cz

Bouřka na horách ... co dělat?

03.09.2019

Bouře vzbuzuje u některých lidí obdiv a úctu před silou a mocí přírodních sil, u jiných vyvolává strach a hrůzu, ale u všech by měla vzbuzovat respekt.

Bouře je přírodní silou, která si každoročně vybere i oběti v podobě lidských životů.

V horách se bouře vyskytují častěji než v nížinách a také zde představují daleko větší nebezpečí. V horském prostředí je totiž méně možností bezpečného úkrytu, změny počasí mohou přijít neočekávaně a do bezpečí je většinou také dále než v níže položených oblastech. 

Bouře představuje v horách poměrně velké riziko, které si hodně návštěvníků neuvědomuje. Ve střední Evropě bývá průměrně 30 bouřkových dnů v roce. Jednou z bouřkově nejaktivnějších evropských zemí je Rakousko. V některých oblastech Rakouska bylo zaznamenáno mezi 8 - 15 tisíci blesků v jediném roce. 

Bouře bývá doprovázena některým ze svých doprovodných projevů:

- elektrickými výboji (blesky)

- srážkami (přívalové deště, krupobití)

- prudkým větrem či jeho nárazy (tornáda, downbursty = silný proud vzduchu z mraků směrem dolů, obvykle spojený s intenzivním deštěm)

Při plánování cesty sledujeme pečlivě předpovědi počasí nejen večer, ale i aktuální ráno a při předpovědi nebezpečí bouřek se tomu přizpůsobíme, lokální bouřky např. přicházejí většinou až v odpoledních hodinách, ale odhadnout rychlost blížící se fronty lze jen velmi těžko.

Sledujeme vznik a příchod bouřek, mraky (a také počítáme vzdálenost - blízká a nebezpečná je do 3 km, tj. 9 s mezi bleskem a hřměním) a vyhledáme co nejdříve bezpečný prostor. Pomůcka: počet vteřin od blesku k prvnímu hromu vydělíme číslem 3.

Zůstaneme na bezpečném krytém místě, v domech, autech, autobusech nebo hospůdkách, při zavřených oknech jsou bezpečné i kabiny lanovek a obytné přívěsy, i letadla a kryté lodě. 

Najdeme si vysoký objekt (alespoň 15 m) a ukryjeme se v jeho bezpečné zóně (u středu odvěsny myšleného pravoúhlého trojúhelníka), nepřibližujeme se také k dalším předmětům na méně než 2 m, ke stojícím osobám pak na 3 metry.

Sedět na suché podložce, baťohu, laně je dobré, izoluje nás to i od krokového napětí, i když to není životu příliš nebezpečné, ale před přímým zásahem blesku nás to neochrání.

U velmi vysokých objektů (skály) si najdeme místo v bezpečné zóně pouze do 30 m a v ní se nepřibližujeme do vzdálenosti pod 2 metry k předmětům menším než 4 metry (balvany, stromky). Neukrýváme se v jeskyni, pod převisem tam, kde ke stropu či ke stěnám je menší vzdálenost než 2 metry, a to i k zadní stěně. Nezdržujeme se ani tam, kde je ve skále patrná rudná žíla, spára, trhlina nebo kudy prosakuje voda. Nepřibližujeme se také k ústí jeskyně na méně než 1,5 metru.

V otevřeném terénu si najdeme a skrčíme se v nějaké větší prohlubni, ruce a nohy máme u sebe a dodržujeme vzdálenost větší než dva metry od jejích okrajů, vhodné je se také ukrýt v suti, ze které nevyčníváme. 

Po zásahu blesku do země se výboj šíří dál cestou nejmenšího el. odporu, většinou tedy po vlhkém povrchu a některá přerušení v cestě přeskakuje (trhliny, výmoly a převisy) a my tedy nesmíme být v těchto místech, abychom neutvořili tzv. zkratový můstek, toto nebezpečí je také ve vchodech chat, bivakových budek, jeskyň a u otevřených oken jakýchkoliv budov. 

Nezůstáváme ani ve skupině, nedržíme se za ruce a je-li to možné, vzdálíme se od sebe na 3 metry. Ve skalách je nebezpečí zasažení bleskem větší než na sněhu nebo ledu (ledovce). 

