cz

Branický pivovar

31.08.2019

Pivovar Braník nebo také Branický pivovar je pražský pivovar jehož asi pětihektarový areál byl původně v majetku společnosti ING Real Estate Development a nyní je ve vlastnictví akciové společnosti Braník Pivovar, jejímž jediným akcionářem je Michal Mareš. Tento pivovar ukončil výrobu v lednu roku 2007. Výroba byla převedena do smíchovského Pivovaru Staropramen. Nicméně vlastní budova Branického pivovaru je společně s nedalekými Branickými ledárnami zajímavou a architektonicky cennou stavební i technickou památkou v novorenesančním a secesním architektonickém stylu.

Roku 1898 pivovar iniciovalo 13 pražských sládků, "aby v Praze nový, ve velikém slohu a co nejmoderněji založený, se sladovnou spojený pivovar zřídili", neboť přestaly být schopni konkurovat průmyslovým pivovarnickým provozům. Týkalo se to např. pivovarů U Rozvařilů, U Karabinských, U Sladkých, U Bachorů, U Hermanů, Na Slovanech nebo Na Libušince. Nový pivovar byl financován úpisem akcií nově založené akciové společnosti, která nesla název Společenský pivovar pražských sládků. V den svého vydání vzbudily akcie natolik vysoký zájem, že poptávka desetinásobně převýšila nabídku. Stavba komplexu započala v květnu 1899. Jak vidno na fotografiích, holé branické stráně protknuté tu a tam improvizovaným stavebním kolejištěm připomínaly tou dobou scény z Divokého Západu. V době budování pivovaru nebyl ještě proražen Vyšehradský tunel, a tak současně s pivovarem vzniklo také říční přístaviště, odkud nákladní lodě dopravovaly pivo na Výtoň a dál do vnitřní Prahy. Výstavba celého pivovaru trvala pouhých 14 měsíců, slavnostní zahájení provozu se uskutečnilo 5. září 1900. Komplex navržený Janem Herainem sestává ze sedmi budov - sladovny, varny, kotelny, chladírny, bednárny, hospodářské a administrační budovy. Všemu vévodí 49 metrů vysoký komín. 

Autorem prvního znaku Společenského pivovaru pražských sládků v Braníku byl Mikoláš Aleš. Vyšel přitom ze znaku se svatým Václavem a dvěma anděly, který českým sladovníkům udělil císař Karel IV. Velký barevný Alšův znak, který se stal ochrannou známkou pivovaru, můžeme dodnes vidět na jeho původním místě - na hvozdě sladovny pivovaru Braník. Po roce 1989 byl polychromovaný sv. Václav dlouhou dobu na všech etiketách celého sortimentu (pivo Sládek, desítka i ležák světlý).

V době vzniku zvládnul pivovar uvařit až 600 hektolitrů piva denně, což dělalo v ročním úhrnu úctyhodných 150 tisíc hektolitrů. Původně se uvažovalo o tom, že k vaření piva se využije filtrovná voda z Vltavy. Záhy se však ukázalo, že celou spotřebu pivovaru dostatečně pokryjí vyvrtané studně. Říční voda se tak využívala jen k napájení parních kotlů. Velkorysá sladovna pro změnu postačovala k tomu, aby se v ní dal usušit jeden vagón sladu denně. K dopravě sladového ječmene výborně posloužila železniční vlečka z nedaleké trati, jež byla do pivovaru přivedena zhruba rok po otevření. 

Záhy po založení pivovaru se dostavily první úspěchy. Už v roce 1901 se Braník čepoval na Pražském hradě při návštěvě Františka Josefa I., za což sládkové získali pochvalné císařské uznání. Při své příští návštěvě Prahy se pak panovník dokonce osobně pozdravil se zástupci pivovaru na podolské straně Vyšehradského tunelu. 

V prvních letech svého působení pivovar pravidelně zvyšoval svou roční produkci. Kolem roku 1908 ovšem uhodila krize, která během několika let snížila odbyt pivovaru do té míry, že málem zkrachoval. Rozběhla se proto jednání s pražskými hostinskými, kteří do podniku vstoupili coby podílníci. Pivovar se v roce 1913 znovu zmátořil, ale už pod změněným názvem jako Hostinský pivovar.

Vedle tradičních světlých ležáků se v Braníku vařily také tmavé speciály - Malvaz, Slaďák, Mnichovák nebo Chantecler noir. Poslední z nich nesl jméno podle divadelní hry Edmunda Rostanda a pivovar se s ním pokoušel uspět na francouzském trhu. Po uzavření Nuselského pivovaru začátkem 60. let se do Braníku přestěhovala také výroba nuselského Preláta. 

Výroba branického piva se přerušila jen v letech 1942 - 1946. Od té doby se Braník vaří až do dneška. V roce 1948 byl pivovar znárodněn a o deset let později začleněn do národního podniku Pražské pivovary. Po roce 1989 se jeho majiteli postupně staly dvě mezinárodní pivovarnické skupiny - Bass a Interbrew. Proto se v Branickém pivovaru jeden čas vařila také belgická Stella Artois nebo japonské pivo Asahi.

Co zapříčinilo  zánik Branického pivovaru? Jeho nedostatečná kapacita. Ačkoliv byl v 90. letech výrazně zrekonstruován a zmodernizován, zvyšující se poptávka nakonec pivovaru zlomila vaz. V roce 2005 přesahovala celková roční produkce 1 milion hektolitrů piva, ale jeho další navyšování nepřicházelo v úvahu. Pivovar má totiž status kulturní památky, což nedovoluje výraznější zásahy do jeho dispozice. Proto se výroba roku 2007 přestěhovala na Smíchov a v Branickém pivovaru po víc než 100 letech definitivně vyschly trubky. 

Areál pivovaru odkoupila developerská skupina ING Real Estate Development s vyhlídkou na vybudování bytů. K tomu však nikdy nedošlo a po několika letech změnil bývalý pivovar opět svého vlastníka. Dnes se areál komerčně pronajímá různým nájemcům. Najdeme tu dílny, ateliéry nebo obchodní prostory. V menším objemu se tu vaří i pivo - svou základnu tu našel minipivovar Moucha.