Bor u Protivína

Místo, kterému je lepší se asi vyhnout, je statek č.p. 764 v Boru u Protivína. V roce 2002 naložil vrah Pavel Záruba do svého auta v Písku půvabnou mladou stopařku Janu Štěpánkovou, která jela ze školy do Strakonic a zhruba v půli cesty ji ve svém autě zabil. Probodl jí srdce, roztrhal jí oblečení i podprsenku a polonahé tělo odhodil do lesa a přikryl plechem. Za tuto vraždu dostal 20 let. Doživotí unikl jen kvůli tomu, že policie nedokázala kvůli rozkladu těla po nálezu prokázat, zda stopařku i znásilnil. 

Touto tragédií to ale neskončilo, ba právě možná začalo. Na podzim roku 2018 se vraždilo už přímo na statku. Vrah zde po osobních sporech ubodal jednasedmdesátiletou Dagmar a její třiačtyřicetiletou dceru - matku a sestru vraha Pavla Záruby. Vrahem byl přítel mladší dcery. Nedaleko odsud pak skočil pod vlak. 

Pavel Záruba byl odsouzený už v minulosti - za znásilnění. K vraždě šestnáctileté stopařky se nepřiznal a naopak ukázal na svého kamaráda z Protivína Václava Nouzeckého. 

Rodinu Zárubů stíhala jedna pohroma za druhou. Dva bratři vraha Pavla Záruby již seděli, otec Zdeněk Záruba zemřel v létě roku 2018 a matka na podzim. Právě ta obhajovala svého syna Pavla nejvíce. Ale ani ona nebyla svatá, v době konání soudu byla již 13 x trestaná. Zdejší statek místní považují za hnízdo kriminality - přechovávány zde byly kradené věci, auta nebo se zde vařily drogy. 

Hned večer po vraždě matky a dcery začalo hořet v domě vraha u rybníčku na návsi ve vedlejších Chvaleticích - jeden ze vzdálenějších příbuzných rodiny Zárubových jej došel zapálit. 

Vraha Pavla Zárubu odsoudila legenda mezi jihočeskými soudci - soudce Jiří Bernát, poslední český soudce, který vynesl za svých 45 let kariéry i dva rozsudky trestu smrti. Svůj poslední případ, který se týkal konkurzní mafie kolem soudce Berky, již nestihl dokončit.  

Myšenec u Protivína

Stejně jako Bor je částí města Protivín, tak i vesnice Myšenec, která se nachází asi 2 km severně od Protivína u řeky Blanice. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1331.

Mezi naše nejméně známé a přitom k nejzajímavějším a svým způsobem i k nejzáhadnějším památkám hradní architektury patří hrad v Myšenci. První zpráva o něm je z roku 1273, kdy Přemysl Otakar II. - král železný a zlatý se svým dvorem v Myšenci vydal listinu Mysentz. Pro jméno Myšenec existují 2 verze - zdrobnělina od Myši nebo zdrobnělina od Míšně. Další zprávy ze 16. století hovoří jen o zbytcích loveckého hrádku. Ze zpráv plyne, že v roce 1230, kdy Václav I. zakládal síť hradů jako pokračování opevněných hradišť proti Vítkovcům, dokončil Přemysl Otakar II. hrad v Myšenci. 

Hrad neměl vojenské poslání. Chráněn byl královskými hrady v Písku a Protivíně. Byl velmi výstavný, zřejmě postaven stejnými staviteli, kteří stavěli písecký a zvíkovský hrad. Otakar II. přijímal časté návštěvy, hrad byl tedy určen k diplomatickým účelům jako jediný objekt své doby se dvěma palácovými jádry.  Palác 60 m dlouhý byl vybaven ústředním topením, z rozpálených kamenů se teplo přenášelo do ostatních místností. Kaple byla vlevo, na konci uličky, která procházela středem hradu. Palác byl jednopatrový s pavlačí, která vedla až do kaple. Byl tu malý sál a obytné prostory s dámskou a pánskou částí, které byly neprůchodné - proto používána pavlač. Celý hrad měl velké rozměry, neví se však, jestli měl věž. Po smrti Přemysla Otakara II. se z Myšence vytratil život, hrad se stal zříceninou. Kameny ze zdí hradu byly rozebírány a použity ke stavbě vesnických domů.

