom dále učili na zdejším gymnáziu. 

Klášter měl i velmi cennou knihovnu. Za josefínských reforem převzal klášter roku 1782 i duchovní správu na předměstí a v přilehlých obcích. Právě tato jeho činnost zachránila komunitu před zrušením. Od té doby má Česká Lípa dvě duchovní správy. 

Klášterní zahrada byla vybudována v letech 1627 až 1629, sloužila mnichům k meditaci i jako užitková. Je upravena ve stylu francouzské zahrady, její plocha je 5956 m2. V jejím středu je vytvořen amfiteátr (zahradní divadlo).  

- kostel Povýšení  svatého Kříže - přesné datum založení kostela ani jeho stavitele nejsou známy, jsou domněnky o staviteli Petru Parléřovi. Nejstarší písemná zmínka o jeho existenci pochází z roku 1389. Tehdy Hynek Berka z Dubé, majitel České Lípy, prodal purkmistrovi Hynkovi z Weitmile a konšelům tzv. nadání k hlavnímu oltáři na předměstí lipském (tedy již existující kostel). V roce 1426 město postihl velký požár, při němž vyhořel i kostel. Po delším čase se jej podařilo opravit, vysvěcen byl však až roku 1490. V 16. století zde kázali nekatoličtí kněží, v roce 1622 jej zpět pro katolíky získal Albrecht z Valdštejna. Kostel sloužil jako hřbitovní, hřbitov se nachází 200 metrů nad kostelem ve svahu. Požár města v roce 1787 kostel přestál a stal se kostelem farním. V 19. století byl několikrát opravován. V letech 1896 až 1897 byl kostel rozsáhle upraven v novogotickém slohu. 

- kašna s delfíny - existence kašny na náměstí T. G. Masaryka (v historických dobách jednoduše označovaného jako rynek či Marktplatz, jméno po osobě náměstí poprvé dostalo až za německé okupace coby Adolf-Hitler-Platz, po 2. světové válce to bylo napřed náměstí Dr. Edvarda Beneše a posléze náměstí Mírové) je spjata s přestavbou centra města v 1. pol. 19. století. Podoba města byla v předchozích staletích ovlivněna četnými požáry. K velkým pohromám došlo například v letech 1515, 1614, 1787 a 1820. Po posledně zmíněném ničivém požáru, v jehož důsledku mj. zanikly zbytky gotického farního kostela svatého Petra a Pavla, poškozeného již v roce 1787, město vydalo 21. června 1820 stavební vyhlášku, kterou byly stanoveny podmínky pro výstavbu nových domů. Jednou z těchto podmínek bylo, že městské domy musí být postaveny výhradně z kamene.

V České Lípě, stejně jako v jiných městech, bylo hlavní náměstí místem, kde byl zdejším obyvatelům k dispozici centrální zdroj vody. V průběhu 19. století zde vznikly postupně tři veřejné zdroje pro odběr vody. Z uvedených tří vodních zdrojů se na náměstí dochovala pouze městská kašna, do níž byla pomocí dřevěného potrubí přiváděna voda z Cihlářského rybníčku, nacházejícího se v místech českolipského Městského parku. 

Kašna si až do 21. století uchovala svou původní podobu, kterou jí dali v roce 1837 kamenosochaři z Hořic v Podkrkonoší. Letopočet "1837" je mj. uveden i ve střední části severního pole oktogonu. Tato zdobná vodní nádrž byla podle čtyř ryb, z jejichž tlam tryská voda, tradičně označována jako "kašna s delfíny", ač tyto umělecky ztvárněné ryby mají se skutečnou podobou delfínů pramálo společného. 

Kromě této kašny ještě na náměstí před radnicí stála až do konce 19. století pumpa, do které byla přiváděna voda z oblasti prameniště pod Špičákem. Další podobná pumpa byla na druhém konci náměstí mezi kašnou s delfíny a ústím Mikulášské ulice. 

- morový sloup Nejsvětější Trojice - stojí na náměstí T.G. Masaryka před budovou radnice, byl postaven na paměť morové epidemie, která předtím silně postihla město. Během epidemie, která trvala sedm měsíců a skončila v listopadu 1680 (traduje se, že se tak stalo 21. listopadu 1680), na mor zemřelo 520 lidí, což byla více než pětina tehdejších obyvatel České Lípy. Datum vztyčení morového sloupu není v jednotlivých zdrojích uváděno jednotně - zatímco například v původním evidenčním listu památky je zapsán rok 1681, památkový katalog NPÚ, na jehož stránkách se původní evidenční doklad nachází, zmiňuje v úvodním popisu rok 1689. V dalších zdrojích se jako datum výstavby uvádějí roky 1681 - 1682, případně 1683. Autorem morového sloupu byl sochař Johann Christian Ulrich ze Žitavy, mezi jehož díla v okrese Česká Lípa patří například také mariánský sloup ve Cvikově z roku 1697.

O sto let později, v roce 1780, byly kolem sloupu na pilířích umístěny sochy svatého Václava, svatého Floriána, svatého Jana Nepomuckého a svatého Vojtěcha. V roce 1836 bylo kolem morového sloupu postaveno zábradlí. Toto zábradlí tvořilo devět žulových pilířků, propojených litinovou mříží, která byla vyrobena v knížecích fürstenberských železárnách ve středních Čechách. Zábradlí bylo odstraněno při předláždění náměstí v roce 1965, o půlstoletí později, v roce 2014, byla kolem sloupu postavena jeho replika.