V horách ihned opouštíme vrcholy a hřebeny (i ploché a nevýrazné) nejlépe na odvrácenou stranu od bouřky, nezdržujeme se ani v travnatých pánvích, sníženinách pod sedly (sp. voda). Zásah v okruhu do 15 metrů od vyvýšeniny je asi 10x pravděpodobnější než ve vzdálenosti 100 metrů.

Pryč musíme od ocelových lan, žebříků, řetězů, kramlí (na zajištěných cestách - via ferrata), vleků, lanovek, zábradlí, nevstupujeme do žlebů (zde hrozí i padající kameny a přívaly vody) a ve volném terénu bez úkrytu si sedneme, klekneme, dřepneme nebo i lehneme a nepokračujeme dál v chůzi.

Blesk nás může zasáhnout i z bouřky pod námi v údolí, nebo může udeřit vodorovně do svahu, skalní stěny! Mnohdy udeří zcela nečekaně a bez varovných příznaků.

V lese se ukryjeme v hustém a nižším porostu, vyhýbáme se i zde vysokým stromům, zvláště rostoucím ojediněle, nezdržujeme se u potoků a také na prameništích (podmáčené půdě). Osamělý, i nízký strom (nezáleží na druhu) či jednotlivé předměty (kupka sena, balvan) mohou být rovněž velmi nebezpečné. 

Ihned po úderu blesku v okolí máme asi 3 vteřiny na nutnou změnu místa v bezpečné době. V bezpečném úkrytu zůstáváme dokud bouřka není vzdálena alespoň 10 km.

Pokud jsme svědky zásahu člověka bleskem, ihned zkontrolujeme postiženému tep i dýchání a začneme také ihned s kardiopulmonální resuscitací prováděnou až do příchodu nutné odborné pomoci, popáleniny a další lehčí zranění ošetříme až následně. 

Za bouřky nepoužíváme síťové elektrické spotřebiče, telefony (ani mobilní), nepoužíváme radiostanice a uzemníme svody od antén, zatáhneme výsuvné antény a v kempu odpojujeme přípojku el. proudu, v budovách lze doporučit vypnutí všech jističů.


Nouzová opatření

Pokud už nás bouřka v horách zastihne na nechráněném místě, snažíme se alespoň minimalizovat všechna rizika, zejména:

- opustíme neprodleně vrcholy a hřebeny a snažíme se dostat co nejníže

- pokud jsme na ferratě, snažíme se uhnout někam stranou co nejdále od kovového jištění

- odložíme co nejdále od sebe všechny kovové předměty

- pokud jsme ve skupině, snažíme se rozptýlit po větším prostoru - pokud dojde k zásahu bleskem, je tak větší pravděpodobnost, že nebudou všichni zasaženi a bude mít kdo poskytnout první pomoc ostatním a přivolat pomoc

- pokusíme se izolovat od země, např. usednutím na stočené suché lano nebo batoh, horolezci si často i vyzují boty, sedí schoulení v dřepu na špičkách nohou a boty s gumovou podrážkou mají nad hlavou

- pokud se nacházíme v exponovaném terénu, zajistíme se lanem - můžeme tak zabránit pádu v důsledku tlakové vlny způsobené bleskem

- nohy máme u sebe, snížíme tak případné napětí (tzv. krokové napětí), které vzniká při průchodu elektrického proudu po povrchu země

- v otevřeném terénu vyhledáme nějakou prohlubeň a v té se ukryjeme, pozor na podmáčenou půdu

- pokud se nacházíme v blízkosti svislé skalní stěny, můžeme využít relativně bezpečné zóny

- okolo vysokých předmětů opatřených hromosvodem se nachází tzv. bezpečná zóna, jejíž poloměr odpovídá výšce předmětu

- nepodceňujeme nebezpečí, které představují druhotné důsledky bouřky - často dochází k uvolňování kamenů, ve strmých místech může déšť vytvořit vodopád i na místě, kde je normálně sucho, terén je kluzký a kroupy, které mohou bouřku doprovázet, vytvoří z jinak celkem snadné cesty velmi obtížný úsek


Za tyto rady velice děkuji autorům webu www.zachranny-kruh.cz, odkud jsem čerpala.