Hrad byl založen ve velmi netypické poloze na jižním svahu pod vrcholem táhlého a nepříliš dominantního návrší. Téměř čtvercový areál hradu tvořil svou jižní stranou obrys větší návsi či náměstí, v jehož středu doposud stojí současně s hradem stavěný poměrně náročný kostel sv. Havla. Myšenec je tedy objektem výjimečným a nezastupitelným. Patří mezi nejzajímavější památky nejen Písecka, ale i celých Čech.

Kostel sv. Havla postavili kameníci písecko zvíkovské hutě ve 3. čtvrtině 13. století. V jižní stěně lodi se zachoval hrotitě zaklenutý portál s kamenným ostěním, podobný některým příkladům ze Zvíkova a hradu v Písku. K západnímu průčelí kostela přiléhá hranolová věž. Ve věži jsou zavěšeny dva zvony. Starší je z roku 1494 od Magistra Georgia a mladší z roku 1592 pochází z dílny slavného zvonaře Brykciho z Cymperka. Ten byl za 2. světové války zabaven, ale po válce se naštěstí nalezl a v létě roku 1945 jej znovu zavěsili do věže. 

Kostel sv. Havla opata v Myšenci byl založen s největší pravděpodobností českým králem Přemyslem Otakarem II., zřejmě v souvislosti s výstavbou hradu. Nejstarší zmínka o kostele pochází z roku 1359. Sídlo farní správy zde bylo až do roku 1683. V roce 1904 se objevily první zprávy o nálezu nástěnných maleb v kostele v Myšenci. August Sedláček malby datoval do počátku 14. století. Jižní stěnu presbytáře zabírá výjev Posledního soudu. Na západní stěně najdeme výjev utracení sv. Voršily a 11 tisíci panen. Ve středověku nebyly známy mikrofony ani zesilovače. V kostelech byly využívány k vylepšení akustiky ozvučnice. To byly nádoby zazděné v klenbě. V myšeneckém kostele byly nalezeny pozůstatky čtyř takových nádob. 

Kostel původně obklopoval hřbitov. Sloužil pro celou farnost. Pohřbívalo se zde až do roku 1723. Na postavení nového hřbitova dal kníže Jan ze Schwarzenberga z Protivína 40 stromů a 500 okrasných keřů, které vysázely pod vedením učitelů žáci zdejší školy. Ke hřbitovu patřil hrobník. Vybíral se tak, že starostové přifařených obcí navrhli tři muže a myšenecký farář zvolil jednoho z nich.   

Pod kostelem stávala obecní kovárna, ta byla zcela zbořena v 60. letech 20. století. Naproti ní stojí dodnes statek č.p. 19 se dvěma modrými čtyřlístky nad vjezdem. Pozoruhodný je tím, že na něm hospodaří jeden rod Ceplechů již od konce 16. století. 

Dále míjíme výstavní statek č.p. 21, který si v roce 1888 zřídil brigádní kancelář generál Stankovitz. Byl zde spolu se svým pobočníkem knížetem Taxisem ubytován během císařských manévrů. Císař František Josef I. přijel na protivínské nádraží 2. září. V té době bylo po Myšenci ubytováno 12 důstojníků a 300 mužů 47. pluku zemské obrany. Celý rok byl deštivý a pršet nepřestalo ani v září. Cvičení bylo zrušeno a císař pán i vojáci odjeli s "nepořízenou". 

Z roku 1331 pochází nejstarší zmínka o myšeneckém mlýnu č.p. 1. Ivan z Modlíškovic tehdy daroval jistý plat ze svého mlýna v Myšenci kostelu v Heřmani. Mlýn přežil i požár z roku 1911 a byl znovu postaven. Mlít se v něm přestalo až po roce 1948. I když ves vyrostla u řeky, přesto to s vodou v Myšenci nebylo jednoduché. Stojí totiž na skále. Voda se nosila ze studánky "Pod kapličkou" a okolních pramenů. Místní farář si nechával donášet pitnou vodu z nejbližší veřejné studny z protivínského nádraží. Několik rolníků z dolní části obce si na své náklady v roce 1905 vybudovalo vodovod. Ta se z mlýnského náhonu filtrovala přes 4 metry zeminy do studny spojené s jímkou s trkačem, který hnal vodu do železného potrubí. 

Nedaleko domu č.p. 28 (bývalá hospoda) se nachází přírodní památka Myšenecké slunce, kterou tvoří velké shluky turmalinů, což jsou klencové minerály. Písecko patří mezi nejproslulejší naleziště turmalinů v ČR. Z chemického hlediska je turmalin složitý hlinitoborokřemičitan železa, hořčíku, vápníku, alkalií a někdy i dalších prvků. Jeho jméno pochází ze sinnghálského "turamali", což znamená "kámen, který přitahuje popel". Do Evropy jej přivezli holandští mořeplavci v roce 1703 ze Srí Lanky. Teprve později se zjistilo, že turmalin je u nás již dávno znám, ale v barvě černé ve formě dlouhých stébelnatých krystalů, kdy tvoří plošné skvrny, ale i paprsčité shluky tzv. turmalinské slunce. 

Myšenecké slunce vzniklo při tuhnutí žulového magmatu. Konec s kladným nábojem přitahuje záporně nabité částečky, záporný konec částečky s nábojem kladným - např. v případě popela. Najdeme je v celé obci. 

První samostatná budova školy byla vystavěna v letech 1793 - 1794. Jednalo se pravděpodobně o malou na hlínu stavěnou chalupu krytou došky. Dříve se vyučovalo "po domech". Škola byla zrušena na konci školního roku 1988 / 1989.

Okresní správa politická nařídila přípisem z 21. srpna 1923 vedení školy, aby byl odstraněn latinský nápis na jejím průčelí: "DISCIPLINE IUVENTUTIS FUNDAMENTO SALUTIS PUBL. A. M. D. C. C. C. X. X. XII. DICAVIT S. MAJ. CES. FRANC I." jako závadný. Místní učitelé vymysleli, že stačí zazdít jen jméno Habsburského panovníka a zbytek nápisu jako nezávadný přežil nejen první republiku, ale i období po roce 1948. Heslo, které vítalo žáky, by se dalo přeložit jako "VÝCHOVA MLÁDEŽE JE ZÁKLADEM SPOLEČNOSTI". 

Sochy z písku v Písku

A jako každý rok, v každé naší Expedici, nesmí chybět návštěva soch v Písku. Letos, 80 let od konce 2. světové války, bylo téma Svoboda. Tentokrát nenajdeme sochy jen na náplavce, ale i na druhém břehu Otavy. 

K nejvýraznějším dílům patří socha Svobody, kterou autor pojal jako postavu s kufry v obou rukou. Místo vztyčené pochodně vyjadřuje téma migrace, pro některé možná i rekreace - já to přesně pochopila jako, že jede na dovču :-)

Každý z autorů pojal téma svobody po svém a z jiného úhlu. Buď z historického, symbolického nebo osobního.

Socha Bratrství je inspirovaná vznikem Sokola, revolučními ideály a tělesnou svobodou.

Pís (Peace) je monumentální pískový Gulliver, který připomíná osvobození města Písek v roce 1945 a demarkační linii.

Tvář svobody je pak společným dílem všech sochařů.

Asi nejvíce mě ohromila svoboda představující přerod monarchie v samostatnou republiku prostřednictvím erbů.

A poslední Via Salis - pocta ke svobodě pohybu - symbolizuje pád Berlínské zdi s postavičkami ze Čtyřlístku připomínající jak dobu minulou, tak i současnou možnost cestování.

Kromě toho, že letošní sochy jsou umístěny na obou březích řeky, tak u každé sochy je navíc QR kód, který lze ve speciální aplikaci (ArtIvive) rozpohybovat.